Copyright © pohodanovapec.cz 
Magdalena Dobromila Rettigová, dívčím jménem Artmannová, se narodila 31. ledna 1785 ve Všeradicích na Berounsku v německy hovořící rodině. Bylo velké štěstí, že se narodila právě v období národního obrození, ve kterém došlo k vyzdvižení národních a vlasteneckých témat. Její dětství nebylo příliš šťastné, poznamenalo je především úmrtí otce, Franze Artmanna († 1792), purkrabího na panství Všeradice u Hořovic, a smrt sourozenců.
Po smrti její poslední sestry se matka s malou Magdalenou odstěhovala nejprve do Plzně. V Plzni začala chodit do městské školy. Další stěhování čekalo Magdalenu k tetě do Prahy. Zde se musela již od osmi let starat o domácnost a pomáhat matce vydělávat na živobytí. Matka ji sama také vyučovala v jejich rodném jazyce, tedy v němčině, teprve v 10 letech ji poslala do školy.
Magdalena odmala projevovala vysokou inteligenci a zájem o učení. Dívka však byla přirozeně chytrá a projevovala talent k učení i velký zájem o četbu knih. Rodinný přítel Eugenikus Frank, vychovatel v rodině hraběte Kounice, vedl Magdalenu k četbě a katolické víře, psal pro ni modlitební knížky. Už v jejím útlém věku otec zemřel a po něm postupně i všichni sourozenci; proto musela brzy dospět.
Do svých 18 let Magdalena žila v německojazyčném prostředí a neuměla česky. Je zajímavé, že rodným jazykem přední české vlastenky byla němčina a ona sama až do svých 18 let neuměla česky. Díky seznámení se a následnému manželství s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem se z ní po sňatku z roku 1808 stala vlastenecky orientovaná buditelka. Už od 12 let se znala se svým budoucím manželem, soudním úředníkem a zapáleným českým obrozencem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem, kterého si o 11 let později vzala.
Jan A. S. Rettig zastával jako právník funkci radního v několika městech, zejména ve východních Čechách. Rettig, který poznal schopnosti své ženy, ji neomezoval, ale naopak její první české verše cizeloval, přivedl jí na pomoc zkušené rádce a příležitostně je uveřejňoval se svými básněmi. Byl moderním mužem uznalým k ženské osobnosti a jejím vlohám.
Recenze restaurace v Andalusii
Po sňatku se Magdaleně otevřely nové možnosti: stala se vlastenecky orientovanou buditelkou, přijala vlastní české jméno Dobromila a postupně se zapojila do obrozeneckého hnutí. Po boku manžela Rettiga pobývala v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a posledních 11 let života v Litomyšli.
Rettigová se po osobní smutné zkušenosti rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Ve svých kurzech je učila hospodaření, vaření, domácím pracím a české literatuře. Půjčovala dívkám české knihy a předčítala jim z nich. Věnovala se zde zejména výchově dívek.
Angažovala se i v obecně prospěšné činnosti: v Ústí nad Orlicí měla na starosti českou knihovnu, v Litomyšli prosadila vyčištění studánky a stavbu altánu. Pořádala literární posezení, na nichž se recitovaly české básně. Stála u všech významných kulturních akcí svého okolí a referovala o nich jako dopisovatelka časopisu Květy.
Vedla svůj společenský salon, který nazývala kafíčková společnost, pořádala „ženské dýchánky“, deklamační akademie a literární sezení. Zájmy Magdaleny ji přivedly i ke spolupráci s místními ochotníky. Magdalena se postupně stala pro řadu místních žen vzorem: přiučovaly se vaření a drobným ručním pracím, půjčovala jim také knihy ze své domácí knihovny, pak zvaly na svatbu a často ji žádaly, aby jim vystrojila hostinu.
Osobně se stýkala s předními vlastenci své doby: s Františkem Palackým, s Josefem Jungmannem, Pavlem Josefem Šafaříkem a dalšími. S mnoha vlastenci vedla korespondenci.
Jako spisovatelka byla Rettigová velmi plodná. Pod vlivem svého muže a přátel se odhodlala psát a publikovat česky. Nejprve uveřejňovala drobné prozaické i veršované práce v časopisech Dobroslav, Čechoslav, Poutník slovanský a almanaších Milozor a Milina. Celkem uveřejnila 23 básní a 20 próz v deseti různých časopisech.
Postupně vydala několik knih povídek pro mládež, které byly určeny především dospívajícím dívkám, později se věnovala literatuře prakticky zaměřené. Napsala několik desítek drobnějších i rozsáhlejších děl; z díla Rettigové je dnes nejznámější její Domácí kuchařka.
Jejím největším odkazem zůstává sepsání slavné Domácí kuchařky aneb Pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské, která byla zaměřena na široké střední vrstvy s důrazem na dostupnost surovin, ale také na jednoduchost složení i přípravy. Tato knížka vycházela v mnoha vydáních více než sto let.
Domácí kuchařka vyšla poprvé v roce 1826. V předmluvě k sedmému vydání tohoto díla píše J. H., že požádal Magdalenu o sepsání české knihy kuchařské; roku 1825 byl odevzdán rukopis k libovolnému použití. Kniha měla okamžitý úspěch a byla rozšířená; kromě českých vydání vyšla též čtyřikrát německy. Celkem vyšla kniha v Pospíšilově firmě 36krát česky a desetkrát německy.
Domácí kuchařka nebyla jen soupisem receptů: byl to laskavý průvodce, který učil, jak připravit jídlo s péčí, jak vést domácnost s hrdostí a jak se stát vzdělanou ženou. Její jazyk byl jednoduchý, blízký čtenářkám. Nenabízela luxus, ale praktické rady: jak vařit z toho, co je dostupné, jak zdobit stůl, jak učit děti.
Luštěniny a zelenina v kuchyni
V čem byla tato kniha inovativní a pro směřování národní gastronomie přelomová, bylo užití české kulinární terminologie, které pomohla zformulovat a které používáme dodnes. Přínosem této knihy je bezpochyby ucelený soubor rozličných receptů a postupů obohacený o praktické rady k péči o domácnost a zdraví.
Kuchařka obsahuje recepty na mnoho slavnostních jídel i na běžné pokrmy pro 8-12 osob, protože tehdy se obvykle vařilo pro větší počet lidí než dnes. Texty receptů často obsahují konkrétní postupy a pokyny k úpravě ingrediencí i ozdobě pokrmů.
Příklady instrukcí v původním stylu knížky: „Ostrouhej a pokrájej mrkev na drobné nudličky. v rozpáleném másle. mísy to smažené vemeno. toho vlít); nech hezky do žluta zvolna upéct, vyklop, posyp cukrem a skořicí a dej na stůl.“ Jindy radí: „ji vlij na vysmažené žemličky, dej trochu květu, a nes ji na tabuli.“ Recepty obsahují postupy na polévky, masitá jídla, pečení i sladké dezerty.
Magdalena Dobromila Rettigová inspirovala mnohé. Nejvýznamnějším odkazem byl pravděpodobně spolek Domácnost, který vznikl v roce 1885 na počest stého výročí jejího narození. Tento spolek vedl Kuchařskou školu českou a zřídil nové sídlo v Lazarské ulici, jehož vznik úzce souvisel s potřebou provozovat kuchařskou školu a další aktivity.
Spolek Domácnost měl význam pro rozvoj ženského vzdělávání a pro šíření domácích dovedností a české kultury. Projekt nového domu vypracovala firma Stark a Gregor; konečný projekt upravil karlínský stavitel Josef Blecha a dům byl vybaven technickými novinkami své doby, například ústředním topením a prádelnou v půdních prostorách. Spousta vnitřního vybavení se zachovala dodnes.
Manželé Rettigovi měli celkem šest dětí. Jan Alois Sudiprav Rettig se narodil 21. (údaje v rodinných zápisech doplňují kontext jeho vzdělání a politických názorů). Děti Rettigových se vydaly různými cestami: jejich dcera Jindřiška (Jindřiška Anna Jana) se narodila 10. června 1813 a měla hudební nadání; hudební vzdělání a školený hlas získala soukromým studiem v Rychnově. Zahájila rolí Lidušky v Tylově hře Fidlovačka při její premiéře 21. prosince 1834 a divadle v Praze působila do roku 1839.
Nejmladší syn Josef dostal do vínku vlastenecké jméno Liboslav. Studoval piaristické gymnázium a filosofii v Litomyšli, bohosloví v Praze a roku 1848 byl vysvěcen na kněze. Syn Karel Jan se narodil 25. srpna 1815; po řadě životních peripetií opustil Čechy a roku 1841 získal tiskárnu v cizině. Další děti žily životy odlišné od života svých rodičů a některé z nich zemřely v útlém věku.
Magdalena zemřela 5. srpna 1845 v Litomyšli, necelý rok po svém muži. Magdalena Dobromila Rettigová se stala symbolem českého domácího umění i tichého vlastenectví. Jako autorka nejslavnější české kuchařky ovlivnila generace žen, ale její odkaz sahá daleko za hranice receptů.
Její tvorba nikdy nedosáhla velkých uměleckých kvalit, přesto má Rettigová velký význam na šíření národního vědomí v ženském měšťanském prostředí, a sice díky její Domácí kuchařce, kterou cíleně rozšiřovala mezi ženami český jazyk. Kdo někdy zkoušel připravit pokrm podle Magdaleny Dobromily Rettigové, jistě ví, že je to nesmírně náročné. Stojí to spoustu času a peněz a i samotná konzumace poctivě připraveného pokrmu zaměstná trávicí trakt na několik dní.
| Druh publikace | Příklady |
|---|---|
| Časopisecká tvorba | Dobroslav, Čechoslav, Poutník slovanský, Milozor, Milina |
| Kuchařské vydání | Domácí kuchařka (první vydání 1826, mnoho následných vydání, česká i německá) |
| Povídkové knihy | Povídky pro mládež a dívky: Chudobičky, Mařenčin košíček, Věneček pro dcerky vlastenecké |
Magdalena Dobromila Rettigová byla ženou, která věřila ve změnu skrze každodenní činy. Edice Českých mistrů připomíná tuto výjimečnou ženu s nadhledem a úctou. Národní zemědělské muzeum shromažďuje a uchovává staré kuchařské knihy a mezi nimi samozřejmě také knihy Magdaleny Dobromily Rettigové.
tags: #Magdalena #Dobromila #Rettigová #životopis #a #kuchařka
Copyright © pohodanovapec.cz
