Copyright © pohodanovapec.cz 
Příhody lišky Bystroušky je opera o třech dějstvích Leoše Janáčka, složená v letech 1921-1923. Opera je jedním z nejhranějších děl skladatele jak v českých divadlech, tak na světových operních scénách. Na rozdíl od Těsnohlídkovy literární verze ale liška Bystrouška v posledním dějství opery tragicky zahyne. Premiéra proběhla v Národním divadle v Brně 6. listopadu 1924.
Příběhy o mazané lišce Bystroušce původně vycházely v roce 1920 na pokračování v Lidových novinách. Jejich autor, spisovatel a redaktor Rudolf Těsnohlídek, je psal podle veselých kresbiček malíře Stanislava Lolka. U čtenářů slavily značné úspěchy, s oblibou je četla i Marie Stejskalová, tehdejší hospodyně u Janáčků.
Náhodné přečtení seriálu hostitelkou u Janáčků podnítilo skladatele: „... z toho by byla panečku opera.“ Janáček pro předlohu zaplál a okamžitě se snažil v novinové redakci osobně kontaktovat Těsnohlídka. Nejprve si ovšem musel upravit Těsnohlídkovu předlohu do podoby operního libreta. Omezil počet postav a z děje si vybral hlavně ty části, které zdůrazňují propojení lidského světa s přírodou. Janáček v libretu někde dokonce přebírá text Těsnohlídka, který něco popisuje a vkládá ho do úst postavám jako monolog či dialog.
Janáčkova nápěvková metoda, tedy zapisování okolních hlasů a intonací řeči, sehrála v kompozici zásadní roli. Janáček využíval intonaci lidské řeči a zvuků zvířat ke komponování, což je v opeře patrné nejen v sólových výstupech, ale i v sborech (viz sbor slepic). Tato metoda dala opeře osobitý zvukový svět: lyrickou a melodickou hudbu, kde orchestr hýří barvami bílovických lesů a té havěti v nich žijící.
Příhody lišky Bystroušky se obtížně zastřihávají do jednoho žánru. Není to ani čistá pohádka, ani prostá bajka, ani jednoznačně komická, lyrická či tragická opera. Opera je lyrickou bajkou o koloběhu života v přírodě, inspirovanou novinovým seriálem Rudolfa Těsnohlídka. Dělalo se tak dílo rozporné a neuchopitelné: zpívající lidé i zvířata, lidé jako obrazy zvířat, dramatické i baletní pasáže, komičnost i hluboké mementa o životě a smrti. Někteří odborníci označují dílo za Janáčkovu impresionistickou operu.
1. jednání: V horkém letním odpoledni prochází revírník svůj les. Ulehne na chvíli k odpočinku a vzápětí začne klimbat. Les je plný života: mušky krouží okolo, cvrček s kobylkou vyhrávají valčík, motá se zde komár opilý lidskou krví, jehož se snaží chytit malý skokánek. Dění užasle sleduje malá Bystrouška. Zaujme ji především skokánek, ale když si jej chce prohlédnout blíž, žabák zděšeně uskočí rovnou revírníkovi na nos. Probuzený revírník zahlédne Bystroušku a než se lištička stačí vzpamatovat, už ji odnáší do Jezerské myslivny.
Proměna: Bystrouška žije uvězněná na dvoře myslivny, ve společnosti psa Lapáka a hejna slepic. Revírníkův vnuk Pepík se novým přírůstkem chlubí kamarádovi a dráždí Bystroušku proutkem. Za to ho liška kousne do lýtka a revírník ji za trest přiváže. Bystrouška si stýská a celou noc sní o svobodném životě v lese. Ráno vymyslí novou strategii a kohout i značná část jeho družiny zaplatí za to životem.
2. jednání: Bystrouška užívá nově nabyté svobody. Vypudí starého jezevce z jeho doupěte a usídlí se v něm. V hospodě u Pásků zasedl revírník se svými přáteli rechtorem a farářem ke kartám a dobrému pití. Opozdilé noční chodce pozoruje vskrytu Bystrouška. Skryje se mezi slunečnice, kam vzápětí dopadne opilý rechtor, když považuje třesoucí se květinu za tvář Terinky. Ve svitu letní noci se Bystrouška setká se statným lišákem Zlatohřbítkem. Počáteční sympatie přerostou v lásku, jejímž svědkem je liščino doupě. Lesní havěť pohoršeně sleduje nemravný život Bystroušky, uspokojí ji až narychlo uspořádaná svatba.
3. jednání: Přejde léto a na podzim revírník potkává v lese Haraštu, obchodníka s drůbeží. Harašta se chlubí chystaným sňatkem s Terinkou. Objeví se Bystrouška se Zlatohřbítkem a kupou liščat a když Bystrouška zavětří Haraštu s plnou nůší drůbeže, chce jej trošku pozlobit. Harašta vystřelí a Bystrouška zůstane ležet mrtvá. Revírník se v hospodě u Pásků dozvídá, že Haraštova Terinka dostala k svatbě nový rukávník z liščí kožešiny. Na všechny padne tesknota a revírník se raději vydá na cestu domů. Cestou lesem vzpomíná na mládí, obdivuje krásu lesa a uvědomuje si, jak se život opakuje. A tu ji vidí... jak by mámě z oka vypadla! Chce ji opět lapit, ale úmysl zmaří malinký skokánek, vnouček toho tehdejšího. Kruh se uzavírá a přece pokračuje dál.
Premiéra se konala 6. listopadu 1924 v Mahenově divadle v Brně a byla vrcholem oslav Janáčkových sedmdesátin. Premiéra měla velký úspěch, podílelo se na něm i vynikající hudební nastudování Františka Neumanna, vtipná režie Oty Zítka a nápaditá výprava malíře Eduarda Miléna. Již o půl roku později se konala premiéra v pražském Národním divadle, dokonce v rámci programu festivalu pořádaného Mezinárodní společností pro soudobou hudbu.
Historie a výroba Pražské šunky: Kompletní průvodce
Opera se brzy vydala na úspěšnou pouť světem; kupříkladu v roce 1954 ji v Berlíně uváděla Komická opera režiséra Waltera Felsensteina pod taktovkou Václava Neumanna a doznala 218 repríz. Dnes je dílo uváděno po celém světě a patří mezi nejhranější Janáčkovy opery.
Příhody lišky Bystroušky jsou jedním z originálních vrcholů Janáčkovy tvorby: autor hledal téma, které by odráželo jeho pohled na svět a na věčný koloběh života. Vznikla tak námětově jedna z nejnápaditějších skladatelových oper, v níž se vyznal ze své hluboké lásky k přírodě a vyrovnal se též s myšlenkami na vlastní smrtelnost. Sám autor komentoval vznik opery slovy „Chyt jsem Bystroušku pro les a smutek pozdních let.“
Opera je lyrickou bajkou o koloběhu života v přírodě, která slučuje svět zvířat a lidí a je vyznáním skladatelovy lásky k přírodě a oslavou života. Každá Janáčkova opera je solitér a Příhody lišky Bystroušky, kde se na jevišti prolíná svět lidský se světem zvířecím, nemá v operním žánru obdobu. Dílo je také kulturní ikonou: bronzová socha lišky Bystroušky v oboře Hukvaldy připomíná úzké propojení Janáčkova rodného kraje s tímto titulem.
Recepce byla smíšená; kritika Zdeňka Nejedlého například text opery ostře zkritizovala: „Jest to zkrátka vše jen hra na přírodu, ale ne příroda... V Bystroušce však je to tak primitivně uděláno, že nás to nezaujme ani jako hra.“ Naproti tomu Janáčkovy hudební vymoženosti, orchestrální barvy a nápěvková metoda získaly obdiv mnoha inscenátorů a publika.
Opera byla vydána v několika edicích: první vydání Universal Edition, Vídeň 1924 (klavírní výtah), partitura byla dostupná od 1961, další edice v Editio Peters (Lipsko 1984) a nová kritická vydání Universal Edition a Bärenreiter. Janáčkova partitury a její edice umožnily různé interpretace - od tradičně poetických inscenačních přístupů po moderní zpracování, kde se zdůrazňují jak baletní pasáže, tak dramatické momenty.
Obsah masa v šunce a jeho význam
| Jednání | Klíčové události |
|---|---|
| 1. jednání | Revírník chytí liščátko; Bystrouška žije v myslivně; únik do lesa; liška zabije kohouta |
| 2. jednání | Bystrouška získává svobodu; setkání a svatba se Zlatohřbítkem; lesní slavnost |
| 3. jednání | Harašta a pytláctví; Bystrouška rabuje drůbež; Harašta vystřelí - Bystrouška umírá; nový cyklus života končí narozením malé lišky |
Opera se uvádí pravidelně v českých i zahraničních divadlech. Jedno z nejhranějších děl skladatele má stále silné publikum v Národním divadle v Brně i jinde; inscenace jsou často upravovány tak, aby oslovily jak dětské, tak dospělé publikum. Představení Příhod lišky Bystroušky bylo rovněž přenášeno online v rámci projektu OPERA VISION, což podtrhuje její mezinárodní ohlas.
Autor literární předlohy Rudolf Těsnohlídek je také zakladatelem tradice vánočního stromu republiky a nalezení malé Lidušky v lese se stalo jednou z inspirací k liščímu příběhu i Leoši Janáčkovi. To se odrazilo i v některých inscenacích, které vycházejí z jeho díla a lokálních tradic.
Copyright © pohodanovapec.cz
