Copyright © pohodanovapec.cz 
Žlutoplodá švesta, možná švestka, Cukrářská (také Papežské vejce) původem ze Šumavy, z Prachaticka, je jablkovitě málo známý, ale zajímavý kousek ovoce. Dnes dopoledne jsem ji trhal, třepal, jedl a přemýšlel o jejím popisu: Je žlutoplodá, tvar má švestkový, velikostně se mi jeví cca o 1/3 větší než domácí, zraje trochu nestejnoměrně. U mě je skoro všechna dozrálá nyní (letos trochu později). Odhaduji, že domácí bude ve stejné zralosti za 2-3 týdny (Stanley ještě není zralý, Lepotica dosklizena včera úplně). Trpí monilií. Ale není to katastrofální (monilií mi trpí asi všechny druhy ovoce). Projevy šarky nevidím žádné (roste v šarkovém sadu). Stromek mám pravokořenný (nevím, jestli semenáč či odkopek). Letošní přírůstky terminálu víc jak 1 m (1,5). Proto kultivar pokládám za vzrůstný. Chuť se mi zdá příjemná, dobrá. To je sladká i kyselá. Kyselá chuť je asi více vázána na slupku. Poměrně hodně napadají stromek škůdci (mšice, pilatka, housenky, červivost, při postřiku se ale zase přeplodí).
Co se týká kontextu a historie: Paví vejce roste na stromě ve Vrchlabí? Ne, to není pozvání na aprílový výlet, ale název nového ovocnářského programu, který pro veřejnost připravila Správa Krkonošského národního parku. Krkonoše díky svému drsnému klimatu nepatří mezi typické ovocnářské oblasti. Ale tam, kde to aspoň trochu šlo, si lidé u svých domů ovocné stromy vysazovali. Původ slívy, která byla v Krkonoších nalezena na Benecku, Pasekách nad Jizerou a na Končinách u Františkova, není známý. Pravděpodobně jde lokální odrůdu rozšířenou v severovýchodních Čechách. Zmínka o ní je už ve štěpařském klíči z roku 1848. V návaznosti na to program Paví vejce a další ovoce láká návštěvníky na ochutnávky, zajímavosti o starých odrůdách a jejich využití.
Sliva žlutoplodá, případně švestka, pochází z oblastí severních Čech a Šumavy. Původní popis uvádí, že je vzrůstná a raná odrůda vhodná pro nadmořské výšky kolem 400-600 m n. m. Popisované vlastnosti zahrnují sladkou i kyselou chuť, s vyšší kyselostí na slupce, a náchylnost k monilii. Stromek bývá pravokořenný, s výraznými letošními a loňskými přírůstky terminálu přes 1 m. Plody bývají velké, zralost se může lišit a vyžaduje sledování stavu ovoce.
V popisu se uvádí, že strom trpí monilií, což je mnohými ovoce známý problém. Dále se zmiňuje napadení mšicemi, pilatkami, housenkami a červivostí. Při postřiku dochází k přeplodění plodů, proto je třeba pečlivého sledování vývoje a vyváženého zásahu. V kontextu Krkonoš se diskutuje i riziko pro místní odrůdy a nutnost zachování vzácných druhů v izolaci a ochraně proti křížení s jinými druhy.
V textu je uvedeno, že Krkonoše díky drsnému klimatu nejsou typickou ovocnářskou oblastí, ale i zde se našly staré odrůdy a snahy o jejich uchování. Příkladem je záznam o lapení původních odrůd v Krkonoších a popis programu Paví vejce, který mapuje staré ovocné dřeviny a jejich využití. Slíva zde nachází prostor v nadmořských výškách kolem 400-600 m n. m. a v regionu Benecka, Pasek nad Jizerou a Končin.
V textu se vypráví i rozsáhlý příběh o chovu pávů: od historie, přes okrasné využití na hradech a zámcích až po současný chov v zahradách. Popis zahrnuje chov, krmné dávky, zejména granule BŽ1 pro bažantí kuřata a mzdě rozšířené doplňky, péči o mláďata a jejich odchov. Dlouhé pasáže o mutacích, různých poddruzích a jejich charakteristikách doplňují obraz o chovu divokých i domestikovaných pávích druhů.
Tento segment uvádí, že paví vejce a další ovoce jsou součástí programu Krkonošského národního parku, který mapuje historické ovocné dřeviny a představuje publiku jejich využití a ochutnávky. Příběhy o chovu a volném vyžití pavů na zahradách ukazují, jak moc může být vztah člověka a ptáků vzájemně obohacující, pokud je chov realizován s ohledem na potřeby zvířat a sousedů.
Pokud zvažujete pěstování rané a vzrůstné vzorky žlutoplodé švestky pro nadmořskou výšku 400-600 m n. m., tento text nabízí některé praktické povšimnutí: ranost, plný sladko-kyselý profil a odolnost vůči některým chorobám, avšak s nutností pečlivého managementu proti monilii a škůdcům.
Páv korunkatý je nejznámějším druhem hrabavých ptáků, který je hojně chován v zahradách. Je nenáročný, otužilý a zvládá naše zimy i léta. Pro chov v zahradě je vhodné zvolit optimální prostor a vhodné voliéry. Odborníci popisují 220 mutací tohoto druhu, což ukazuje na širokou variabilitu v domestikaci a křížení, zejména v USA. Mutace pávů zelených (pavo muticus) však zůstávají v přírodě vzácné, a kvůli křížení s pávem modrým dochází k oslabení genotypů.
Popis pávů zelených a korunkatých: kohout s chocholkou o výšce 13-16 cm, slípky s nižšími a zakulacenými chocholkami. Hlava kohouta bývá tyrkysově modrá s modrozeleným leskem, kolem očí bílé pruhy a kolem zobáku jsou charakteristické detaily. Hřbet a ocas pak odrážejí zelenomodré a zlatavé odstíny. Páv korunkatý je polygamní; slepice snáší 4-8 vajec, inkubace trvá kolem 28 dní.
V textu jsou uvedeny údaje o počtu odrůd v Krkonoších, výšce nejvyššího ovocného stromu, a o různých aspektech pěstování a chovu. Tabulka níže shrnuje klíčové body:
| Poloha | Šumava, Krkonoše, Paseky nad Jizerou, Benecko |
|---|---|
| Odrůda | Žlutoplodá švestka (možná švestka), Cukrářská / Papežské vejce |
| Charakteristika | Raná, vzrůstná, sladko-kyselá chuť, někdy moniliová infekce |
| Chov pavů | Kohout 1,3-4:1, hnízdo 3-6 vajec, inkubace 28-30 dní, mutace 220 |
| Podnebí | 450-600 m n. m. (přesnost lokality není stálá), v Krkonoších nadmořská výška do 1020 m (třešeň ptáčník) |
V závěru článku vyzdvihnu, že vycházím z primárního textu a jeho popisu, který kombinuje zahradní ovoce a chov pávů, s důrazem na historické souvislosti, geografii a praktické rady pro pěstování a chov.
Copyright © pohodanovapec.cz
