Vizovické pečivo je významnou ukázkou valašské lidové umělecké tvorby. Ve Vizovicích má výroba pečiva starou tradici, její původ sahá mnoho století zpět. Přesto se toto krásné umění dostalo i k nám do Berouna. Ano do Berouna se dostalo díky nadšení paní Šímové, která výrobky z vizovického těsta šíří po celém našem regionu. Toho hned využily i děti naší školní družiny, neboť paní Šímová má velmi kladný vztah k naší škole, ale i k naší čtvrti Beroun - Závodí. Vizovické pečivo se u nás v družině vytváří dvakrát do roka. Je to v době předvánoční a v době Velikonoc. Právě dnes 20. listopadu proběhla ve školní družině u Veverušáků „předvánoční dílna“: po skončení výuky a po obědě se scházíme ve školní družině 1. oddělení, kde na nás již čekala paní Šímová. Scházíme se opět po roce, abychom si společně vyrobili ozdoby na vánoční stůl či vánoční stromeček. Pro některé z nás to je novinka, neboť to ještě nezkoušeli, jiní to již znají a je vidět, že se jejich styl práce zlepšuje a zlepšuje. Po krátkém úvodním slově nás paní Šímová seznámila, co vlastně je vizovické těsto, jak se připravuje a co se něj tvaruje. V době předvánoční je to například ryba, jako symbol mlčenlivosti. Ještěrka přináší bohatství, labuť znak milostnosti, sluníčko dárce života, holubička přinášela do domova klid a mír, ježek svými bodlinami vyháněl zlo z rodiny. Po úvodní části se rozdělujeme na dvě skupiny, jedna skupina pracuje na vizovickém pečivu, druhá skupina vyrábí vánoční přáníčka v rámci Mezinárodního dne štědrosti. Po určité době se vyměníme a pokračujeme dál. Každý si vyrobil dle vlastního přání drobnost, která jistě přinese radost na Štědrý den v našich domovech.
Before baking, the figurines are brushed with a beaten egg to achieve shine. Vizovické pečivo se tradičně vyrábí ze směsi vody a mouky; původní recept je často spojován s rodinou Návratových ve Vizovicích, která v rodině tuto tradici táhne již několik generací. Slyšela jsem, že se ještě někde přidává i ocet nebo bílek. Ale tohle je původní vizovický recept. Vizovické pečivo se totiž dříve peklo ze zbytků mouky jako dárek pro děti na hraní, říká Jana Návratová.
Výroba jedné figurky jí zabere zhruba dvě minuty, u složitějších kusů je to déle. U nás v rodině se peče už třetí generaci. Začala s tím babička, která chodila vypomáhat do pekáren. V padesátých letech se k ní přidala i má maminka a u pečení jsem se od dětství motala i já. Od roku 1957 pak obě ženy navázaly spolupráci s Ústředím lidové umělecké výroby a vyráběly do rožnovského skanzenu. Celá naše rodina byla pod kontrolou odborníků, maminka i babička získaly titul Mistr lidové výroby. Teď peču já s maminkou, občas vypomáhá sestra, a pohybuji se ve vizovických figurkách už více než pětadevadesát let.
Podle slov paní Návratové se tradiční výrobci ve Vizovicích vytrácejí - dnes jich bývá méně než dřív. „Teď už kromě nás zůstala jen paní Žabková a pan Zádrapa. Ale v sedmdesátých letech nás bývalo až dvanáct,“ posteskl si. Menší je i zájem o tento druh dekorace; dříve jsme se výrobou vizovického pečiva živili, nyní už dělám jen na zakázku nebo jezdím na různé předváděcí akce. Rodina Jany Návratové si drží tradiční vzory: ježek, holubička, veverka, koníček, rybička, miminko, panenka, rak, páv, žába a beránek. Každé zvířátko má svou symboliku: žába značí ochranu čisté vody, kohout mužnost, holubice mír, veverka dobrou hospodyňku, rak ochranu žen v šestinedělí a slepička s kohoutkem znamená rodinu. Před Vánocemi vyrábíme i betlémky; patří mezi náročnější motivy, stejně jako páv a panenka, u nichž je mnoho stříhání. Další techniky používané při tvorbě vizovického pečiva zahrnují krájení, mašličkování a obtiskování.
Recept Jany Návratové na sluníčko z Vizovic: Smíchá se 0,5 kg hladké mouky a asi 0,2 dcl vody. Těsto je propracované a není řídké. Necháme odpočinout v igelitovém sáčku, každé dvě hodiny se znovu propracuje. Nejlepší je těsto připravit večer a na noc je dát do chladu. Před prací se těsto řeže na pásky a dále na kousky velikosti žužu. Pomocníky: pinzeta, nožík, hřebínek, nůžky, miska s vodou, houbička, váleček. Slunce se tvoří z kuličky a kolečka, paprsky se vykrájí nožem a jednotlivé pásky se lehce zmáčknou pro zaoblení. Oči se tvoří kořením a jsou přilepeny vodou. Před pečením se figury potřou vejcem a na plechu se suší, poté se zapékají při 50 °C asi tři hodiny.
Historie vizovického pečiva sahá do 19. století. První zmínky uvádějí rod Lutonských, kteří udržovali tradici i ve válečných dobách. Značná proslulost přišla po synovi Alfonsovi Lutonském a jeho manželce Anna, kteří pokračovali v rodinné tradici a rozšířili její význam do rožnovského skanzenu a za hranice Vizovic. Zpočátku šlo o kynuté těsto, později se pro vizovické tvary používalo jen mouky a vody; do těsta se nepřidávaly kvasnice, a výsledné figury se používaly jako ozdoby na stůl a vánoční ozdoby. Původní sortiment tvořily jednoduché zvířecí motivy, později vznikaly miniaturní kompozice podobné těm z tradičních svatebních koláčů. Vizovické pečivo se prodávalo v Čechách i ve Vídni, Štýrském Hradci a Budapešti, a v roce 2024 bylo zapsáno na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Zlínského kraje.
V tradiční obřadové a obyčejové tradici mělo vizovické pečivo magicko-prosperitní a ochranné významy; sloužilo jako prostředek k upevnění rodinné a společenské prosperity, byly spojeny s rituály přechodu a oslav. Peklo se ke svátkům jako svátek sv. Mikuláše, vánoce a velikonoce; původní motivy zahrnovaly různá zvířata a lidské postavy, které symbolizovaly ochranu, plodnost a prosperitu. Původně bylo vizovické pečivo kynuté, dnes již zcela suché a trvanlivé, a slouží zejména jako dekorativní předmět a suvenýr.
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Hlavní tvar | Váleček (z něho vznikají figurky), jednoduché i složité motivy |
| Základní suroviny | Hladká mouka, voda |
| Techniky | Střih, krájení, mašličkování, vpich, obtisk |
| Symbolika motivů | Rybа, ježeк, labuť, slunce, ještěrky, holubice a další |
Vizovické pečivo zůstává významnou součástí kulturní identity Vizovic a Valašska, spojující minulost s přítomností. Jeho výrobní tradice byla a je vnímána nejen jako řemeslo, ale i jako nositel lidových zvyků, symboliky a estetiky, která se předává z generace na generaci.