Copyright © pohodanovapec.cz 
Svátku svaté Kateřiny (25. listopadu) se u našich předků připisoval zvláštní význam: byl to den plný společenských povinností, zábav, rituálů i ochranářských praktik, které souvisely s příchodem adventu a nástupem temnějšího období roku. Kolem tohoto data se utvořil bohatý soubor zvyků, písní, tanců a také specifických druhů pečiva - pečivo bylo součástí obdarovávání tanečních partnerů a symbolických obřadů.
Svátek sv. Kateřiny býval ještě nedávno ve znamení tanečních zábav, zvaných kateřinské, při nichž měly přednost ženy. Ženské právo znamenalo, že o celou organizaci, občerstvení i nájem hudby se staraly ženy, samy si také vybíraly tanečníky a partnery. Během zábav měly hlavní slovo ženy, které se prohodily se svými muži. Platili hudbu, zajišťovali občerstvení a volenka byla také dámská. Na oplátku si samy mohly vybírat po celý večer s kým budou tančit a jen o půlnoci byla mužům umožněna pánská volenka.
Kateřinské zábavy a plesy bývaly v roce poslední, protože za několik dnů začínal advent, doba předvánočního půstu, kdy se podobné akce nemohly konat. A tak si lidé chtěli ještě naposled užít zpěvu tance a zábavy. Tyto zábavy se většinou konaly až do svítání následujícího dne, kdy již byl za dveřmi advent, a tedy čas pokory, skromnosti a rozjímání.
Někde se poslední zábava ve stylu kateřinských konala již na Svatou Cecílii - 22. listopadu. K této tradici kateřinských zábav se váže rčení - „svatá Kateřina zavřela housle do komína“ - tedy Kateřinou skončila zábava. Někde se po těchto zábavách symbolicky pohřbívala basa nebo housle.
Poslední taneční zábava před adventním půstem bývala hodně veselá. Bývalo zvykem, že se při této zábavě tanečnice symbolicky loučily se svým partnerem, a to většinou malým dárkem. Mohla to být květina, zdobené pečivo anebo speciální pečivo zvané vrkoč. Svým tanečním partnerům dávaly zdobené pečivo nebo zdobený koláč, kterému se říkalo vrkoč.
Prakticky si tedy muži a ženy vyměnili své typické role, dokonce bylo zvykem, že ženy zvaly muže na pálenku a obdarovávaly je drobnými dárky, nejčastěji v podobě slavnostního pečiva, sušeného ovoce nebo květiny. Ženy musely obstarat jídlo, pití, ale také platily za hudbu muzikantům nebo si směly objednat taneční sólo.
Listopad byl považován za magický měsíc, díky sychravému pochmurnému počasí ideální pro setkávání s mrtvými a všelijaké kouzlení a věštění. V tyto dny je možné zahlédnout zbloudilé duše, ale také je větší nebezpečí očarování zlými silami, které jsou v tomto období na vrcholu. Je potřeba se před nimi chránit. Silná ochranná moc je přisuzována česneku - na svatou Kateřinu proto bylo zvykem malovat na dveře stroužkem česneku kříž.
Na sv. Kateřinu se dle pověstí otevírá tajemné období, kdy se výrazně prodlužuje noc a čarodějné síly nabírají na moci. Proti těmto silám si lidé nechávali namalovat na nebo nad dveře stroužkem česneku kříž, jelikož o česneku se traduje, že má ochranou moc. Česnek byl zejména v tomto období také hojnou přísadou do nejrůznějších pokrmů.
Legenda říká, že Kateřina byla krásná a moudrá křesťanka, která pocházela z bohaté alexandrijské rodiny v Egyptě. Podle jedné legendy vytkla římskému císaři Maxentiovi pohanské modly a byla předvedena před jeho padesáti nejlepší filozofy, aby ji přesvědčili, ale ona naopak některé z nich obrátila ke křesťanství. Císař ji proto nechal mučit speciálním nástrojem ve tvaru kola, k ubití však podle legendy došlo jinak - stroj měl být zničen bleskem a Kateřina byla nakonec sťata mečem. Poprava se konala 25. listopadu kolem roku 310.
Díky vítězné diskuzi s padesáti pohanskými filozofy se Kateřina stala ochránkyní učenců a studentů. Řada univerzit a knihoven si ji zvolila za patronku. Již od středověku je například patronkou filozofie na pařížské Sorbonně, stejně jako na Univerzitě Karlově v Praze. Kromě toho je Kateřina patronkou přadlen, kolářů a vozků, brusičů nůžek, knihtiskařů a mlynářů; někde ji uctívají také holiči a chirurgové.
Alternativy másla při pečení: Kompletní průvodce
Jedná se o období kdy už většina zemědělských prací byla venku hotová, práce se přesouvala dovnitř do světnic či do stodol. Mlátilo se obilí, vozilo se k mlynáři na mletí. Sušilo se ovoce na zimu. Dralo se peří, připravoval se len na předení a stříhaly se ovce. Děvečkám se vyplácela mzda a tyto mohly přejít k jinému zaměstnavateli.
Legendou o sv. Kateřině souvisí zákaz práce o jejím svátku se vším, co měla kola, ať už to byl mlýn, povoz či kolovrat. Týkalo se to samozřejmě i přadlen, které tak měly víc času na přípravu tanečních zábav.
Pečivo hrálo důležitou úlohu při kateřinských zábavách: dárky v podobě zdobeného pečiva, drobných koláčků nebo vrkočů byly běžné. Vrkoče mohly být malé jako drobný dárek tanečnímu partnerovi, nebo větší a slavnostně zdobené při jiných obřadech (např. odměna pro nejlepší přadlenu na masopust).
Tradiční formy pečiva se lišily regionálně, ale společným znakem byly zdobení, symbolika plodnosti a dárkový charakter. Například zdobené pečivo doplněné sušeným ovocem nebo cukrovými dekoracemi sloužilo jako symbol dárku, poděkování a symbolického rozloučení před obdobím postu.
Recepty v původním materiálu obsahují postupy na těsto a pečení běžných českých koláčů a bublanin, které lze snadno adaptovat pro kateřinské zdobené pečivo. Níže několik kroků sestavených z textu a vhodných pro výrobu svátečního pečiva (vrkoče, zdobené koláče, drobné dárkové pečivo):
Pečení se slunečnicovým olejem
Těmito základními kroky lze připravit těsto pro vrkoč, naplnit ho pudinkem, marmeládou či ovocem, ozdobit drobenkou, mandlemi či cukrovými ozdobami a podávat jako dárkové pečivo pro tanečníky nebo hosty na kateřinské zábavě.
Svátek svatého Ondřeje (30. listopadu) otevíral advent a byl ideální dobou pro věštění; svobodné dívky se pokoušely zjistit, zda se dočkají brzkého sňatku. Velmi oblíbené bylo věštění z pšenice: svobodné dívky pozorovaly, jak se zrnka pšenice chovají ve vodě. Jestliže se zrnka rozptýlila nebo některá klesla ke dnu, byl to varovný signál, že vztah bude nejistý nebo že partner nebude vázán k domovu.
Barborky (4. prosince) - dívky na den svaté Barbory trhaly barborky, větvičky třešní, které dávaly do vody, aby do Vánoc vykvetly. Pokud větvička vykvetla, dívka se měla do roka vdát. Lucie (13. prosince) byla ochránkyní domácnosti a na tento den se nesmělo příst ani drát peří; „Lucky“ bíle oblečené ženy obcházely domy a kontrolovaly pořádek.
Nutno podotknout, že historická hodnověrnost některých podrobností legendy o Kateřině není doložena a prakticky veškeré známé informace vycházejí z díla Zlatá legenda od Jakuba de Voragine z 13. století. Přesto se kult svaté Kateřiny rozšířil od středověku široce a byl oblíben zvláště v dobách křižáckých tažení do Svaté země. V rytířském světě patřila k předním světicím hned za Pannou Marií.
V Čechách byl propagátorem a podporovatelem jejího kultu Karel IV.; velmi si jí oblíbil a dokonce jí na Karlštejně nechal postavit kapli.
Připomínáme, že všechny Kateřiny, Káti, Kačenky, Katky i jejich přátelé mohou tento den pojmout jako příležitost k setkání, tvoření a sdílení tradičního pečiva se symbolickým nádechem historie.
Copyright © pohodanovapec.cz
