Copyright © pohodanovapec.cz 
Když se řekne Houska, většině lidí se možná vybaví pěkný výlet do Českého středohoří, starý hrad obklopený lesy, ticho a klid. Jenže ti, kdo o něm slyší víc, vědí, že nejde o obyčejnou historickou památku. Tohle místo má pověst, která nahání husí kůži už po staletí.
Kolem hradu Houska koluje celá řada legend. Hrad nese přívlastek Brána do pekel - a to proto, že na skále, kde dnes hrad stojí, byla prý skalní průrva, vedoucí až do pekel pekelných. Puklina ve skále tu podle kronikářů skutečně byla. Od jejího vzniku v 9. století se zde údajně místním přestalo dařit, ve zdejších lesích už nelovili a skále, páchnoucí sírou, se zdaleka vyhýbali.
Podle starých povídaček odtud vycházely duše mrtvých, pekelná a znetvořená lidská i polozvířecí stvoření. A ti zde páchali škody, napadali kolemjdoucí, mrzačili dobytek, ničili úrodu. Pověst je ovšem o to zajímavější, pokud vezmeme v úvahu původ názvu hradu - jméno Houska pochází pravděpodobně z keltského "gosca", což je označením Brány.
Nejstarší legenda pochází už z 9. století. Podle ní byla nedaleko hradu nalezena díra do skály, „v kteréžto množství rozličných duchův obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili a někdy v rozličných hovad tvářnosti proměňujíce se, lidem po cestách chodícím se ukazovali tak hrozně, že tudy lidé nesměli choditi“.
Další legenda pak zmiňuje tajemnou postavu v černé mnišské kápi, která se na Housce a v jejím okolí zjevuje. Tato postava bez obličeje údajně sleduje opovážlivce, kteří by chtěli hrad navštívit v noci nebo zde dokonce přenocovat. Tento strašlivý mnich má střežit právě bránu pekelnou.
Smažená cibulka: Hruškův recept
Podle jedné z pověstí se místní obyvatelé rozhodli přijít tomuto tajemství na kloub. A tak nabídli vězni odsouzenému na smrt vykoupení - ať se vydá údajnou pekelnou průrvu prozkoumat a vrátí se s konečnou odpovědí. Vězňovy původně černé vlasy strachem zbělely, neboť dle svých slov uvnitř skály uviděl rej ďáblů. „Prosím, to raději smrt!“ křičel vězeň. Obyvatelé se proto rozhodli průrvu zasypat, to bylo ale beznadějné. Skalní puklina spolykala tolik kamení, že by z nich mohli postavit nový hrad. A tak puklinu překryli stavbou - postavili zde kapli.
Raně gotická kaple dodnes budí zvědavost historiků a záhadologů svými tajemnými středověkými malbami. Fresky na zdech zobrazují motivy, které působí znepokojivě - například ženu s lukem, která míří z levé strany, což bylo ve středověku považováno za ďábelské znamení. Malby znázorňují podivné tváře a neobvyklé výjevy, které se nehodí k běžnému křesťanskému prostředí. Působí spíš jako varování než jako duchovní útočiště.
Hradní kaple sice nestojí přímo na místě, kde podle legend zela díra do pekel, jak se někdy mylně tvrdí, proč ale hradní pán neželel peněz a pořídil do kaple tak bohatou výzdobu? Hnala jej pobožnost, touha se blýsknout, nebo strach ze života v místě opředeném legendami?
Na malbách rozpoznáme zejména obraz ukřižování či výjevy ze života Panny Marie nebo alegorické postavy dobra a zla. Nástěnné malby zřejmě pocházejí už z počátku 14. století. Narazíme na ně v architektonicky nejcennější části hradu - kapli. O vzácných freskách se dlouho vůbec nevědělo a s velkým úžasem je odkryli až při úpravách v době první republiky.
Založil jej zřejmě Přemysl Otakar II. a do doby, než nedaleko vyrostl Bezděz, plnila Houska roli mocenského centra zdejšího kraje. Už v 9. století stávalo v lokalitě dnešního hradu dřevěné, později kamenné hradiště. Původně gotický hrad byl založen podle nejnovějších průzkumů v první polovině 13. století Přemyslem Otakarem II.
Hrad vznikl ve 13. století jako opěrný bod královské moci v oblasti, která byla v té době prakticky neobydlená a plná neprostupných lesů. Stavba postrádala zdroj vody i strategický přístup k obchodním cestám, což dodnes nahrává fantastům hledajícím nadpřirozené vysvětlení její existence. Tato pevnost sloužila primárně jako demonstrace panovníkovy autority v divokém pohraničí.
Hrad Houska během své existence zažil řadu stavebních úprav a také řadu majitelů. Václav II., pánové z Dubé, Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypolita z Hofkirchenu, rod Kouniců, princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy. Jeden z nejvýznamnějších držitelů hradu Houska, pan Hynek z Dubé se mimo jiné proslavil svým úsilím o osvobození mladého Václava II. vězněného na sousedním Bezdězu.
Za dobrou obranyschopnost vděčila Houska především své poloze na vysoké skále. Ke hradu se dalo dostat pouze z jihu a tuto cestu navíc chránil příkop. Hradní nádvoří mělo už tehdy čtyřhranný tvar. Obytné místnosti v patře však tenkrát dosahovaly až šestimetrové výšky. Dnešní podoba je samozřejmě výsledkem pozdějších rekonstrukcí, zejména renesanční zámecké přestavby a modernizace v 19. století. Poslední velkou přestavbu provedli majitelé v roce 1930. Část si však zachovala gotický ráz a připomene, že objekt kdysi býval hrdým hradem.
| Období | Událost / poznámka |
|---|---|
| 9. století | Legenda o propasti a dřevěné hradiště v lokalitě |
| 13. století | Založení hradu (Přemysl Otakar II.), raně gotická kaple |
| 14.-16. století | Vznik nástěnných maleb; renesanční úpravy obytných prostor |
| 17. století | Třicetiletá válka - krátké švédské obsazení |
| 20. století | Majitelem Josef Šimonek (1924), SS v době 2. sv. války, restituce potomkům |
Během druhé světové války si Housku zabrali německé jednotky SS. V jejich řadách, jak známo, nebylo k okultismu daleko. Nacisté v objektu skutečně pobývali, ale jejich hlavním cílem byla bezpečná úschova statisíců knih a dokumentů uloupených po celé okupované Evropě. Himmlerovi muži sice milovali germánskou mytologii, ale na Housce je zajímala především odlehlost místa a tlusté zdi chránící archiválie před spojeneckým bombardováním. Jde o historický fakt.
Po válce se našly zazděné místnosti a nejasné stopy po výzkumech, ale většina dokumentace zmizela - zřejmě byla zničena nebo odvezena. To ihned po válce vyvolalo vlnu spekulací o hledání tajné brány do jiných světů a přispělo k moderním legendám o nacistických rituálech a experimentech.
Geologické podloží hradu tvoří pískovec, který je přirozeně protkaný puklinami a jeskynními systémy, což může vysvětlovat podivné zvuky připisované pekelným mocnostem. Průvan v podzemních chodbách v kombinaci s bujnou fantazií návštěvníků často vytváří iluzi hlasů a kroků, které věda snadno vysvětluje akustickými zákony. Moderní technologie jako georadar nezjistily žádné anomálie, které by naznačovaly existenci vertikálních šachet vedoucích do středu země. Je to prostá fyzika.
Žádný seriózní průzkum nikdy nepotvrdil existenci bezedné díry pod kaplí, která by pohlcovala vězně nebo produkovala bizarní bytosti. Pokud by skutečně pod podlahou dřímalo věčné zlo, těžko by se tam středověcí zedníci pohybovali s takovou lehkostí a precizností při stavbě klenby.
Na Housce se prý stále dějí věci, které se nedají rozumně vysvětlit. Návštěvníci popisují pocity úzkosti, náhlé změny teploty, hlas, který na ně promluvil v prázdné místnosti, nebo stín, který nevrhá žádný člověk. Někdo vyfotil postavu, která se objevila na snímku až při zpětném prohlížení. Jiní říkají, že se jim po návratu z hradu zdály podivné sny, někomu se prý v bytě začaly ztrácet předměty. Někdo mluví o nočních můrách, které přišly zčistajasna. Zvířata se často v určitých částech hradu chovají zvláštně - odmítají určitým místem projít, zastaví se, vrčí nebo kňučí. Psi prý nechtějí vstoupit do kaple.
Je Houska skutečně místem, kde se kdysi otevřelo něco temného? Anebo jsme jen naletěli dobře vyprávěnému příběhu? Může samozřejmě být pravdou, že si lidé vymysleli hororovou legendu, jen aby přitáhli pozornost. Ale pak je tu to množství drobných reálných detailů, které nesedí - neobvyklé fresky, vnitřní obranná architektura, neobvyklé hradní místo. Ať už člověk věří na nadpřirozeno, nebo ne, něco na tom hradě prostě je. Něco, co cítíte, i když tomu nedokážete dát jméno.
Karel Hynek Mácha během svého putování Housku navštívil hned dvakrát a do okolní krajiny umístil děj svého románu Cikáni. Básníkův pobyt na hradě se ale hlavně stal terčem svérázného žertu. Prý na Housce prožil podivný sen - vlezl kamsi do hlubin a viděl tam něco na způsob pekla. To samozřejmě ještě více podnítilo záhadology, že by se na Housce nacházel stroj času?
Označení za nejtemnější bod naší mapy je produktem porevolučního turismu a televizních lovců duchů, kteří potřebovali naplnit vysílací čas senzačními příběhy. Skutečným problémem na Housce není ďábel, ale zchátralé zdivo a potřeba neustálých investic do údržby této unikátní kulturní památky. Místo abychom hledali rohaté příšery, měli bychom obdivovat dochovanou architekturu, která přežila staletí.
Hrad je v současné době v soukromých rukou a veškeré peníze vybrané za vstupné putují do oprav. Potomci senátora a prezidenta Škodových závodů Josefa Šimonka, který hrad koupil v roce 1924, dostali hrad zpět v restituci ve velice zuboženém stavu. Před řáděním předchozích majitelů Housku totiž neochránily ani pekelné síly a nechybělo mnoho a hrad se začal přestavovat na sanatorium jedné ze socialistických chemiček.
Houska není ani největší, ani nejkrásnější, ani nejstarší, ale určitě je jedním z nejtajemnějších českých hradů. Milovníci záhad i nacističtí okultisté se desítky let opájejí představou, že hrad Houska střeží vstup do jiných dimenzí. Skutečnost je však mnohem méně tajemná a souvisí spíše s mocenskými zájmy Přemysla Otakara II. než s Luciferem. Celá legenda stojí na hliněných nohách.
Copyright © pohodanovapec.cz
