Copyright © pohodanovapec.cz 
Suchý šlitr jídlo - termín, který může znít netradičně, spojuje v sobě dva kulturně a historicky silné prvky českého prostředí: jméno Šlitr jako součást legendárního dua Suchý & Šlitr a pojem „suchý“ vztahující se k jídlu či stravě. Níže sestavuji co nejúplnější přehled o tom, co tento výraz může znamenat, jaké souvislosti s ním existují a jak jej chápalo a může chápat širší publikum.
V roce 1969 uplynulo deset let existence divadla Semafor (zkratka za SEdm MAlých FORem), které založili Jiří Suchý a Jiří Šlitr. V roce 1969 za sebou měli oba zakladatelé vedle několika celovečerních filmů (např. Zločin v šantánu nebo Kdyby tisíc klarinetů) už řadu velmi úspěšných představení, například Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl. Jejich novým úspěšným tahem byl pořad Jonáš a dr. Matrace. A právě zde zazněla i protiválečná píseň Jó to jsem ještě žil, která se stala obrovským hitem.
Jiří Suchý v knize ŠLITR píše: “Člověk ať chce nebo nechce, mění se každou hodinu v pamětníka. Někdy se vám třeba i zastaví hodinky, ale v pamětníka se měníte dál. A nastane okamžik, kdy každý pamětník pocítí pojednou povinnost sdělit fakta, která z něj toho pamětníka udělala. To se stalo i mně. Znám řadu skutečností, které tu chci vyjevit, o kterých chci vydat svědectví, jak se říká.”
Vzpomínky z té doby líčí i setkání v pražské vinárně Reduta: „Nevím a zjistit nedokážu, kterého večera roku 1957 vstoupil do vinárny Reduta na pražské Národní třídě Miroslav Horníček. Vím jen, že tu byl už potřetí, tentokrát doprovázen člověkem kolem pětatřiceti, člověkem, který měl zvláštní dar nenápadnosti.“
Jiří Šlitr tam seděl pod plátnem a hrál k němým filmům. Hrál jednu melodii za druhou a velmi často hudebně dokresloval i různé dramatické akce na plátně. Publikum občas i zareagovalo na jeho vtipnou nebo nečekanou kombinaci hudebních motivů a byl jsem z těch, kteří si toho všímali nejpozorněji a kteří to dovedli ocenit.
Jiří Šlitr měl příležitost seznámit se s rock’n’rollem v zahraničí - půl roku pracoval v Bruselu se souborem Laterny magiky, zatímco jeho spoluhráči usilovali doma o vlastní divadlo. Když se vrátil, pozvolna sestavoval vlastní orchestr, složený převážně z amatérů. Jiří byl s jeho úrovní nespokojen a hledal východisko. Východisko se objevilo ve spojení s hudebníkem Ferdinandem Havlíkem.
Po premiéře Člověka z půdy se přidali ještě hudebníci Havlíkova orchestru a vzniklo jam session a dobrá nálada. Neuvědomili jsme si, že divadlo se nalézá v budově Ženských domovů, a pojednou se na balkóně objevila jakási paní v županu a zapsala se do historie Semaforu prohlášením, které začínalo slovy: Jménem dvěstěpatnácti pracujících žen… - a končilo rozhodným protestem proti kraválu, který jsme v tuto pozdní na noc chvíli ztropili.
Vývoj herecké podoby Šlitra byl nezvyklý: „Snažil jsem se dát publiku co nejvíc, překonával jsem se v seberozdávání a pojednou jsem pochopil, že publikum se směje jednak mně, který rozvinul své dosavadní komické schopnosti kam až mohl, a jednak Jiřímu Šlitrovi, který sedí a nedělá nic, jen sem tam monotónním hlasem utrousí poznámku.“
Jméno Šlitr nese silnou kulturní zátěž; jeho spojení s představou jednoduchého, „suchého“ jídla vytváří působivou metaforu, která může být využita v gastronomii, marketingu i v kulturních referencích. Lidé mají tendenci spojovat potraviny s emocemi a vzpomínkami: „suchý šlitr“ jako marketingový termín může evokovat nostalgii po české poválečné kultuře, po kabaretu a po autenticitě doby Semaforu.
Autorské duo Suchý & Šlitr proměnilo své zkušenosti a zkušenosti publika v repertoár, který kombinuje hudbu, humor a jednoduchost formy: „Moc jsme se o tomhle problému napřemýšleli a nechyběly ani experimenty, počínaje folkloristicky pojednaným Škrholou a konče smetanovskými variacemi, které někdy Jiří hrál při doprovodu písně Jo, to jsem ještě žil. Ale v podstatě jsme došli k tomu, že o tu původnost a českost se zřejmě nesmí usilovat. Buď vznikne, nebo nevznikne.“
Postupy při výrobě hovězího salámu
Tento přístup se dá přenést i do gastronomie: nechat vzniknout autentický, „český“ pokrm přirozeně, bez nucených ozdob - tedy jídlo, které může být „suché“, ale zároveň opravdové a charakteristické.
„Když jsem odcházel z Divadla Na Zábradlí, přísahal jsem si, že už se nikdy nevrátím na divadelní prkna, že prostě musím uznat, že mně není dáno. Pak ale přišel Jiří Šlitr a ten mě vyhecoval, že bychom měli pokračovat. Tak jsem podlehl a společně jsme založili Semafor, on mě k tomu donutil,“ vzpomíná Jiří Suchý.
„Snažil jsem se dát publiku co nejvíc, překonával jsem se v seberozdávání a pojednou jsem pochopil, že publikum se směje jednak mně... a jednak Jiřímu Šlitrovi, který sedí a nedělá nic, jen sem tam monotónním hlasem utrousí poznámku.“
| Název | Popis | Ideální příležitost |
|---|---|---|
| Retro chlebíček Suchý Šlitr | tmavý chléb, máslo, vařené maso nebo sýr, bez dresinku | Kavárny, kulturní akce |
| Šlitrův suchý stůl | Káva, suché pečivo, sušené ovoce | Přestávky, setkání, besedy |
| Suché tapas Semafor | křupavý chléb, sušené a pečené kousky masa, sýry | Hudební večery, kabaretní večírky |
Výraz „suchý šlitr jídlo“ tedy nemusí být pevně stanoveným gastronomickým termínem, ale nabízí bohaté pole pro interpretaci: od doslovného popisu suchého pokrmu přes kulturní narážku až po marketingově použitelný koncept pro tematické menu. V každém případě nese nádech historie, nostalgie a autenticity spojené s osobností Jiřího Šlitra, vinárnou Reduta a legendárním Divadlem Semafor.
Copyright © pohodanovapec.cz
