Copyright © pohodanovapec.cz 
Minule jsem popsal několik vlastních vzpomínek na fantastické i méně fantastické večerníčky, což pišme s malým V. Dnes už jen pár reflexí (plus nějaká ta fakta) závěrem. Začnu tam, kde jsem skončil, totiž Méďou Béďou, ale dočkal jsem se věru rozčarování, když jsem na domnělou reprízu tohoto slavného kresleného filmu zašel pár let po sametovém převratu, přesněji v dubnu nebo květnu 1993. Fíha, nešlo o celovečerák, nýbrž o třináct filmů uváděných naráz, ale krátkých. A bohužel nebyly totožné ani s mým zamilovaným večerníčkem. Právě od té doby chřadnu.
Razantní vyléčení naopak zajistilo v popřevratových časech každému snílkovi odvysílání šestadvaceti Tomů s Jerrym, přičemž prvá třináctka zabojovala o zájem již 24. listopadu až 6. prosince 1989, a druhá v listopadu 1994. A další animované legendy uváděné chlapcem pod novinovou čapkou? Stali se jimi už dávno předtím Bolek a Lolek alias chlapíci z Polska, v Polsku dodnes zbožštění. Do československé televize se jaksi odedávna vraceli, a to až inflačně, a poprvé se představili prostřednictvím třináctidílné série Bolek a Lolek na prázdninách (říjen 1975).
Následovalo tucet dalších dílů pod společným titulem Bolek a Lolek vyjíždějí do světa (leden 1976), kde nás kluci odsud ze socialistické rezervace vtáhli až do dálné Kanady, do Austrálie, Polynésie, vražedné poušti Gobi, do Bengálska, Arábie, Argentiny, na Kilimandžáro a do olympijského tenkrát Mexika. A pak přišly ještě Pohádky Bolka a Lolka neboli tucet filmů z jara 1977, i když ten „rudější“ díl zvaný Červená Karkulka byl, netuším proč, poprvé odvysílán teprve v srpnu 1985. A které další báchorky polští kluci ozvláštnili? Tady je seznam: Ošklivé káčátko, Zlatá rybka, Popelka, Perníková chaloupka, Sněhová královna, Paleček a Aladin.
Tolik k invazi z Polska, pro nekonečný seriál večerníčků byl ovšem využit i sovětský a ryze filmový seriál Jen počkej! Jak? Prvních pět dílů se vynořilo roku 1974 (to mi bylo deset) a během více než desíti dalších let došlo i na zbytek první třináctky, kterou jsme navíc znali z kin v podobě předfilmů uváděných před kdečím. A další večerníčky? Maně vzpomínám i taliánské skuhrající kuře Kalimero, ale víc na vysoce poutavou adaptaci Leemingovy knihy Brundibár, král čmeláků. Oč šlo? Inu, o nikdy víc nereprízovaný švýcarský seriál šlapající jako hodinky a uvedený v našich končinách pod banálním názvem Honzíkova dobrodružství.
Nádhera! Úvodní z tří třináctidílných sérií (listopad-prosinec 1974) vylíčila - i před mýma rozšířenýma očima - příhody na miniaturního „Gullivera“ zmenšeného chlapce během jeho návštěvy u včel i při jejich střetnutí s děsuplnými vosami. Druhá řada (srpen-září 1975) staví téhož hrdinu mezi mravence. A ta finální třináctka (listopad 1975)? Dojde ke střetnutí s víc než strašlivou Tsetsebabou - a dodnes okouzleně musím konstatovat, že na mě málokterý večerníček udělal kdy hlubší dojem. A nejen na mě, protože i pozdější slavně slovutný nápad adaptovat Včelku Máju vyšel bez sebemenší pochyby právě zpod vlivu tohoto báječného švýcarského seriálu, a o tom žádná.
Jak rád bych ho ještě někdy znovu viděl, i když stejný pocit se nedostaví (a Joriku by to nejspíš nebavilo), ale stejně! Po čem (kromě Joriky) však v srdci registruji ještě hlubší stesk? Hned řeknu. A máme na modré planetě ne jednoho, ale hned dva Saturniny. Jirotkova - a za druhé seriál o kačerovi. A tedy ten natočený s pravými zvířaty jako herci, páni. A pro někdejší mrňata zavlálo jím z obrazovek věru cosi epesního, vím to, seděl jsem mezi nimi.
Seriál vznikl ve Francii už dlouho před U NÁS obdobně ukuchtěnou adaptací Dášeňky Karla Čapka (sedm dílů koncem roku 1979) a jistěže byl vytvořen i před chaloupkovskou inflací vlčat, medvědů a vyder, proti které naprosto nic, avšak to tenkrát ve Francii to všechno patrně vymyslili. A zněla už i písnička. Nezapomenutelná. Česká verze textu začíná slovy:Hej, hop, už to letí,páni, dámy, děti,už to začíná... Saturnin vás vítáa s ním Rezka hbitá,kdo chce, ať se přidá k nám. Na všestranném YouTube ji najdete a pár nadabovaných dílů Saturninových dobrodružství taky. A Rezku. A je pořád milá. Ne sice tak moc jako Jorika, nicméně fretka mého dětství fungovala jako kvalitní záporačka.
A ztepilý Saturnin? V písničce nám horlivě sliboval: Já vás všechny pobavím! A že hned budem dobří známí a vzhůru, volá Saturnin, ještě víc mě ale nadchla druhá řada, kam náleží třeba i danikenovské pokračování, v němž chrabrý Saturnin vprostřed egyptské pyramidy a labyrintu jako nic odhalí mimozemskou kačeří loď. Bohužel, šance na českou televizní reprízu majstrštyku z Paříže opakovaně uvízla na mělčinách beznaděje po zániku jakési výrobní společnosti, ale já i redaktor Jan Pechanec přesto i dál věříme, že se kura dočkáme i za 3D podmínek, a nikoli jen u nedělního oběda.
První díl Saturnin hasičem jsme jako děti spatřili již 19. 10. 1971 a následovaly části Saturnin a generál Zima, Saturnin a strašidelný hrad, Saturnin listonošem, Saturnin a strýček Mráz, Saturnin ornitologem, Saturninův dálkový let, Saturnin dědí, Saturnin lékárníkem, Saturnin a jeho bratranec, Saturnin a zvony a Saturnin na venkově (4. 11. 1971). S odstupem tří let došlo pak ještě na díly Saturnin náměsíčníkem (13. 2. 1974), Saturnin a kouzelník Lermin (14. 2.), Saturnin a krásná Majda (15. 2.), Saturnin a zámek ve Skotsku (17. 2.), vycházející ze třetího dílu Fantomase, a Saturnin a Zlatá hora (18. 2.), plus ještě jeden, který se nám prozatím nedaří identifikovat. A tolik tedy ke snům určitého typu, ale obdobnou vzpomínkou zůstávají, myslím, i suše vtipkující vynálezce Viktor doplněný věrným fámulem Horácem.
A co ti byli zač? Je těžké po tolika letech vzpomínat, ale Horác býval především od Viktora občas bit, přičemž profesor(?) Viktor před výpraskem pokaždé diskrétně i pokrytecky stáhl roletu upevněnou tvůrci přiznaně přímo mezi hrdiny a nás, dětské diváky. Od kterého státu Unie však tenkrát socialistické Československo třiadvacetidílné mistrovské dílo koupilo, netuším. A jen dík večerníčkovským stránkám na síti ostatně lze zpětně dohledat, kolik bylo třeba i vám roků, měsíců a dní, když jste viděli to či ono pokračování. To první mělo u nás premiéru (a bohužel i derniéru) v podvečer 22. 1. 1975 a jmenovalo se Vejce. To poslední, Vzduchový polštář, dávali 31. 10. 1976. Seriál ovšem nebyl odvysílán naráz, ale s pauzou. Poslední čtyři díly uvedli s odstupem. A jak se jmenují jednotlivá pokračování skvostu? Snímek ze safari, Velryba, Sen, Neviditelná zeď, Lev, Kachna, Strašidlo, Pero, Létající dům, Hudba, Robot, Pták nelétavý, Kouzelník, Jak uspořit, Tuleň, Mrak, Raketa, Letadlo, Zmizík a Palačinky.
Všechny jsem bohužel neviděl, byl jsem s rodiči, tuším, na lyžích v Krkonoších, což tenkrát televizi vyloučilo z denního programu. Na rozdíl od Viktora a Horáce se reprízy či repríz DOČKAL seriál Rodina Nessů, 13 dílů, 1.-7. dubna 1987, 4.-7. února 1988 + díl Bludiště 21. 9. 1994), což je i poslední večerníček mého života, který mě opravdu upoutal, a to nejvíc dílem komplet tvořeným jen a jen prodlouženou písňovou znělkou (v českém překladu).
Skoro souběžně s britskými Nessovými jsme ale ve zdejší kotlině dobře „vytěžili“ i ohyzdného sněžného muže yettiho, jímž se stal Čechurův Hugo z hor (8 dílů z dubna 1988). Nu, a pan „Maxipes Fík" Rudolf Čechura pak i pokračoval jako tvůrce dalších seriálů Medvěd Nula Devět (7 dílů odvysílaných 1.-7. 9. 1989) anebo Robot mezi námi (7 dílů ze srpna-září 1991), ale neignorujme ani další zahraniční trháky, mezi nimiž rozhodně nelze nevzpomenout na francouzské duo Tip a Tap, které se do dětských osrdcí poprvé lačně zahryzlo už v dubnu 1979 (13 dílů).
A v září téhož roku: Naší televizí proletěla i velezajímavá polská série Únos Baltazara Houbičky (13 částí, červen až červenec), dost výjimečný to případ, neboť jsme se pro jednou nedívali na epizody, nýbrž toliko jedinou, byť na kousky porcovanou „story".
Poslední částí textu je odstup: Děj se odehrává v Jellystonském parku (Želěstonském parku), který není skutečným Yellowstoneským národním parkem, ale fiktivní park vytvořený filmaři. Režisér Eric Brevig zdůrazňuje, že nechtěli časově upjatý kontext, aby Béďa působil nadčasově. Natáčení probíhalo mimo jiné na Novém Zélandě a ve vodních a horských lokacích pro autentické záběry parku a jeho okolí.
Ve vědeckých studiích se často zmiňuje, že zvířata včetně medvědů černých mají určité kognitivní schopnosti. Vědci zkoumali početní a prostorové schopnosti medvědů, aby zjistili, zda dokážou porovnávat množství a objemi různých skupin. Výsledky ukazují, že medvědi dovedou počítat a rozlišovat rozdíly v počtech i když předměty či puntíky mohou být pohyblivé. Tyto poznatky se pak spojují s tématem filmových medvídků, jejichž svět nabírá významu i v kontextu pohádek a vědecké fascinace.
Chutný oběd: Gratinovaná vejce
V závěru lze říci, že i když některé díly a série zůstávají pro historii večerníčků zvláštní záložkou, jejich odkaz zůstává živý díky různorodosti žánrů, jazyků a kulturních vlivů, které se v průběhu let mísily a inspirovaly další autory.
| Název večerníčku | Rok premiéry | Krajina |
|---|---|---|
| Bolek a Lolek na prázdninách | 1975 | Polsko |
| Vejce | 1975 | Československo |
| Saturnin | 1971-1974 | Československo |
| Méďa Béďa (celkově) | 1958-dnešek | USA |
Pokud byste chtěli doplnit mapu světa ukazující lokace zmiňovaných destinací (Kanada, Austrálie, Gobi, Bengálsko, Arábie, Argentyna, Kilimándaro), doplním ji do textu.
Copyright © pohodanovapec.cz
