Indiánky, klasické dobroty z českých cukráren, buď milujete, nebo nenávidíte. Tvoří je nadýchaný piškot nazdobený výborným sněhovým krémem dochuceným marmeládou. Stejně jako Kryštof Kolumbus pojmenoval americké domorodce „indiáni“, protože si myslel, že připlul do Indie, má i název „indiánek“ podobný původ. Pojďme se podívat na recept a historii tohoto retro zákusku.
Na začátku 19. století pozval maďarský vévoda a intendant Pálffy do svého divadla ve Vídni indického kouzelníka. Aby byl zážitek pro návštěvníky ještě zajímavější, připravil pro ně vévodův kuchař na závěr představení nový zákusek, který měl kouzelníka připomínat. Původní vzhled měl indiánek jako dvě čokoládou polité části spojené šlehačkou.
Oblíbený dezert vznikl v 19. století ve vídeňském divadle. Ředitel divadla, hrabě Pálffy, v něm zaměstnal Inda, který předváděl kouzelnická a akrobatická čísla. Jeho vystoupení měla u Vídeňanů obrovský úspěch. Když indický akrobat slavil narozeniny, požádal hrabě Pálffy svého kuchaře, aby pro oslavence připravil speciální dezert. Kuchař připravil kouli ze sladkého těsta, kterou naplnil šlehačkou a polil tmavou čokoládou. Dezert pojmenoval jako Indianer. Podával se během představení a Vídeňané si ho zamilovali.
Aby se nám to krásně zamotalo, dostali jsme se do Vídně a k legendárnímu vídeňskému koláči zvanému indianer. Místem děje je opět Vídeň a osoby a obsazení skoro podobné. To bylo tak, že v tom samém divadle, ve stejné době, tedy roku 1850, vystupoval hinduistický provazochodec, kterému Vídeňáci říkali indianer.
Ještě dodám, že se vršek posype kokosem nebo oříšky. Britové území Ašantů kolonizovali a snad díky tomuto evropskému kontaktu se u nás indiánku místně říká „ašant“. Proč? Zřejmě půjde především o tmavou čokoládovou polevu.
Když k indiánovi dostanete indiánka. František Mařík totiž zákazníkům předával hned dvě sladkosti. Jednou byl jejich indian, vysněný motocykl, a druhou byl indiánek na krásném tácku, vyzývající k zakousnutí. Prý byl v tomto motosalonu opravdu ke každé zakoupené motorce novému majiteli dán i slavný sladký zákusek.
Tento příběh nabízí vysvětlení, že indiánek ke svému pojmenování přišel díky motocyklu indian a jeho prodejci. Ovšem pravdu se už nedozvíme. František umírá usoužen na jaře roku 1948 poté, co mu komunisté sebrali živnost.
Tyhle grepové indiánky jsem navíc doplnila o grepové želé, které se skrývá uvnitř a piškot vyměnila za lineckou sušenku. Indiánky jsem připravila v takové menší verzi, která je nejen praktická na přípravu, ale i konzumaci. Ovocný sníh, ať už do indiána nebo kremrole, není nic nového. Dokonce i příprava je úplně stejná jako u klasického italského sněhu. Jen je část bílků, obvykle polovina, nahrazena ovocnou šťávou nebo ovocným pyré. Což samozřejmě způsobí, že se bílky do sněhu šlehají podstatně delší dobu a je potřeba se obrnět trpělivostí. Každopádně výsledek určitě stojí za to.
Ingredience:
Podle Josefa Maršálka jsou indiánci jedním z nejvariabilnějších receptů v cukrařině. Můžete experimentovat s příchutí sněhu, s polevou i s dekorací.
4 nepečené dezerty pro letní dny
K dalším zajímavostem patří informace, že piškotu ve spodní části indiánku se říká bufler. Troubu předehřejeme na 180 stupňů. Oddělíme žloutky a bílky. Žloutky vyšleháme zvlášť s 1/3 cukru a vodou do pěny. Z bílků a 2/3 cukru vyšleháme pevný sníh a za stálého šlehání do něj postupně přidáme žloutkovou směs. Prosejeme mouku a opatrně ji vmícháme do připravené směsi. Hotovým těstem naplníme cukrářský sáček a tvoříme s ním na plechu kolečka o průměru 5-6 cm. Mezi kolečky necháváme rozestup.
Nejprve začneme připravovat cukrový rozvar. Polovinu cukru dáme do hrnce s vodou, nemícháme. Směs zahřejeme na 115 stupňů Celsia. Pokud nemáme teploměr, můžeme použít tzv. bublinový test. Při správné teplotě, když do směsi ponoříme drátěné očko, měla by nám jít vyfouknout bublina jako z bublifuku. Hned vyšleháme z bílků a zbytku cukru hustý sníh. Když máme hotovo, snížíme rychlost šlehače. Cukrový rozvar tenkým proudem všleháváme do připraveného sněhu až téměř vychladne. Na závěr vmícháme džem.
Hotovou náplň vložíme do cukrářského sáčku a na připravené buflery nastříkáme 4 vrstvy. Na polevu budeme potřebovat 300 g kvalitní čokolády nebo oblíbené polevy, kterou rozpustíme ve vodní lázni. Pokud je příliš hustá, naředíme ji malým množstvím kakaového másla nebo ztuženého tuku. Poleva by neměla být příliš horká.
Vychladnuté indiánky držíme za bufler a obrácené špičkou dolů je namáčíme do polevy. Rychle je otočíme zpět. Indiánky postavíme na odkapávací mřížku a necháme vychladnout.
Abychom se samou pýchou moc nenafukovali, srazím naše sebevědomí faktem, že podobnou pochoutku koupíte třeba na benzínové pumpě v Dánsku, kde se jmenují flødeboller, po našem smetanové kuličky, ale také černý princ, no, dánský cukrář aby se v tom vyznal.
Recepty s čokoládou a pohankou
Kousek vedle, v Holandsku, má tahle dobrota název „negerzoen“, což znamená „černochův polibek“.
| Země | Název |
|---|---|
| Česko | Indiánek |
| Dánsko | Flødeboller (smetanové kuličky) |
| Holandsko | Negerzoen (černochův polibek) |