Základem každé skvělé pizzy je těsto. Můžete mít ty nejlepší suroviny na světě, ale bez správného postupu a teploty nikdy nedosáhnete té pravé italské pizzy - s nadýchaným okrajem, vláčným středem a vůní po čerstvém těstu. Napodobit italskou techniku lze i doma, pokud se držíme několika zásadních pravidel a postupů.
Profesionální pekaři používají mouku typu 00, která má ideální jemnost a sílu lepku pro dlouhé kynutí. Do velké mísy dáme mouku a postupně promícháme s vodou s droždím. Droždí rozmíchejte ve vlažné vodě a přidejte půl lžičky cukru. Těsto by mělo být vláčné a nemělo by lepit. Nejlepší jsou na kynutí teplé jarní nebo letní měsíce, ideálně kolem 24 °C.
Pokud doma máte teplý koutek, šiďte těsto tam. Můžete i lehce zahřát troubu na cca 30 °C a nechat kynout v ní, jen pozor na příliš vysokou teplotu. Doba kynutí se liší podle teploty a droždí - může to být 1/2 hodiny až 1,5 hodiny. Pro extra chutě a texturu se vyplatí nechat těsto zrát v lednici 24 hodin nebo přes noc a před pečením ho nechat dokynout při pokojové teplotě cca 30 minut.
Po vykynutí těsto vyjmeme z mísy a rozdělíme na dva stejné díly. Z těsta pak válíme pomocí válečku, nebo dlaněmi roztahujeme do všech stran, abychom vytvořili kulatý korpus s lehce vyvýšeným okrajem. Základem pizzy je vždy rajčatová omáčka sugo a kvalitní sýr.
Rajčatová omáčka na pizzu, sugo, je ideálně připravena z rajčat San Marzano - měkká, sladká a málo kyselá. Rozmixovaná rajčata stačí smíchat se špetkou soli, trochou olivového oleje a případně špetkou oregana. Na rajčatový základ je vhodné použít rajčata San Marzano pro výraznou chuť a pevnou dužinu. Lepší variantou než čerstvá rajčata je sugo z rajčatového pyré (passata) ochuceného cibulí, česnekem, oreganem, cukrem, solí a octem.
nepečený Lotus cheesecake krok za krokem
Mozzarella je základ - čerstvá má jemnější chuť, ale pustí více vody. Tužší varianta mozzarella fior di latte je praktičtější pro domácí pečení. Na italskou triádu doplňte čerstvou bazalku a olivový olej. Základem dobré pizzy je také vyvážená struktura těsta, která je vláčná uvnitř a křupavá na okraji.
Profesionální pizzerie pečou pizzu při teplotě cca 430-480 °C. Moderní elektrické pece dosahují až 450 °C a mívají vnitřní pečicí kámen. Pro domácí použití stačí i méně - teplota kolem 250 °C v klasické troubě je často dostačující. Pokud možno, použijte pečící kámen, který pomůže udržet vysokou teplotu a rovnoměrně ji distribuovat mezi pizzou.
Na pizzu můžete použít různé náplně - šunku, slaninu, špenát, olivy, kukuřici, houby, ančovičky, sardinky, zeleninu, dokonce i ovoce. Pro klasickou pizzu Margherita zkuste sugo, mozzarella, čerstvou bazalku a olivový olej. Minimalistická pizza marinara se skládá z sugo, plátků česneku, olivového oleje a oregana. Pizza Napoletana spojuje sugo s mozzarellou a výraznou chutí ančoviček.
Domácí elektrické pece s kamenem (např. modely s keramickým nebo kordieritovým kamenem) zvyšují kvalitu pečení a zajišťují rovnoměrné rozložení teploty. Plech i pizza kámen pomáhají k dosažení křupavého spodku a lepší textury těsta. Profesionální volba je tedy přizpůsobit se domácím podmínkám a vybrat si zařízení, které umožňuje co nejvyšší teplotu.