Pěstování cibulové zeleniny: druhy, výsadba a péče
Cibulová zelenina je skupina zeleniny, která zahrnuje různé druhy cibule, česnek, pórek, šalotku a další podobné rostliny. Tyto rostliny mají společnou chuť a vůni, kterou jim dodávají zejména sulfidy, organické sloučeniny obsažené v jejich dužnině. Cibulová zelenina se někdy řadí i do zeleniny kořenové, ale není kořenová v pravém slova smyslu, i když se spotřebovává její podzemní část. Tato část se jmenuje cibule a kořínky vyrůstají až z ní. Cibule je zásobárnou živin pro celou rostlinu, a proto má i mnoho výživově hodnotných prvků pro člověka.
Nejstarším zástupcem cibulové zeleniny je určitě kuchyňská cibule, kterou lidé používali již před více než 5 000 lety. Jedná se tedy o jednu z nejstarších kulturních rostlin lidstva. Přímé pěstování cibulové zeleniny se provádí již více než 3 000 let. Ve starověku však byla cibulová zelenina ceněna méně pro svou chuť než pro své pozitivní účinky na zdraví. Například se cibulové zelenině připisovaly protizánětlivé a bakterie potlačující účinky, a proto se nacházela téměř v každé domácí lékárně.
Původně pochází kuchyňská cibule, dnes nejběžnější forma cibulové zeleniny, ze střední Asie. Dnes se cibulová zelenina pěstuje téměř po celém světě. Hlavními pěstitelskými zeměmi česneku jsou například Čína a Turecko, zatímco v Evropě se cibulová zelenina pěstuje především v Nizozemsku a ve Španělsku.
Různé druhy cibule.
Druhy cibulové zeleniny
Cibulová zelenina může zahrnovat různé druhy rostlin, z nichž nejčastěji používané druhy jsou:
- Cibule: nejčastěji používaný druh cibulové zeleniny. Může být bílá, žlutá nebo červená a má mnoho různých kultivarů. Některé jsou méně štiplavé, a proto oblíbené v kuchyni, protože při jejich loupání nepláčete. Cibule je i přírodní antibiotikum, odvar s cibule s medem se používá pro dobré odkašlávání.
- Česnek: má ostrou chuť a vůni a je často používán v kuchyních po celém světě. Česnek je také přírodní antibiotikum, které pomáhá snižovat krevní tlak, posilovat imunitu i bojovat s nemocemi.
- Pórek: má jemnější chuť než cibule a často se používá do polévek nebo omáček.
- Šalotka: má menší cibulky než cibule a má jemnější chuť.
Cibule je nejčastější cibulovou zeleninou, a tak se jí budeme věnovat podrobněji:
Cibule je cibulová zelenina, která se používá při vaření pro svou charakteristickou chuť a vůni. Má kulovitý tvar a skládá se z mnoha vrstev, které jsou obaleny tenkou, jakoby papírovou slupkou.
Co se týče výživových hodnot, cibule jsou nízkokalorické - obsahují zhruba 40-50 kalorií na 100 gramů. Jsou však bohaté na vitamíny a minerály, zejména vitamin C, draslík a hořčík. Obsahují také fytonutrienty, jako jsou flavonoidy, kyselina křemičitá a síra.
Existuje mnoho druhů cibule, včetně:
- Žlutá cibule: nejčastější typ cibule, který se používá při vaření.
- Bílá cibule: má mírně ostřejší chuť než žlutá cibule a často se používá v salátech a na sendvičích.
- Červená cibule: má sladší chuť než žlutá cibule a často se používá v salátech a na sendvičích kvůli svému výraznému zbarvení.
- Šalotka: má jemnou, sladkou chuť a používá se hlavně v gastronomii pro výrobu omáček a marinád.
Zvláštní pozornost si zaslouží karamelizovaná cibule; je to cibule, která se pomalu smaží na pánvi, dokud neztmavne a nezíská karamelovou chuť. Používá se jako přísada do různých pokrmů a přidává se na pizzy nebo do burgerů.
Informace o Polabské zelenině a jejích aktivitách
Celkově lze říci, že cibule jsou zdravou a výživnou přísadou do mnoha jídel a lze je použít v mnoha různých druzích a receptech.
Cibule ze semínek. Od semínka k obří sklizni! Hnojení a odrůdy. Výběr odrůd.
Pěstování cibulové zeleniny
Cibulová zelenina se obvykle pěstuje v zahradě nebo na poli ve velkém, ale může se také pěstovat v nádobách na balkoně nebo na terase.
Většina cibulových a hlíznatých rostlin při pěstování vyžaduje slunečné umístění nebo jen lehký polostín. Cibulovým a hlíznatým rostlinám vyhovuje většina půdních typů mimo suché, písčité půdy, půdy se štěrkovým podložím, kde trpí v létě rostliny nedostatkem vláhy. Nejvhodnější jsou písčitohlinité, propustné, neutrální až slabě alkalické půdy s vyšším obsahem humusu a živin.
Příprava půdy
Půdu pro cibulové a hlíznaté rostliny je potřeba zrýt do hloubky minimálně 20 až 25 cm (tj. asi 1 rýč) aspoň 10 až 14 dnů před plánovaným vysázením. I pro cibuloviny, jež se vysazují na jaře, je lepší připravit pozemek už na podzim rytím. Do lehkých a vysychavých půd se může přidat pro zlepšení retenční schopnosti rašelina, těžší půdu naopak vylepší přidané piliny, perlit, případně písek.
Průmyslová hnojiva pro cibuloviny se přidávají do půdy jeden až dva týdny před samotnou výsadbou rozhozením po povrchu a následným mělkým zapracováním do povrchové vrstvy půdy.
Recept na kuřecí plátek a pečenou zeleninu
Výsadba
Hloubka a termín vysázení závisí na jednotlivých druzích cibulovin. Všeobecně hloubka vysázení by měla odpovídat asi dvojnásobku výšky cibule nebo hlízy. Drobnější cibule je tedy potřeba vysazovat vždy mělčeji než ty větší. Na těžších a hlinitých půdách je vhodné zmenšit hloubku vysazování asi o 2 až 3 cm, zatímco na lehkých půdách se cibule sází naopak asi o 2 až 3 cm hlouběji. Stejně tak i na čerstvých zkypřených a neslehlých záhonech zasadíme cibule o něco hlouběji.
Výsadba cibulovin ve skupinách působí vždy mnohem přirozeněji a estetičtěji než řádková výsadba. Pri vysazování se doporučuje sázet cibule do brázdiček s rovnoměrnou hloubkou. Při výsadbě do různé hloubky se cibule později vyvíjejí nerovnoměrně, mají rozdílnou dobu růstu a kvetení. Vegetační vrcholy cibulí musí při vysazování směřovat vždy kolmo vzhůru. Např. sasanky (Anemone) při vysázení naopak většinou ani nevypučí a uhynou. Po výsadbě povrch záhonu urovnáme a vydatně zalijeme. Za slunečného počasí můžeme zálivku opakovat.
Základní kroky pro pěstování:
- Stanoviště: Zvolte místo s dobrou kvalitou půdy a dobrou propustností. Cibulová zelenina roste nejlépe na slunném stanovišti.
- Příprava půdy: Připravte půdu tím, že odstraníte všechny plevele a případné kameny. Poté ji obohaťte čerstvým kompostem nebo hnojivem.
- Volba druhu: Zvolte druh cibulové zeleniny, kterou chcete pěstovat. Různé druhy mají různé nároky na pěstování.
- Setí a sázení: Semena mohou být předpěstovávána v nádobách, nebo mohou být vysévána přímo do země. Pokud vyséváte přímo do země, dávejte cibulky v dostatečných vzdálenostech - česnek asi 3 cm, cibuli asi 5 cm, aby cibule dobře narostly.
- Zálivka: Zaseté cibulky ihned zalijte a zálivku opakujte, dokud nezačnou klíčit. Vzrostlé rostliny zalévejte podle potřeby, zejména v suchých dnech. Půda však nesmí zůstávat přemokřená. Ideální je zalévat ke kořenům, nikoliv přes listy.
Péče během vegetace
Po vypučení rostlin je nutné povrch záhonu zkypřit, čímž se zabrání tvorbě přísušku. Záhony je potřeba také pravidelně vyplít. Pro cibuloviny je z plevele nebezpečný hlavně pýr plazivý (Agropyrum repens), který dokáže prorůst zásobnímy orgány cibulovin. Při suchém počasí cibulovinám prospěje zalévání, nejlépe ráno nebo večer. V horkém létě může zálivka přes den vyvolat různé defekty na vegetačních orgánech rostlin.
Po odkvětu rostlin je nutné co nejdříve odstranit zbytky květů a vyvíjející se plod, čímž se docílí růstu cibulí a podpoří se násada bohatých a velkých květů v následujícím vegetačním období. Asi 1 měsíc před přirozeným ukončením vegetace je potřeba zálivku postupně snížit a cibuloviny tak připravit na období vegetačního klidu.
Ochrana proti chorobám a škůdcům
Při sledování zdravotního stavu rostlin v období vegetace je potřeba si všímat hlavně výskytu virových chorob, které se projevují nepěknou mozaikou na listech a květech (neplatí pro některé odrůdy tulipánů, pro které je mozaikové zbarvení přirozené). Takto napadené rostliny je nejlepší hned ze záhonu odstranit. Častým problémem při pěstování cibulovin ve vlhkých podmínkách bývá výskyt různých houbovitých chorob. Proti houbovitým chorobám se bráníme různými širokospektrálními fungicidy. Hlízy se doporučuje i před výsadbou namořit v roztoku fungicidu, který je dokáže v období vegetace uchránit před napadením houbovitým patogenem.
Sklizeň a uskladnění
Jakmile cibulová zelenina vyroste do konečné velikosti, můžete ji postupně sklízet. Celková sklizeň se doporučuje tehdy, když je nať zvadlá nebo uschlá. Zeleninu nenechávejte v zemi příliš dlouho, aby ji nenapadly choroby nebo škůdci.
Ostatní rody a druhy cibulovin a botanické tulipány patřící k druhům T. kaufmaniana, T. eichleri, T. urumiensis, T. tarda, T. biflora, T. turkestanica, T. praestans lze ponechat na stanovišti několik let. Narcisy, lilie a ocúny se vyjímají z půdy po třech až čtyřech letech, když se rostliny výrazněji rozmnoží a porost se zahustí. Cibule a hlízy se vyjímají z půdy ještě před úplným odumřením nadzemních částí. Zásobní orgány je třeba opatrně vyjmout rýčem, stonky, případně listy oddělit hned po sběru bezprostředně u zásobního orgánu. Včasným odstraněním nadzemních částísa takové cibule udrží v dobrém zdravotním stavu.
Po vyjmutí cibulí z půdy je potřeba zbavit je zbytků zeminy mechanicky nebo opláchnutím. Pro cibule je velmi důležité následné pečlivé sušení na vzdušném místě s proudícím vzduchem. Na slunci můžeme dosoušet jen na podzim sbírané druhy, ale je potřeba je chránit před večerním chladem a ranní rosou. Cibule lilií se nesuší. Po usušení se cibule namoří vhodným přípravkem, který zabraňuje rozvoji houbovitých chorob. Na trhu existuje dostatek přípravků v suché i tekuté formě. Při použití tekutých mořidel je důležité nechat cibule následně důkladně proschnout.
Sklizenou cibulovou zeleninu sušte na dobře větraném suchém místě, například na půdě. Dostatečně vysušená by měla být po třech až čtyřech týdnech.
Cibule, které se vysazují na podzim, se uskladňují na suchém a vzdušném místě s teplotou 15 - 25 °C až do doby výsadby, přičemž je třeba pravidelně kontrolovat a odstraňovat nemocné a nahnilé kusy. Cibule a hlízy druhů, které se vysazují na jaře, je potřeba uskladnit v bezmrazých, chladnějších, dobře větraných prostorách. Jiřiny vyžadují při uskladnění mírnou vlhkost, kterou jim zabezpečí trocha sušší rašeliny či písku, na které se hlízy při zimování položí.
Druhy zeleniny
Zeleninu lze botanicky rozdělit podle příbuznosti s jinými rostlinami. Některé druhy, jako jsou dýně nebo kukuřice, se přitom z botanického hlediska mezi zeleninu vůbec nepočítají.
Druhy podle využití
Ostrá hranice mezi ovocem a zeleninou neexistuje. Zelenina je zpravidla jednoletá, zatímco například ovocné stromy mohou být staré desítky let. Obecně je od sebe rozlišujeme podle způsobu přípravy. Zatímco ovoce, jako jsou jablka nebo hrušky, chutná i v syrovém stavu, zelenina a brambory se často nejprve vaří. Pojem „zelenina“ vznikl podle toho, že konzumované části rostlin se sklízí v době vegetace, tedy když je rostlina „zelená“.
Ne všechna zelenina se vaří. Výjimky potvrzují pravidlo. Dalším možným rozlišovacím kritériem je proto tvar vzrůstu. S pojmy jako „kořenová zelenina“ a „listová zelenina“ naznačujeme, kterou část rostliny sklízíme a využíváme.
Přehled druhů zeleniny
| Druh zeleniny | Příklady |
|---|---|
| Košťálová zelenina | Kapusta hlávková, růžičková kapusta, červené zelí |
| Listové saláty | Hlávkový salát, mangold, špenát |
| Plodová zelenina | Dýně, okurky, cuketa, rajčata, papriky, lilky |
| Hlíznatá zelenina | Mrkev, pastinák, brambory, bulvový celer, ředkvičky |
| Cibulová zelenina | Česnek, cibule, šalotka, jarní cibulka, medvědí česnek |
| Zelenina s jedlými semeny | Hrách, čočka, fazole |
| Stonková zelenina | Chřest, bambusové výhonky, palmová jádra |
