Copyright © pohodanovapec.cz 
Kruhy pod očima, rozcuchané vlasy, nepřítomný pohled a zmatené chování. Poznáváte se? Takto vypadá po ránu či dopoledne hodně maminek. Zase se nevyspaly, protože jejich dítě celou noc řádilo či plakalo.
Nejdřív si ujasněte základní fakta: lidský spánek se dělí na mnoho hlubších či mělčích fází, při kterých se probouzíte (i když si to ne vždy pamatujete), a miminka jich mají ještě víc. První měsíc života dítě zpravidla neodlišuje den a noc. O nějakém zvykání si na něco tedy nemůže být ani řeč. V dalších měsících už se zlepšuje vnímání okolního světa, nastává ustálení biorytmu a vy začínáte zhruba tušit, kdy ve dne spí a kdy se v noci budí na mléko.
Schopnost miminka spát celou noc je individuální a liší se u každého dítěte, stejně jako doba, kdy začnou sedět nebo chodit. Věk: určitá část dětí začíná spát celou noc mezi třetím až šestým měsícem. Jsou ale děti, které celou noc prospí až ve dvou letech. Fyzický vývoj: každé dítě potřebuje dosáhnout určité úrovně fyzického vývoje, aby mohlo spát déle. To zahrnuje schopnost zpracovávat potravu efektivněji a udržet stabilní hladinu cukru v krvi. Návyky a rutina: vytvoření spánkové rutiny a její pravidelné dodržování je klíčové.
Zdravotní faktory: některé zdravotní problémy, jako jsou třeba reflux nebo potíže s dýcháním, mohou způsobovat častější buzení. Rodinné a domácí podmínky: prostředí, ve kterém žijeme, významně ovlivňuje náš život, tedy i spánek. Pokud byste narazili na větší problémy nebo nejistotu, je vhodné se poradit s pediatrem.
Dobrou zprávou je, že na konci prvního roku již většina dětí spí celou noc, a to 10 až 12 hodin v celku. Kolem šesti měsíců začne spát celou noc zhruba 38 % dětí. Kolem 12 měsíců už prý spí celou noc 57 % dětí. A když se dostaneme na dva roky? Prý až 70 % dětí spí celou noc bez probuzení.
Zdravá ovesná kaše pro celou rodinu
Režim a rituály. To je totiž přesně ten návod k tomu, jak uspat dítě. S nastolováním režimu začněte už od novorozence. Zaveďte si večerní rituály, které pomohou vašemu drobečkovi s časovou orientací. Vykoupat, namasírovat, napapat, pomazlit a spát. I tak to může u vás doma vypadat.
Zaveďte pravidelný režim a omezte zlozvyky. Tím, že budete děťátko dávat spát večer pokaždé ve stejnou dobu, mu vštípíte určitý režim, navíc i vám se bude lépe počítat, kolik hodin naspalo. Aby se to podařilo, je dobré začít se spánkovými návyky už od šesti až osmi týdnů po narození.
Usínání je naučené chování! Světoví experti na spánek se shodují v tom, že pokud vaše dítě usne jedině ve vaší přítomnosti, při kojení, s láhví mléka, za zvuků hudby, nebo dokonce ve vaší náruči či posteli, je to především proto, že jste ho to sama naučila. „Miminka se nerodí se spánkovými asociacemi. Usínání je naučené chování,“ podotýká Stephanie Modellová.
Před hlavním spaním můžete miminko umýt, namasírovat a pak mu třeba přečíst pohádku. Ale pozor, soustřeďte se na už známé příběhy, aby dítě nemuselo zpracovávat nové podněty. Uklidněte ho pěknou, teplou koupelí - to bude signál, že se den chýlí ke konci. Zhasněte v ložnici světla. Před usnutím ho nakojte nebo mu dejte mléko na noc. Vhodnými činnostmi je v tomto čase zpívání, povídání, mazlení, kolíbání…
Spánek dětí uklidní i oblíbený plyšák a pohodlné pyžamko z přírodních materiálů. Děťátko příliš neoblékejte a používejte ideálně přírodní materiály. Pokud ještě usíná s plenkou, vyměňte ji za čistou, ať spí v suchu.
Kaše pro kojence s mrkví a česnekem
Měli byste však být i flexibilní. Šel dnes výjimečně spát ještě v pět odpoledne? Tak bude asi potřeba večerní rituály trochu posunout. Netrvejte zbytečně na určité hodině, když je jasné, že dítě ještě není unavené. Zároveň byste ale měli rozlišit, kdy si dítě vymýšlí, že nechce spát jen kvůli hraní. Situaci zkrátka vždy posuďte a rozhodněte. Pak už si na svém rozhodnutí trvejte a buďte důslední.
Se spánkem souvisí i zlozvyky, které může být třeba omezit. Nelze, aby od začátku byla souvislost usínání s krmením. „Jestliže dítě uspáváte krmením, budete si muset přeorganizovat program tak, aby jídlo těsně nepředcházelo spánek,“ radí Stephanie Modellová.
Nevhodnými spánkovými asociacemi mohou být houpání, mazlení, pouštění hudby, uspávání v kočárku nebo v autě či s dudlíkem v puse. Pokud vaše dítě usíná s dudlíkem a ještě si ho neumí nandat, je to problém, protože jakmile mu vypadne, bude potřebovat vaši pomoc s nasazením.
Proč odnaučit dítě od dudlíku? Vhodným argumentem je fakt, že od určitého věku může mít neblahý vliv na vývoj chrupu. Pokud dítě dudlá celé dny, tak se mu mohou zuby začít deformovat a také se tím brzdí rozvoj řeči. Obvykle se doporučuje odvyknout ratolest od šidítka kolem druhého roku. Většina zubů už se vyklubala, tudíž to nejhorší máte za sebou a je již mentálně vyspělý natolik, abyste mu mohli vysvětlit, proč se dudlíku musíte zbavit.
Pár triků na cestě k vyhození dudlíku: výměna za dárek, odevzdání čertovi, znechucení potřením něčím nepříjemným, poškození dudlíku či metoda dudlíkové víly nebo strom dudlíkovník. Pokud je už vaše dítě natolik vyspělé, že pochopí příběh, je pro něj metoda „dudlíková víla“ jako dělaná.
Základem je naučit miminko usínat bez vaší pomoci. Musíte mu v prvé řadě umožnit zkušenost, že je toho schopný. Oddělte usínání od jídla, kolíbání a vlastně všech činností, ke kterým vás potřebuje. Dávejte syna do postýlky bdělého. Pokud dítě potřebuje k usínání houpání, kojení nebo krmení z lahve, tak to budou vyžadovat po každém cyklu.
Harvey Karp doporučuje techniku „probuď se a spi“: miminko, které vyžaduje vaši přítomnost, chovat dle libosti, a jakmile začne klimbat, vložit ho do postýlky a ještě jí zahoupat, aby se lehce probudilo. Pak by mělo spokojeně samo usnout. Pokud začne plakat, Karp doporučuje houpat postýlkou v rozmezí zhruba tři centimetry v rychlém tempu po dobu půl minuty, aby se spustil utišující reflex a miminko mohlo usnout samo.
Existují i jemnější metody bez intenzivního pláče: pokud začne vaše děťátko plakat, pohlaďte ho po hlavičce a dejte mu dobrou noc nebo mu řekněte něco jiného milého. Pak místnost opusťte. Pokud bude třeba, abyste se vrátila, nezvedejte děťátko z postýlky, ale celý proces zopakujte, dokud děťátko zase neusne.
Přes den dítě zaměstnejte. Pokud se bude od rána do večera dobře bavit, unaví se a v důsledku usne snadněji a tvrději. Dbejte na celkové rozložení spánku: nadměrná délka denních odpočinků může mít vliv na noční buzení. Miminko je zkrátka přespané. Stejně tak může mít negativní vliv naopak nedostatek denního spánku, kdy je miminko přetažené.
Aby vaše děťátko spalo méně přes den a více v noci, je zapotřebí, aby umělo jedno od druhého rozeznat. Během dne ho držte na světle a na místech, kde se něco děje - klidně i ve chvílích, kdy spí. Když však nastane noc, zatemněte místnost, nastolte ticho a klidnou atmosféru již chvíli předtím, než půjde děťátko spát. Jakmile bude v postýlce, zatáhněte závěsy nebo žaluzie, a pokud jste někde poblíž, ztište hlas a ztlumte televizi.
Miminka se v noci často budí kvůli nepohodlí z teploty - může jim být zima, nebo naopak příliš horko. Děti se v noci často budí kvůli nepohodlí z teploty - může jim být zima, nebo naopak příliš horko. Pokud teplotu v místnosti nemůžete upravit, zkuste změnu spacího pytle - dát dítěti teplejší nebo naopak lehčí, podle potřeby. Případně ho převléct.
Pokud se miminko budí brzy ráno a nemůže usnout, může to být po 4měsíční spánkové regrese normální. Pokud je v pokoji světlo, miminko si snadno myslí, že nastalo ráno, a rozhodně nebude chtít spát dál. I malé paprsky světla ho mohou vyrušit a probudit.
Pokud dítě v noci probudí, zachovejte klid a ticho. Co nejdříve a tiše ho uklidněte a vraťte do postýlky. Snažte se dítě při nočním probuzení uklidnit jinak než lahví s mlékem nebo čajem. Pokud je vše v pořádku, může posloužit dudlíček nebo pohlazení.
Pokud dítě asociuje spánek s vypětím, hrozí zafixování nežádoucího modelu chování. „Jestliže dítě několikrát za sebou usne po takovém vypětí, hrozí zafixování nežádoucího modelu chování. Jinými slovy, dítě si zvykne usínat jen v slzách, jedině po boji a nijak jinak,“ upozorňují odborníci.
Psycholožka Anna Bykova dodává, že spánek pak mohou děti přijímat jako trest. „Zkuste dítě ke spánku nenutit - třeba proto, že nátlak zkrátka není efektivní,“ radí. Děti, které nemají žádné neurologické zvláštnosti, mohou už od tří let usínat zcela samy. Ovšem jako rodiče byste měli sledovat chování i naladění dítěte: není příliš rozdivočelé na to, aby šlo na kutě? Nehoní se mu něco hlavou, co by ho vnitřně rušilo při odpočinku? „Jednoduše se ho na něco zeptejte a potom pozorně naslouchejte. Dítě vám poví vše, co ho znepokojuje,“ radí Anna Bykova.
Ať už to je ukolébavka, pohádka, pohlazení nebo oblíbený plyšák, navodit spánek také pomohou. Možná se vaší ratolesti bude lépe spát, když trochu uberete topení (ideální je teplota kolem 23 °C) nebo když mu oblečete pohodlnější pyžamko. Okolností, které mohou rušit od klidného snění, může být více. Snažte se je všechny zvážit.
Společný pokoj: obvykle spolu v jedné místnosti spávají rodiče s dítětem v prvním půlroce života. Důvodem je důležitost fyzické blízkosti matky a také praktická stránka - kvůli častému kojení budete ráda, že máte miminko u postele. Po šesti měsících už je to na vás. Zkušenosti rodičů ale potvrzují, že čím později se dítě z ložnice stěhuje, tím hůře to pak snáší. Na některé děti ale působí přesun pozitivně v tom, že je přítomnost rodičů nenutí k probuzení a stěhování se do jejich postele.
V období kolem tří let věku dítěte je čas vyměnit postýlku za komfortnější dětské lůžko. Myslete na bezpečnost svého prcka. Opatřete jeho lůžko bočnicemi. I když bude ve snu bojovat s draky, zůstane bezpečně v posteli. Předškolní děti potřebují kromě postele také kvalitní matraci pro zdravý růst jejich kostí.
Pokud spíte s dítětem v jedné posteli, můžete samozřejmě spát přímo s dítětem (nebezpečí zalehnutí je dalším moderním mýtem, reálně prakticky nehrozí), nebo dát jeho postýlku vedle té svojí. Po šesti měsících se ale situace mění. Děti začínají mnohem víc vnímat svět kolem sebe a je možné do jejich spánkových návyků konečně tak trochu šťouchnout. Nejdřív vám asi bude připadat nemožné, že byste se mohla v noci také trochu vyspat, ale to, že budete děťátko učit v noci spát již dnes, přinese časem zasloužené ovoce.
| Věk | Co očekávat | Doporučení |
|---|---|---|
| 0-1 měsíc | Nerozlišuje den a noc | Začínejte s jemnými rituály, hodně kontaktů |
| 6 týdnů-3 měsíce | Začíná se formovat biorytmus | Zavádějte pravidelné večerní rituály |
| 4-6 měsíců | 4měsíční regrese, začátek samostatného usínání | Naučit usínat bez krmení/houpání, možné přesunutí do vlastního pokoje |
| 6-12 měsíců | Část dětí spí celou noc | Posilovat rutinu, zkracovat noční krmení |
| 1-2 roky | Většina dětí spí déle, některé stále vstávají | Pravidelný režim, případné odvyknutí od dudlíku |
Někteří lidé se domnívají, že metoda „kontrolovaného pláče“ naučí děti lépe usnout samotné. Jde o to, že necháte děťátko nějakou dobu plakat, pak přijdete, ukonejšíte ho a postupně budete prodlužovat dobu, než přijdete. Vyžaduje to však hodně nervů, abyste dokázala ihned nejít do pokoje a nepochovat ho. Na podobném principu je založena i jemnější metoda, kdy pokud začne vaše dítě plakat, pohlaďte ho, řekněte dobrou noc a opusťte místnost. Pokud budete muset jít zpět, neopínejte se o zvedání z postýlky, ale opakujte proces.
Každá maminka i děťátko se liší. Proto si příliš nelamte hlavu s tím, když nějaká rada u vás nefunguje. Mějte trpělivost, vždyť spánek dětí je velká věda. Nedávejte si zbytečná předsevzetí, nechte čas plynout. Třeba vás překvapí, jak se jednotlivé situace samy jednoho dne vyřeší.
Nejste v tom sami. Jsme maminky dohromady 4 dětí. Nabízíme Vám naše příručky o spánku dle věku miminka, telefonické konzultace a poradenství. Pamatujte, nejste v tom sami, jsme v tom s Vámi! Veronika & Gabriela.
Pokud si nejste jistí, zda vaše dítě reaguje správně nebo zda jsou jeho probouzení způsobeny něčím vážnějším než zlozvyky, poraďte se s pediatrem. Pamatujte, že každé miminko je jedinečné a co funguje na jedno, nemusí fungovat na druhé.
Copyright © pohodanovapec.cz
