Copyright © pohodanovapec.cz 
Když se řekne Houska, většině lidí se možná vybaví pěkný výlet do Českého středohoří, starý hrad obklopený lesy, ticho a klid. Jenže ti, kdo o něm slyšeli víc, vědí, že nejde o obyčejnou historickou památku. Tohle místo má pověst, která nahání husí kůži už po staletí.
Hrad byl postaven ve 13. století, v době, kdy se hrady budují hlavně na strategických místech - u obchodních cest, řek, nebo jako obranné body. Jenže Houska? Ta stojí uprostřed hlubokých lesů, daleko od jakékoliv stezky, bez přístupu k vodě, bez většího sídla v okolí. Z vojenského hlediska je úplně zbytečná. Tak proč tu vůbec vznikla?
Podle nejnovějších poznatků vyplývajících z archeologického průzkumu byl hrad založen v první polovině 13. století Přemyslem Otakarem II. téměř souběžně s blízkým Bezdězem stejnou stavební hutí. Gotický hrad založil na začátku své vlády král Přemysl Otakar II. Měl se stát správním centrem okolní krajiny, ale jeho funkci brzy přejal o něco později založený Bezděz.
Hrad vyrostl v lokalitě původně dřevěného, později kamenného hradiště (konec 9. století), které vévoda Pšovanů Slavibor založil pro svého syna Houseka. Hrad poté získali Berkové z Dubé, kteří ji vlastnili do roku 1432, kdy od nich celé panství koupil Jan Smiřický. Během staletí prošel rukama několika významných rodů, mezi nimi byli páni z Dubé, Smiřičtí, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, rod Kouniců, princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy.
Během své existence prošel původně nedobytný gotický hrad řadou stavebních úprav, díky kterým se dnes na Housce potkáme se všemi slohy, a to již od pozdně románského. Přestavba proběhla zejména v 16. století, přičemž renesanční zásahy určily aktuální podobu stavby i nejbližšího okolí hradu.
Hrad Houska: průvodce historií a legendami
Trojice dvoupatrových paláců uspořádaných do tvaru písmene U obklopovala čtverhranné nádvoří. Přízemí mělo ploché stropy, zatímco hlavní obytné prostory v prvním patře byly vybavené klenbami. Druhé patro mělo provozní a obranný charakter. Mezi patry se přecházelo šnekovými schodišti a pohyb mezi jednotlivými paláci umožňovala dvojice pavlačí.
Z původní parkové úpravy se dochovaly dva kulaté žulové sloupy stojící u ohradní zdi. Do areálu zámku patří samotná budova hradu, budova kočárovny na 1. nádvoří a ohradní zeď se vstupní branou. Celý areál dotváří parková úprava nádvoří zámku. Zeleň je soustředěna především v centrálním kruhovém záhonu na kterém jsou vysazeny vzrostlé tisy a podrostové keře.
Největší tajemství Housky se soustředí do hradní kaple. Právě ona měla stát nad pekelnou průrvou, a právě ona dodává celé stavbě zvláštní napětí. Kaple není jen sakrálním prostorem, ale také místem, kde se podle legendy zbožnost setkává se strachem. Kaple mívala žebrovou klenbu, kterou při renesanční přestavbě nahradila klenba křížová.
Stěny kaple zdobí nástěnné gotické malby z doby okolo roku 1330 a počátku patnáctého století. Některé malby mohou být také renesančního původu. Nástěnné malby se objevily během prací, které nechal provádět prezident Škodových závodů Josef Šimonek, jenž se stal majitelem v roce 1924. O vzácných freskách se dlouho vůbec nevědělo a s velkým úžasem je odkryli až při úpravách v době první republiky.
Najdete tu výjevy s archandělem Michaelem, posledním soudem, vážením duší, svatým Kryštofem i ukřižováním. Nejznámější freskou hradní kaple je takzvaná levoruká lučištnice, vymalovaná u točitého schodiště, v katalogu fresek pojmenovaná Frau Mine. Má lidskou hlavu a hruď, v ruce drží luk a míří na člověka. Záhadná je i její levorukost. Ve středověkém vnímání nebyla levá strana jen obyčejným opakem pravé. Často se spojovala s něčím nečistým, podezřelým, odvráceným od řádu a dobra, zkrátka jedna ruka s ďáblem.
Podle nejznámější pověsti totiž hrad vyrostl nad skalní průrvou, která vedla až do pekla. Legenda praví, že než nad průrvou vyrostl hrad, děly se tu podivné věci. Z temné díry prý vylézaly bytosti, které nebyly z tohoto světa. Kdo se k průrvě přiblížil, ten slyšel nářek, křik a zvuky, které se nepodobaly ničemu pozemskému.
Jedno z vysvětlení říká, že se ve skále pod hradem nacházela hluboká jáma, která naháněla lidem hrůzu. Z té díry měly vylézat podivné bytosti - něco mezi člověkem a zvířetem. Obyvatelé okolních vsí mluvili o přízracích, o stínech, které se pohybovaly lesem, o výkřicích v noci. Zkrátka, něco tam bylo špatně. A tehdy padlo rozhodnutí - postavit nad tou jámou kapli, a celou ji uzavřít hradbou. Hrad tak vlastně vznikl ne jako obrana proti lidem zvenčí, ale proti něčemu, co se mělo nacházet uvnitř.
Další ze známých historek mluví o vězni, který dostal šanci získat svobodu. Stačilo, aby se nechal spustit do oné tajemné jámy a podal zprávu, co v ní je. Měl být připoután na laně a spuštěn dolů. Jenže sotva zmizel v temnotě, začal šíleně křičet. Když ho vytáhli zpět, byl úplně zešedivělý, blouznil a mluvil nesmysly. Krátce nato zemřel. Co tam dole spatřil? To se nikdy nikdo nedozvěděl. Ale příběh se předával dál a dál.
Houska v tomhle směru nedává jednoduché odpovědi. Neříká: takhle to bylo. Existuje však množství drobných reálných detailů, které pověst jen podpořily - neobvyklé fresky, vnitřní obranná architektura, hradní střílny, které míří dovnitř, a neobvyklé místo hradu bez strategického významu. Houska vypadá, jako by chtěla zadržet něco, co by mohlo uniknout ven.
Další zvláštností Housky je skála, která prostupuje celou stavbou. Právě skála dodává Housce pocit nehybnosti a sevření. Není to jen geologická zajímavost, ale detail, který dobře živí zdejší pověsti. Hrad jako by nebyl postaven na skále, ale spolu s ní. Právě skála dodává Housce pocit nehybnosti a sevření.
proč je hrad Houska považován za bránu do pekel
Na Housce se prý stále dějí věci, které se nedají rozumně vysvětlit. Návštěvníci popisují pocity úzkosti, náhlé změny teploty, hlas, který na ně promluvil v prázdné místnosti, nebo stín, který nevrhá žádný člověk. Někdo vyfotil postavu, která se objevila na snímku až při zpětném prohlížení. Jiní říkají, že se jim po návratu z hradu zdály podivné sny, někomu se prý v bytě začaly ztrácet předměty. Někdo mluví o nočních můrách, které přišly zčistajasna.
Zvířata se často v určitých částech hradu chovají zvláštně - odmítají určitým místem projít, zastaví se, vrčí nebo kňučí. Psi prý nechtějí vstoupit do kaple. Přes den je to krásný výletní cíl, místo s historií, výhledy a průvodcovským výkladem. Housku najdete v lesích u vesnice Blatce, jen kousek od Doks a Máchova jezera.
Za druhé světové války si Housku zabrali německé jednotky SS. V jejich řadách, jak známo, nebylo k okultismu daleko. Mnozí věří, že právě na Housce prováděli rituály, experimenty, zkoušky navázání kontaktu s jinými světy. Lidé z okolí prý vídali v noci zvláštní světla, slyšeli podivné zvuky a zpěvy. Po válce se našly zazděné místnosti a nejasné stopy po výzkumech, ale většina dokumentace zmizela - zřejmě byla zničena nebo odvezena.
Za druhé světové války Housku využívala komandatura SS. Pod krycím jménem Burgund II. figurovala Houska v projektu Hlavního říšského bezpečnostního úřadu jako jeden ze čtyř sudetských depozitářů pro židovské a zednářské knihy z celé Evropy. V srpnu 1943 sem byly převezeny cenné materiály z archivů a knihoven v Hamburku a Berlíně, aby se zabránilo jejich případnému zničení během amerického bombardování.
V roce 1924 hrad kupuje prezident Škodových závodů, senátor pan Josef Šimonek. Roku 1928, k 10. výročí vzniku republiky byla obnovena nejcennější hradní kaple. Kompletní rekonstrukce hradu byla dokončena 1930. Po opravách, byl hrad až do roku 1939 užíván jako letní a reprezentační sídlo rodiny.
Od roku 1950 zde byl umístěn archiv Státní knihovny v Klementinu. Koncem roku 1974 zde nahrála svou nejstarší dochovanou nahrávku undergroundová skupina The Plastic People of the Universe, z níž bylo vybráno deset skladeb pro desku Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned.
Karel Hynek Mácha Housku navštívil i zobrazil opakovaně a hradní skálu popsal slovy „stěny skaliska spadají ze tří stran téměř kolmo dolů, znamenitá ochrana.“ Do krajiny kolem Housky situoval děj svých Cikánů. Traduje se, že hrad ještě jednou navštívil Mácha v srpnu roku 1836 a údajně zakusil podivný sen, v němž se ocitl v budoucnosti.
Nejstarší legenda pochází už z 9. století. Podle ní byla nedaleko hradu nalezena díra do skály, „v kteréžto množství rozličných duchův obývalo, kteříž pomalu více a více lidem tu obývajícím překážku činili“. Další pověsti vyprávějí o mnichu v černé kápi, o černé slepici Oronta ze švédských dob a o stínech bloudících lesem.
Hrad je pro návštěvníky běžně otevřen od dubna do října formou prohlídek s průvodcem. Přístup k hradu vede lesními cestami u vesnice Blatce. Přestože Houska neohromuje velikostí jako jiné gotické pevnosti, poskytuje jedinečný zážitek kombinující historii, umění i tajemno.
| Základní údaj | Hodnota |
|---|---|
| Stavebník | Přemysl Otakar II. (založení, 13. stol.) |
| Stavební slohy | Gotika, renesance, úpravy 19.-20. století |
| Významná památka | Gotická kaple s nástěnnými malbami (Frau Mine) |
| Současní vlastníci (po r. 1990) | Jaromír Šimonek a MUDr. Blanka Horová (opravy a údržba) |
| Poloha | Houska u Blatce, okres Česká Lípa (Kokořínsko) |
Houska tak kombinuje reálnou, dobře zdokumentovanou minulost s folklórem a záhadami, které se k ní během staletí přilepily. Ať už věříte na nadpřirozeno, nebo ne, Houska má něco, co nelze jen tak vysvětlit: atmosféru, která se dotýká představivosti. Houska je zkrátka hrad, který se neptá, jestli máte rádi pohádky.
Copyright © pohodanovapec.cz
