Copyright © pohodanovapec.cz 
Vyhynul kvůli portugalským námořníkům, kteří na Mauricius přinesli invazivní druhy jako krysy, prasata nebo kočky a také začali s lovem. Odsoudili tak k zániku do té doby přátelského a nebojácného ptáka dodo. Nelétavé zvíře nyní chtějí vědci oživit a vrátit ho do volné přírody. V projektu chtějí vědci využít pokročilé skenování DNA, ale také technologii úpravy genů a syntetickou biologii.
Profesorka ekologie a evoluční biologie na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz, Beth Shapirová už v projektu dokončila první krok, a to úplné sekvenování genomu ptáka dodo ze starověké DNA, tedy z genetického materiálu extrahovaného z pozůstatků ptáka v Dánsku. Dalším krokem bude porovnání genetické informace s nejbližšími ptačími příbuznými doda, kteří se nacházejí v rodině holubů. „Je to proces, který nám přesněji řekne, co dělá dodo dodem,“ citoval portál CNN Shapirovou. Po této fázi bude následovat už ten hlavní a nejnáročnější krok, a to je samotné vzkříšení zvířete.
Vědci budou muset spojit buňky žijícícho příbuzného doda s DNA vyhynulého ptáka. Shaphirová doufá, že by se mohla použít už vyzkoušená technika. Například ta, při níž k vytvoření slepice posloužil genetický materiál kachny. Tento způsob zahrnuje odstranění zárodečných buněk z vajíčka, jejich kultivaci v laboratoři a následnou úpravu na požadované genetické rysy. Následně je vědci vloží zpátky do vajíčka ve stejné vývojové fázi. V případě úspěchu projektu nevznikne úplná kopie ptáka, ale jeho hybridní forma.
Globální ochrana ptákůShapirová však vidí přínos projektu hlavně ve zlepšení globální ochrany ptáků. Pokud by techniky fungovaly, tak by mohly vědcům umožnit přesun specifických genetických rysů mezi vícero druhy, což by je v budoucnu mohlo chránit při oteplování klimatu a zmenšování přirozeného prostředí, ve kterém žijí. „Pokud zjistíme, že existuje něco, co poskytuje imunitu proti nemoci, která zraňuje populaci, a víme, jaké jsou genetické změny, které jsou základem této imunity nebo schopnosti bojovat s touto nemocí, pak je možné použít tyto nástroje k přenosu i mezi příbuznými druhy,“ řekla Shapirová, která zároveň dodala, že se lidstvo nachází v krizové době vymírání druhů a bylo by dobré, pokud by lidé o situaci více přemýšleli.
Vzkříšení mamuta, ptáka dodo a tasmánského tygraInvestoři jsou z nápadu přivést ptáka k životu nadšení. Celková finanční částka společnosti Colossal Biosciences, která se zabývá genetickým inženýrstvím, se díky nim vyšplhala už na 225 milionů dolarů. Kritici však namítají, že by se peníze daly využít užitečněji. Společnost má v plánu vzkřísit také mamuta a tasmánského tygra. Deník The Independent píše, že na projektu oživení mamuta pracuje 40 vědců. Mají v plánu zkřížit DNA mamutů, kteří byli tisíce let zmrzlí v ledu s DNA moderních asijských slonů, aby vytvořili mamuta nové generace. „Naše společnost, která zahrnuje ohrožené a vyhynulé varianty genů, je připravena řešit mnoho praktických překážek a příležitostí v oblasti sekvestrace uhlíku, výživy a nových materiálů,“ řekl zakladatel a harvardský genetik Goerge Church.
O ptákovi dodo neboli drontu mauricijském či blbounovi nejapném je známo jen velmi málo, zato o něm panuje spousta mýtů. Jeho vzhled se dochoval pouze na kresbách či popisech ze sedmnáctého století. Podle odborníků se zdá, že předchůdci doda žili před miliony let v jihovýchodní Asii. Obývali lesy v pobřežních oblastech Mauricia. Nedostatek predátorů pak vedl k tomu, že se dodo stal nelétavým a důvěřivým ptákem. „Let byl energeticky drahý, a tak zůstal na zemi a byl stále větší a větší,“ řekl ptačí paleontolog z londýnského Natural History Museum, Julian Hume. 3D digitální model napověděl, že pták dosahoval výšky 70 centimetrů a vážil patnáct až osmnáct kilo. Byl také čilejší a aktivnější, než se v literatuře popisuje. „Byl to mimořádný pták, dokonce i v době objevu,“ řekl Hume.
V krátkém čase, který stačil savcům k tomu, aby jim zlikvidovali vejce, se ptáci nestačili přizpůsobit. Portugalci, kteří ho objevili, ho nazvali „dodo“ tedy tupec, ale dodo mohl být podobně inteligentní jako naše slepice. Jen neznal lidi a nedokázal tedy reagovat na rizika spojená s nimi - což na námořníky mohlo působit jako hloupost. Proč vymřel? Výzkum pomohl popsat také příčinu vyhynutí těchto ptáků - z povrchu Země zmizeli necelých 100 let poté, co na jejich ostrov dorazili první lidé. Lov samozřejmě k jejich vymření výrazně přispěl, zdá se ale, že ještě větší vliv měla zvířata, která si lidé dovezli - prasata, krysy a další. Námořníci velmi rychle poznali, že jeho maso je značně nechutné, takže s lovem rychle přestali. V březnu se zbavovali svrchního peří, tehdy bylo vidět našedlé spodní, o němž se zmiňovali námořníci v historických záznamech.
O vědecké poznatky se podělila Delphine Angstová, která získala přístup k většině kosterních pozůstatků drontů. Z analýzy pozůstatků vyplývá, že mláďata drontů se líhla v srpnu a velice rychle rostla až do okamžiku, než dosáhla dospělosti. Vědci z jejího týmu studovali kosti ptáků pod mikroskopem - tuto metodu zatím nikdo ke zkoumání drontů nepoužil. Je pravděpodobné, že ptáci potřebovali vyrůst tak rychle především proto, aby přežili sezonu cyklónů mezi prosincem a březnem, která sebou přinášela nedostatek potravy.
Proč ale lidé vyhubili dronty? Na Mauriciu neměli přirozené nepřátele, a tak nebyli dostatečně opatrní - Portugalci je nazvali dodo, tedy tupec. Z lidí dronte vůbec neměl strach. Lidé ho vnímali jako hlupáka a někdy i jako inteligentní tvor, jenže bez schopnosti reagovat na rizika. Dodo byl vyhuben už v 17. století. Šlo o nelétavého ptáka objeveného portugalskými námořníky na ostrově Mauricius v druhé polovině 16. století. Z lidí dronte vůbec neměl strach. Portugalci mu proto začali přezdívat doudou - malý hlupák.
12.11. Americká společnost Colossal Biosciences hlásí průlom v ptačí genetice - podařilo se jí udržet při životě zárodečné buňky holuba nikobarského, nejbližšího příbuzného dronta mauricijského. Po více než deseti letech neúspěšných pokusů se vědcům podařilo pěstovat „prvotní zárodečné buňky“ holuba po dobu několika týdnů - dost dlouho na to, aby mohli do jejich DNA vložit části genomu dronta. Podle generálního ředitela Bena Lamma by se první takto vzniklí „neodronti“ mohli vylíhnout během pěti až sedmi let. Ačkoli technologie úpravy DNA postoupila obrovsky kupředu, znovuvytvořit skutečného dronta je nemožné. Genom tohoto ptáka byl rekonstruován jen z fragmentů DNA nalezených v muzejních kostech a perech, doplněných o sekvence holuba. Překážkou je i velikost drontího vejce - vážilo téměř jako pštrosí, zatímco kuřecí vejce je mnohonásobně menší.
Colossal Biosciences už dříve čelila kritice za své ambiciózní projekty, například pokus o „oživení“ mamuta srstnatého nebo „strašného vlka“. Přesto má současný průlom reálný přínos - technologie kultivace zárodečných buněk může pomoci zachránit kriticky ohrožené druhy ptáků, aniž by bylo nutné držet velká hejna v zajetí. Představitelé Colossal zdůrazňují, že jejich práce má posílit ochranu biodiverzity, nikoli ji nahradit. Přesto platí, že pravý dront se nevrátí. To, co svět možná uvidí do roku 2030, bude živý experiment - symbol síly i omezení moderní vědy.
Na světě existuje mnoho zajímavých tvorů, kteří vymřeli lidským působením. Pták dronte mauricijský je jedním z nich, a bývá spojován s mýty i legendami. Odhady hmotnosti se liší; některé starší záznamy uváděly až 22 kilogramů, moderní studie však uvádějí kolem deseti až šestnáct kilogramů. Dodo byl zřejmě poměrně inteligentní tvor, který nebyl schopen reagovat na nástroje a predátory lidmi, což vedlo k rychlému vyhynutí po kontaktu s člověkem. Námořníci v 16. století popisovali jeho maso jako nechutné, což snižovalo tlak na lov, ale přírůstek zavlečených predátorů a ztráta hnízd na zemi vedly k rychlému vyhynutí poté, co ostrov Mauricius navštívili lidé.
Již nyní je zřejmé, že důsledky vyhynutí dronta nebyly jen o samotném ztraceném druhu, ale i o škále genetických a ekologických následků pro ostrovní ekosystém. V současnosti se vědci zaměřují na zachování biodiverzity a na preventivní opatření proti úbytkům dalších druhů, místo aby čekali na posun technologií ke znovuzavedení vyhynulých druhů.
| Faktor | Popis |
|---|---|
| Původ | |
| Velikost | |
| Na Ostrově | |
| Vyhynutí | |
| Genetika | Sekvenování z pozůstatků v Dánsku; potenciální rekonstrukce genomu |
| Budoucnost | Oživení jen jako hybridní forma nebo funkční inspirace pro ochranu |
Copyright © pohodanovapec.cz
