Pekařství není jen o sladkých dobrotách, ale i o snech, přátelství a rodinných vztazích. Příběh desetileté Hannah a její maminky, které si splnily sen o vlastní pekárně "Cukr a koření", je toho důkazem. Hannah se musí vyrovnat s novou školou a hledáním přátel, zatímco její maminka tráví celé dny v pekárně. Není to vždy snadné, ale jak se říká, bez práce nejsou koláče.
A když už mluvíme o koláčích, jeden z nich má vskutku zvláštní pověst.
Vatikánský chléb
Zde je postup, jak upéct tento magický chléb:
Čerstvý chléb přinese štěstí celé rodině a osobě, která jej upekla, splní velké přání. Princip je v tom, že tento chléb můžeme dělat jen v případě, že dostaneme jeden díl těsta (6. den ho rozdělíme a dáme ho dobrým přátelům).
Jak si užít přílohy a zhubnout
A pokud hledáte inspiraci pro vaši vlastní pekárnu, nezapomeňte, že kromě skvělých receptů je důležité i přátelské prostředí a osobní přístup k zákazníkům. Možná se i vy stanete místem, kde se plní sny, tak jako v pekárně Cukr a koření.
Dýňový koláč
Představit si americký Den díkuvzdání bez dýňového koláče je asi tak stejně nemožné, jako představit si naše Vánoce bez vanilkových rohlíčků. Dýně se začaly pěstovat v oblasti Střední Ameriky zhruba pět tisíc let před naším letopočtem a brzy se rozšířily po celém kontinentu. Byly jednou z prvních plodin, s níž se Evropané po Kolumbově cestě seznámili.
V roce 1536 se objevily první doložené zmínky o dýních v Anglii a už o několik desetiletí později se začaly pěstovat i tam. (Jejich anglický název pumpkin je ale prý odvozen z původního pumpion, což prý mělo imitovat francouzské pompon, slovo odkazující ke kulaté třapaté ozdobě…) Anglická kuchyně v té době měla nejrůznější plněné koláče ráda, a tak se do nich brzy dostala i dýně.
Je možné, že někteří z kolonistů, kteří roku 1620 vypluli na lodi Mayflower najít nový život za velkou louží, dýně znali podobně jako domorodý kmen Wampanoagů. Byla to však právě zkušenost těchto indiánů i jejich ochota pomoci, která kolonisty zachránila a dala i vznik legendě, na níž Den díkuvzdání (a s ní i pumpkin pie) stojí. První rok a zejména zimu v kolonii Plymouth totiž přežilo jen 50 anglických usídlenců. K těm se v období podzimní sklizně přidalo na devadesát indiánů. Na jakési dožínkové slavnosti tehdy s největší pravděpodobností figurovaly i dýně, respektive koláče s náplní z nich.
Podobu na sebe bral pumpkin pie na obou březích oceánu během let různou. Francouzská kuchařka z roku 1653 doporučovala dužinu dýně vařit v mléce a před použitím ji scedit. Anglická kuchařka Hannah Woolleyová uvádí roku 1670 recept na páj, v jehož náplni se střídají vrstvy dýně a jablek, rozmarýnu, majoránky a tymiánu. Jakousi kolonizační inovací bylo naplnění vydlabané dýně okořeněným a oslazeným mlékem a dýně se pak uvařila nebo upekla přímo v ohništi. Podobný recept se objevil i v Anglii, ale dýně tady byla naplněná plátky jablek.
Recepty to tedy byly vlastně o dost složitější či pracnější, než jsou dnešní dýňové koláče, na něž lze koupit jak hotové těsto, tak dýňové pyré v konzervě… nicméně vraťme se ještě na skok do historie. Počátkem 18. století byl už dýňový koláč v té či oné podobě pevnou součástí vznikající americké kuchyně a zejména oslav Dne díkuvzdání, symbolického to poděkování kolonistů indiánům, kteří jim pomohli v novém světě přečkat první zimu.
V jedné z průkopnických tamních kuchařek, American Cookery Amelie Simmons z roku 1796, najdeme hned několik receptů na pumpkin pie, dost podobných těm dnešním. Brzy se stal v severních státech ikonickým a do značné míry i symbolem snah o zrušení otroctví a zrovnoprávnění původního obyvatelstva. O osvobození od části kuchyňských povinností se pak roku 1927, kdy už byla obliba dýňového koláče rozšířená i do jižanských států, postarala konzervárenská společnost Libby´s, když na trh uvedla dýňové pyré v konzervě (i ta se stala ikonou a symbolem „dne D“ stejně jako neprůstřelný recept na koláč, uvedený na její etiketě).
Découvrez notre Quiche aux Légumes
tags: #pratelstvi #plna #kolac #recept