Knedlíky jsou výtečnou přílohou naší kuchyně, která je k některým jídlům takřka nepostradatelná. Vybírat si můžeme z celé řady osvědčených receptů, knedlíky mohou být kynuté, kypřené sněhem a kypřicím práškem, bramborové či karlovarské. Jedno však mají společné, potřebujeme je úhledně nakrájet, aby na talíři vypadaly pěkně a lákavě.
Knedlíky můžeme vařit v hrnci s mírně vroucí vodou nebo také v páře, hrnkové knedlíky se dají připravovat dokonce v mikrovlnné troubě. Hned po uvaření knedlíky obvykle krájíme na plátky. Část co nejdříve připravíme k jídlu a část můžeme po zchladnutí zmrazit na příště. Knedlíky krájíme co nejdříve po uvaření, obvykle hned po vytažení z hrnce - nečekáme na zchladnutí.
Máme několik možností postupu. Kráječ na knedlíky je báječný a elegantní pomocník. Koupíme ho v domácích potřebách a zacházíme s ním opatrně, aby nedošlo k poškození krájecích strun. Krájení s kráječem je velmi pohodlné, snadné a rychlé. Pevná nit je další možností. Podvlékneme ji pod knedlík a nahoře utáhneme, tím vznikají postupně plátky. Postup je zdlouhavější, ale mnoho hospodyněk ho používá. Ostrý nůž je jednoduchým a pohotovým řešením. Nejvhodnější je nůž vroubkovaný, který se výborně hodí i na krájení knedlíků z bramborového těsta - musí být dostatečně dlouhý, aby šlo krájení snadno a pěkně.
Knedlíky do tradiční české kuchyně jednoznačně patří, a přestože si více hlídáme svou váhu, každá hospodyně si umí s jejich přípravou poradit. Vypadají nevinně, ale dokážou potrápit i zkušené kuchaře. Stačí jeden nešikovný tah a místo úhledných plátků leží na prkénku potrhané kousky těsta. Přitom správné krájení knedlíků má svá jasná pravidla, která respektují strukturu těsta i teplotu.
Knedlík patří do české kuchyně stejně jako svíčková nebo bábovka. Houskový, bramborový, karlovarský nebo kynutý - každý je jiný a po uvaření se i jinak chová. Právě proto se liší i způsob, jak s nimi po vytažení z hrnce zacházet.
Jak připravit teplý salát caponata
Kynuté těsto je plné páry. Po vytažení z vody v něm zůstává vlhkost, která potřebuje uniknout. Pokud knedlík ihned nakrájíte, střídka se stlačí a slepí. Výsledkem jsou mazlavé plátky bez nadýchané struktury. Proto se doporučuje po uvaření knedlík propíchnout špejlí či vidličkou, aby se uvolnila pára. Teprve poté přichází na řadu krájení.
Možná jste to viděli třeba u babičky: vezme pevnou nit, podvlékne ji pod knedlík, nahoře překříží a jedním pohybem utáhne. Plátek je dokonale hladký, protože nit těsto nestlačí, ale čistě oddělí. Funguje to především u kynutých knedlíků.
Ne všechny knedlíky vyžadují stejný přístup. Bramborové nebo karlovarské knedlíky mají hutnější strukturu, proto se krájí ostrým nožem s hladkým ostřím. Zoubkovaný nůž může povrch trhat. Důležité je, aby byl nůž opravdu ostrý. Tupé ostří těsto mačká a trhá. Řez by měl být veden plynule, bez pilování.
Knedlík by neměl být studený, ale ani rozpálený přímo z hrnce. Ideální je krátká pauza po vytažení, zhruba jednu až dvě minuty. Struktura se stabilizuje a krájení je snazší. Při ohřívání druhý den se doporučuje krájet až po prohřátí v páře. Mikrovlnná trouba může těsto vysušit a plátky se pak lámou či tvrdnou.
Tradičně se houskové knedlíky krájí na plátky silné asi 1,5 až 2 centimetry.
Knockedově popsány postupy dávají dohromady ucelený přehled, jak dosáhnout elegantních a pravidelných plátků bez zbytečného natržení nebo slepení. Knedlíky do tradiční české kuchyně jednoznačně patří a každá hospodyňka si s jejich přípravou poradí, ať už z volby těsta nebo správného způsobu krájení.