Copyright © pohodanovapec.cz 
Zkušený strávník tuší, co dobrého na něj čeká, už z rozložení příboru na stole. Víte ale, co čím nabrat, odříznout, nebo napíchnout? Chytákem většinou bývá konzumace malých delikates. Obecné pravidlo č. Příbor pro hlavní chod bývá největší, nám většinou nejznámější a měl by klasicky sestávat z vidličky a nože. Výjimku tvoří např. špagety. Tzv. dezertní příbor obsahuje většinou vidličku (standardně má tři hroty různé délky), žádnou lžíci či dokonce nůž pro pojídání dezertu zpravidla nenajdete. Příbor na ryby zahrnuje kromě speciální vidličky také tupý nůž se zalomenou hranou.
Takto tupým nožem se zpravidla měkké rybí masíčko nekrájí, nýbrž zlehka odděluje od kostí. V případě, že se podávají hlemýždi, najdeme na stole k tomu uzpůsobené kleště (tou se drží ulita) a vidličku. Ústřice jsou zpravidla konzumovány pomocí vidličky a ruky. Zde nůž nehraje vůbec žádnou roli - pakliže jsou tyto specifické dary moře podávány již otevřené. V takovém případě je zvykem ústřice dochutit např. citronem.
Ze společenských mís (mísy k volné obsluze cca uprostřed jídelního stolu) si zpravidla nabíráme za pomoci vidličky a lžičky, čímž vzniknou improvizované kleštičky. Dezert je konzumován zpravidla nakonec, a to vidličkou, eventuálně lžičkou dle typu. Na konci by vám měl zbýt pro tento účel jeden poslední kus příboru. Použitý příbor se na závěr nikdy nepokládá zpět na ubrousek či ubrus a v žádném případě se nenatáčí do „bojové“ pozice hrotů či čepelí k ostatním spolustolovníkům. Nože nikdy neolizujeme, ať už byl obsah na nich přilnutý sebechutnější. Konec stravování se dává najevo příbory vzorně složenými k sobě na posledním talíři.
Stolování je hluboký projev kultury a společenských zvyklostí, které se vyvíjely po staletí. Již ve starověkém Římě a Egyptě bylo stolování součástí ceremonie, při které se projevovala společenská hierarchie. Královské dvory a aristokracie kladly důraz na formální způsoby stolování, které oddělovaly elitu od obyčejných lidí. Dnes jsou zásady stolování stále relevantní, protože odrážejí nejen úroveň vzdělanosti a společenské postavení, ale i úctu k ostatním. Stolování není jen o jídle, ale také o kultuře a společenských zvyklostech.
Naučit děti správnému stolování je proces, který vyžaduje trpělivost, důslednost, a hlavně pozitivní přístup. Malé děti se nejprve učí napodobováním, a proto je důležité, aby viděly dobrý příklad u dospělých. Nejlepší způsob, jak děti zapojit, je udělat z jídla příjemnou společenskou událost. Zpočátku mohou pomáhat s prostíráním stolu, postupně se učit správně držet příbor a osvojit si jednoduchá pravidla, jako je například čekání na ostatní, používání ubrousku nebo zdvořilé požádání o jídlo. Malé „nehody“ u stolu, jako upadnutá lžička nebo rozlité pití, by neměly být důvodem k přehnané přísnosti. Děti se učí postupně a každý nový návyk si osvojují skrze opakování. Stolování by především mělo být o respektu a radosti ze společně stráveného času.
Správné držení příboru je důležité pro pohodlné a elegantní stolování. Obecně platí, že nůž patří do pravé ruky a vidlička do levé. Nůž se drží pevně, ale bez křeče, ukazováček lehce spočívá na horní části čepele pro lepší kontrolu. Existují dva hlavní styly používání příboru - evropský a americký. V Evropě je běžné držet vidličku v levé ruce po celou dobu jídla a nůž v pravé, i když se nekrájí. Naproti tomu v americkém stylu se po nakrájení jídla nůž odkládá a vidlička se přehazuje do pravé ruky. Správné položení příboru po jídle je důležitým prvkem etikety stolování.
1. Když dojíte, příbor by měl být položen rovnoběžně na talíř - vidlička i nůž směřují šikmo doprava. 2. Pokud chcete dát najevo, že jste s jídlem neskončili, ale jen si dáváte pauzu, vidličku a nůž položte do tvaru obráceného písmene „V“. 3. Jednou z nejčastějších chyb je pokládání příboru zpět na ubrus. 4. V různých zemích se etiketa kolem příborů liší (např. ve Velké Británii je běžné položit příbor rovnoběžně, špičky směřující k sobě mohou znamenat kompliment kuchaři).
Příbory se na stůl zakládají podle pořadí, v jakém budou použity - ty, které přijdou na řadu jako první, jsou umístěny nejdále od talíře. Vidličky patří vlevo, nože a lžíce vpravo. Čepel nože by měla vždy směřovat směrem k talíři. Při neformálním stolování se příbory pokládají v základním uspořádání - nůž a lžíce vpravo, vidlička vlevo. Pokud je součástí jídla polévka nebo dezert, přidává se lžíce či malá vidlička. Kromě klasického nože a vidličky existuje mnoho druhů příborů určených pro konkrétní pokrmy. Například steakový nůž se přikládá pouze při servírování masa, zatímco vidlička na salát se obvykle umisťuje nalevo vedle hlavní vidličky.
Příbory by neměly být pokládány chaoticky nebo křížem přes sebe. Stejně tak je důležité dbát na jejich čistotu a správnou orientaci - obrácená čepel nože nebo vidlička položená zuby dolů mohou působit neprofesionálně. Správný výběr skleniček a jejich stav je součástí celkové atmosféry stolování. Sklenice na vodu by měly být prostorné. Při slavnostních příležitostech je důležité, aby skleničky byly čisté a lesklé, což dodá eleganci.
Ukázky různých skleniček a jejich vhodné použití patří k nezbytnostem. Správný výběr sklenic není jen estetika, ale i podpora chuti nápoje. U slavnostních příležitostí pomáhá čistota a lesk skleniček dosáhnout výrazně lepšího dojmu. Jedná se o součást celkové estetické stránky stolování, která doplňuje podobu pokrmu a prostředí hostiny.
Chutný recept: Těstoviny s mletým masem
Například v restauraci může správné chování u stolu ovlivnit dojem, který zanecháme na obchodních partnerech nebo přátelích. Formální akce vyžadují důslednější rozmístění příborů, sklenic a talířů podle přísných pravidel etikety, ale základní zásady slušného stolování platí i v méně formálních situacích. Aktivní poslech, vhodné otázky a empatie jsou klíčovými prvky konverzace u stolu.
Těstoviny jakéhokoliv druhu najdeme v nabídce restaurací, včetně dlouhých druhů jako špagety, linguine, makaróny, tagliatelle. Dlouhé těstoviny bychom měli jíst s vidličkou v pravé ruce a pomocným nástrojem, lžící, ji opíráme o vidličku, aby se nám těstoviny lépe namotávaly. Lžíci nepoužíváme k jídlu, jen k pomoci. Pokud jsme zkušení jedlíci těstovin, dovedeme si poradit i bez lžíce. Příbor na špagety bývá speciální, ale běžně se používá vidlička a lžíce. Italové kladou důraz na to, aby špagety byly „al dente“, nejlépe smíchané s omáčkou v pánvi a sýr přidaný až na konec. Vidlička se drží v pravé ruce, bez použití lžíce - špagety se namotávají otáčením vidličky proti talíři. Sýr se přidává těsně před podáváním a jeho krémovost má podtrhnout chuť těstovin. Pokud se používá sýr, ten by měl být jemně strouhaný.
U ryb existují speciální příbory - rybí nůž s zalomenou hranou. Hlemýždě jedeme kleštěmi a vidličkou. Chřest se rozeznívá kleštěmi a vidličkou; pokud není nabídnuta vidlička, napíchneme chřest a jíme jej od hlavičky dolů. U ústřic se většinou používá vidlička a ruka; nůž není nutný, ústřice bývají podávány na misce s ledem a mohou být dochuceny citronem. Langusty a humry se konzumují vidličkou; maso se vybírá speciální vidličkou a lze použít i druhý nástroj pro podporu. Při asijské kuchyni se používají hůlky, drží se jako tužka a jídlo se nabírá kleštěmi.
V případě, že hostíte slavnostní hostinu, je dobré znát pravidla - např. při podání pokrmů z nabídkových a předkládacích mís přichází obsluha zprava; při podávání pokrmů na talířích zleva. Po odklizení talířů a nádobí se s hosty komunikuje tiše a nenarušuje se průběh společenského setkání. Příbory by neměly směrovat hroty k ostatním, a nikdy by neměly být ukládány na ubrus.
Copyright © pohodanovapec.cz
