Copyright © pohodanovapec.cz 
Opravdu se může na první pohled zdát, že motivovat zaměstnance by mělo být snadné a teoreticky i je, prakticky je to však složitější. Ale zatímco koncept motivace může být jednoduchý, motivovat zaměstnance v reálných situacích je však mnohem náročnější. Možná přišel čas se na motivaci dívat poněkud jinak.
Říká se tomu metoda cukru a biče - za dobré chování nějaký požitek, za špatné zákaz nebo jiná nepříjemnost. Záležitostmi trestů ve výchově se zabývala řada vynikajících vychovatelů. Mezi nimi i otec všech pedagogů Jan Amos Komenský, který za zásadní považoval to, aby ten, kdo trestá, nebyl v afektu, ale dokázal oddělit konkrétní špatné jednání od osoby dítěte.
Základem totiž je uvědomit si, že my jako rodiče chceme přece pro ratolest to nejlepší, tudíž pokud ji trestáme, neměli bychom se nechat vést vztekem, ale cílem, který sledujeme - aby se naše ratolest chovala dobře. Tedy zjednodušeně řečeno: aby dítě nemělo pocit, že je špatné a dospělý ho nemá rád, ale uvědomilo si, že udělalo něco nepěkného, a proto se vychovatel zlobí, což ale nic nemění na jeho trvalém láskyplném vztahu k němu.
Je sladké, roztomilé a taky pěkně urputné, svéhlavé a vzteklé - vaše batolátko. Ještě moc malé, nebo je potřeba začít situaci řešit už v tomto věku? Výchova dětí je pro většinu rodičů velmi náročná disciplína a příliš velkou roli v jejím zvládání nehrají ani životní zkušenosti, ani počet vychovaných ratolestí či věk. Nejtěžší je přitom najít hranici, kdy se z rozkošného miminka, které nic nedělá schválně a je nevinnost sama, stane člověk, kterého už je alespoň někdy potřeba rodičovsky usměrnit.
Většinou to bývá právě v batolecím věku, tedy v období od prvních do třetích narozenin. Mnoho odborníků na výchovu dětí je dokonce toho názoru, že pokud správně nezasáhneme u batolete, u předškoláka, neřkuli u školáka či puberťáka, toho už moc nezmůžeme. Jenže jak odhalit ten správný okamžik a jak v případě potřeby potomkovi sdělit, že právě dělá něco, co by dělat neměl?
Každopádně by měla platit zásada, že dítko by nemělo být trestem frustrováno, nebo dokonce zdeptáno. Varovným signálem je strach. V rodině by měla panovat přátelská a důvěrná atmosféra, mělo by to být místo, kde se její členové cítí v bezpečí a pohodlí. To nutně neznamená, že musíte s dítětem zacházet v každé situaci v rukavičkách. Pokud se vaše batole řítí k rozpálené plotně, budete v právu, když na něj zařvete. Můžete mu hned potom ukázat, že když na kamna sáhnete, spálíte se, což vás bolí.
Dalším základním kamenem výchovy batolete by měl být vlastní příklad. Zkrátka je potřeba chovat se před dítětem tak, jak si přejete, aby se chovalo ono samo. Těžko po něm můžete chtít, aby neházelo obal od bonbonu na zem, když se sami nerozpakujete odložit odpadky daleko od kontejnerů.
Velmi důležitou položkou ve výchovném manuálu je důslednost. Jestliže nastavíte ve vaší domácnosti určitý režim a vyhlásíte podmínky jeho dodržování, je bezpodmínečně nutné, abyste na nich trvali. Dohoda musí platit bez omezení a za všech okolností. Nutné, zejména u menších dětí, je také řešit vše pokud možno ihned. Trest nebo výtka musí přijít hned, ne za hodinu. Jezte ostuda neostuda - špatné chování na veřejnosti je potřeba řešit hned.
A ještě jedna rada - nejlepší ze všeho je trestu předejít tím, že prostě ratolesti neposkytnete příležitost ke zlobení. Když ale znáte a odhadnete předem situace, které k nevhodnému chování děti doslova svádějí, můžete se na ně připravit.
Manažeři jsou také někdy nabádáni k tomu, aby se při motivaci spoléhali na přístup „cukru a biče“, kdy cukr je odměnou za dodržování pravidel, standardů, norem, plnění úkolů a bič je důsledkem za jejich nedodržování. Jakkoli je lákavé snažit se ovlivnit spokojenost vašich zaměstnanců pomocí cukru a biče, pro trvalou motivaci to není nutné. Cukr a bič je minulost.
Hroznový cukr a horská turistika
Motivace vašich lidí není ani tak o tom, že pro vás odvádějí skvělou práci, jako spíše o tom, že se při své práci cítí skvěle. Čím lépe se zaměstnanci ve své práci cítí, tím více jsou dlouhodobě motivováni a o dopadu na jejich produktivitu ani nemluvě. Neexistuje silnější motivace pro zaměstnance než vědomí, že jejich práce je důležitá a má význam pro někoho nebo že zaměstnanec a jeho práce není pouze finanční řádek v seznamu.
Když po členech vašeho týmu nebo oddělení požadujete něco významného, nepochybně se na cestě setkají s překážkami a výzvami. Co může zaměstnanci ztěžovat nebo znepříjemňovat jeho práci? Co můžete udělat pro to, abyste tuto zátěž zmírnili? Jaké překážky se mohou objevit?
Mnohem silnější je vaše odhodlání uznat a ocenit příspěvky, aby se zaměstnanci cítili oceněni a respektováni. Jakých milníků/cílů bylo dosaženo? Jaké neočekávané nebo výjimečné výsledky byly realizovány? Kdo překročil rámec svých povinností, aby pomohl kolegovi nebo splnil nějaký termín? Kdo poskytl skvělé služby nebo podporu zákazníkovi? Pravidelně oceňujte přínos zaměstnanců konkrétními a smysluplnými způsoby.
Již jste podnikli různé kroky, ale stále máte problémy s motivací ve firmě? Možná budete muset posoudit svou vlastní „opravdovou“ motivaci. Zaměstnanci velmi dobře vnímají, zda mají manažeři k práci opravdový nebo předstíraný „fake“ vztah. Jaké aspekty vaší práce vás skutečně baví? Na co jste hrdí, že můžete vést svůj tým? Jaký vliv můžete mít vy a váš tým na ostatní uvnitř firmy?
Spojte se s vlastní opravdovou motivací a bez zábran ji sdílejte se svým týmem. Odložte bič a místo toho se věnujte smysluplným rozhovorům. Budete tak na dobré cestě k vedení vysoce motivovaného a výkonného týmu.
Více než dvacet let pracuji v oblasti vzdělávání dospělých. Filozofie našeho institutu předpokládá, že klient má svoji vizi. Usuzujeme tak z toho, že vzdělávání je placené, a člověk by nevynakládal své prostředky bezdůvodně. Učíme v sedmidenních internátních kurzech své studenty anglicky víc než 12 hodin denně. Jak to děláme? Vytvoříme uvolněnou atmosféru, kde normální je nevědět nic, a všechno nové, co jsem se naučil, je tak důvod k oslavě sebe sama.
Nehodnotíme, netrestáme, nepodporujeme soutěživost. Nepoužíváme většinu z toho, o čem si často myslíme, že jsou ty nejlepší motivační prostředky. A přesto to funguje. Buďte na sebe hodní, mějte rádi sami sebe, dopřejte si snít a za svými sny pak běžte! Za nejsilnější motivační prostředek považuji živou vizi toho, co chci v životě dokázat: zítra, tento měsíc, tento rok nebo do doby, než tento svět opustím. Mám‑li pozitivní vizi toho, kam kráčím, pak nepotřebuji k tomu, abych se úspěšně dostal do cíle, cukr ani bič.
Základ je rozpoznat, zda je partner či partnerka manipulátor, radí psychoterapeutka a internistka Kateřina Cajthamlová. „Nejprve naslouchají. Tím zjistí vaše citlivé body, co se vám líbí a nelíbí a mají připravenou metodu cukr a bič přímo na vás. Proto je tomu tak těžké odolat. Používají slova: každý, všichni, pořád a vytváří dojem, že pokud protějšek neudělá to, co chce, tak je zavrženíhodný.“
Jak dodala Kateřina Cajthamlová, existují tři způsoby manipulace. „První je pozice diktátor. Vytváří dojem, že pokud budete dělat, co chce, bude tzv. klid. Pak je pozice oběť. Snaží se vzbudit pocit, že jste povinni mu pomáhat, protože jste na tom lépe, než on. A pak pozice dobrý rádce, který všechno ví nejlépe a vy se mýlíte. Debata většinou končí slovy, tak to zkus a uvidíš. Pak čeká na vaše chyby.“
Jak odhalit manipulátora? „Zeptejte se jich na kamarády. Pokud je nemají a řeknou, že jsou všichni nemožní, zpozorněte. Použijte metodu zrcadlení: teď je to podle tvého, já doporučuji, aby to bylo také podle mého. Když zaútočí a řekne třeba, seš mrcha, použijete metodu judo. Dobře, jsem mrcha a tudíž jako mrcha udělám, co chci já.“
„Jinak můžu uklidnit, je pouze jedno procento vrozených manipulátorů, ale spousta lidí je schopna se určité formě manipulativního jednání naučit,“ dodává Kateřina Cajthamlová. Manipulátoři kamarády většinou nemívají.
V našich kulturních podmínkách je hluboko zakořeněná motivace za použití cukru a biče. Děláme to denně, mnohdy i v dobré víře. Na střídání cukru a biče nic nezmění ani fakt, že nám zákony zakazují bičovat rodinné příslušníky, zaměstnance a koneckonců i ty psy. Sami jsme přijali tento způsob motivace natolik za vlastní, že nám na něm vlastně nepřipadá nic zvláštního. Nepozastavujeme se nad tím a nedáváme si do souvislosti, proč něco tak přirozeného a radostného, jako je vzdělávání, se pro mnohé z nás časem stalo utrpením.
Psa mám proto, že obohacuje můj život. Nevím, jak to máte vy, ale mě k těm opravdu významným životním krokům nemotivoval ani cukr, ani rány bičem. Obávám se dokonce, že bych s tím nezaznamenal úspěch ani u svého psa. Netvrdím, že mé metody motivace jsou stoprocentní. Někteří lidé možná považují mého psa za neposlušného, v mém žebříčku hodnot však poslušnost nepatří do skupiny Top 10.
Na rány bičem jsme tak zvyklí, že i někteří mých koučovacích klientů vyžadují větší „přísnost“ na cestě osobního rozvoje. Marně. Nevěřím, že lze někoho úspěšně donutit, aby došel tam, kam sám nechce, a měl z toho ještě dobrý pocit.
| Aspekt | Metoda „cukr a bič“ | Alternativa (vnitřní motivace) |
|---|---|---|
| Dlouhodobá udržitelnost | Nízká - vyčerpání, odpor | Vysoká - angažovanost, spokojenost |
| Vztah k autoritě | Strach nebo instrumentalizace | Respekt a důvěra |
| Efekt na kreativitu | Omezený | Podporující |
| Reakce na chybu | Trest, skrývání chyb | Učení se z chyb |
Promluvte si se svým týmem o významu jejich práce, kterou každý den pro vás vykonávají. Pravidelně oceňujte přínos zaměstnanců konkrétními a smysluplnými způsoby. Odložte bič a místo toho se věnujte smysluplným rozhovorům. Budete tak na dobré cestě k vedení vysoce motivovaného a výkonného týmu.
Copyright © pohodanovapec.cz
