Copyright © pohodanovapec.cz 
Království panenek pro každého bez rozdílu věku. Jedinečná výstava porcelánových panenek potrvá od 12. června do 31. října 2010. Soukromá sbírka porcelánových panenek Anny Šlesingerové ze Schwandu u Norimberka je opravdu výjimečná. Ostatně Česká televize o této sbírce a její majitelce natočila několik pořadů, takže jste ji už možná viděli v televizi. Paní Anna se narodila v Praze. Ke sběratelství a později i výrobě panenek se dostala až po svém odchodu do Německa v roce 1981. Dnes pořádá nejen výstavy, ale také kurzy, kde zájemce učí modelovat, stavbu forem až po výrobu porcelánových panenek. Dnes má v Čechách mnoho pokračovatelek. Již 10 let také pořádá každoročně soutěž o nejkrásnější vlastnoruční výrobek pod názvem „Česká panenka“. Velká část její sbírky se tedy bude začátkem června stěhovat do Svitav. A co budeme moci obdivovat? Historické panenky i reprodukce starých francouzských, německých a rakouských panenek, reprodukce výrobků současných panenkářů. A také autorskou tvorbu. Panenky inspirované pohádkovými knížkami, v poslední době velmi oblíbené portrétní panenky vyráběné podle fotografií skutečných dětí a také scénky na dané téma. A tak uvidíte různé panenky v podobě dětí aranžované do příběhů, např. „Děti na pískovišti“, „Přijela pouť“, „U nás v kuchyni“…., krásná je také císařovna Sissi se svým doprovodem. Na výstavě najdete i malířský koutek, kde si děti budou moci vybranou panenku nakreslit. Anna Šlesingerová - se narodila 1. února 1946 v Praze. Po absolvování gymnázia začala pracovat na telefonní ústředně a po večerech studovat průmyslovou školu slaboproudé elektrotechniky. Přes technické zaměření jejího povolání jí však učarovala krása ručních prací. Ve vzpomínkách se často vrací ke své první rukodělné práci - zástěrce pro panenky, kterou vlastnoručně sešila ve svých třech a půl letech. Po prvních neumělých a nesmělých krůčcích pak přicházely věci složitější , přidalo se paličkování a vyšívání. Byla to právě tato činnost, která jí pomáhala i v prvních nelehkých letech exilu. K panenkám, jejich výrobě a sběratelství se však dostala až po odchodu do Německa v roce 1981. Zcela náhodně se setkala se sběratelkou a současně výrobkyní panenek v Mannheimu. Jejich křehká porcelánová krása ji učaroval natolik, že jí zůstala věrná dodnes. Anna Šlesingerová je typickým příkladem samouka, který šel vytrvale za svým cílem, nemajíc odborného vzdělání výtvarného typu, kromě výtvarného kurzu na malování francouzských panenek. Z prvních ušetřených marek koupila vypalovací pec, jednu formu na výrobu hlaviček a jednoduchou odbornou příručku. S tímto skromným vkladem, ale obrovskou vůlí a trpělivostí se pustila do díla. Dnes se tomu již jen usmívá. Za sebou má mnoho odborných kurzů, kdy ona sama je tou, která učí. Nejen v Čechách má již mnoho pokračovatelek. Své panenky Anna Šlesingerová nejprve z plastelíny nebo keramické hlíny. Podle modelu postaví sádrovou formu a do ní odlévá své panenky z porcelánu nebo papírové licí hmoty. Panenky si také sama obléká, nezaskočí ji ani výroba paruk, bot či ostatních doplňků. Ráda modeluje i podle konkrétních portrétů. I na naší výstavě jsou portrétní panenky zastoupeny. Inspiraci pro svou práci nachází především v běžném životě, ale ráda se obrací i k pohádkám / např. postava Marbulína a jeho sestřičky /. Návratem k historii jsou její repliky panenek různých výrobců z minulého století. Zvláštní pozornost zasluhuje panenka v klobouku v krejčovském salóně, kterou autorka vyrobila podle formy nalezené na skládce u Karlových Varů. Byla léty a povětrnostními vlivy silně poškozená a jen díky trpělivosti a hodinám práce mohla být znovu postavena. Anniny panenky se úspěšně zúčastnily soutěží Sindelfingen v Mnichově, Regens, Neustadtu u Coburku, Londýně a ve Vídni. Pokud navštívíte dům její rodiny ve Schwandu u Norimberka, najdete zde několik stovek panenek vymodelovaných nejen podle její vlastní fantazie či portrétů, ale i množství replik historických a samozřejmě i těch původních historických, protože Anna Šlesingerová je nejen výrobcem, ale i velkou sběratelkou. Panenka - to krásné, trochu magické slovo. Co všechno se nám vybaví při jeho vyslovení. Jiné jsou pocity dítěte, jiné těch dříve narozených. Panenka je spojena s historií člověka a celé lidské společnosti. Figurky podobné panenkám nacházíme již při archeologických vykopávkách, objevují se například v hrobech starých Egypťanů. Kultovní význam si však v mnoha zemích (zejména Asie a Afriky) podržely panenky dodnes. Již ve starém Římě obětovala děvčata před svatbou své panenky bohům na znamení rozloučení se se svým dětstvím. Ve středověku mělo slovo panenka širší význam, označovala se jím hračka všeobecně. Teprve od 18. století má toto slovo dnešní význam. Pojem panenka se vynořil v roce 1715 v jednom lexikonu a byl odvozen od latinského pupe - malé děvče. Až do počátku 18. století se panenky vyráběly nejvíce ze dřeva, hlíny, textilu, ale i chlebového těsta. Staly se předmětem zájmu řemeslníků mnoha oborů (například i zlatníků). Kolem roku 1700 se vynořily panenky z vosku. V této oblasti zazářili v polovině 18. Od roku 1806 se však centrem panenkářské výroby stává německý Sonneberg. Celé 19. století se potom o toto prvenství střídali Němci a Francouzi. Nejprve panenky vyráběli z papírové hmoty (tzv. papírmašé) a oblékali je podle tehdejší módy v empírovém stylu. Teprve od roku 1830 byl pro výrobu používán porcelán, přestože v Německu byl znám již téměř sto let. Na trh začaly přicházet porcelánové, tzv. čínské hlavy. Panenky měly vymodelované, většinou černě nabarvené účesy a představovaly velké i malé dámy biedermeieru. Obzvláště známé jsou z té doby nepohyblivé, celoporcelánové koupací panny, které by se v českém překladu jmenovaly „zmrzlá Charlota“ a „zmrzlý Charlie.“ Během let 1850 - 70 se začal používat neglazovaný porcelán (biskvit porcelán). Nejprve vznikaly světlovlasé krásky s nádhernými účesy a krajkovými čepci, tzv. parian panenky. Brzy však tento typ panenek vytlačily typy jiné, rovněž z neglazovaného porcelánu. Až do druhé poloviny 19. století představovaly většinou dospělé dámy. Sloužily, obzvláště ve Francii, módním návrhářům a krejčím ke zprostředkování módy do celého světa (coby katalog). Teprve koncem 19. století dostala panenka i dětské rysy. Počátkem 20. století se zrodily tzv. charakterové panenky a mimina. Tato novinka přišla opět z Německa. Místo ideálu krásy se vyráběly realistické hlavy dětí. Hlavičky panenek z 19. století nebyly zpočátku svými výrobci nijak označovány, pouze někteří je číslovali. Časem však je začali označovat speciální značkou na krku. Tyto značky slouží ještě dnes k určení a rozlišení jednotlivých výrobků.
Anna Šlesingerová - i když sama začala bez odborného výtvarného vzdělání, prošla řadou kurzů a vyučuje dodnes. Zcela náhodně se setkala se sběratelkou panenek v Mannheimu a její láska k porcelánu ji provází dodnes. Své panenky nejprve tvaruje z plastelíny či keramické hlíny, poté vytváří sádrovou formu a odlévá porcelánové hlavičky či hlavičky z papírové licí hmoty. Panenky si obléká, vyrábí paruky, boty i doplňky a ráda pracuje podle portrétů. Na výstavách hraje portrétní panenky významnou roli. Inspiraci nachází v běžném životě i v pohádkách. Návratem k historii jsou její repliky panenek různých výrobců z minulého století. Zvláštní pozornost si zasluhuje panenka v klobouku z krejčovského salónu, kterou restaurovala po poškození. Annin domov ve Schwandu u Norimberka je plný stovek panenek, které jsou jak vlastní fantazií, tak i replikami historických kousků. Anna je nejen výrobce, ale i sběratel. Panenky jsou rozděleny podle materiálu, obtížnosti zpracování a množství vyrobených kusů, některé nesou certifikáty pravosti a patří do limitovaných kolekcí. Certifikát uvádí kolekci, designéra, počet kusů a číslo panenky. Porcelánové panenky mohou stát od několika desítek až po statisíce korun, v závislosti na exkluzivitě a autorovi. Sbírka Anny Šlesingerové dnes čítá přes 500 kusů a klade zvláštní důraz na kroje - české, moravské i slovenské. Panenky zobrazené na výstavě zahrnují historické i moderní portréty, dále autodórskou tvorbu a reprodukce starších i novějších fenoménů panenkářského světa. Mezi významné výrobce patří Armand Marseille, Heubach - Köppelsdorf, Simon & Halbig, Käthe Kruse, Käthe Kruse, SFBJ a další. V průmyslu panenkářství hrají důležitou roli cechy a kurzy, díky nimž se udržuje vysoká kvalita a respekt k tradicím. Portrétní panenky vyžadují precizní ztvárnění rysů a věrnost předloze; v této disciplíně se uplatňují i složité formy, jako je model „Lidie“ s pěti díly formy. Dětská témata a motivy se objevují napříč vývojem - od barokních panenek až po moderní reborn panenky, které jsou populární zejména v Americe a v posledních letech i v Německu. Kromě klasických porcelánových panenek se ukazují i panenky z dalších materiálů - papírové hmoty, kompozitu a vinylu, často s vysoce módními účesy a doplňky. Dětství a hračka posilující city zůstávají jádrem fascinujícího světa panenek, ať už jako kuriozita pro sběratele nebo jako cenná historická látka, která odráží kulturní a technický vývoj společnosti.
Panenky bývají vytvářeny podle různých tradičních postupů: nejčastěji z porcelánu, ale i z plastu či papírové hmoty. Panenky z porcelánu mají hlavičky odlévané do forem, rameny a končetiny obvykle z porcelánu či kozinky a tělo z dřevěných nebo kompozitních materiálů. Barvení a malba obličeje vyžaduje několik vrstev, které se vypalují, aby vznikla hladká a jednolitá pleť. U panenek s kloubovým tělem bývá tělo vyrobeno z jemně vydělané kozí kůže a vycpáno dřevěnými pilinami. Doplňky zahrnují kloboučky, kabelky, boty a další rekvizity; často bývají šité do posledních módních detailů. Reprodukce starých německých a francouzských panenek je zvlášť náročná kvůli věrnosti obličeje a dokonalosti oblečení. U moderních panenek se objevují i materiály jako biskvitový porcelán, porcelán s VII tělovým odstínem, a dokonce i materiály jako vinyl pro lehkost a odolnost.
V 19. století nastoupil zlatý věk panenek a vznikla řada německých a francouzských firem, které formovaly trendy - od porcelínu až po biskvit. V Německu vznikalo mnoho firem jako Armand Marseille, Heubach - Köppelsdorfd, Simon & Halbig, Kämmer & Reinhardt a další; v Francii byla významná firma Jumeau a SFBJ, která se v roce 1899 spojila s dalšími výrobci, aby čelila německé konkurenci. Výroba plnila roli nejen zábavy, ale i prezentace módy - panenky sloužily jako prostředky pro předvádění oděvů a šatů na šlechtu a klientelu. V 20. století přišly nové materiály, jako plast vinyl pro panenky Shirley Temple a další, a začaly vznikat i „holé hlavy“ a panenky z různých materiálů. Režim masové výroby s sebou přinesl i levnější varianty biskvitových panenek, které umožnily širším vrstevám dětí pořídit si panenku.
A dnes sběratelé rozlišují historické panenky od současných - umělecké, realistické a reborn panenky. V Americe a Německu roste zájem o reborn panenky, zatímco v Evropě pokračuje tradice sběratelství starožitných kousků. Na výstavách a veletrzích se objevují nové modely, limitované edice s certifikáty pravosti a monogramy autorů. Panenky bývají nepohyblivé i pohyblivé podle typu konstrukce a materiálu. Starožitné panenky bývají vyhledávané i kvůli historickému kontextu a řemeslné zručnosti, kterou v sobě nesou. V mnoha zemích existují muzeální sbírky a trvalé expozice, které dokumentují vývoj panenkářství od pravěku až po současnost.
Dokonalý oběd s vepřovými medailonky
Narodila se v roce 1946 v Praze, emigrovala do Německa a dnes žije ve Schwanstettenu. Její cestu k panenkám popisuje jako náhodu během kurzu paličkovaní a vyšívání; od té doby se panenkám plně věnuje. Sama vyrábí panenky z plastelíny či keramické hlíny, vytváří formy a odlévá hlavičky z porcelánu či licí hmoty. Obléká panenky, vyrábí paruky a doplňky, modeluje portréty a vytváří repliky historických kousků. Její dílo zahrnuje portrétní panenky i historické repliky a kurzy pro další generace. Sbírka Anny se neustále rozrůstá, zahrnuje stovky panenek a mapuje historii panenek české republiky. Anna Šlesingerová je často vzorem samouka, která dokázala vytrvalostí a nadšením vybudovat rozsáhlou sbírku a zároveň předávat své know-how dalším generacím.
Panenka jako symbol dětství provází lidstvo od dávných dob. Archeologické nálezy ukazují, že panenky se objevovaly již v dávných civilizacích - Egypťané s panenkami a parukami, Římané s voskovými a terakotovými variantami a středověk s různými rituály spojenými s panenkami. V 18. století se pojem panenka rozšiřuje a vývoj směřuje k dřevěným, hlínovým a textilním variantám, až k porcelánovým hlavičkám a později k biskvitovému porcelánu. V 19. století dochází k masové výrobě, šíření módy a vzniká známý „katalog panenek“ pro šlechtu i veřejnost. První kovové a skleněné detaily jsou doplňky, které ovlivňují cenu a hodnotu sbírky. Závěr historie ukazuje, že dnes se sběratelství dělí na historické a moderní panenky, a že i nadále vznikají nové autorské a limitované modely, které dokáží přitáhnout pozornost sběratelů po celém světě.
Vepřová panenka se špenátem a žampiony
vepřová panenka na srbský způsob
tags: #historie #a #výroba #porcelánových #panenek
Copyright © pohodanovapec.cz
