Copyright © pohodanovapec.cz 
Víte, odkdy se u nás jedí brambory a co bylo na talíři našich předků nejčastěji? Strava našich předků byla velmi prostá, založena zejména na obilovinách a luštěninách. Staré kroniky a kuchařské knihy jsou plné dobových svědectví a zajímavých dobrot. Od 10. století se v pokrmech hojně kombinovaly luštěniny (nejčastěji hrách a čočka, ve Slezsku i fazole) s obilovinami, takže naši předkové měli všechny potřebné bílkoviny. Obiloviny i luštěniny se správně upravovaly namáčením, kvašením či nakličováním. Z obilovin se jedlo zejména žito, pšenice, oves, ječmen, jáhly a pohanka a různé jejich kombinace, později i brambory.
Brambory zastavily hladomor v 19. století a postupně v jídelníčku převládly především v horských oblastech. Brambory se ale v Čechách začaly jíst a pěstovat až z úplné nouze - velké bídy a hladomoru, který kosil celé vesnice. Hospodyně vytvořily z brambor spousty receptů: jedly se jako kaše (kucmoch - hladká nebo nastavovaná krupkami / jáhlami), mačkané, šťouchané, lepenice s kysaným zelím a cibulkou, strapačky se zelím, či uhlířina (na cibulce opečené brambory a zbytky knedlíků).
Další významnou součástí byly zeleniny a byliny. Zelenina se začala pěstovat na polích a zahrádkách od 16. století; zelí, řepa a další druhy byly připravovány rozličně. V chudších rodinách se jedl zejména tuřín a vodnice jako příloha či hlavní jídlo. Pokrmy z řepy byly pestré (řepa s hráchem, řepáky, smažená řepa, řepníky, řepný makovec). Sbíraly se divoká zelenina a bylinky (čekanka, jitrocel, kopřiva, kozí brada, lebeda, podběl, řeřišnice, šťovík).
V zahrádkách se pěstoval pelyněk, máta, šalvěj, yzop, meduňka, kerblík. Ve spíži byla vždy cibule a česnek a také sušené koření - kmín, kopr, libeček, majoránka, nové koření, pepř, šafrán, šalvěj, bobkový list; později také paprika, vanilka a skořice. Naši předkové neměli ledničky ani mrazničky; v popisu Panství Rychnovského z roku 1826 se dozvídáme, že venkované jedli až 3x denně, nejvydatnější bývala snídaně a večeře.
Na snídani se nejčastěji jedly polévky (ouкrop, česnečka), kaše, brambory a zelí. V létě byl oběd studený, zajídaný chlebem, v zimě byl oběd pestřejší, ale stále založený na základních surovinách. Obrázek týkající se týdenního menu ilustruje typické rozložení: v neděli maso, v pondělí polévka, v úterý hrách a čočka, ve středu zelí a kyselý, ve čtvrtek jáhelníček a v pátek svátky.
Sladké i slané kaše byly v kuchyni velmi oblíbené. Kaše z obilovin (jáhelná, pohanková, krupková, pšeničná), z luštěnin (hrachová, čočková) i na sladko (ovocná, kocvárka) i na slano (kočičí kaše - krupky s hráškem, omaštěné s cibulí). Sladké kaše byly ochucovány medem, ovocem, sirobem a skořicí; slané kaše se podávaly s např. smaženou cibulkou, tukem a dalšími doplňky.
Mezi oblíbené polévky patřily přední postavy jako bramboračka, jáhelná a čočková, hrachová s krupkami, mléčné polévky z mléka, smetany či podmáslí. V pohraničí byly oblíbené i ovocné polévky (varmuža). Denním pečivem byly malé vdolky pomazané povidly, mákem či perníkem; čtverhranné buchty byly u pečiva oblíbené na žních i o nedělích.
Mezi další tradiční jídla patří guláš, šoulet, dršťková polévka, svíčková omáčka, koláče a koláčky z kynutého těsta, řízky z vepřového či drůbežího masa, kulajda, jitrnice a jelítka, ovar s křenem a chlebem, zabíjačkové prejty, tlačenky a ovar s křenem. Oblíbené bylo smažené sýr, obalovaný sýr s šunkou a různými druhy sýrů, např. eidam, gouda, hermelín či tvarůžky. Přílohy a doplňky zahrnovaly knedlíky, bramborové knedlíky plněné uzeným masem, vycházející z klasických českých receptů.
Ze starších časů vyčnívají také jídla, která dnes dělají radost návštěvníkům restaurací: obložené chlebíčky, škubánky (hutné noky z brambor a mouky), ovarové koleno a tradiční sváteční pečiva jako vánočka a velikonoční mazanec. Základní surovinou bývali brambory, které se podávaly s mlékem, máslem a případně tvarohem či zakysanou smetanou. Řízek patří mezi nejznámější česká jídla, ačkoliv není původem z Čech; jeho trojobal byl upraven dle místní kuchyně.
Na závěr patří pohled do historie: počátky české kuchyně ovlivnili Kelti a Slované; v 15. století se peklo mnoho druhů chleba, v 16. století byly populární kaše a polévky, v 17. století rozdíly mezi chudými a bohatými. V 19. a 20. století se měnily stravovací zvyklosti - rozmanitější jídla a důraz na zdravou výživu; některá dřívější jídla se stala „nezdravá“ a naopak jiné nyní tvoří významnou součást české kuchyně.
Máte-li vlastní recepty podle zásad tradiční české kuchyně, podělte se o ně v komentářích a nahrajte fotku. Text obsahuje odkazy a doplňky do online médií, ale zůstává zaměřen na předkrmy a traditionální jídla v české kuchyni.
Copyright © pohodanovapec.cz
