Copyright © pohodanovapec.cz 
V září 1989 se několik tisíc občanů tehdejší NDR ocitlo v Praze. Česká metropole měla být krátkou zastávkou, přestupní stanicí v cestě za svobodou, do západní části kdysi společné země, jejíž rozdělení symbolizovala berlínská zeď. Situace se ale zkomplikovala a na zahradě západoněmeckého velvyslanectví nějakou dobu v provizorních podmínkách přežívalo a doufalo okolo 4000 lidí. 30. září pak před ně předstoupil Hans-Dietrich Genscher, ministr zahraničí SRN, aby jim oznámil, že bylo dojednáno jejich vycestování do západního Německa. Přímým svědkem událostí byl i fotograf Antonín Nový, který tehdejší události zachytil na svých snímcích.
„Já nejsem žádný expert, ale mám takové tušení, že právě tehdy, když se odehrávají takové historické okamžiky, jako tehdy na tomto místě před 25 lety, tak má fotograf trochu na výběr, jestli chce zaznamenat to celkové dění nebo si vytipovat jednotlivé obličeje, které třeba zachycují nějaké emoce.“
„Ono záleží na osobnosti toho fotografa, jakým způsobem je schopen reflektovat a korespondovat s těmi lidmi na scéně. Napadá mě, že fotograf je účastníkem toho dění. Tehdy u plotu německé ambasády, tak ti lidé ve velikánském stresu, ve výjimečné životní situaci byli přesto schopni vnímat, že je tady někdo jako fotograf, který vypadá celkem profesionálně a není tady asi náhodou.“
„Abych nebyl rušivým prvkem, abych nebudil strach, protože někdo si mohl myslet, že jsem třeba ze Stasi nebo od Stb a pořizuji snímky těch, kteří se pokoušejí dostat na území ambasády, tak jsem se musel stát trochu hercem. Musel jsem se tvářit příjemně, pokud to šlo, tak nasadit nestrojený úsměv, na dálku ty lidi povzbuzovat, aby neměli obavu z toho, že jsem další element ohrožující ten jejich záměr.“
„Ono jsem tady byl jeden z prvních, takže jsem byl nápadný. Vypadal jsem jako profi fotograf, měl jsem techniku... Co si o tom mohli myslet. Já jim nemohl vykládat, že pracuji pro americkou agenturu, oni měli úplně jiné starosti. Já jsem s nimi nemohl interferovat nějakou konverzací, jenom tím, jak vypadám. Tvářil jsem se laskavě a byl jsem absolutně klidný, i když mě ta situace samozřejmě emočně dráždila. Tak jsem se stával účastníkem toho děje.“
Smetanové brambory jako příloha
„Když jste dnes přišel sem, jaké jsou vaše první dojmy a obrazy, které se vám vybaví? Zahrada velvyslanectví dnes, po 25 letech, foto: Gerald Schubert“
„Vždycky, když se tady objevím a chodím sem poměrně často, protože Malá Strana a místa pod Petřínem jsou mými nejoblíbenějšími místy v Praze. Naskočí mi tady ty různé situace, jichž jsem byl svědkem, a některé ty věci byly poměrně dramatické a ti lidé byli uprchlíci, to byli účastníci exodu, kteří opustili svoje domovy, svoje všechno a vydali se na cestu do Prahy s tím, že se dostanou do té části Německa, která se jim zdála perspektivní a pro jejich budoucnost daleko příznivější a měli už plné zuby toho režimu v DDR a tu situaci radikálně řešili.“
„Kolem těch událostí se traduje hodně věcí. Jedna z nich je, že tehdejší uniformovaní příslušníci VB se chovali mírně, příliš do dění nezasahovali a nebyli další bariérou, kterou museli uprchlíci tehdy překonat. Můžete to potvrdit?“
„Určitě. Byl jsem tím také překvapený, protože až na pár malých excesů, kdy se příslušníci Veřejné bezpečnosti pokoušeli stáhnout ty lidi z plotu, tak nebyly žádné násilné excesy nebo zadržování těch lidí. To jsem neviděl.“
„Řekl bych, že obojí. Tady to bylo všechno pod sítí dohody - Reagan, Gorbačov a samozřejmě pan Genscher a jeho protějšek v DDR. Tady ta vláda byla bezradná. Komunisté si chtěli zachovat tvář, aby to nevypadalo, že jsou mimo hru, ale bylo to takové manévrování a nikdo se neodvážil vydat nějaký razantní povel.“
Jak upéct husu: Tradiční recept
„Pak přišel slavnostní okamžik. 30. září 1989 vstoupil ministr Genscher na balkón, který tady vidíme a který se rekonstruuje. Řekl tam tu slavnou větu o tom, že bylo povoleno vycestování do Spolkové republiky Německo, ale je to vlastně věta nedokončená, protože ke konci už člověk neslyší nic, protože lidé radostí křičeli. Vy jste u toho také byl, jak to na vás působilo a jak se to vyvíjelo dále? Ty záznamy, které známe, končí výkřikem, ale musí tam být přece nějaké pokračování... Jak to tehdy bylo?“
„To je asi jeden z mých nejsilnějších zážitků v životě. Když pan Genscher ohlásil tuto velkou věc těm zuboženým lidem tady, tak mi běhal mráz po zádech. Z hlediska profesionálního bylo trochu neštěstí, že ten balkon byl špatně nasvícen. Ti lidi byli sotva vidět. Já jsem stál tady a teleobjektivem jsem udělal ten snímek, který potom oběhl svět. Jsou na něm vidět vztyčené ruce a ta situace na balkóně. Jsem hrdý, že jsem tu fotku udělal, protože byla tma. S bleskem to na tu dálku nešlo, ale je to jakž takž ostré. Je to jeden z profesionálních úspěchů a také jeden z velkých lidských momentů. Tady jsem cítil, že se lámou dějiny. To jsme ještě netušili, co to všechno znamená, že potom padne berlínská zeď, dojde ke sjednocení Německa a k nové roli Německa v Evropě.“
„Byly tady jakési lahve alkoholu, takže se slavilo. Možná někteří nadšenci už opouštěli budovu velvyslanectví, ale ten hlavní proud nastal příští ráno. Zahrada tady byla bahnisko. Mám z toho snímek, jak se mladá dvojice objímá a kolem nich jenom bahno. Mám taky z toho snímek, jak se mladá dvojice objímá a kolem nich jenom bahno. V jeden moment tady bylo skoro 5 000 lidí. To si neumí nikdo představit, celá budova byla zaplněná. Mám snímky před tím, než německý Červený kříž dovezl takové jednoduché postele, tak lidé spali skutečně na zemi. Mám na snímku babičku s malým děckem, jak si ráno skládají nějaké spací pytle.“
„Skupina Mafra ke konci srpna přestane vydávat Lidové noviny (LN) v tištěné formě. On-line Lidovky zůstanou a jejich obsah se rozšíří, zejména o názorové příspěvky. Sobotní příloha LN s názvem Orientace bude od září součástí deníku Mladá fronta DNES.“
„Důvodem je vývoj moderních technologií, náklady na papír a distribuci.“
„Předplatitelům LN firma nově nabídne bez změny ceny deník Mladá fronta DNES a také přístup k placenému on-line obsahu iDNES Premium za korunu do konce letošního roku.“
„LN vzala i změnu v kontextu mediálního trhu. Podle údajů Medi projektu České unie vydavatelů z letošního května byly LN se 123 tisíci čtenáři na vydání pátým nejčtenějším celostátním deníkem v Česku.“
„První číslo LN vyšlo 16. prosince 1893 v Brně. Asi nejslavnější éru zažilo toto periodikum v době československé první republiky, kdy mezi jeho redaktory patřili známí čeští spisovatelé.“
„V roce 1989 se obnovené Lidové noviny staly jedním ze symbolů sametové revoluce.“
„V současnosti patří spolu s Mladou frontou DNES do skupiny Mafra, kterou v roce 2013 ovládl Andrej Babiš (ANO).“
„Současná mediální krajina ukazuje, že historické momenty a dokumentace prostřednictvím fotografií mají dlouhodobý dopad na identitu médií a paměť národa.“
Copyright © pohodanovapec.cz
