Stejně jako vánoční cukroví nebo výzdoba domácností se zvolna mění i tradiční štědrovečerní večeře. I když se ale někde na svátečně prostřených stolech objeví řízky, losos nebo vinná klobása, ve většině českých domácností pořád hraje prim rybí polévka, smažený kapr s bramborovým salátem a pár kousků vánočního cukroví či vánočka.
Ve staročeské tradici bývala večeře často devět chodů, podle počtu měsíce v roce, regiony se lišily pořádkem i výběrem jídel. Přísný půst na Štědrý den byl častý a maso teplokrevných zvířat bylo po určitou dobu zakázáno; došlo i na chleba, oplatky a různá pečiva. Podle pověr mělo být na stole vždy dostatek a hojnost v příštím roce zajistit. Zvyky kolem štědrovečerní večeře zahrnovaly také zaplétání vánoček, které původně vznikly jako pletené chleby spojené s tradicemi z dávných časů.
Na stole bývala ryba a bramborový salát až v pozdější době; původně se v některých regionech držel postní režim a menší množství masa. Původní stromovou výzdobu a svědectví o štědrovečerní večeři lze sledovat až do středověku a raného novověku, kdy se zvyky promítaly do rodinných i společenských kruhů.
Slovensko, Rakousko a Německo sdílejí s ČR mnoho podobností, ale i odlišností v štědrovečerním menu. Slovenské Vánoce bývají téměř stejné jako české; na Štědrý den se často drží půst a jí se bezmasé pokrmy, například kapustnica/zelňačka. Rakousko doplňuje menu o vídeňské řízky, zvěřinu a pečenou krůtu; ryby se objevují jen zřídka. Německo u tradičních veletrhů a cukrovinek doplňuje i vánoční štolu z Saska a marcipán. Krušnohoří má svůj Neinerlaa či Neunerlei s devíti chody a variacemi podle regionu.
V české tradici zůstává kapr a bramborový salát základem stmeleným rodinnou většinou. Nejstarší popisy uvádějí, že kapr nebyl vždy součástí štědrovečerní večeře; až v 19. století se rozšířil v městských částech jako symbol zbožnosti a postupně i na venkov. Bramborový salát má původ spíše v moderní době a vznik pojmenování „salát s majonézou“ je dodnes nejistý; původ může být spojen s francouzským kuchařem. Církevní půst a tradiční chléb s oplatkou zůstávají významnými prvky, které vyjadřují duchovní rozměr Vánoc a jejich spojení s rodinou a domovem.
Adventní období začíná první nedělí a jeho pojmy vycházejí z latinského adventus - příchod. Z historického hlediska vyvažují staré zimní slavnosti s křesťanskou tradicí a s postupující komercí dnešních vánočních trhů. Betlémy, jako tradiční součást vánoční výzdoby, vznikly v roce 1223 díky svaté Františku z Assisi a jejich moderní podoby zůstávají živé až dodnes.
Adventní věnce s prvním zapálením svíčky a tradiční ozdoby připomínají čas čekání a přípravy na narození Ježíše. Věřilo se, že světla a ozdoby chrání před zlem a přinášejí hojnost. Stavění betlémů a zdobení stromečku z Německa se rozšířilo po celé Evropě; první postavení stromku v Čechách se dělilo mezi městskou a venkovskou populaci a tradiční výzdoba zahrnovala i jmelí a rodinné rituály.
Na Staroměstském náměstí, v pražských trzích či na trzích v Brně a dalších městech, lze zažít tradiční atmosféru adventu a Štědrého dne, včetně možnosti zpívání koled a prohlídek betlémů a výstav. Pečivo, vánočka a oplatky zůstávají na stole i dnes, zdaleka ne jen jako nostalgie, ale jako pokračující součást rodinných tradic.