Copyright © pohodanovapec.cz 
První cukrovar zde již v roce 1865 vybudoval v místech vlevo od ulice Velkomoravská směrem k Plucárně vídeňský občan Karel Stummer a až o jednadvacet let později, v roce 1886, zřídili vídeňští podnikatelé Adolf Redlich & Berger známější cukrovar druhý, který stál v místech nynějšího nákupního centra Cukrovar. Později byly oba cukrovary spojeny a vznikl tak mohutný cukrovarnický koncern.
Areál Redlichova cukrovaru byl původně vybudovaný pro zpracování 500 tun řepy denně na surový cukr. Okolo roku 1924 došlo k dalšímu vylepšení a druhý hodonínský cukrovar byl tehdy vybaven nejmodernější technologií té doby. Denní kapacita byla rekonstrukcí zvýšena celkově na 1 500 tun.
Areál cukrovaru byl rozsáhlý komplex budov různých zaměření. Vedle průmyslových provozních budov stály i domky s byty zaměstnanců. V areálu byly i chlévy s hospodářským zvířectvem, zahrada se skleníkem, vlastní elektrárna, lokomotivní depo a další technicky i jinak zajímavé objekty. Elektrárna cukrovaru byl technický skvost tehdejší doby: původně pístový stroj, který byl v roce 1939 nahrazen turbínou a generátorem, toto soustrojí plnilo svůj účel až do roku 1982.
Areál byl samostatným městem ve městě. Celý komplex byl sice oplocený, ale vstup nebyl problém. Můj otec pracoval jako vařič cukru, děda pracoval v cukrovaru jako zahradník. Vracet se k dějinám lze: uvnitř cukrovaru byly domky zaměstnanců a s dětmi jsme si tam hrávali i během řepné kampaně. Do závodní jídelny cukrovaru se z města chodilo na obědy. Součástí areálu byl i zásobník vody, zvaný „Rybníček“, jehož torzo je doposud v prostoru mezi autobusovým a vlakovým nádražím.
Po roce 1950 byla vodní plocha vybavena dokonce i dřevěným košem pro neplavce a místo sloužilo nejen k rekreaci, ale i jako cíl dětských výzkumných výprav. Vnitřní břehy okolo vody lemovaly vrby, na vnější hrázi byly ovocné stromy. Cukrovar Hodonín byl spojován s významnými historickými událostmi a proměnami regionu.
Jak vylepšit polévku smaženými nudlemi?
První cukrovar vznikl v Hodoníně v roce 1865; druhý byl založen v roce 1886 Adolfem Redlichem a Bergerem, později byl převzat a rozšířen; oba cukrovary se nakonec spojily a vznikl mohutný cukrovarnický koncern. Do roku 1924 proběhly významné rekonstrukce: přestavba kotelny a výměna kotlů, které umožnily zvýšení kapacity i efektivity provozu. V letech 1939-1982 došlo k postupné modernizaci elektrárny a energetického systému.
V roce 1944 zasáhlo továrnu bombardování, avšak větší poškození se nekonalo. O změnách konstrukčního rázu svědčí i příběhy o masivním zdivu a ocelových konstrukcích uvnitř bývalých objektů. V 70. a 80. letech nastaly zásadní přestavby většiny objektů, které vedly k jejich nadstavbám a dostavbám. V 90. letech byl areál z velké části odstraněn a zůstal jen silo a sklad cukru pronajatý jiným cukrovarům, včetně Hodonínského areálu v Hrušovanech nad Jevišovkou.
Současný stav: zbyla jen silová infrastruktura a fragmenty původních budov; rozsah areálu se během rekonstrukcí zmenšil a dnes připomíná spíše historickou památku než funkční cukrovarický komplex.
Pruhovaná modrobílá vlajka s červenou šestilistou růží uprostřed, vlající na průčelí hodonínské radnice, je nejmladším ze základních symbolů města. Po roce 1989 se zastupitelé rozhodli pro používání vlastního praporu. Mrákův návrh s úspěchem prošel schvalovacím řízením v parlamentním podvýboru pro heraldiku a vexilologii. V praporu je třístupňový list: horní a dolní pruhy jsou modré, střední bílý o dvojnásobné šíři, list tedy v poměru 1:2:1. Uprostřed nese červenou šestilistou růži se zlatým semeníkem a zelenými lístky.
Podle zásad vexilologie má být list praporu složen z pruhů a obsahovat heraldické motivy. Hodonínský prapor splňuje tyto požadavky a byl schválen rozhodnutím předsednictva Parlamentu České republiky čís. 23 ze dne 29. března 1995. Znak města, který doprovází vlajku, má svou nejstarší vyobrazenou podobu na pečeti z roku 1604. První kresby a popisy se zachovaly díky Moravskému zemskému archivu a pozdějším reprodukcím v hodonínském Masarykově muzeu.
Erb Hodonína, modré erbové pole s červenou šestilistou růží, doplňuje latinský nápis SIGNVM.CIVITATIS.HODONIN. a je zasazen do bronzového rámu s korunou. Základní vyobrazení a privilegia k erbům se vyvíjela během období, kdy město získalo oficiální potvrzení znaku - 18. dubna 1908 od vídeňského ministerstva vnitra. Důležitost znaku spočívá v jeho reprezentaci a slavnostních příležitostech, přičemž současná podoba vychází z předválečných úprav a pozdějších re‑kreslí.
Hodonín a jeho okolí prošly řadou významných historických etap: od staletých panství, přes moderní průmyslové změny až po novodobé politické a kulturní události. Dnes zůstávají jako praktické artefakty spojené s historií cukrovarnictví i městskou heraldikou. Mezi objekty a místy, které se pojí s historií Hodonína, patří i bývalé areály cukrovarů, z nichž některé zůstávají tisíciletým odkazem v podobě silového a skladového zázemí, které přečkalo změnu ekonomického a urbanistického vývoje.
| Rok | Událost | Poznámka |
|---|---|---|
| 1865 | Založení prvního cukrovaru | místo vlevo od Velkomoravské |
| 1886 | Založení druhého cukrovaru Redlich & Berger | vznik koncernu |
| 1924 | Průmyslové vylepšení cukrovaru | zvýšení kapacity |
| 1944 | Bombardování továrny | poškození |
| 1995 | Schválení hodonínského praporu | oficiální vlajka města |
| 2004 | Demolice většiny areálu | zbytek: silo a sklad |
Copyright © pohodanovapec.cz
