Copyright © pohodanovapec.cz 
Pepř je notoricky známé aromatické koření, které nechybí snad v žádné domácnosti. Pokud to s pepřem přeženeme, pokrm pálí, jako bychom do něj přidali chilli papričky. Ne náhodou se jim proto říká pepř kájenský. Pepřovník černý (Piper nigrum) je pěstován pro drobounké plody, které se používají jako koření. Pepř má specifickou štiplavou chuť a vůni, pokud se nadrceného pepře nadýcháme, čeká nás prudké kýchání. Pokud jej přidáme do pokrmu příliš, bude prudce pálit. A byť jde o teplomilnou tropickou rostlinu, můžeme si ji pěstovat i doma v květináči.
Řezníci říkali při zabijačkách „trochu pepře, ať se vzepře“. Toto lechtivé úsloví pak potvrdili pořádnou hromádkou pepře přidávaného do hmoty, ze které se vyráběly jaternice. Ovšem cesta pepře na naše stoly má méně prozaické souvislosti. Pepř totiž pochází z Indie, kde je pěstován již více jak 3000 let. Pěstoval se zde tedy již v dobách, kdy u nás o pepři neměl nikdo ani tušení. Na světě jsou přitom známé tisíce druhů pepře, v našich domácnostech se však setkáme především s pepřem černým, zeleným, červeným a bílým.
Pepřovník černý (Piper nigrum) je stálezelená popínavá rostlina, která dorůstá v zemích svého původu délky až 15 metrů. Tedy pořádná liána. Má tmavě zelené, srdčité listy, pro které se stala oblíbenou popínavou i v domácnostech. Pepřovník má výbornou vlastnost některých popínavek, že je lze pěstovat jako pnoucí a nebo jako převislé v zavěšených nádobách. A jeho pěstování není vůbec náročné. Potřebuje oporu a lze ho vypěstovat ze semen a nebo odnoží.
Jako ostatně u jakýchkoli rostlin, s jejichž pěstováním se začíná právě tímto způsobem. Při pěstování ze semen je vhodné použít výsevní substrát, z něhož přesadíme rostlinu s již několika lístky do substrátu humózního, tedy bohatšího na živiny. Pepřovník černý můžeme v domácích podmínkách vysévat po celý rok. Semena vysejeme do hloubky cca 0,5 cm až 1 cm a udržujeme v běžné pokojové teplotě na slunném místě. Semena nám začnou klíčit ve vlhkém substrátu a teple po cca šesti až osmi týdnech. Pepřovník preferuje vzdušnou, kyprou, humózní, na živiny bohatou a vlhkou půdu, ne však přemokřenou. Má též rád pravidelné rosení, jeho listy pak navíc na okrajích neosychají.
Stanoviště potřebuje pepřovník světlé, ale spíše se světlem rozptýleným, vyloženě pak trvá na teple a nesnáší studený průvan. Snese dokonce i polostín. Obzvláště mladším rostlinám ostré slunce snadno uškodí. V létě jsou pro něj ideální pokojové teploty 20 až 22 oC (snese ale i vyšší), v zimě mohou klesnout až na cca 15 oC. Od jara do podzimu pepřovník hnojíme cca dvakrát až třikrát za měsíc (jednou týdně není problém). Používáme tekuté hnojivo určené pro rostliny s okrasnými listy. V zimě pak nehnojíme vůbec a omezíme i zálivku.
Применение сычуаньского перца во Вьетнаме
V našich podmínkách se pepřovníku vyhýbají skoro všichni místní škůdci i choroby. Plodů se můžeme při správném pěstování dočkat za tři až čtyři roky od výsevu. To jsou však jen první vlaštovky, bohatší úrodu nám pepřovník přinese až mezí šestým a patnáctým rokem. Poté začne úrodnost slábnout. Zpočátku přesazujeme do větší nádoby každý rok, statné rostliny již jen jednou za dva roky a to již pouze měníme substrát.
Plody pepřovníku dozrávají postupně. Sklizeň tedy probíhá postupně. Sklizené nezralé plody nechejte vyschnout na slunci. Zčernají a seschnou do své typické barvy a tvaru. Sklizené zralé plody je třeba máčet 2-3 dny ve vápenné vodě a poté z nich odstranit slupku. Pepř je koření, které má na světě největší spotřebu. Vyzkoušejte si jeho pěstování.
A jak to tedy s barvami plodů pepře je? Pepř černý paradoxně získáváme sběrem nezralých plodů pepřovníku, které teprve začínají lehce červenat. Suší se na slunci, kdy ztmavnou a seschnou. Pepř zelený získáváme sběrem nejméně zralých, plně zelených plodů, které se namáčí do octa a nebo solného nálevu, čímž se zachová jak zelená barva plodů, tak typické aroma a měkká konzistence (zelený pepř se pak obvykle i suší). Je logické, že nejméně zralý pepř bude i nejméně ostrý. Pepř červený získáváme sběrem nejzralejších a tedy červených bobulek. A pepř bílý získáme tak, že červené bobulky namáčíme, čímž se z nich začne odlupovat červená slupka. Až pak se suší na slunci až do krémově bílého odstínu. Bílý pepř je jemnější a méně štiplavý. Pepř má jako ostatně každé koření léčivé účinky, je považován za přírodní afrodiziakum (staří řezníci měli pravdu), také zvyšuje krevní tlak, čímž zrychluje krevní oběh a zajišťuje lepší výživu orgánů. Tu samou moc mají chilli papričky.
Pepř podporuje trávení a urychluje metabolismus, lépe například spalujeme tuky. Pomáhá také při nadýmání. Pepřovník opojný (Piper methysticum) je křovinná rostlina obsahující látky, které mohou uklidnit úzkostnou mysl a tělo. Známá též jako awa nebo kava, pochází tato rostlina z tichomořských ostrovů a byla zde už dlouhá generace základním zdrojem výživy domorodých národů. Z rostliny se pro léčivé účinky využívají kořeny. Ačkoli tato rostlina dokáže snížit příznaky úzkosti, neměla by být používána ve spojení s jinými léky. Je důležité pepřovník užívat pouze krátkodobě a se zvýšenou opatrností.
Pepřovník patří do řádu pepřotvarých (Piperales) a do čeledi Piperaceae. Tato rostlina je velmi podobná pepřovníku černému - má zelené, srdcovité listy. Pepřovník může mít závažné nežádoucí účinky a neměl by být používány všemi. Pepřovník v minulosti způsobil selhání jater u dříve zdravých lidí. Neměli byste ho tedy užívat déle než tři měsíce.
Vše, co potřebujete vědět o pepři
Pepřovník černý - stálezelená popínavá rostlina, jejíž plody jsou snad nejpoužívanějším kořením v české kuchyni - pepř. Pepřovník černý (lat. Piper nigrum) - patří mezi rostliny plodící koření známé po celém světě. Sklízí se z něj pepř černý. Plody pepřovníku se sklízí v nedozrálého stavu, resp. v různých stupních zralosti. Pepř se používá v kuchyních celého světa. V Česku je také velmi oblíben. Přidává se hlavně do slaných jídel. V dřívější době se pepř přidával např. pepř bílý - je jediný ze zcela zralých bobulí.
Pepřovník se dělí na druhy jako pepřovník dlouhý (Piper longum), pepřovník úzkolistý (Piper angustifolium), pepřovník kubebový (Piper cubeba) a další. Pepřovníkův ideální stanoviště je polostín až světlo, teplota bývá optimálně kolem 22°C, půdy by měly být vzdušné a bohaté na humus. Rostlina dorůstá do výšky kolem 4 m, listy jsou okrouhle srdčité a květenství tvoří válcovité klasovité klas. Plodem je bobule.
Pepř ovšem není jen koření, ale i tradiční součást kuchyní; pepř se používá v mnoha nálevech, mlýnkách a na dochucování jídel po celém světě. V Bulharsku je pepř tradičně hojně používaný a bulharská kuchyně ho vyzdvihuje. Pepřovník je v našich zeměpisných šířkách často pěstován jako okrasná popínavá rostlina a plody se mohou dočkat i dočasné sklizně.
| Druh | Charakteristika | Typické využití |
|---|---|---|
| Pepř černý (Piper nigrum) | Popínavá liána, plody zelené až černé, aroma zemité | K hlavnímu koření v kuchyni |
| Pepř dlouhý (Piper longum) | Podobný černému, klasovitá forma | Specifické koření v delikatesách |
| Pepř kubebový (Piper cubeba) | Delší klas a silné aroma | Koření v orientální kuchyni |
| Pepř úzkolistý (Piper angustifolium) | Husté klasovité klasy | Specifické koření v tropických kuchyních |
Plody se sklízí postupně; nejzralejší červené plody jsou ideální pro plnou chuť, bílé pepře se dosahuje máčením červených bobulí a následným odstraněním slupky. Pepř má své léčivé účinky a historicky se jeho používání spojuje s afrodiziakem, zlepšením trávení a prokrvení. Vše s mírou, jelikož jde o velmi aromatické a ostré koření.
Copyright © pohodanovapec.cz
