Copyright © pohodanovapec.cz 
Velikonoční svátky jsou tu, a zase budeme malovat vajíčka. Ať si ke svému zápolení vyberete vyfouknuté skořápky, nebo vařená vejce určená pro koledníky a na sváteční stůl, utkáte se s něčím oblým, křehkým a špatně uchopitelným. Chcete-li se pustit do zdobení či malování kraslic, máte k dispozici nepřeberné množství technik a stylů. Záleží na vaší dovednosti, fantazii a trpělivosti. I zde na blogu naleznete pár jednoduchých tipů.
Protože jsem se letos rozhodla pro zkrášlení vařených vajec pro rodinu a pro koledníky, potřebovala jsem zvolit co nejsnazší způsob, protože vajec bude hodně. Aby vše běželo takříkajíc - jak na běžícím pásu, zvolila jsem formu tiskátek. Vejce jsou oblá, takže razítka musejí být maličká, aby barva dobře ulpěla tam, kde potřebuji. Sáhla jsem po obyčejné tužce s gumou na konci a po násadce štětce s rovným koncem. S těmito pouhými dvěma plochami lze vytvořit pozoruhodné množství vzorků. Zdobení vajec patří k naší lidové tradici.
Dnes už většinou pracné a malebné umění maléreček nahrazují rychlé a moderní techniky, k nimž patří decoupage, batikování, barvení pomocí přírodních surovin. U natvrdo uvařených vajec, které budeme později konzumovat, je nutné myslet na to, aby barvivo nebylo zdraví škodlivé. Velice často se stane, že se při loupání skořápek ocitne i na samotném vajíčku. K razítkování vajec jsem si proto vybrala barvy OVO od Druchemy, které jsou určeny k barvení vajec a jsou zdraví neškodné.
Velký plastový box na vajíčka, do něhož přesunete obsah zakoupeného plata syrových vajec, zajistí bezpečné uložení či přenášení 30 ks vajec. Určitě si ho pořiďte. Skladování vajec v lednici je pak pohodné a především hygienické, neboť standardní papírové plato do lednice nepatří.
Červené pondělí tradičně patří chlapcům všech věkových kategorií. Ať je jim pět nebo pětasedmdesát. „Velikonoce si prostě nemůžeme nenechat ujít,“ usmál se Karel Malivánek mladší z Vojnova Městce. Také letos se rodinný klan Malivánků ráno o Velikonočním pondělí vydal na obchůzku od domu k domu, aby si děti košíky a tašky naplnily velikonočními dobrotami. Velikonoční zvyky mají v Kraji Vysočina dlouhou tradici. Velikonoční vejce se barvila na Bílou sobotu. „Zůstala pak po celou neděli na stole a každý příchozí si musel jedno vzít, aby do domu rád docházel. Před obědem se jedla obarvená svěcená vejce. Každý dostal jedno, a po čtvrtkách si je vyměňoval s tím, koho měl nejradši. Kdyby pak během roku zabloudil a vzpomněl si, s kým vejce jedl, hned by našel cestu zpátky. Skořápky z vajec se strkaly do myších děr a do sklepa, to mělo stavení ochránit proti myším a žábám,“ popsala Alice Hradilová z novoměstského Horáckého muzea.
Proč byste neměli jíst sušenky u počítače
Na Boží hod velikonoční odpoledne koulel hospodář svěceným vejcem kolem žitného pole. Pak ho společně s hospodyní snědl a zahrabal skořápky do rohu. I tyto praktiky měly zajistit dobrou úrodu. Zvyky z Červeného pondělí se dochovaly dodnes. Chlapci chodívali, stejně, jako je tomu i nyní, od domu k domu, aby všechny ženy a dívky důkladně vymrskali. Za to dostali obarvená vajíčka. „Nesměla mezi nimi chybět červená. Říkávalo se, že jsou obarvena Kristovou krví. Ale byl to i jakýsím symbolem ochrany, červená barva odpradávna přinášela štěstí.
Co bylo dřív: vejce nebo slepice? Hlavolam, s nímž si o Velikonocích hlavu nelámeme. Ale pravda je, že od nepaměti je vejce symbolem života i vesmíru: ač to zní divně, podle etnologů skořápka značí Zemi, žloutek Slunce a bílek Měsíc. Magický účinek vajec umocňovaly barvy - zelená, červená a žlutá, což jsou odedávna barvy života. Když se s křesťanstvím začala velikonoční vejce vařit ve svěcené vodě, do níž zřejmě kapal vosk z kostelních svíc, narodily se kraslice.
Nejstarší techniky malování vajec patří vosková batika, tedy vytváření vzoru na zakrytých plochách povrchu skořápky. Patří však k pracnějším. Materiál nasbíráme na procházce, a i když Velikonoce připadnou na hodně časný termín, vždycky něco najdeme, stačí jen vytáhnout paty. Spoustu legrace si při takovém sběru mohou užít i děti. Hledáme mladé výhonky a lístky bylin a nezapomínáme, že vejce je na nějaké složité výtvarné kreace v podstatě dost malé.
Pokud chceme použít kopřivu, takhle mladá ani moc nepálí. Nasbírané „trávy“ použijeme hned a nebo je dáme na talíř a zalijeme studenou vodou, protože mokré nám k vaječné skořápce lépe přilnou. Na jedno vejce není zpravidla dobré použít různé druhy rostlin, na tak malém a ještě navíc oblém prostoru to většinou působí násilně, ale ať každý dělá, jak se mu líbí. Kompozici k vejci přivážeme například gázou. Nám se ale nejvíc osvědčily staré punčochy, které krásně pruží a zároveň je skrz ně dobře vidět, takže špičkou jehly či nože lze celkem snadno provést případnou korekturu rozložení rostliny na skořápce. Připravená vejce pak v roztoku barev (my hlavně v nedocenitelných cibulových slupkách) uvaříme. Než se příště pustíme do malování kraslic, povíme si, jak vejce vařit. Vyplatí se poslechnout zkušenosti, protože když vajíčko zbytečně praskne, je to k vzteku a Velikonoce by přitom měly být svátky radosti.
Nejintenzivnější barvy získáme, pokud vejce vaříme přímo s tím, v čem je barvíme. Nikdy je ovšem nevaříme rovnou po vyjmutí z lednice. Necháme je venku odpočinout a pak omyjeme horkou vodou. Vejce se tak nahřejí, což skořápku ochrání před prasknutím vlivem pnutí při změně teploty. Takto připravená je vložíme do horké vody se zdrojem barviva a několika lžícemi octa, který barvu stabilizuje. Pojistkou proti prasknutí skořápky je i špetka soli ve vodě.
Asi nás nenapadne házet do hrnku vejce z výšky, ale při jejich vkládání do vody si pomůžeme lžící. Babičkovský recept na vejce na měkko bylo předříkání dvou Otčenášů od počátku varu, velikonoční vajíčka samozřejmě vaříme déle, na mírném ohni při odkryté pokličce nejlépe deset až dvacet minut. Přitom je občas lžící posuneme tak, aby dostala rovnoměrnou barvu a nevznikly na nich fleky. Zda je vejce uvařené nebo syrové poznáme snadno: položíme ho na stůl a roztočíme jako dětského vlčka. Syrové se netočí…
Má-li být barva výrazná, necháme vejce ve vodě vychladnout - ovšem hrozí, že později může nastat nesnáz s jejich loupáním. Po vyjmutí z vody ta batikovaná zbavíme „košilky“ a listů rostlin použitých k jejich zdobení. Necháme je oschnout.
Velikonoce vycházejí ze tří tradic. Starozákonní - Mojžíš cestou z Egypta obdržel desatero Božích přikázání, novozákonní - Ježíš se obětoval za všechny kající se hříšníky. V dobách vzniku této tradice malba na vejci nahrazovala písmo a nejkrásněji malované vejce přivedlo obdarovaného do chaloupky pomlazené dívky. Chaloupka byla krytá doškem, který impregnoval kouř z otevřeného ohniště. Jak staletí ubíhala, chaloupka byla vylepšována od kamen až po mikrovlnku.
Naopak kurníky s dvorkem nahradily velkochovy s posledním stádiem klecových chovů, kde slepice nemůžou roztáhnout křídla a občas se navzájem uklovou. Českým lidem volené celebrity svorně hlásají, že nemohou klecový chov zakázat. To prý musí Evropská unie! A straší zdražením vajec. Je však zajímavé, že v jílovské Normě vejce z podestýlky jsou teď v březnu stejně drahá, jako z klecových chovů. Základem tržního hospodářství je zákon nabídky a poptávky.
Brzy se dostáváme k poznání, že kraslice nejsou jen dekorací, ale i jazykem vztahů a tradic. Pomlázka, kraslice a darovaná vajíčka vyprávějí o lásce, rodině a společenských poutech. V každém kraji existují místní zvyky, které určují počet a typ vajec, a tím i význam daru. V domovině Čech a Moravy se barvy a vzory vyvíjely spolu s kulturou a náboženstvím, kombinovaly se praktické i magické prvky.
Velikonoční kraslice tak představují nejen estetickou krásu, ale také bohatý kontext lidových tradic, historických vlivů a environmentálních postupů - od přírodních barviv až po moderní techniky. Jejich vznik a proměna od pradávných batik až po současné techniky odráží lidskou tvořivost a touhu sdílet radost s blízkými.
Než se pustíte do malování kraslic příště, vyplatí se poslechnout zkušenosti. Ať už zvolíte přírodní barvy, nebo jasné moderní odstíny, nejdůležitější je, aby zdobení přinášelo radost a spojovalo rodinu.
Copyright © pohodanovapec.cz
