Copyright © pohodanovapec.cz 
Víte, co je paremiologie? Termín může na první pohled odkazovat k mnoha věcem. Vzhledem k tvaru je asi jasné, že půjde o nějakou vědu. Ale jakou? Jedná se o páry? Dinosaury? Nebudeme vás napínat, jak ostatně napovídá samotný nadpis, jedná se o lingvistickou disciplínu zabývající se příslovími.
Přísloví, rčení, pořekadla… to mnoho lidí chápe jako synonyma. Ona to ale, věřte tomu, nebo ne, synonyma nejsou. Rčení je krátké obrazné spojení slov. Rčení úzce souvisí s pořekadlem, které ale nelze časovat. V lingvistice se pořekadlo odlišuje tím, že neobsahuje přímé morální ponaučení, nýbrž spíše popisuje situaci či vyjadřuje obecnou zkušenost, aniž by kázalo. Pranostika představuje předpověď určitých dnů nebo období a často je založena na zemědělství a počasí.
Přísloví se v zásadě chápe jako ustálené výroky, které obsahují obecně platné zásady nebo zkušenosti mravoučné povahy. Existuje řada přísloví, jejichž význam je poměrně jasný. K takovým můžeme zařadit „kdo lže, ten krade“ nebo „moudřejší ustoupí“. Česká pořekadla tvoří truhlu s pokladem lidové moudrosti. Představují krátké, výstižné a často obrazné vyjádření postřehů o životě, lidských vlastnostech a mezilidských vztazích.
U některých přísloví není těžké rozpoznat jen doslovný význam; mnohem obtížnější bývá nahlédnout širší kulturní nebo symbolický význam. Přísloví naznačuje, že nejbližší nám jsou vlastní zájmy, a to bez ohledu na to, zda jsou morální. Jinými slovy jde také o tvrzení, že vlastní zájmy mají přednost před vzdálenými cíli. Například blaho rodiny je pro nás důležitější než blaho celé společnosti.
Kniha Kdo chytá v žitě od J. D. Salingera patří k těm, jež jsem neustále odkládal, ale které se mi všemožnými způsoby dokola připomínaly. Nejvíc mě asi táhlo to tajemství okolo názvu. Zajímalo mě, co to "chytat v žitě" vlastně znamená.
Chléb se sušeným droždím v pekárně
Název románu je odvozen z citace básně Roberta Burnse Comin' Thro The Rye. Holden ji slyší od náhodného chlapce na ulici, jak říká: "Když někdo potká někoho, jak jde žitem kdes." Holden však tenhle verš pomotá, tak trochu symbolicky si neověřuje informace a myslí si, že ten verš zní jinak: "Když někoho chytí někdo, jak jde žitem kdes." Zvláštním proudem vědomí se mu pak vybavuje představa, kterou vypráví své mladší sestře. Je v žitném poli, kde je strmý sráz. Na poli si hrají děti a on je musí chytat, aby nespadly dolů.
Holden v této představě nachází jediný smysl života. V životě by chtěl dělat něco opravdu důležitého. Chtěl by chytat děti v žitě, aby nespadly ze skály. Nemohu říct, že po přečtení knihy jsem ohledně chytání v žitě nějak moudřejší, ale to užití je celkem zajímavé.
Jerome David Salinger byl americký spisovatel, autor románů a povídek. Jeho prvním dílem byla povídka Den jako stvořený pro banánové rybičky, ale až v roce 1951 vydal román Kdo chytá v žitě, který mu dodal věhlas a uznání. Bránou k popularitě se stal právě román Kdo chytá v žitě. Román se stal již po vydání bestsellerem, obzvláště mezi mladými lidmi.
Autor se možná proslavil především tím, jakým stylem knihu napsal. Byl kolem ní kontroverze kvůli vulgarismům a sexualitě. O Sallingerovi se ale píše, navzdory rozhněvané postavě jeho románu, že byl introvertní samotář, dlouho nic nevydával a neúčastnil se ani žádných interview. Bojoval s nechtěnou pozorností a vydával pak spíše krátké povídky psané v noci pod přikrývkou a s baterkou v ruce.
Hrdinou románu je chlapec zajatý pubertou, životem přitahovaný a současně odrazovaný. Svět dospělých se mu jeví jako neproniknutelná, odvrácená tvář. Příběh Holdena Caufielda se mnohými kritiky považuje za náhled do duše teenagera, který hledá pochopení v nepochopitelném světě.
Pro ostrá slova nejde daleko, je plný ironie a sarkasmu, avšak navzdory jeho nonkonformnímu chování a nepřizpůsobivosti můžeme říct, že je vlastně dobrák. Nesledujeme děj, ale spíš sled myšlenek poté, co je jako sedmnáctiletý vyloučen ze školy, potlouká se tři dny New Yorkem a setkává se s nejrůznějšími typy postav. Dneska bychom mohli říct, že všechny ty cynické a sarkastické komentáře, možná tak trochu připomínající beatníky, jsou vlastně vyjádřením toho, jak nejistý Holden je. Tuto nejistotu schovává za zdánlivě tvrdou slupku plnou glosů o sexu a alkoholu.
Kniha je velmi čtivá, protože je psána jazykem mladých lidí. Román má prvky vyprávění a je psán nespisovným, obyčejným, jednoduchým jazykem, což přispívá k jeho autentičnosti. Občas se objeví vulgarismy a slang (studentská mluva). Obrazných prostředků je tady málo, lze nalézt prostředky, které jsou blízké mládeži - řadu přirovnání a častou nadsázku.
Jeden z nejužívanějších citátů z této knihy je věta, kterou vypráví Holdenovi jeho bývalý učitel pan Antolini: "Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít." Jak moc je tohle tvrzení pravdivé, nechám na každém z vás.
Kniha se tedy podle mě snaží vyznít, že kritizuje bezohlednost, aroganci a chamtivost dospělých, jenže ono to všechno tak nějak vychází z toho, jak je Holden vidět chce. Je citlivý a na hraně psychického zhroucení, čímž mi připomínal mě v pubertálních letech. Jako charakteristika těchto vnitřních bouřích slouží příběh dokonale, já ten autorův popis prostě obdivuju.
V těchto výrocích se zrcadlí staletá česká zkušenost, jež klade důraz na píli, obezřetnost a zdravý selský rozum. Kdo by neznal pokyny k uvážlivosti jako již zmíněné „Dvakrát měř, jednou řež“, připomínku pracovitosti „Bez práce nejsou koláče“ či varování před neuváženými dary „Darovanému koni na zuby nehleď“.
Význam přísloví může být systematizován: o tom, že co nevíme, nás nezraňuje; o tom, že pokud dostaneme něco zdarma, nehleďme tolik na kvalitu; nebo varování typu „Kdo se bojí, nesmí do lesa“. Pozor! Naše činy, pozitivní i negativní, přináší následky podobného charakteru. Pokud ovládáme dobře jiný jazyk, můžeme v něm i přemýšlet a začneme uvažovat o světě jinak - například příznačně v rámci určité kultury.
| Typ výroku | Příklad | Funkce |
|---|---|---|
| Přísloví | Bez práce nejsou koláče | morální ponaučení, motivace k práci |
| Rčení | Mít máslo na hlavě | krátké obrazné vyjádření situace |
| Pořekadlo | Chyba lávky | popis situace bez kázání |
| Pranostika | Medardova kápě čtyřicet dní kape | předpověď počasí; zemědělský kalendář |
Výrazy vztahující se k žitu nebo poli mají v lidové mluvě často symbolický náboj: pole, úroda, pád, ochrana dětí - to vše nese obrazy z venkovského života, které se přenášejí i do metaforického užití. Fráze spojená s „žitem“ v literárním textu (jako v Salingerově románu) pak může znamenat starost o křehké, ochranu nevinnosti či nakonec touhu po smysluplné činnosti, která dává životu řád.
V praxi může rčení nebo obraz „chytat v žitě“ sloužit jako metafora péče, ochrany, zodpovědnosti - tedy opaku cynismu dospělých, kterého se Holden obává. Takové obrazné spojení slov v sobě často nese silný emotivní náboj a může se stát středobodem interpretace celého díla.
Při hodinách českého jazyka je někdy rozlišení mezi příslovím, pranostikou a rčením trochu hlavolam. I přes drobné rozdíly v definicích se mezi nejznámější a nejužívanější lidová moudra řadí ta, která se dotýkají základních hodnot a každodenního života. V dialozích, literatuře a vnitřních monolozích postav (jako u Holdena) hrají takové útvary důležitou roli - utvářejí obraz světa, výčitky svědomí i ironické glosy.
Copyright © pohodanovapec.cz
