Copyright © pohodanovapec.cz 
Islám v českých zemích není novinkou posledních let; jeho přítomnost sahá od středověku přes dobu Rakousko‑Uherska až po současnost. Přestože muslimská komunita zůstává v Česku minoritní, její historie, institucionální vývoj, společenské vnímání i současné problémy dávají dohromady složitý a mnohovrstevný příběh.
První historicky známá osoba, která navštívila dnešní české země a měla vědomosti o islámu, byl v 10. století Ibráhím ibn Jákúb, židovský arabsky mluvící kupec z Al‑Andalus, který procestoval střední Evropu a navštívil také Prahu. Podle českého historika Dušana Třeštíka jej považujeme spíše za diplomata než za pouhého kupce.
Česká společnost se s islámem seznamovala již ve středověku prostřednictvím muslimských vzdělaných kruhů, které uchovávaly a rozvíjely antické dědictví. Na počátku novověku referovali o islámském blízkém Východě i čeští poutníci do Palestiny; převládal však tón varující před islámem, posilovaný strachem z expanze osmanské říše až do první světové války.
V 16. a 17. století obyvatelé Moravy pocítili turecké nájezdy; moravské území zasáhly turecké vpády, které zanechaly stopu v paměti regionu. Demografický pohyb Rakousko‑Uherska přispěl k tomu, že se na českém území začali usazovat občané muslimského vyznání, zvláště po anektování Bosny a Hercegoviny a v důsledku vojenských, obchodních a administrativních kontaktů.
V první polovině 20. století se muslimská komunita pokoušela o institucionalizaci. Roku 1934 se konala ustavující schůze Moslimské náboženské obce pro Československo s ústředím v Praze, formální státní uznání však chybělo. Krátké období veřejného působení zažili muslimové i za protektorátu, kdy byla moslimská obec uznána roku 1941.
Změny v českých normách pro vaření
Po druhé světové válce a za komunistické éry se duchovní život muslimů rozvíjel převážně v soukromí. Islám byl sice v zájmu kontaktů s islámským světem trpěn, ale muslimové neměli oficiálně uznanou roli. Výraznější osobností té doby byl Mohamed Ali Šilhavý (1917-2008), středoškolský učitel vzdělaný i na al‑Azharu, který reprezentoval islám v ČR a později usiloval o jeho registraci po pádu komunismu.
Po roce 1989 se muslimské komunity v Česku reorganizovaly. Byla zřízena řada spolků, nadací a svazů studentů. Islám získal registraci pod oficiálním názvem Ústředí muslimských obcí až v roce 2005, přestože úsilí o uznání trvalo již od počátku 90. let. První plnoprávná registrace muslimské náboženské společnosti byla umožněna až v následujících letech.
Provizorní pražská mešita fungovala od roku 1992, skutečná pražská mešita byla dokončena roku 1999. Brněnská mešita byla v České republice jako vůbec první otevřena v roce 1998. Tato centra - zvláště Islámská nadace v Praze a Islámská nadace v Brně - nabízejí knihovny, přednášky s islámskou tematikou, společné čtení Koránu, výuku arabštiny i programy pro děti a jsou otevřena i pro veřejnost.
Z pohledu budování mešit je nejzajímavější oblast Prahy, kde jsou dnes již čtyři mešity jako samostatné stavby, dále Brno (dvě mešity) a několik dalších modliteben a trvalých míst v regionech. K veřejně známým lokalitám patří mešita na Černém Mostě (Praha), mešita v Libni (Alfirdaus), mešita ve Strašnicích a menší modlitebny v dalších městech.
Muslimové v České republice tvoří minoritní společenství. Přesné počty se liší podle zdrojů a metodiky. Podle sčítání lidu 2021 se k islámu přihlásilo 5 132 lidí; dřívější odhady a výzkumy (např. Ministerstvo vnitra 2007) uváděly přibližně 11 235 muslimů. Rozptyl odhadů (5-20 tisíc) ukazuje, že přesné číslo není snadné určit - řada muslimů se k organizacím nepřihlašuje nebo zůstává neregistrovaná.
Co podniknout v Českých Petrovicích v každém ročním období
Muslimská komunita je značně heterogenní: velký podíl tvoří cizinci a studenti z muslimských zemí, dále pak turecká komunita a menší skupiny konvertitů českého původu. Heterogenita se projevuje i v jazycích, které se používají při náboženských akcích; páteční bohoslužba v mešitách v Česku obvykle probíhá ve dvou jazycích - arabštině a češtině.
Náboženský život se odehrává především v mešitách a modlitebnách, které disponují knihovnami, pořádají přednášky, společná čtení Koránu, výuku arabštiny a programy pro děti. Muslimská unie a různé spolky (např. Všeobecný svaz muslimských studentů, Muslimská unie, Islámské kulturní středisko pro ČR) pomáhají komunitě orientovat se v praktických otázkách, jako je halál strava, pravidla ohledně sňatků, organizace ramadánu či komunitní podpora.
Hlavními prameny náboženství jsou Korán a Sunna; muslimové v Česku dodržují pět pilířů islámu (šaháda, modlitby, almužna, ramadán, hadždž). Ramadán je v komunitě všeobecně slaven - je měsícem půstu, sebekázně a solidarity.
Kromě Ústředí muslimských obcí existuje v ČR několik dalších islámských uskupení a center, mnohé neregistrované. Příkladem je islámské vzdělávací centrum Alfirdaus v Praze‑Libni (vazba na Kuvajt) nebo turecké prostředí zastoupené Islámským kulturním střediskem a spolkem Mozaiky Platform Dialog inspirovaným hnutím Hizmet.
Veřejná scéna ukazuje i rivalitu a fragmentaci: některá centra, mající zahraniční vazby, se stávají místy politických či organizačních sporů uvnitř komunity. V posledních letech se rovněž projevuje nárůst nových mešit a modliteben, jejichž provozovatelé jsou často nezávislí na jediném registrovaném ústředí.
význam sklářství v českých zemích
Muslimská komunita v Česku čelila i vážným kauzám: v roce 2014 došlo k policejním raziím po celé republice v souvislosti s vyšetřováním publikace považované za fundamentalistickou; tehdejší zásah, nazývaný „černý pátek“, vedl k obvinění tehdejšího předsedy Ústředí muslimských obcí Vladimíra Sáňky. Policie vtrhla do mešit a nechala osoby ležet tváří k zemi pod namířenými zbraněmi, včetně žen a dětí. Sáňka byl obviněn z trestného činu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka.
Rovněž se objevily případy jednotlivců spojených s radikalismem: bývalý pražský imám Samer Shehadeh byl obviněn z podpory terorismu a napomáhání k vycestování do konfliktu v Sýrii; u brněnského kazatele Lukáše Větrovce došlo k kontroverznímu projevu obsahujícímu výroky o válce proti Židům. Tato fakta přispěla k mediálnímu obrazu a obavám části veřejnosti.
V období migration crisis 2014-2016 se islám stal dominantním mediálním a politickým tématem. Iniciativa „Islám v České republice nechceme“ (IVČRN) získala v letech 2015-2016 stovky tisíc příznivců online a uspořádala demonstrace, happeningy a protesty. Protiislámská rétorika se stala mainstreamem; většina politických aktérů, médií a veřejnosti přijala odmítavý postoj k islámu.
Tato vlna přinesla řadu extrémních výroků a akcí - od satirických happeningů až po výroky podněcující nenávist - a posunula hranici toho, co je v diskurzu přijatelné. Zároveň ale samotná hnutí jako IVČRN či Blok proti islámu selhala v přetavení protestní energie v trvalou politickou úspěšnost; jejich agenda však výrazně ovlivnila veřejný diskurz.
České debaty o islámu se vyznačovaly vysokou mírou dezinformací a míjením se s realitou - mnohdy se řešily „virtuální problémy s virtuálními muslimy“ místo reálných témat. Boj s dezinformacemi se stal zásadním tématem, protože zdejší aktivisté i někteří novináři ukázali, jak snadné a účinné je šířit paniku a strašáky online. Pomyslné „vyvažování“ v médiích často ustoupilo zásadě „dát prostor všem“, což vedlo k informačnímu nihilismu.
Život muslimů v Česku přináší praktické obtíže: zajištění halál potravin, vyjednávání s školami o jídelníčku dětí, či problémy při hledání pronájmu pro svátky a komunitní akce. Muslimové čelí také sociální izolaci a diskriminaci - například obtíže při pronájmu sálu pro oslavy konce ramadánu nebo verbální a někdy i fyzické útoky motivované islamofobií.
Pro řadu muslimů znamená být v Česku respektovat islám a zároveň se vyrovnávat s připsanou cizostí; komunita tak funguje v režimu usilování o zachování tradice a zároveň adaptace na sekulární prostředí.
Dnes se počet mešit - budov nebo modlitebních místností - na celém území České republiky pohybuje kolem deseti a další modlitebny fungují dočasně v kolejí, lázních či jiných institucích. Náboženský život se soustřeďuje především v Praze a Brně, kde působí kulturní nadace a centra. Došlo k výrazné fragmentaci - vznikají nová centra mající zahraniční vazby, a některé z nich představují opozici vůči Ústředí muslimských obcí.
Sčítání lidu 2021 ukázalo nárůst počtu lidí, kteří se k islámu jako víře hlásí (5 132 osob), ale současně dramatický propad počtu těch, kteří se přihlásili k registrované organizaci Ústředí muslimských obcí (112 osob v 2021 oproti 1 437 v 2011). To naznačuje rozpor mezi náboženskou identitou a institucionální příslušností - mnoho muslimů se neidentifikuje s jedinou registrovanou organizací.
Globální události, jako nástup Islámského státu (IS) v roce 2014 a teroristické útoky v Evropě, výrazně prolnuly s českým veřejným povědomím a pomohly radikalizovat diskurz. Migrační vlna 2015-2016 a (re)aktivizace populistických hlasů v Evropě znovu zvýrazňují potenciál, že islám opět naskočí do národních debat.
Současná jednostranná česká podpora Izraele a marginalizace palestinského utrpení souvisí s domácím odporem vůči islámu a v důsledku toho se konflikty Blízkého východu odrážejí i v lokálních diskusích a vlnách nenávisti na sociálních sítích.
Sociologické výzkumy naznačují, že většina muslimů v Česku považuje islám za pozitivní hodnotový systém, který sjednocuje a podporuje sociální solidaritu. Muslimská komunita má také řadu interních názorových variant - zejména v otázkách mezietnických sňatků či adaptace náboženských pravidel v sekulárním prostředí.
V komunitě existují organizace, které se snaží prezentovat „jinou tvář islámu“ než tu, jež dominovala v médiích v souvislosti s násilím a terorismem. Paralelně ale rostou i politické tlaky a negativní rétorika ze strany některých politických uskupení a veřejných činitelů.
Zkušenost posledních let ukázala, že islám má v Česku mobilizační potenciál - a to nejen mezi odpůrci, ale i potenciálními představiteli politických iniciativ. Roky 2014 a 2015 ukázaly, jak rychle lze téma opět vyzdvihnout do centra pozornosti. Aniž bychom předvídali přesný vývoj, existuje řada důvodů k obavám, že se otázka islámu může vrátit do veřejného prostoru v nové vlně, zejména při případném nárůstu migrace či eskalaci konfliktů na Blízkém východě.
Na druhé straně fragmentace muslimských organizací, navenek viditelný růst mešit a modliteben a nárůst počtu lidí ochotných se k víře veřejně přihlásit ukazují, že komunita i nadále roste a adaptuje se, i když čelí významným institucionálním a společenským překážkám.
| Město / lokalita | Typ | Poznámka |
|---|---|---|
| Praha (Černý Most) | Mešita | Nejstarší pražská mešita, spravovaná Islámskou nadací |
| Praha (Libeň - Alfirdaus) | Mešita / centrum | Vazba na Kuvajt, pobočka v Olomouci |
| Praha (Strašnice) | Mešita | Provozováno svazem spojeným s německou organizací |
| Praha (Tuchoměřice) | Mešita | Objekt vlastněný firmou s podílem občana Saúdské Arábie |
| Brno | Mešity (2) | První brněnská mešita otevřena 1998 |
| Teplice, Hradec Králové, Liberec, Plzeň, Karlovy Vary, Kolová, Olomouc | Mešity / modlitebny | Regionální modlitebny a trvalé modlitební prostory |
Do budoucna je potřeba sledovat demografický vývoj, institucionální proměny v rámci muslimských organizací, mediální a politickou agendu týkající se islámu a rovněž rozvíjející se snahy o boj s dezinformacemi. Dále bude důležité, jak se česká společnost postaví k otázkám náboženské svobody, integrace a ochraně před nenávistnými projevy.
Copyright © pohodanovapec.cz
