Copyright © pohodanovapec.cz 
Hrad Houska nedaleko obce Blatce je jedním z nejzáhadnějších a nejzajímavějších hradů v České republice. Když se řekne Houska, většině lidí se možná vybaví pěkný výlet do Českého středohoří, starý hrad obklopený lesy, ticho a klid. Jenže ti, kdo o něm slyšeli víc, vědí, že nejde o obyčejnou historickou památku. Tohle místo má pověst, která nahání husí kůži už po staletí.
První otázkou, která se nabízí, je, proč byl vůbec hrad Houska postaven. Podle autorů článku Houska stojí v místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Hrad byl postaven ve 13. století, v době, kdy se hrady budují hlavně na strategických místech - u obchodních cest, řek, nebo jako obranné body. Jenže Houska? Ta stojí uprostřed hlubokých lesů, daleko od jakékoliv stezky, bez přístupu k vodě, bez většího sídla v okolí. Z vojenského hlediska je úplně zbytečná. Nikdo neví, kdo hrad postavil, proč vůbec a proč na tomto místě, kudy nevedla hranice, obchodní stezka a dokonce nebylo ani co chránit. I to přidává hradu na tajemnosti.
Pověst o Housce nese přívlastek Brána do pekla - a to proto, že na skále, kde dnes hrad stojí, byla prý skalní průrva, vedoucí až do pekel pekelných. Puklina ve skále tu podle kronikářů skutečně byla. Od jejího vzniku v 9. století se zde údajně místním přestalo dařit, ve zdejších lesích už nelovili a skále, páchnoucí sírou, se zdaleka vyhýbali. Podle starých povídaček odtud vycházely duše mrtvých, pekelná a znetvořená lidská i polozvířecí stvoření. A ti zde páchali škody, napadali kolemjdoucí, mrzačili dobytek, ničili úrodu.
Jedno z vysvětlení říká, že se ve skále pod hradem nacházela hluboká jáma, která naháněla lidem hrůzu. Z té díry měly vylézat podivné bytosti - něco mezi člověkem a zvířetem. Obyvatelé okolních vsí mluvili o přízracích, o stínech, které se pohybovaly lesem, o výkřicích v noci. Zkrátka, něco tam bylo špatně.
Podle jedné z pověstí, jež byla zaznamenána ve starých kronikách, se místní obyvatelé rozhodli přijít tomuto tajemství na kloub. A tak nabídli vězni odsouzenému na smrt vykoupení - ať se vydá údajnou pekelnou průrvu prozkoumat a vrátí se s konečnou odpovědí. Vězeň souhlasil - jak jinak, vždyť neměl co ztratit. A tak se nechal do skalní průrvy spustit. Ještě než se ale dostal na její dno, začal strašlivě křičet o pomoc. Obyvatelé honem vězně vytáhli a sami zůstali v šoku. Vězňovy původně černé vlasy strachem zbělely, neboť dle svých slov uvnitř skály uviděl rej ďáblů. „Prosím, to raději smrt!“ křičel vězeň. Obyvatelé se proto rozhodli průrvu zasypat, to bylo ale beznadějné. Skalní puklina spolykala tolik kamení, že by z nich mohli postavit nový hrad. A tak puklinu překryli stavbou - postavili zde kapli.
Hrad Houska: průvodce historií a legendami
Další ze známých historek mluví o vězni, který dostal šanci získat svobodu. Stačilo, aby se nechal spustit do oné tajemné jámy a podal zprávu, co v ní je. Měl být připoután na laně a spuštěn dolů. Jenže sotva zmizel v temnotě, začal šíleně křičet. Když ho vytáhli zpět, byl úplně zešedivělý, blouznil a mluvil nesmysly. Krátce nato zemřel.
Přímo nad místem, kde se měla propast nacházet, stojí kaple, která rozhodně nepůsobí běžně. Raně gotická kaple dodnes budí zvědavost historiků a záhadologů svými tajemnými středověkými malbami. Fresky na zdech zobrazují motivy, které působí znepokojivě - například ženu s lukem, která míří z levé strany, což bylo ve středověku považováno za ďábelské znamení. Malby znázorňují podivné tváře a neobvyklé výjevy, které se nehodí k běžnému křesťanskému prostředí. Působí spíš jako varování než jako duchovní útočiště.
Archanděl Michael je na zdech kaple vyobrazen hned dvakrát, jednou váží duše při Posledním soudu, jednou zápasí s ďáblem; je to odkaz na Janovo Zjevení, kde Michael přemohl ďábla a svrhl ho na zem. Symbolika je na první pohled jasná, Michael jako vítěz nad ďáblem hlídá na Housce pekelnou bránu. Spojením těchto pověstí se začíná rýsovat jednotný obraz.
Velmi zajímavý je i po architektonické stránce. Podle redaktorů je celý obranný systém zaměřený proti „vnitřnímu nepříteli“. Zvláštností je skála, která prostupuje celým hradem. Její části můžete spatřit jak venku na nádvoří, tak i uvnitř hradu. Střílny, které míří dovnitř. Hrady se přece stavěly tak, aby bránily vnější útok. Houska ale vypadá, jako by chtěla zadržet něco, co by mohlo uniknout ven.
Další legenda pak zmiňuje tajemnou postavu v černé mnišské kápi, která se na Housce a v jejím okolí zjevuje. Tato postava bez obličeje údajně sleduje opovážlivce, kteří by chtěli hrad navštívit v noci nebo zde dokonce přenocovat. Tento strašlivý mnich má střežit právě bránu pekelnou.
proč je hrad Houska považován za bránu do pekel
Pověst je ovšem o to zajímavější, pokud vezmeme v úvahu původ názvu hradu - jméno Houska pochází pravděpodobně z keltského "gosca", což je označením Brány. Pod Houskou se podle lidových vyprávění také nachází Ďáblův kámen - místo, kde čert nesl do pekla lakomého sedláka, unavený si tu odpočinul a zanechal otisk kopyta a řetězu.
Celá ta legenda o bráně do pekla je dobře zpracovaná populárně a komerčně, to beze všeho. A přesto v ní najdeme množství motivů, které se opakují i u jiných lokalit: čedičové kopce, kaple či kostely zasvěcené archanděli (především sv. Michaelovi) nebo světcům, kteří přemáhají chaotické síly. Lidová imaginace tak čedič - ztuhlou lávu - spojila s pekelným ohněm a sírou.
Hrad si získal pozornost nejen domácích, ale i světových médií. Hrad Houska se pravidelně objevuje v zahraničních dokumentárních pořadech a článcích, které se zaměřují na záhady a paranormální jevy. O Housce psaly například prestižní magazíny jako National Geographic, Atlas Obscura nebo The Guardian. Hrad byl zpřístupněn široké veřejnosti teprve roku 1999. Mimo klasickou prohlídku můžete zavítat na cestu Peklem, která je tematická prohlídka v bývalé kočárkovně s jedenácti obrazy pekelných trestů za lidské hříchy.
Návštěvníci popisují pocity úzkosti, náhlé změny teploty, hlas, který na ně promluvil v prázdné místnosti, nebo stín, který nevrhá žádný člověk. Někdo vyfotil postavu, která se objevila na snímku až při zpětném prohlížení. Jiní říkají, že se jim po návratu z hradu zdály podivné sny, někomu se prý v bytě začaly ztrácet předměty. Zvířata se často v určitých částech hradu chovají zvláštně - odmítají určitým místem projít, zastaví se, vrčí nebo kňučí. Psi prý nechtějí vstoupit do kaple.
Za druhé světové války si Housku zabrali německé jednotky SS. V jejich řadách, jak známo, nebylo k okultismu daleko. Mnozí věří, že právě na Housce prováděli rituály, experimenty, zkoušky navázání kontaktu s jinými světy. Lidé z okolí prý vídali v noci zvláštní světla, slyšeli podivné zvuky a zpěvy. Po válce se našly zazděné místnosti a nejasné stopy po výzkumech, ale většina dokumentace zmizela - zřejmě byla zničena nebo odvezena. Přesto tu zůstalo něco z té doby cítit. Tíha, která na vás dopadne, když projdete hlavní branou. Něco v tom vzduchu, co nedokážete přesně pojmenovat.
Smažená cibulka: Hruškův recept
Při všem tom vzruchu kolem Housky zaniká, že podobné pověsti s vchodem do pekla mají i další hrady. Vedle Housky a Bezdězu následují další příklady, kdy na čedičové hoře stojí kaple či kostel svatého Michaela. Propojení čedičových útvarů s pověstmi o pekelných silách a případně svatým Michaelem, který tyto síly krotí, je princip bohatě doložený v pramenech i ve folkloru.
Možná to opravdu není peklo. Možná jen místo, kde je tenká hranice mezi naším světem a něčím jiným. Ať už člověk věří na nadpřirozeno, nebo ne, něco na tom hradě prostě je. Něco, co cítíte, i když tomu nedokážete dát jméno.
| Aspekt | Popis |
|---|---|
| Datum vzniku | Postaven ve 13. století |
| Poloha | U Blatců, v lesnatém terénu bez strategického významu |
| Unikátní rys | Skalní průrva (přesunuta pod kapli), skála prostupující hradem |
| Kaple | Raně gotická, fresky včetně archanděla Michaela a levoruké lukostřelkyně |
| Pověsti | Brána do pekla, černý mnich, vězeň spuštěný do průrvy |
| Moderní atrakce | Prohlídky, „Cesta Peklem“, zahraniční média |
Objevte tajemný hrad Houska u Blatců, pověsti o bráně do pekla, unikátní akustiku i prohlídku Peklem - místo, kde se historie mísí s pověstmi a kde každá stěna vypráví svůj vlastní příběh.
Copyright © pohodanovapec.cz
