Copyright © pohodanovapec.cz 
Řízkování rostlin je způsob vegetativního rozmnožování pomocí částí rostlin. Nová rostlina, která vznikne řízkováním, je klonem mateřské rostliny, má stejné vlastnosti, tudíž je geneticky shodná s mateřskou rostlinou. Řízkování je ideální způsob množení okrasných jehličnanů. Poměrně snadno a levně získáme tolik nových rostlin, kolik potřebujeme, a vlastnosti daného kultivaru zůstanou zachovány.
Řízkování jehličnanů je u některých druhů nejpoužívanější formou rozmnožování. Řízkování je ideální způsob množení okrasných jehličnanů. Řízkování lze samozřejmě provádět i během podzimu nebo zimy, protože jehličnany jsou stálezelené stromy, které neprocházejí klasickým obdobím zimního klidu. Druhá polovina léta je přímo ideálním obdobím pro rozmnožení okrasných jehličnatých stromů na našich zahradách. Řízkování je prováděno v srpnu a v září, kdy jsou letorosty poněkud vyzrálejší. Je vhodné řízky umístit v poloteplém skleníku nebo v pařeništi.
Vyberte zdravou mateřskou rostlinu - bez příznaků stresu, chorob nebo přítomnosti škůdců. Jednou ze základních podmínek je dobrý zdravotní stav matečné rostliny. Mateční rostliny, jejich kvality, zejména bujnost růstu a stáří, přímo ovlivňují kvality řízků. Obecně lépe koření řízky z mladších rostlin a rostlin vzniklých také řízkováním.
U jehličnanů jsou používány řízky s tzv. „patkou“ staršího dřeva. Ze „žebra“ matečné rostliny vyrůstají identičtí jedinci, vegetativní množení je proto pro okrasné kultivary jako stvořené. Polovyzrálé řízky nesmí být dřevnaté, hůře a dlouho zakořeňují. Polovyzrálé řízky jsou u opadavých dřevin odebírány nejčastěji v červnu až červenci a u stálezelených v červenci až srpnu.
Vyzrálé řízky: Jedle (Abies), smrk (Picea) - řízky odebíráme nejlépe ze čtyř a sedmiletých stromků, měly by být tvrdé, ale ne zcela dřevnaté; borovice (Pinus); douglaska (Pseudotsuga); tis (Taxus) - řízky tisu by měly být sice dřevnaté, ale na bázi zelené. Polovyzrálé řízky: Pazerav (Calocedrus); cypřišek (Chamaecyparis); cypřiš (Cupressus); jalovec (Juniperus); modřín (Larix).
Řízky odebereme přibližně v délce 10-15 cm, a to z koncových výhonků větví. Řízky jsou odebírány podle druhu rostliny, někdy jsou nejvhodnější zelené řízky z vrcholových částí stonku (výhonu) nebo jako osní řízky. Řízky odebíráme z mladých výhonů dlouhé 10-15 cm, nebo odtrhneme nový výhon od starého dřeva i s patkou. Výhonek zasadíme do speciálního substrátu pro jehličnany, který je lehký a propustný.
Řízek s patkou odtrhneme z ustřiženého vrcholu a odřízneme šikmo část větvičky. Řízky bez patky s postranním řezem - u těchto řízků je spodní řez rovný a na něj navazuje 1,5 cm dlouhý postranní řez, tzv. „T - řez“. Řízky mají být délky 10 cm (u zakrslých druhů 4-5 cm), spodní část řízku má být vždy očištěna od postranních větévek, listů, aby nezahnívaly. Při odtrhávání by došlo k poškození pokožky; proto je u některých druhů vhodné odstraňovat jehlice nožem.
Je dobré vědět, že nejlépe se ujímají řízky z vrcholků a konců větví, kde je přirozeným způsobem nahromaděno nejvíce látek podporujících růst. Pokud chceme ještě o něco zvýšit pravděpodobnost zakořenění, můžeme použít růstového stimulátoru. Řezejte pod úhlem 45° - šikmý řez zvětší absorpční plochu a usnadní počáteční příjem vody.
Řízky je vhodné stimulovat chemickými prostředky (stimulátory) nebo je lze namáčet v dřevěném uhlí. K zlepšení zakořenění řízků mohou být použity látky s desinfekčním účinkem nebo hormony. Směsi látek podporující růst kořenů jsou obvykle založeny na auxinech, především jde o kyselinu indol-3-octovou (IAA), kyselinu naftyloctovou (NAA) a dalších. Po odříznutí a odstranění spodní sady listů namočíme řízek do zakořeňovacího gelu, který zacelí rány a stimuluje rychlejší vývoj kořenů. Gel přilne k řezné ploše a zajišťuje rovnoměrný kontakt hormonu s pletivem. Tyto růstové hormony jsou součástí komerčně vyráběných výrobků.
Prakticky se používají prášky, roztoky nebo gely; pudry a pasty jsou běžné. Řízky lze ošetřit gelovým nebo práškovým stimulátorem zakořeňování - rostlinné hormony v něm obsažené podporují tvorbu kořenů. Obecně jsou stimulátory považovány za méně důležité v podnicích s dobrou péčí o řízky a řízkovance.
Jako substrát pro množení je používána lehká záhřevná humózní zemina, nejčastěji směs písku a rašeliny nebo rašeliny a perlitu. Používá se i směs rašeliny, písku a pěnového polystyrénu; do směsi může být přidána i pemza nebo mletá struska. Jako vhodný substrát je někdy používána čedičová vlna (skelná vata) nebo pěnové hmoty na bázi polyuretanu. Zřejmou výhodou je sterilita a vhodné fyzikální vlastnosti. Používá se vrstva substrátu nejméně 10 cm vysoká.
Vzdušnost substrátu je účinnou prevencí houbových chorob. Řízky zapichujeme do lehkého, vzdušného substrátu (například směsi perlitu, kokosové drti, hrubého písku, drcené kůry jehličnanů a případně rašeliny). Řízky by neměly zaschnout; pokud je nevložíme do substrátu ihned, uchováme je ve vlhkém sáčku.
Chemická ochrana a prevence během zakořeňování řízků je velmi důležitá. Půdní houby jako pythium, srpovnička (Fusarium) nebo fytoftorová hniloba (Phytophthora cinnamomi) napadají řízky a způsobují významné škody. Ovšem i obyčejná plíseň šedá může během několika dnů zničit tisíce nadějných řízků. Úhyn řízků může být také způsoben napadením polyfágní půdní houbou kořenomorka bramborová (Rhizoctonia solani).
Aby bylo omezeno šíření chorob, je třeba každodenní péče stínováním, větráním a regulací teploty. Pro omezení choroby pomáhá preventivní zálivka půdními fungicidy obsahujícími účinné látky captan, iprodione nebo thiophanate-methyl a odstranění napadených řízků a rostlin. Infekce se může projevit i později; projevy choroby ovlivňuje stres způsobený nevhodným prostředím. Do značné míry napadení může být zabráněno použitím dezinfikovaného substrátu a nádob a omezením množství listové plochy u zelených řízků.
Optimální teplota vzduchu pro zakořenění je 15-18 °C, stačí i 10-14 °C. Důležitá je teplota půdy, která má být u některých subtropických rostlin až 20 °C. Kořenění urychlí spodní vyhřívání substrátu na 20 °C, ale není nezbytné. Polovyzrálé řízky dřevin průměrně koření 4-6 měsíců; zakořenění trvá u jehličnanů 6 až 12 týdnů, ale i 6 měsíců, podle druhu a podmínek.
Jak připravit dokonalý vídeňský řízek
Většina rostlin vyžaduje během zakořeňování vlhký substrát, vlhkost pod kopulí udržujte mezi 80-95 %. Po napíchání řízků do substrátu je obvykle použit vhodný fungicid omezující růst houbových chorob v substrátu. Pro zvýšení vlhkosti a udržení stabilní teploty ovzduší jsou množené řízky zakryty fólií a v případě potřeby zastíněny. Některé druhy dobře reagují při množení v temnu a stabilní teplotě, jiné při světle; proto je důležité studovat a experimentovat s konkrétním druhem.
Po vytvoření kořenů je výhon uříznut a vysazen; po vytvoření kalusu se stává samostatnou rostlinou. Před hrnkováním a dalším dopěstováváním je třeba řízkovance opatrně otužit. Hrnkujeme nebo školkujeme na jaře. Před přesazením je vhodné zkrátit listy nebo redukovat nadzemní část, aby se snížilo odpařování a podporoval se růst kořenů.
Některé druhy specificky lépe reagují a rozvíjejí se při určitém typu řízkování v daných podmínkách a zejména v určitém období. Některé druhy rychle zakoření z nevyzrálých bylinných řízků s listy na přímém světle, jiné druhy vytváří dlouho kalus a pomalu koření z dřevitých vyzrálých řízků v temnu. Mnohé druhy lze ale úspěšně množit řízkováním více způsoby.
tags: #jak #stimulovat #zakořenění #řízků #jehličnanů
Copyright © pohodanovapec.cz
