Kanibalismus platí ve filmu za jeden z hraničních vyprávěcích motivů, prvek, který tak nějak automaticky vzbuzuje nechuť. Pojídání lidí jde ruku v ruce s výjevy znásilnění, týrání zvířat, kastrace a dalších nechutných věcí. Upíři, kteří „jen“ pijí krev, vystřídali ve filmu a televizi velké množství poloh od surrealistických monster přes tragické figury až po symboly romantiky. Konzumace celého těla je ale cosi neomluvitelného, nechutného a vyloženě zlého.
Podívejme se na některé z filmů, které se s tímto tématem vyrovnávají různými způsoby:
Kanibalové (Cannibal Holocaust) je kontroverzní snímek natočený italským režisérem Ruggerem Deodatem v roce 1980. Scénář napsali Gianfranco Clerici a Giorgio Stegani. Režisér byl za tento snímek v Itálii zatčen za oplzlost. Film byl zakázán v Itálii, Velké Británii, Austrálii, Norsku, Finsku a několika dalších zemích za příliš krve, sexuální násilí a zabití šesti zvířat.
Příběh filmu vypráví o skupině mladých reportérů, kteří odjíždějí do pralesů Jižní Ameriky, aby natočili unikátní záběry s domorodci, kteří se ještě nesetkali s bílým člověkem. Podaří se jim nalézt kmen údajných lidojedů, kteří však o bílé návštěvníky nejeví přílišný zájem. Mladí reportéři se je proto pokusí vyrušit z jejich poklidného života.
Historicky zřejmě první příspěvek do žánru found footage využil kanibalismus jako součást exploatace.
Napínavé drama podle skutečné události zachycuje tým ragbistů, kteří se po pádu letadla ocitnou uprostřed zamrzlých And. Jejich boj o život pramení především z nedostatku jídla, vody a tepla, a vyčerpaní sportovci se uchýlí k nemyslitelnému - pojídání kousků svých mrtvých. Film pracuje s motivem kanibalismu jako vrcholem zoufalství, ukázkou toho, jak moc jeho postavy dosahují hranice svých možností. V momentě, kdy se k němu hrdinové uchýlí, dopadnou na příslovečné dno. To jim později pomůže si uvědomit, že už se riskantní plán na záchranu nezdá být zas tak riskantní.
Podobně jako v Dravcích je i v této pseudoartové podivnosti kanibalismus vyobrazen jako něco, co hrdinové vnímají jako odpornost, ale zároveň s tím nemohou přestat. V poetice Miluji tě k sežrání ale záliba v lidském mase slouží jako metafora pro sexuální úchylku nebo sadistické sklony, s nimiž jde ruku v ruce nemožnost vést normální společenský a romantický život. Přitažlivost i odpudivost zrůdné úchylky je dána vyobrazením erotických scén, doprovázených řádně odpudivými výjevy, a zhlédnutí tohoto filmu tak lze doporučit jen opravdu silným žaludkům.
Hannibal Lecter se nepochybně objevil v mnohem lepších filmech, málokterý ale kupodivu tematizoval jeho největší poznávací znamení. Příběh o zrození nelidského monstra je zároveň kanibalismem rámovaný - je to událost, jíž celé vyprávění začne (skupina vyhladovělých vojáků sní Lecterovu sestru) - a zároveň nástroj Hannibalovy pomsty. S každým padouchem, na něhož dopadne Hannibalův hněv, se Lecter stále přibližuje své nechutné zálibě. Olizováním krve to začíná, přípravou tvářiček s houbami to pokračuje a požíráním hlavního padoucha zaživa Lecterova bestiální proměna vrcholí.
Nový romantický horor vykresluje kanibalismus jako stav existence, který předurčuje hlavní hrdiny k životu na okraji společnosti. Touha po odporných věcech postavy odsuzuje k oscilaci mezi potlačováním temných choutek a sdílením těchto vášní s nejbližší osobou, jíž se může stát jen podobný vyvrhel.
Tipy pro rychlé rozmrazování masa
Hovězí maso s pepřovou omáčkou
tags: #filmy #kanibalismus #seznam