Copyright © pohodanovapec.cz 
Když se řekne Houska, většině lidí se možná vybaví pěkný výlet do Českého středohoří, starý hrad obklopený lesy, ticho a klid. Jenže ti, kdo o něm slyšeli víc, ví, že nejde o obyčejnou historickou památku. Tohle místo má pověst, která nahání husí kůži už po staletí. Hrad Houska, který stojí na pomezí Středočeského a Libereckého kraje, není ani největší, ani nejkrásnější, ani nejstarší. Ale určitě je jedním z nejtajemnějších českých hradů.
Hrad byl postaven ve 13. století, v době, kdy se hrady budují hlavně na strategických místech - u obchodních cest, řek, nebo jako obranné body. Jenže Houska? Ta stojí uprostřed hlubokých lesů, daleko od jakékoliv stezky, bez přístupu k vodě, bez většího sídla v okolí. Z vojenského hlediska je úplně zbytečná. Tak proč tu vůbec vznikla?
První otázkou, která se nabízí, je, proč byl vůbec hrad Houska postaven. Podle autorů článku Houska stojí v místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Nestojí poblíž žádné zemské stezky, nebyl hradem královským, neplnil ani funkci hraničního hradu, byl postaven v naprosto pusté krajině bez dostupného zdroje vody. Neexistuje žádný důvod, proč by měl být tento hrad zbudován.
Je možné, že ještě předtím, než byl hrad Houska postaven, bylo toto místo natolik zvláštní, že připoutalo pozornost tehdejší vládnoucí třídy. Snad zde i existoval nebo existuje přestup do jiného světa, jehož obyvatelé mohou být od nás natolik odlišní, že splňovali představu o obyvatelích pekel. Brána do pekel - kolem hradu Houska koluje celá řada legend. Hrad nese přívlastek Brána do pekel - a to proto, že na skále, kde dnes hrad stojí, byla prý skalní průrva, vedoucí až do pekel pekelných.
Puklina ve skále tu podle kronikářů skutečně byla. Od jejího vzniku v 9. století se zde údajně místním přestalo dařit, ve zdejších lesích už nelovili a skále, páchnoucí sírou, se zdaleka vyhýbali. Podle starých povídaček odtud vycházely duše mrtvých, pekelná a znetvořená lidská i polozvířecí stvoření. A ti zde páchali škody, napadali kolemjdoucí, mrzačili dobytek, ničili úrodu.
Hrad Houska: průvodce historií a legendami
Jedno z vysvětlení říká, že se ve skále pod hradem nacházela hluboká jáma, která naháněla lidem hrůzu. Z té díry měly vylézat podivné bytosti - něco mezi člověkem a zvířetem. Obyvatelé okolních vsí mluvili o přízracích, o stínech, které se pohybovaly lesem, o výkřicích v noci. Zkrátka, něco tam bylo špatně.
Podle jedné z pověstí se tehdejší páni rozhodli zjistit, kam otvor vede, a nabídli odsouzenci milost, když se nechá spustit do hlubin. Vězňovy původně černé vlasy strachem zbělely, neboť dle svých slov uvnitř skály uviděl rej ďáblů. Když ho vytáhli zpět, byl úplně zešedivělý, blouznil a mluvil nesmysly. Krátce nato zemřel. Co tam dole spatřil? To se nikdy nikdo nedozvěděl. Ale příběh se předával dál a dál.
Podle jedné z pověstí, jež byla zaznamenána ve starých kronikách, se místní obyvatelé rozhodli přijít tomuto tajemství na kloub. A tak nabídli vězni odsouzenému na smrt vykoupení - ať se vydá údajnou pekelnou průrvu prozkoumat a vrátí se s konečnou odpovědí.
A tehdy padlo rozhodnutí - postavit nad tou jámou kapli, a celou ji uzavřít hradbou. Hrad tak vlastně vznikl ne jako obrana proti lidem zvenčí, ale proti něčemu, co se mělo nacházet uvnitř. Raně gotická kaple dodnes budí zvědavost historiků a záhadologů svými tajemnými středověkými malbami. Nástěnné malby zřejmě pocházejí už z počátku 14. století. Narazíme na ně v architektonicky nejcennější části hradu - kapli.
Fresky na zdech zobrazují motivy, které působí znepokojivě - například ženu s lukem, která míří z levé strany, což bylo ve středověku považováno za ďábelské znamení. Mezi nimi například i levorukou lučištnici, vymalovanou u točitého schodiště, v katalogu fresek pojmenovanou Frau Mine. Má lidskou hlavu a hruď, v ruce drží luk a míří na člověka. Záhadná je i její levorukost. Ve středověkém vnímání nebyla levá strana jen obyčejným opakem pravé. Často se spojovala s něčím nečistým, podezřelým, odvráceným od řádu a dobra, zkrátka jedna ruka s ďáblem.
Malby znázorňují podivné tváře a neobvyklé výjevy, které se nehodí k běžnému křesťanskému prostředí. Působí spíš jako varování než jako duchovní útočiště. Hlavně díky středověkým nástěnným malbám, které zachycují mimo jiné boj archanděla Michaela se zlem. Najdete tu výjevy s archandělem Michaelem, posledním soudem, vážením duší, svatým Kryštofem i ukřižováním.
A pak je tu samotná struktura hradu. Střílny, které míří dovnitř. Hrady se přece stavěly tak, aby bránily vnější útok. Houska ale vypadá, jako by chtěla zadržet něco, co by mohlo uniknout ven. Podle redaktorů je celý obranný systém zaměřený proti “vnitřnímu nepříteli”. Podle legendy byl hrad zbudován na skále, ve které vedla průrva až do pekla. Právě nad touto průrvou má stát hradní kaple.
Další zvláštností Housky je skála, která prostupuje celou stavbou. Její části uvidíte na nádvoří i uvnitř hradu. Není to jen geologická zajímavost, ale detail, který dobře živí zdejší pověsti. Hrad jako by nebyl postaven na skále, ale spolu s ní.
Už v 9. století stávalo v lokalitě dnešního hradu dřevěné, později kamenné hradiště. Původně gotický hrad byl založen podle nejnovějších průzkumů v první polovině 13. století Přemyslem Otakarem II. Údajně dříve než nedaleký hrad Bezděz. Založil jej zřejmě Přemysl Otakar II. a do doby, než nedaleko vyrostl Bezděz, plnila nejspíš Houska roli mocenského centra zdejšího kraje.
Hrad Houska během své existence zažil řadu stavebních úprav a také řadu majitelů. Václav II., pánové z Dubé, Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypolita z Hofkirchenu, rod Kouniců, princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy. Jeden z nejvýznamnějších držitelů hradu Houska, pan Hynek z Dubé se mimo jiné proslavil svým úsilím o osvobození mladého Václava II. vězněného na sousedním Bezdězu.
Smažená cibulka: Hruškův recept
Za třicetileté války Housku podobně jako mnohé české hrady obsadili Švédové. Později objektu hrozilo zboření. Nakonec však tento osud potkal jen poplužní dvůr, věž a hradby. Hrad je v současné době v soukromých rukou a veškeré peníze vybrané za vstupné putují do oprav. Potomci senátora a prezidenta Škodových závodů Josefa Šimonka, který hrad koupil v roce 1924, dostali hrad zpět v restituci ve velice zuboženém stavu.
I zcela novodobé dějiny však nabízejí raritní události. Za druhé světové války si Housku zabrali německé jednotky SS. V jejich řadách, jak známo, nebylo k okultismu daleko. Mnozí věří, že právě na Housce prováděli rituály, experimenty, zkoušky navázání kontaktu s jinými světy. Lidé z okolí prý vídali v noci zvláštní světla, slyšeli podivné zvuky a zpěvy. Po válce se našly zazděné místnosti a nejasné stopy po výzkumech, ale většina dokumentace zmizela - zřejmě byla zničena nebo odvezena.
Za druhé světové války Housku využívala komandatura SS. Pod krycím jménem Burgund II. figurovala Houska v projektu Hlavního říšského bezpečnostního úřadu jako jeden ze čtyř sudetských depozitářů pro židovské a zednářské knihy z celé Evropy. V srpnu 1943 sem byly převezeny cenné materiály z archivů a knihoven v Hamburku a Berlíně, aby se zabránilo jejich případnému zničení během amerického bombardování.
Lidé tu prý stále zažívají věci, které se nedají rozumně vysvětlit. Návštěvníci popisují pocity úzkosti, náhlé změny teploty, hlas, který na ně promluvil v prázdné místnosti, nebo stín, který nevrhá žádný člověk. Někdo vyfotil postavu, která se objevila na snímku až při zpětném prohlížení. Jiní říkají, že se jim po návratu z hradu zdály podivné sny, někomu se prý v bytě začaly ztrácet předměty. Někdo mluví o nočních můrách, které přišly zčistajasna.
Zvířata se často v určitých částech hradu chovají zvláštně - odmítají určitým místem projít, zastaví se, vrčí nebo kňučí. Psi prý nechtějí vstoupit do kaple. Housku najdete v lesích u vesnice Blatce, jen kousek od Doks a Máchova jezera. Přes den je to krásný výletní cíl, místo s historií, výhledy a průvodcovským výkladem.
Karel Hynek Mácha během svého putování Housku navštívil hned dvakrát a do okolní krajiny umístil děj svého románu Cikáni. Básníkův pobyt na hradě se ale hlavně stal terčem svérázného žertu. Prý na Housce prožil podivný sen - vlezl kamsi do hlubin a viděl tam něco na způsob pekla. Dívka, již ve snu oslovil, mu prozradila, že se ocitl v Praze naší doby - konkrétně 20. srpna 2006. To samozřejmě ještě více podnítilo záhadology. Že by se na Housce nacházel stroj času? A odkud pocházel? Jistě z tajemné Atlantidy!
Houska zaslouží obdiv i bez fantastických příběhů - z čistě historického hlediska. Dnešní podoba je samozřejmě výsledkem pozdějších rekonstrukcí, zejména renesanční zámecké přestavby a modernizace v 19. století. Poslední velkou přestavbu provedli majitelé v roce 1930. Část si však zachovala gotický ráz a připomene, že objekt kdysi býval hrdým hradem.
Za vzácnost považujeme i další nástěnné malby, které hrad ukrývá. Tentokrát však jejich hodnota netkví v jejich stáří, ale v tom, co znázorňují. Výzdoba obytných prostor pochází až z 16. století a zachycuje výjevy z tehdejšího života. Spatříme zde třeba svatební průvod, v jehož pozadí poznáváme i hrad Housku. Prohlédneme si zde lovecké scény nebo výjevy z dětských her, pasoucí se stádo a další „momentky“ z každodenního života tehdejších lidí.
Je Houska skutečně místem, kde se kdysi otevřelo něco temného? Anebo jsme jen naletěli dobře vyprávěnému příběhu? Může samozřejmě být pravdou, že si lidé vymysleli hororovou legendu, jen aby přitáhli pozornost. Ale pak je tu to množství drobných reálných detailů, které nesedí - neobvyklé fresky, vnitřní obranná architektura, neobvyklé hradní místo. Ať už člověk věří na nadpřirozeno, nebo ne, něco na tom hradě prostě je. Něco, co cítíte, i když tomu nedokážete dát jméno.
| Aspekt | Fakt / legenda |
|---|---|
| Původ | Založen pravděpodobně v 1. pol. 13. stol. (Přemysl Otakar II.) |
| Poloha | Uprostřed lesů, bez strategického významu, na skále s puklinou |
| Kaple | Raně gotická, bohaté nástěnné malby (včetně levoruké lučištnice) |
| Pověsti | Díra do pekla, odsouzenec spuštěný do jámy, pekelné bytosti, černokněžník Oront |
| Novodobé události | Užívání SS během 2. sv. války, depozitář knih, tajemné stopy po experimentech |
| Návštěvnický zážitek | Atmosféra, pocity úzkosti, popisované paranormální jevy, zvířata se chovají zvláštně |
Houska je zkrátka hrad, který se neptá, jestli máte rádi pohádky. Můžete věřit, že pod kaplí je brána do pekla. Můžete se tomu smát. Můžete si říkat, že všechny pověsti vznikly jen proto, že lidé potřebovali vysvětlit neobvyklou polohu hradu, zvláštní skálu a tajuplnou kapli. Housku najdete v lesích u vesnice Blatce, jen kousek od Doks a Máchova jezera. Houska je raně gotický hrad, který leží ve východní části Kokořínských lesů, 47 km severně od Prahy, v katastrálním území Houska obce Blatce.
Copyright © pohodanovapec.cz
