Copyright © pohodanovapec.cz 
Autobiografický román Betty MacDonaldové, v českém překladu známý nejčastěji jako Vejce a já (angl. The Egg and I), líčí s humorem a nadhledem život na slepičí farmě a střet romantických představ s drsnou realitou farmářského života. Hlavní vypravěčka v první osobě popisuje epizody ze svého života na venkově, komentuje sousedy, manžela i každodenní práce, přičemž vše prožívá s ironií a sebeironií.
Betty MacDonaldová se provdá za Boba a následně s ním zakotví na slepičí farmě v odlehlém koutě severozápadní Ameriky, v divokém a deštivém prostředí Olympijských hor. Manželovo přání chovat slepice se stane osou jejich společného života: Bob chtěl chovat slepice. Tak jsme šli chovat slepice. A já jsem mu pomáhala. Společně staví obydlí pro slepice, věnují se krmení a péči o stovky ptáků, sběru vajec a dalším farmářským pracím.
Denní režim na farmě je náročný: Bez elektřiny a s nedostatkem vody měla Betty problém všechno zvládat. Denně vstávali ve čtyři hodiny ráno a chodili spát udření prací. Betty musela pomáhat Bobovi při chlapských pracích, zároveň ale měla na starosti všechny ženské práce. Jejímu úsilí často neodpovídaly výsledky: Slepice jsou podle mě nejnevděčnější tvorové na světě. Když jim dáte to nejlepší krmení, nejteplejší kurník a nejlepší péči, odpoví vám tím, že snášejí vejce s krví, s dvojitým žloutkem nebo vůbec žádná.
Kniha řeší několik významných motivů: střet romantických představ o životě na venkově s drsnou realitou farmářského života; postavení ženy v manželství a společnosti; ženská obětavost a odolnost; humor jako prostředek překonávání těžkostí. Důležitým motivem je i ženská role a očekávání, která jsou na ženu kladena: Matka nás učila, že je povinností ženy postarat se, aby byl její manžel šťastný ve své práci.
Autorka zdůrazňuje sílu ženské odolnosti a schopnost najít smích i v situacích, které by jiní propadli zoufalství. Kniha ukazuje, že skutečný život na venkově je plný dřiny, nečekaných komplikací a zklamání, ale že s humorem a nadhledem lze překonat i ty nejtěžší chvíle.
Kniha je vyprávěna v první osobě jako volné pásmo vzpomínek, epizod a anekdotických příběhů z farmy. Slovní zásoba je jednoduchá, barvitá, plná humorných obratů, sarkasmu a nadsázky. Postřehy hrdinky jsou často krajně subjektivní a ironizující: Trávníček si všímá, že snad v celé knize nečteme popis, který by nebyl „krajně subjektivně pojat“. A pokaždé rovnou přichází ironizování.
Popisy každodenních činností jsou detailní: krmení a péče o slepice, sběr vajec, praní prádla, vaření, zavařování, práce na zahradě. Mnohé z těchto scén jsou líčeny humorně, jindy pak až únavně detailně - někteří čtenáři si stěžovali, že popisy jsou místy zdlouhavé (např. proces praní prádla je popsaný snad na tři strany, ale těhotenství v jednom odstavci?!).
Součástí příběhu jsou i nebezpečí a radosti přírody: prasklá vodní nádrž, útěk slepic, invaze škůdců, divoké šelmy - naštěstí byl Bob dobrý lovec, který dokázal zastřelit šelmy, jež je ohrožovaly. Na druhou stranu mají Betty a Bob mnoho zdravé, pestré stravy, která se kolem nich vyskytovala v obrovských množstvích.
Humor je hlavním nositelem vyprávění; sarkasmus autorky se trefil do všeobecné nálady panující těsně po válce, což přispělo k okamžitému bestsellerovému úspěchu knihy po vydání v roce 1945. Vtipné jazykové prostředky a přesné popisy vytvořily optimistické vyznění knížky: Kniha mě pobavila, líbily se mi vtipné jazykové prostředky, se kterými autorka docílila optimistického vyznění knížky.
Sociální a kulturní peripetie se prolínají s komickými sceneriemi - setkání s rodinou Kettlových, jejich hlasitý smích, praktická životní moudrost paní Kettlové („Když brečí, dejte jim na zadek. Když nekřičí, taky.“) - vytvářejí živé obrazy komunitního života v odlehlé krajině.
Kniha se po svém vydání stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Autorka i její rodina si prošly obdobím slávy a pozornosti médií. Než se v Americe na román zapomnělo, studio Universal koupilo práva za rovných 100 000 dolarů a vznikl film (1947). Hrdinčina sršatá hubatost a kousavý humor se v něm poněkud ztrácejí. Rovněž nesvár obou manželů je závěrem smířen.
V českém kulturním kontextu se kniha setkala s nebývalým zájmem: Na světě pak jde najít jedinou zem, které pojetí knihy „mentálně“ vyhovovalo na 100%. Čechy. Trávníček dokonce srovnává Vejce a já s dalšími díly, hledá paralely s Babičkou nebo s filmem Mrazík a analyzuje fenomén čtenářské recepce v české kultuře. Trávníček si dal s dvě stě padesátistránkovou analýzou práci a ve čtyřech částech vypráví osudy spisovatelky a příběh jejích knih v České republice.
Vedle chvály se objevily i kritické hlasy: někteří čtenáři knihu považují za oddechovou, ale místy zdlouhavou; také rasisticko-koloniální vsuvky jsou v textu otřesné a bez reflexe, což vyvolává diskuse o dobovém kontextu a překladu (např. překlad Evy Marxové, Argo 2008, místy kostrbatý). Někteří recenzenti kritizují pořadí vyprávění jako poněkud chaotické, jiní si pochvalují autenticitu, nadhled a terapeutický účinek knihy („Skvělá antidepresivní knížka, plná neuvěřitelných příhod“).
V různých jazycích a kulturách dochází k odlišným recepcím. V Čechách kniha získala zvláštní status a byla srovnávána s domácími fenomény; Jiří Trávníček a jiní badatelé se zabývali přijetím a fenoménem „českého zázraku“. Některé české čtenářky nacházely v knize útěchu a oporu: Když mě život přitlačí ke zdi, sáhnu do poličky a vytáhnu knížku Betty MacDonaldové. Má neuvěřitelný talent jak životní trable podávat s lehkostí a humorem.
Kniha je vhodná pro čtenáře hledající lehké, humorné a autobiografické vyprávění s důrazem na ženský pohled, pro milovníky venkovských příběhů i pro ty, kdo ocení sociokulturní vhled do života na farmě v první polovině 20. století. Jde o oddechové čtení s hodnotou historického svědectví a literární lehkosti.
Chutný oběd: Gratinovaná vejce
| Prvek | Popis |
|---|---|
| Autor | Betty MacDonaldová |
| Žánr | Autobiografický román, humor |
| Hlavní téma | Život na slepičí farmě, ženská role, humor proti útrapě |
| Styl | První osoba, anekdotické epizody, sarkasmus, nadhled |
| Doba a místo děje | 20.-30. léta 20. století, severozápadní Amerika (Olympijské hory) |
| Kulturní dopad | Bestseller 1945, film 1947, silná česká recepce a odborné analýzy |
V závěru lze říci, že Vejce a já je kniha, která kombinuje humor a autobiografické záznamy, přináší upřímný ženský hlas a ukazuje jak drobné, každodenní nepohodlí, tak radosti života na venkově. Pro mnoho čtenářů zůstává oblíbenou klasikou, kterou si někteří otvírají znovu při splínu, jiní ji cení pro historický a kulturní kontext a pro nevtíravé, laskavé vyprávění.
Copyright © pohodanovapec.cz
