Chov hedvábničky: Praktické rady a tipy pro začátečníky
Hedvábnička je plemeno slepic, které se vyznačuje netradičním vzhledem. Její peří připomíná chlupy a je jemné na dotek. Na nohou má pět prstů, což je neobvyklé u slepic. Hedvábničky pochází z východní Asie, kde jsou chovány již od 13. století. Dnes se chová v mnoha státech celého světa jako okrasná drůbež a hlavně jako spolehlivá pěstounka bažantů, slepic, japonských křepelek i jiné okrasné a užitkové drůbeže.
Popis plemene
Popis těchto legračních slepiček je celkem jednoduchý. Každý, kdo hedvábničky shlédl, je popsal slovy „chlupatá slepice“. Více snad není ani potřeba rozepisovat. Přesto uvedu několik základních informací, týkající se popisu. Jak jsem uvedl výše, peří hedvábniček se podobá srsti a kůže i maso je tmavé. Chuťově se podobá zvěřině. Hmotnost kohouta se pohybuje okolo jednoho kilogramu a slepice je přibližně o dvě stě gramů lehčí.
Oproti běžně chovaným druhům slepic mají hedvábničky některé anatomické zvláštnosti. Na první pohled upoutá zvláštní struktura peří. Je měkké, kypré a působí nadýchaným dojmem. Hedvábnost je způsobena ztrátou háčků v paprscích. Prapor je po celé délce pera rozvolněný. Vlasům podobná pera a bohaté prachové peří může u nezasvěcených vyvolat dojem, že se jedná o srst. A to je voda na mlýn pro různé šprýmaře. Na tyto žerty již upozorňuje známý německý ornitolog a znalec domácího ptactva Johan Matheus Bechstein (1757-1822).
Dalším charakteristickým znakem hedvábíček je černo fialové zbarvení kůže. A to u všech dvanácti uznaných barevných rázů. Tato vlastnost vynikne především u hedvábíček bílých. Ale černo fialovou barvu můžeme nalézt i u chrupavek, svaloviny, kostí a vnitřních orgánů. Alfred Brehm (1829-1884) ve svém díle píše, že části těla vypadají jako by byly inkoustem nasyceny.
Mezi specifické znaky můžeme zařadit běháky s pěti prsty zakrytými krátkými rousky. U výstavních zvířat je první a pátý prst dobře oddělený; mezi chovateli se říká „na tužku“. Tato vlastnost je v přímé korelaci s ostruhou. Čím větší mezera tím je hůře vyvinutá zbraň u kohouta. Je na chovateli, aby svůj chov vybalancoval ke všeobecné spokojenosti. Tyto znaky nejsou ustálené, a proto se často vyskytují různé deformace. Prsty bývají srostlé, zdvojené nebo jsou běháky šesti prsté. Díky opeřeným nohám se jedná o plemeno drůbeže nepoškozující trávníky.
Hedvábničky patří do skupiny chocholaté drůbeže. Hlavu kohouta i slepice zdobí středně velká chocholka. U slepice je ozdoba menší, ale plnější a více uzavřená. U kohouta vynikají v zadní části poněkud delší pera. Vadou je malá, ale i veliká chocholka zabraňující rozhledu. Velikost chocholky byla tématem diskuze i v Evropském parlamentu. Hedvábničky mohou být vousaté i bezvousé. V Německu se chovají oba rázy.
Při popisu plemenných znaků se musíme zmínit o stavbě těla. Trup má tvar zaoblené krychle. Je krátký, široký s nižším a širším postojem. Ocas by měl svírat s krátkými a širokými zády úhel 45-50°.Zvláště u kohoutů je ocas široce nasazený s dobře rozvolněnými prapory rejdováků a velkých srpů. Slepice se označuje kroužkem o průměru 15 mm, kohout kroužkem číslo 16. Mezi chovateli je všeobecně známo, že v době kroužkování nemají kuřata vyvinutý pohlavní dimorfismus. Proto někteří chovatelé kroužkují kuřata pouze kroužkem číslo 16.
Posledním plemenným znakem této drůbeže je vysoká kvokavost a mateřský pud. Hodně chovatelů využívá hedvábničky pro odchov kuřat různé drůbeže. Jsou výborné a spolehlivé kvočny. Velké uplatnění nacházejí u myslivců v jejich polodivokých chovech bažantů. Spolehlivá kvočna pomáhá při voliérovém odchovu malých bažantíků. Při útoku škodné propadají bažantí kuřata stresu a mnoho se jich při únikových reakcích udusí. Kvočna v hejnu kuřata vodí, ochraňuje před nepřízní počasí a při napadení dravcem zabraňuje zbytečným ztrátám. Nevhodné je bílé zbarvení, které přitahuje dravé ptáky.
Hedvábnička je pro svůj atraktivní vzhled a klidnou povahu vyhledávaná především mladými chovateli. Na výstavách jsou dětmi obdivovány. Pořízením těchto chundelatých kuliček často vzplane jiskřička nového obdivovatele chovatelské krásy. Propagaci hedvábníček v České republice má na starosti Klub chovatelů chocholatých plemen drůbeže.
CHOV SLEPIC OD A DO Z 🐔 Hodinový Kurz a Mé Otestované Postupy (🥚 Vejce, Krmivo, Zdraví 💊)
Základní požadavky na chov
Chov hedvábniček je jednoduchý a téměř se neliší od chovu domácích slepic. Jako základ vám postačí bytelný kurník, ve kterém bude sucho. Základem je dobře zastřešený kurník, kam se mohou slepičky za nepříznivého počasí schovat. Do základního vybavení kurníku patří krmítko na zrní, krmítko na míchanici a samozřejmě napáječka na vodu. Kurník musí být suchý a pokud možno i výběh. Nejjednodušším řešením povrchu výběhu je písek, popřípadě nízký trávník.
Ještě nesmíme zapomenout na bidla na hřadování. Ta by neměla být příliš vysoko, protože hedvábničky nelétají. Já osobně musím potvrdit, že jsem slepičky nikdy neviděl na těchto hřadech spát. Nevím jestli to je moje vina nebo jsou tak naučené od minulého majitele. Vyzkoušel jsem snad všechny možné výšky umístění, různá místa i tloušťky. Ale bez úspěchu. Roh místnosti a vzájemné zahřívání je asi lepší.
V době odchovu kuřat je suchý výběh teprve důležitý, protože kuřata jsou v prvních dnech po vylíhnutí citlivá na vlhko a průvan. Nejjednodušším řešením je kvočnu i s kuřaty zavřít do kurníku nebo je přestěhovat na jiné vhodné místo. Pokud však bude slunečné počasí a venku bude sucho, klidně se mohou ven pustit. Stejně budou téměř neustále schována v bezpečí pod křídly kvočny.
Druhá varianta - oddělit kuřata od ostatních je lepší. Mnohdy se stává, že kohout i ostatní slepice kuřata klovou a odhání je od krmiva. Má to ale i kladné vlastnosti. Kuřata se po vylíhnutí rozeběhnou mezi slepice a společně se o ně starají i ty slepice, které je nevyseděly. Tady je patrná vynikající vlastnost hedvábniček postarat se o cizí kuřata.
Krmení hedvábniček
Dospělé hedvábničky krmíme hlavně zrním, podáváme především pšenici, kukuřici, hrách, žito a další. Dále pak speciální směsi pro slepice, zadinu a další. Velmi mají rády i různé druhy ovoce a zeleniny ze zahrady, ale i plody, které je možné nalézt v přírodě. Jsou to například jeřabiny, černý bez a podobně. Pozor na bez! Hlavně u bíle zbarvených jedinců hrozí ušpinění peří.
Vše se liší podle ročního období, podle toho, jestli slepice snáší nebo jestli mají kuřata. Výběr potravy je opravdu široký a záleží na možnostech každého. V době odchovu se kuřata krmí směsí pro kuřata, později začnou kuřata přijímat i stravu dospělých slepic. Pokud budeme krmit směsí, tak by neměl být problém se zastoupením potřebných látek pro růst kuřat.
Oddanost Johna Travolty scientologii
Myslím si, že průmyslově vyráběné směsi pro odchov kuřat lze nahradit domácí směsí ze šrotu, vařených vajec, zeleného krmení a třeba i mravenčích kukel, později i s přidáním prosa. Stejně jako u běžných druhů slepic, i hedvábničkám můžeme dávat vhodné zbytky z kuchyně, jako jsou zbytky ovoce a zeleniny, tvrdé nakrájené pečivo, brambory atd. Nikdy se však nesmí podávat příliš slané a kořeněné potraviny.
Během celého roku je možné zkrmovat směs, o které jsem už něco málo psal výše. Kromě základu - šrotu, přidáváme i vařené brambory, strouhanou řepu, mrkev, jablka, skořápky z vajec, vhodné zbytky z kuchyně, vitamíny určené pro drůbež. atd. V zimě je možné směs obohatit i o sušené kopřivy. Důležité je krmit v malých dávkách, které slepice hned zkonzumují. Pokud zůstane směs celý den v krmítku, tak se začne brzy kazit. Hlavně v teplých letních dnech.
Rozdíly v chovu oproti jiným plemenům
Chov hedvábniček se v některých ohledech liší od chovu jiných plemen slepic, například vlašek a hybridů:
- Hřadování: Vlašky hřadují, hedvábničky zásadně spí na zemi nebo třeba v domečku, kam mají schůdky, ale stejně tak max.
- Výběh: Hedvábničky musí mít hodně travnatý výběh. Pokud vlašku pustíte na hnůj, přijde s umazanými běháky, ale taková bílá hedvábnička přijde celá hnědá a pokud je vlhko, tak i obalená hlínou.
- Čistota: Hedulím pokud možno suché krmení, kvůli čístotě chocholek.
Jinak jim stačí obvyklá péče jako u běžně chovaných plemen.
Další užitečné informace
Je ceněný nejen pro svou krásu, ale také pro své užitkové vlastnosti. V Asii je považováno za pochoutku a má léčivé účinky. Je schopen se postarat o kuřata jiných druhů ptáků, jako jsou bažanti, křepelky nebo dokonce vodní drůbež.
Maso je vynikající, připomíná chutí zvěřinu. Z vlastní zkušenosti doporučujeme upravit dle receptu ala bažant. S červeným zelím a bramborovým knedlíčkem nemá chybu. Jelikož pocházíme ze západních Čech, doporučujeme na závěr tohoto kulinářského zážitku orosené plzeňské pivo.
Hedvábnička vždy po snesení dvaceti vajec sedne do hnízda a připravuje se na roli matky. Tuto periodu pak dokáže opakovat i celé léto, jako matka a pěstounka je tedy nenahraditelná.
Jednou z výhod je to, že hedvábničky trávník tolik nezničí.
Zajímal se o chovatelské zásady, zoohygienu a tradiční odchov.
Pro nevěřící Tomáše doporučujeme vyzkoušet pečínku z kuřete hedvábničky. Pochutnáte si na dobrém obědě a ještě si můžete ověřit pravdivost výše uvedené zvláštnosti.
| Vlastnost | Popis |
|---|---|
| Původ | Východní Asie |
| Vzhled | Peří podobné srsti, pět prstů na nohou |
| Hmotnost kohouta | Okolo 1 kg |
| Barva kůže | Černo fialová |
| Využití | Okrasná drůbež, pěstounka, maso |
Na našich výstavách je hedvábniček jako šafránu. A to i na celostátních i klubových. Jiná situace byla na Evropské výstavě v Lipsku v roce 2006. Pod německým názvem Seidenhüner jich bylo vystaveno přes 300 ks.Velkých vousatých bylo 87 kusů a v bezvousém šlechtění jich bylo prezentováno 76 kusů v jedenácti barvách. Zhruba stejné počty byly u zdrobnělého rázu. Mladí chovatelé soutěžili ve vlastní expozici v bílém, divokém a žlutém zbarvení. Největší pozornosti se však těšilo fotbalové mužstvo hedvábíček. Jejich klubové dresy a zapálení pro hru zanechalo v návštěvníkovi příjemnou vzpomínku.
tags: #kohoutek #hedvabnicky #kure #chov
