Klub osamělých srdcí seržanta Pepře: Historie a kontroverze
Když se řekne Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, tak mají jasno jak fanoušci slavného alba Beatles z roku 1967, tak i posluchači Českého rozhlasu. Pod tímto názvem byl v letech 2005 až 2019 vysílán pravidelný týdeník hudebního publicisty Jiřího Černého, který v něm formou krátkých vzpomínek prokládaných písničkami umožňoval nahlédnout do svého soukromí i zákulisí své práce.
Obálka alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band od Beatles, které inspirovalo název pořadu.
Pořad vznikl z iniciativy Jana Spáleného a Jiřího Vejvody, který také vymyslel jeho název. Vyplývá z něj, že pořad má oslovovat lidi, kterých se tak či onak dotkla generační hudba kolem skupiny Beatles a jejího alba Kapela seržanta Pepře z Klubu osamělých srdcí (1967). Z titulní skladby tohoto alba je také znělka pořadu. Klub se vysílal od 8. září 2005 do 24. prosince 2018. Během svého působení v pořadu Klub osamělých srdcí seržanta Pepře odvysílal 551 autorských premiér, ve kterých se věnoval české i zahraniční hudební scéně.
Osobnost Jiřího Černého
Jiří Černý začínal jako redaktor časopisu Mladý svět, řada lidí však bude jeho jméno spojovat především s rozhlasem. Zakladatel první rozhlasové hitparády, ale také autor knih či článků nebo průvodce takzvanými antidiskotékami. „V prosinci 1964 jsem začal s Mirkou, se svou první ženou, dělat pořad, který se jmenoval Dvanáct na houpačce. Byla to vlastně jakási první československá hitparáda. Lidé psali, co chtějí z těch písniček slyšet.
Po srpnu 1968 připravil Černý k vydání první album Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka. I kvůli tomu musel na dvacet let zmizet z tehdejšího Československého rozhlasu. Po zákazu však hudbu neopustil. Podle některých tradovaných verzí byl Kryl ke zpěvu donucený, to je však podle Černého mýtus. „Našel jsem ho v jedné místnosti už s Gottem, kde si právě domlouvali, v jaké tónině budou tu hymnu zpívat. V současnosti mohou lidé Jiřího Černého slyšet třeba i na vlnách Českého rozhlasu.
Jiří Černý, významný český hudební publicista.
Ukončení spolupráce s Českým rozhlasem
Zvláštní dění v Českém rozhlase v poslední době pokračuje. Přední postavě české hudební publicistiky Jiřímu Černému nebyla prodloužena smlouva o spolupráci s Českým rozhlasem. Proběhlo to tak, že byl nejdřív loni v prosinci zrušen jeho dlouholetý pořad Klub osamělých srdcí seržanta Pepře na stanici ČRo Dvojka. Pořad běžel třináct let. Poslední díl byl odvysílán 24.12.2018. Spolupráce s ním byla ukončena pouze na základě souhrnné zprávy zhruba měsíc předem. O tomto podivném chování Českého rozhlasu upozornila FB stránka Milion chvilek pro demokracii.
Jiří Černý popisuje okolnosti: „Že bude poslední a v lednu 2019 už se budou vysílat jen reprízy, to jsem se dozvěděl ze souhrnné rozhlasové informace 28. 11. 2018. Už zjara 2018 jsem byl vedením stanice Dvojka dotázán, jestli bych nebyl ochoten své pořady nadále dělat za poloviční honorář. To jsem odmítl.
Jiří Černý se na svých stránkách Načerno.cz brání prohlášením s titilkem Český rozhlas o mně třikrát lže. „Mou zprávu o zrušení pořadu Klub osamělých srdcí seržanta Pepře dodatečně ‚vysvětlil‘ mluvčí Českého rozhlasu Jiří Hošna. Pro Echo24 uvedl, že:
- Ukončení spolupráce se mnou proběhlo po vzájemné dohodě.
- Jsem deklaroval, že jsem už sám uvažoval o skončení spolupráce.
- Nic z toho není pravda. Nikdo se o ničem se mnou nedohadoval, vedení Dvojky mi prostě oznámilo, kdy končím. Nikomu jsem předtím neříkal, že sám uvažuju o skončení spolupráce.
Nemůžeme se divit, že na internetu okamžitě vznikla petice pod názvem „Za návrat Jiřího Černého do Českého rozhlasu 2 a obnovení pořadu Klub osamělých srdcí seržanta Pepře“.
Kurkuma a pepř: synergický efekt
Kontroverze s Petrem Žantovským
Pikantní ovšem je, že se tak děje v té samé době, kdy se jiní lidí derou po stupíncích naopak nahoru. Tak například turbodocent z podivuhodné Panevropské univerzity Petr Žantovský (na této univerzitě se to proruskými elementy jen hemží a chválícími oponenty práce byli Václav Klaus a Miloslav Bednář). Zábavné na tom je, že Žantovský patřil k lidem, kteří se autorsky uplatnili v časopise Melodie poté, co tam byla v roce 1983 ukončena činnost lidí jako právě Jiří Černý, Jan Rejžek a dalších.
Žantovský proslul tehdy i otevřeným dopisem, kde napsal: „Věřte mi, že ať jste udělal v minulosti cokoliv, budoucnost se bez Vás klidně obejde, nepřesvědčíte-li ji sám o opaku. Vždycky se totiž najde tucet jiných, kteří mají chuť a odvahu, kterou Vy jste v sobě zapřel a pozamykal. Ono totiž sedět někde vpovzdálí a od kouřící kávy hustě lát je podstatně snadnější než opřít se o dveře vlastním ramenem. Na to má však člověk od přírody mozek, aby jím vydedukoval, že ramen musí být více, je-li to třeba.
Petr Žantovský je také aktérem prapodivné Krameriovy ceny proruských dezinformačních webů (Asociace nezávislých médií), v jejíž porotě zasedá i ředitel Českého rozhlasu Zavoral. S ním tam byl také Radomír Pekárek ze serveru Prvnízprávy.cz a Babišův loutkový šéfredaktor Plesl.
Navíc se k těmto okolnostem váže i podivná náhoda. Před pár dny se totiž stal místopředsedou ČTK Petr Žantovský, který Černého v roce 1985 nahradil v časopise Melodie, což je rozhodně prapodivná náhoda. Vypadá to, že se historie opakuje.
Jiří Černý si teď prožívá podruhé normalizačí praktiky, byť je dnes možnost jiného působení samozřejmě naštěstí úplně jiná. Žantovský dění za normalizace 80. Uplynuly desítky let a údajný generační problém nám nějak nezmizel. On to asi nebude generační problém. Spíš je zvláštní, jak se do významných funkcí v mnoha médiích dostávají do čela lidé, o kterých by se dalo s jistým sebezapřením říci přinejmenším to, že jsou divní. Pokud jde o vkus a metody.
Rozhlasový pořad Jiřího Černého dává ve formě krátkých vzpomínek proložených písničkami nahlédnout do soukromí hudebního publicisty, do jeho pracovních zvyklostí i do hudebního zákulisí.
