Vodňanské kuře a realita velkovýroby: Pohled do zákulisí
Před pár lety jsem se dostala do zázemí Vodňanské drůbeže. Několik věcí bylo předem jasných. Jedná se o velkovýrobu, takže žádný dvorek s panímámou a žluťoučkými kuřátky. Jedná se o výrobu živočišnou, takže „krev a slzy“ budou. To vše se splnilo.
Neuvěřitelné množství poražených kuřat a kuřecího masa v obřích halách. Desítky, stovky, tisíce kuřat v klecích čekajících na svůj konec. Místnost, kde se kuřata kuchají, kterou radši vidět nechcete. A když ji vidíte, chcete na ni zapomenout.
Podrážděná reakce na dotazy nezapadající do šablonky hodného výrobce kvalitních českých potravin, například ohledně tzv. Ale na druhou stranu - nic skandálního, hygiena a veterináři uspokojeni, vše se zdá pod kontrolou.
Novodobé otroctví. Jak vypadá šedý byznys pracovních agentur? - oceněná reportáž Reportérů +
Důvod? Byly dva. Viděla jsem provoz a oproti no name kuřatům jsem se u tohoto výrobce nebála o hygienu. Že bych se v obou předpokladech mýlila?
Během mé návštěvy závodu Vodňanské drůbeže v Modřicích u Brna bylo v celém provozu vypulírováno. Pracovníci i návštěvníci odění v bílých pláštích, na hlavě síťky či čepce, na rukách rukavice, nohy v pracovních botách nebo gumácích. Jasné světlo, naklizeno, hygienicky čisto.
Na záběrech drůbežárny přímo ve Vodňanech, které provázejí reportáž Saši Uhlové (ze seriálu Hrdinové kapitalistické práce na serveru A2larm), je vše trochu jinak. Trochu víc nepořádku, trochu víc různých beden všude, a zejména o hodně méně světla. Čímž celý provoz vypadá jak výrobna někde v rozvojové zemi.
„Jak jsme se blížili, cítila jsem větší a větší chlad a strašný zápach, ze kterého se mi obracel žaludek. Má idea o hygieně a bezpečnosti dostává na frak s další zkušeností novinářky, která se nechala v závodu zaměstnat: „K práci jsem potřebovala potvrzení od doktora. Získala jsem je v jedné z ordinací, kam mě z drůbežárny poslali. Už v čekárně mi připadalo divné, že se zhruba třikrát za minutu ozývá ‚další!‘.
Pak jsem přišla na řadu já, lékař telefonoval, sestra mě vyzvala, ať mu podám pět set korun. Aniž by telefonát přerušil, podal mi zpátky potvrzené papíry a za necelých dvacet vteřin jsem vycházela ven a sestra volala: ‚Další!‘ Až doma na ubytovně jsem zjistila, že mi kromě potvrzení o dobrém zdravotním stavu podal i můj nový zdravotní průkaz. Nezměřil mi tlak ani neudělal jediný odběr, vlastně se na mě vůbec pořádně nepodíval.
Podobně je praxe popsána také ve filmu Selský rozum (Žlutý baron - Pravda o Andreji Babišovi). Na skrytou kameru se tu mluví o mafii, dodávající agenturní zaměstnance, kteří „v neděli přijedou a v pondělí jdou do práce, aniž by je viděl jakýkoli doktor“.
Zkušenosti Saši Uhlové potvrzují alespoň snahu firmy o dodržování pravidel, pokud jde o pracovní oblečení. Ptám se proto výrobce, co on na to a jak je zajištěna bezpečnost potravin a hygiena na pracovišti.
Ve Vodňanech s „nepodloženými tvrzeními“ nesouhlasí a odkazují se na to, že v provozu výroby Vodňanské drůbeže probíhá nepřetržitá veterinární kontrola, dále kontroly hygieny a audity či kontroly celé řady orgánů státní správy. „S klidem si dovolíme tvrdit, že náš provoz je špičkou v oboru v ČR.
Budiž, nehygienický čepec bych ještě brala, ale co tohle? „Na pás jsme taky vysypávali přepravky plné prsních řízků a kusy masa padaly na špinavou podlahu. Museli jsme je házet zpátky na pás,“ píše se dále v reportáži. Ani to prý není pravda.
„To, že by se maso dostalo na zem a následně na pás (tedy i dále k zákazníkům), vylučujeme,“ říká Jan Pavlů. „Poškodilo by to samotnou společnost Vodňanská drůbež, protože by maso podlehlo zkáze. A jen pro doplnění - neustálá veterinární kontrola ve spojení s evidencí zpracovávaných kuřat umožňuje dohledání všech dílů drůbeže, které se dostávají k zákazníkovi.
Tzn. pokud veterinář na místě shledá, že např. kuřecí prsní řízek nemá jít do prodeje, tak se zlikvidují i všechny ostatní části tohoto konkrétního kusu drůbeže. Saša Uhlová na můj dotaz ještě doplňuje, že platí zkušenosti, které popsala ve své reportáži.
Při mé někdejší návštěvě Vodňanské drůbeže byl kladen důraz právě na český původ masa. Kuřata sem prý vozí výhradně z některého z uzavřených českých chovů.
Oddanost Johna Travolty scientologii
Ponechme nyní stranou další aspekty, jako jsou podmínky a délka života drůbeže (více se tomuto tématu věnujeme v článcích Místo kuřete kupujete jen živočišnou bílkovinu a Životopis mého kuřete). Aktuálně se na webu Vodňanské drůbeže chlubí českým původem tzv. Kuře s rodokmenem.
„Vodňanské kuře s rodokmenem Vám garantuje svůj původ,“ tvrdí se tu. A co ta ostatní vodňanská kuřata? Čtvrtky, stehýnka, křidýlka? Maso strojně oddělené neboli lidově separát?
Ve filmu Selský rozum zazní obvinění, že ve Vodňanech přebalují maso z ciziny. „My jsme slyšeli, že kuřata, která se tady porcují, se občas vozí z Polska,“ říká novinář Jakub Patočka v rozhovoru se zdrojem z drůbežárny na skrytou kameru. „No jasně, to jsou třeba řízky. To nejsou kuřata, to jsou řízky,“ odpovídá dotyčný.
Ve filmu se rovněž popisuje, že pracovníci vídají dodací listy v polštině, ve slovenštině, na přepravkách jsou zahraniční etikety. To ve filmu ukázáno není, nicméně novinářům se podaří nahlédnout do kamionu, který míří do dalšího podniku společnosti Agrofert, Krahulík - Masozávod Krahulčí. Auto z Německa je plné mraženého masa.
Spojitost s Vodňany tu však prokázána není, ostatně i Zuzana Vlasatá, která na filmu spolupracovala, později na webu Deníku Referendum píše: „Několikrát - z různých stran - jsme slyšeli, že se v některém z podniků Andreje Babiše přebalují kuřata z dovozu do obalu s razítkem českého původu. Vyprávěli nám, že se kuřata šokově rozmrazí, přebalí, zamrazí a jdou do distribuce jako ‚poctivá česká‘.
To se podle našich poznatků ve Vodňanech neděje…,“ ale znovu dodává: „… ačkoliv jeden z bývalých zaměstnanců oddělení dispečinku nám vypověděl, že osobně několikrát viděl, jak se z chlazených polských kuřecích řízků staly řízky české… Dělo se tak opakovaně při vyšší poptávce od prodejních řetězců, například v období svátků.
Naletěla jsem snad výrobci se svou vírou v české kuře? Pokud koupím výrobek z Vodňanské drůbeže, půjde vždy stoprocentně o maso českého původu? Jak u celých kuřat, tak u kuřat porcovaných (řízky, stehna, křídla…) či masných výrobků s kuřecím masem nebo s podílem strojně odděleného masa?
Používá Vodňanské kuře u některých výrobků jiné než české maso nebo strojně oddělené maso? „Vodňanská drůbež zpracovává maso z vlastních chovů v České republice. To zákazníkům mj. umožňuje u produktů dohledat i konkrétní farmu a druh krmiva kuřat,“ zní stručná reakce.
Kuřata politická?
Podstatně obsáhlejší je zato odpověď Agrofertu ve výkladu politických ambicí zmíněné reportáže a filmu a jejich autorů, politických cílů a příslušnosti dotyčných a snahy o poškození. Poškození drůbežárny? Co z toho všeho plyne? O kvalitě a původu kuřat nic moc. Jen, že by se měla od politiky držet dál. Abychom se mohli bavit s drůbežáři o kvalitě potravin, aniž by do toho tahali politiku.
Udělám ještě jeden pokus dozvědět se více. Předchozí odpověď Agrofertu ohledně původu kuřat není jednoznačná. Informace by měla zaznít jasně, v zájmu spotřebitelů, ale předpokládala bych, že i firmy, která se tímto původem chlubí.
„Vodňanská drůbež zpracovává živá jateční kuřata z vlastních chovů a nebo od smluvních dodavatelů chovaná v České republice. V roce 2016 bylo opracováno 62 milionů kusů kuřat a předpoklad pro rok 2017 je 64 milionů kusů,“ uvádí Jan Pavlů z Agrofertu.
„Vzhledem k tomu, že koncern Agrofert vlastní na Slovensku společnost, kde se zpracovávají kuřata, tak v ojedinělých případech z důvodů zabezpečení požadovaného objemu výrobků při dodávkách akčního zboží do tržní sítě může pocházet kuřecí maso z chovů ze Slovenské republiky,“ upřesňuje. V případě slovenského masa by na etiketě výrobku mělo být uvedeno: „Chov v: Slovenská republika“ a „Porážka v: Slovenská republika“.
Dozvídáme se také, že na Slovensku je podnikem zpracovávajícím drůbež společnost Hyza. Pracovní podmínky v nejhůře placených zaměstnáních v Čechách během půl roku zkoumala publicistka Saša Uhlová. Strávila několik týdnů v nemocniční prádelně, v drůbežárně, za pokladnou nebo v třídírně odpadu. Její zkušenost se stala podkladem prožité a velmi osobní zprávy o neviditelných zaměstnancích pracujících v otřesných podmínkách.
Uhlová ke svému projektu napsala sérii reportáží, které vyšly na webu Alarm. Apolena Rychlíková je upravila do dokumentárního filmu složeného ze scén natočených u Uhlové doma a z videozáznamů pořízených během její práce.
Výrobce prodává svoji produkci pod obchodními značkami Vodňanské kuře, Vodňanská kachna a Vodňanská slepice, kterou vlastní firma Agrofert v čele s českým premiérem Andrejem Babišem.
„Jedná se o akci, kterou nazýváme pietním aktem. „Přeprava drůbeže obecně probíhá dost nehumánním způsobem - kuřata jsou v hale "sbírána" lidmi po několika kusech za nohy a nacpávána do přepravních beden. U mnoha zvířat tak dochází ke zraněním, zlomeninám a podobně. Lidé tak často ani neví o tom, v jakých podmínkách žijí, ale i umírají tato zvířata.
„Spotřebitelé jsou za toto zacházení spoluzodpovědní a měli by vědět, co svými penězi podporují. Většina lidí nemá dostatečné informace o tom, v jakých podmínkách se chovají a zabíjí hospodářská zvířata,“ komentovala předsedkyně organizace Svoboda zvířat.
Společnost Vodňanské kuře se potkala s problémy kvality potravin v minulém měsíci, kdy časopis dTest přinesl zjištění, že tři z pěti balíčku kuřecích prsou z Vodňan obsahovaly salmonelu.
„Považujeme za důležité informovat veřejnost o způsobu, jakým naše společnosti zachází se zvířaty, která končí každým dnem na talíři lidí,“ řekla předsedkyně organizace Svoboda zvířat. Podle ní ochrana práv zvířat v ČR má i pozitivní výsledky.
Organizace Svoboda zvířat usiluje o to, aby se ke zvířatům přistupovalo humánněji, což se mimo jiné musí vztahovat i na legislativu. „Zatím je stále legální vystupování zvířat v cirkusech (ve 12 zemích Evropy zakázané minimálně u volně žijících druhů), chov slepic, prasnic a dalších zvířat v klecích (například v Rakousku je to zakázané), také pokusy na zvířatech nejsou příliš omezovány.
| Rok | Počet kusů |
|---|---|
| 2016 | 62 milionů |
| 2017 (předpoklad) | 64 milionů |
