Copyright © pohodanovapec.cz 
Nemohu se ubránit srovnávání se Čtyřmi jablky. To je pro mě fenomenální kniha. Druhá kniha od tejto autorky, opäť výborná, opisujúca život, ktorý so sebou prináša veľa krásneho, ale aj veľa ťažkého a nie práve najkrajšieho. Smutná, ale hezká kniha.
Kniha začíná Simonovým pohřbem, na který se kromě manželky dostaví i čtyři bývalé milenky. Každá kapitola se věnovala jedné z těch žen. Čtyři ženy a jejich životy, většinou plné bolesti a sem tam nějakého štěstí. Jeden muž, kterého každá z nich v určitém okamžiku svého života potkala. Osudy několika žen, které pojí jeden milenec a manžel. Dozvíme se, jak se dostaly, tam kde jsou a jak jim Simon zasáhl do osudu.
Ale nejhezčí na tom všem byl autorčin jazyk a styl. Knížky Narine Abgarjan si šetřím. Nečtu zběsilým tempem, ale rovnám si je v sobě pěkně slovo po slově, stránku po stránce. Protože málokdo umí psát takhle poeticky a z každé situace a z každého příběhu vytěžit maximum optimismu a lehkosti. Smekám i před překladatelkou Kateřinou Šimovou. Ty ženy si dokážete úplně jasně představit, chodíte s nimi po ulicích, do práce, do školy, veškerou jejich činnost děláte s nimi.
Osudy žen, někdy trochu víc zamotané a méně uvěřitelné. Chvilkami jsem se ztrácela v postavách. Kapitoly mezi tím - každá věnovaná jedné z milenek - jsou poněkud "přetížené" počtem postav (někdy až ze čtyř generací) a množstvím dramatických až tragických příhod. To v celém městě nebylo jediné klidně a šťastně žijící ženy, která by podlehla takovém donchuánovi, jakým byl Simon?
S knihami od této autorky mám trochu problém, že jsou všechny tak trochu stejné. No... tentoraz mi celok pripadal vlastne úplne ponurý, až depresívny. Všetky tie ťažké ženské osudy... Opisy, štýl i preklad mi prichodili ťažkopádne. Postava Simona vlastne úplne nesympatická.
Čištění a příprava hovězích žaludků
Celý příběh se odehrává v Arménii a my se i lehce seznamujeme s historie tohoto státu. Do vesměs tragických příběhů těch žen (a snad ještě tragičtějších osudů jejich předků i potomků) jsou nevtíravě zakomponované četné sovětské a postsovětské prvky, dokládající ubohost tamějšího života: samozřejmý alkoholizmus, strašlivé a časté domácí násilí přijímané jako nezbytnost partnerského života, jugoslávský nábytek, polský módní časopis a české sandálky ceněné jako vrchol "luxusu".
Extrémne negatívna záležitosť a pri pomere narodených a zomrelých sa divím, že v Arménsku nepanuje ľudoprázdno. Ale áno, tá krajina mala na tragédie biblických rozmerov skutočne nadštandardnú smolu, ale táto autorka sa v bolestínstve doslova vyžíva.
Je to úsměvné i smutné a dojemné, je to tragické i krásné, je tu láska i krutost. A samozřejmě tu nechybí magie. Ta příběhům dodá vždy něco navíc a pro mě je to jako pohlazení po duši. Občas to má šmrnc i vtip a nepochybně jsou mnohé udalosti presne zo života, no výsledný pocit z čítania nie je dobrý.
První a poslední kapitola zaujmou čtenáře, kteří ocení silnou stylistiku a emoci; prostřední kapitoly potěší ty, kdo si rádi dávají do života více postav a generačních příběhů. Pokud budete očekávat něco podobného jako Tři jablka spadlá z nebe, můžete být (jako já) zklamáni. Kniha je určena čtenářům a zároveň příznivcům dobrého vypravěčského přístupu k tématům ženských osudů.
Deset z deseti. Taková malá emoční atomovka. Úžasná kniha! Jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla! Chytne za srdce, pobaví i rozbrečí. A přesto: i když autorka umí psát neskutečně dobře, někdo může mít pocit, že se opakuje a že příběhy jsou až příliš zatížené tragédiemi.
Všechny byly nějakým způsobem smutné, nešťastné nebo zklamané. Po Simonově boku začaly zase věřit v lásku nebo se alespoň dokázaly postavit samy za sebe. Stejně tak na konci zjistíme, že ani Simon by bez svých žen nežil svůj život, nadobro by se zbláznil.
Soubor studií Víno, ženy, zpěv má demonstrovat nejen radost a veselí. Téma v sobě skrývá i závažnější odkazy. Příspěvky obsažené v knize se rozpínají od středověké literatury po tvorbu 20. století, překračují různé žánry, „zpěv“ je jim synonymem nejrůznějších (pro)jevů spjatých s poezií. Volbou tématu se autoři ocitly na rozlehlém badatelském poli, umožňujícím pohyb napříč různými jazykovými a kulturními oblastmi, ba i různými obdobími.
Marie B. Svobodová a její „Kuchařská škola“ patří k historickým příkladům, jak spojit praktické rady o vaření a hospodaření se společenským vlivem knihy - podobně silně působí i literární díla, která zachycují živé osudy a každodenní realitu žen v různých historických kontextech. Na své si přijdou i zkušené kuchařky, kniha mimo receptů obsahuje například i podrobné návody, jak zvíře porazit, rozporcovat, vyvrhnout, jak naložit snad s každou částí, kterou zužitkovat lze.
Pokud hledáte knihu s intenzivní emocí, poetickým jazykem a hlubokým vhledem do ženských osudů v arménském prostředí, tato kniha vás pravděpodobně osloví. Pokud dáváte přednost lehčímu, méně přetíženému vyprávění, mohou vás některé kapitoly zatížit množstvím postav a tragédií. Autorka ale umí přinést i naději, humor a magické prvky, které čtení zpestřují.
První díl autorky (Tři jablka spadlá z nebe) mi úplně nadchla a vyvolala vysoká očekávání, která u této knihy částečně splněna jsou - především díky jazyku a emoční hloubce. I když někdo může knihu vnímat jako ponurou nebo přehnaně dramatickou, pro mnoho čtenářů jde o literární zážitek, který stojí za přečtení.
Copyright © pohodanovapec.cz
