Srovnání cen cukru: Vyplatí se jezdit pro levnější nákupy do Německa, Polska a na Slovensko?
Má smysl jezdit do ciziny ušetřit s českým příjmem? Už neplatí pravidlo, že v Polsku vždy ušetříte nákupem skoro čehokoli, nebo že v Německu je kvalitnější a levnější zboží.
Obecně napsáno ano, některé sortimenty vyjdou v zahraničí levněji, ale cena nákupu je jen jednou z hodnot, které musíte počítat. Hned na začátek vám prozradíme, že pro levnější potraviny nemusíte nutně do zahraničí.
Kdo chce šetřit a bydlí v pohraničí, nakupuje přece v Polsku, nebo v Německu. Nejspíše nikdo nejezdí „šetřit“ při nákupu zboží denní spotřeby na Slovensko, do Maďarska a do Rakouska.
Časopis dTest přinesl další srovnání levných nákupů z Německa, Rakouska, Slovenska, Polska a Česka. Předmětem srovnání byl toastový chléb, sardinky v oleji, tuňák v oleji, vaječné těstoviny, ovocné přesnídávky, dětské příkrmy a citrónové limonády.
Cílem srovnávacího nákupu bylo poukázat na rozdílnou kvalitu potravin, které jsou v dané kategorii nejlevnější. Vedle toho dTest potvrdil dvojí kvalitu paprikových chipsů Lay´s, klasické Coca-Coly a tuňáka Rio Mare.
Časopis dTest už jedno kvalitativní srovnání nejlevnějších chlazených a mrazených produktů provedl, tentokrát si posvítil na nechlazené výrobky. „Rozhodli jsme se na dalších příkladech porovnat, jaký je rozdíl mezi deklarovanou kvalitou nejlevnějších potravin prodávaných u nás a v sousedních státech. Kupovali jsme ty nejlevnější výrobky daného typu v nabídce,“ vysvětluje Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest a dodává: „Opět se potvrdilo, že za Německem zaostáváme v ceně i kvalitě zboží. Důvodů bude zřejmě několik, svou roli mohou hrát rozdíly v legislativě, úrovni trhu a citlivosti zákazníků na kvalitu. Pro spotřebitele nakupující v Německu a Rakousku je výsledek srovnání potěšující - i nejlevnější položky v nákupním košíku mají kvalitní složení. Naproti tomu obdobné výrobky koupené v Česku, na Slovensku a v Polsku mají problémy s přítomností nadbytečných přídatných látek a s nižším obsahem nebo kvalitou hlavních surovin. Zboží z českých regálů obsadilo v evropském srovnání kvality několikrát poslední příčku.
Redaktoři časopisu dTest nakoupili potraviny v české, slovenské a německé pobočce řetězce Kaufland, polském supermarketu Biedronka a v rakouské prodejně Spar. „Nejlevnější potraviny jsme nakupovali bez ohledu na to, o jakou jde značku. Pořadí jednotlivých výrobků jsme určili podle údajů deklarovaných na etiketě. Sledovali jsme množství a kvalitu hlavních složek, například podíl a formu použitého rybího masa. Srovnání nejlevnějších potravin dostupných u nás a ve čtyřech sousedních zemích ukázalo, že v Německu a Rakousku by bylo možné nakupovat jen podle ceny, bez obav o kvalitu koupeného zboží. Při domácích nákupech je třeba vždy kontrolovat i složení výrobků. Deklarovaná kvalita nejlevnějších českých výrobků byla totiž u více než poloviny případů ta nejslabší. Mezi vítězi mezinárodního srovnání je jediný český zástupce, a to v kategorii citrónových limonád.
V čem naše potraviny zaostávají? Nejlevnější toustový chléb koupený v Česku neobsahuje ani gram másla. České vaječné těstoviny obsahují nejméně žloutku. Nejvýraznější rozdíly v kvalitě jsou u rybích konzerv. V konzervách českých, slovenských ani polských sardinek nejsou pravé sardinky. Zatímco v Německu a Rakousku se i nejlevnější tuňák v oleji prodává ve formě filet, nejlevnější konzerva koupená v Česku obsahovala jen tuňákovou drť. Český dětský příkrm s masem obsahuje méně zeleniny, ovocná přesnídávka zase málo ovoce a moc cukru.
V kampani Stop dvojí kvalitě vyzvala nezisková organizace dTest spotřebitele k tomu, aby jí posílali svá podezření na rozdílnou kvalitu zboží stejných značek v Česku a zahraničí. „Při naší výpravě za levnými nákupy jsme do košíku hodili i potraviny, na které nás upozornili spotřebitelé přes www.dvojikvalita.cz a sociální sítě,“ říká Hana Hoffmannová a dodává: „Děkujeme za dobré tipy - dvojí kvalitu jsme odhalili u klasické Coca-Coly, paprikových chipsů Lay´s a tuňáka Rio Mare. Coca-Cola určená pro slovenský a český trh je (stejně jako americký originál) slazená fruktózo-glukózovým sirupem, zatímco limonády dovezené z Německa, Rakouska a Polska obsahovaly cukr. Paprikové chipsy Lay’s koupené v Česku a Polsku se smažily na směsi slunečnicového a palmového oleje, zatímco německé Lay’s jen na slunečnicovém oleji. A na rozdíl od českých a polských na jejich etiketě nenajdete glutamát. Porovnání českého a německého vzorku Rio Mare dopadlo podobně jako u nejlevnějších rybích konzerv. Etiketa českého Rio Mare tuňáka v oleji hlásala použití kousků tuňáka, zboží z Německa obsahovalo filety - tedy kvalitnější maso.
O důvodech, proč jsme se do tohoto srovnání pustili, jste si mohli přečíst v minulém vydání časopisu (dTest 10/2021). Neuškodí však zopakovat, jak jsme postupovali při nákupu vzorků. Kromě chlazených produktů, o kterých jsme informovali minulý měsíc, jsme zamířili také k nechlazeným regálům a sháněli v nich dva druhy toustového chleba, máslové sušenky, ovocný a masový dětský příkrm a pomerančový nápoj v tetrapackovém balení připomínající pomerančový džus. Vždy jsme vybírali jako zákazníci neovládající cizí jazyk, tedy pouze podle vzhledu výrobků. Následně jsme z obalů opsali údaje o složení a výživové hodnotě a na jejich základě seřadili výrobky podle jejich klesající kvalitativní úrovně.
Hroznový cukr a horská turistika
Naším cílem bylo porovnání úrovně trhů v jednotlivých státech. Domníváme se totiž, že právě rozdílná kvalita cenově dostupných potravin by mohla být jedním dílkem komplexního pohledu na problém dvojí kvality zboží na evropském trhu.
Výsledky aktuálního i předešlého srovnání jasně ukázaly, že nejdostupnější potraviny mají v různých zemích různou kvalitu. Vzhledem k tomu, že jsme nesrovnávali pouze výrobky stejných značek, nelze mluvit o klasickém případu klamavé praktiky prodeje zboží dvojí kvality. Nicméně se domníváme, že i námi zjištěné rozdíly přispívají k udržení dojmu, že se v některých zemích prodává kvalitnější zboží než u nás.
Proč tomu tak je? V první řadě je to rozdílná legislativa upravující kvalitu potravin. Většinu těchto předpisů si jednotlivé státy EU upravují samy a z naší zkušenosti víme, že například německé požadavky jsou mnohem konkrétnější než ty české. Možná ještě důležitější je fakt, že spotřebitelé nabízenou kvalitu akceptují. Důvodem je bezpochyby rozdílná kupní síla jednotlivých států, ale možná i nižší míra informovanosti spotřebitelů, kteří pak nesledují důležité informace.
Dobrou zprávou je, že se s tím dá něco dělat. Podobné srovnání před třemi roky ukázalo na velké rozdíly ve složení toustového chleba u nás a v Německu. Jak jsme na našich cestách za vzorky zjistili, světlý toustový chléb ve střední Evropě často obsahuje máslo. Kromě slovenského a rakouského zboží jeho přídavek deklarovaly všechny nakoupené vzorky, lišilo se však jeho množství. Nejštědřejší byli v Německu s 3,4 % másla, nejnižší obsah (2,4 %) deklaroval chléb z Maďarska. Český vzorek s 3,3 % másla skončil na druhém místě a mohli bychom na něm připomenout jeden důležitý detail. Srovnávaný výrobek se jmenoval Toastový chléb máslový, což podle pekařské vyhlášky č. 18/2020 Sb. znamená, že neobsahuje jiný tuk než máslo.
Kromě obsahu másla do pořadí v tabulce výrazně zasáhly také přídatné látky. Pro naše srovnání jsme si vybrali emulgátory a konzervanty, bez kterých se chléb může obejít. Většina vzorků to dokázala, výjimkou byl pouze maďarský chléb, ve kterém jsme narazili na obě sledovaná aditiva. Stejné látky jsme sledovali i u celozrnného chleba. Rozdíl byl pouze v tom, že přídavek konzervantů a emulgátorů v tomto případě deklarovaly dva vzorky - maďarský a rakouský.
Z důležitých ingrediencí nás u celozrnných chlebů zajímal samozřejmě podíl celozrnné mouky. Nejvyšším číslem se mohla pochlubit etiketa polského výrobku (62 %), na opačném konci skončil německý výrobek s 24 %.
Na třetím místě tehdy skončily sladkosti a ty byly v našem nákupním košíku zastoupeny sušenkami. Původně jsme měli na mysli křehké kulaté sušenky evokující máslové pečivo, ale při nákupu jsme narazili na potíže. V německém Aldi jsme místo nich našli jen prázdné místo a cenovku. Při druhém pokusu o nákup už v Aldi neměli ani cenovku, proto jsme pro ně výjimečně zašli do německého Kauflandu. Problémy nastaly i v Rakousku a Maďarsku, kde jsme museli zvolit máslové sušenky jiného typu.
Na máslo jsme narazili pouze ve třech výrobcích: německém, rakouském a polském. Jak rakouské, tak německé zboží dokonce kromě másla neobsahovalo žádný jiný tuk. Ve všech ostatních sušenkách jsme narazili i na palmový olej. K-Classic Butter Spritzgebäck (35 %). České, vizuálně velmi podobné sušenky Kaufland/K-Classic Gold Rings máslo neobsahovaly vůbec. Kupodivu jsme na máslo nenarazili ani u sušenek Opavia Club koupených na Slovensku . Chuťový dojem u nich zajišťuje máslové aroma.
První místo v tabulce získaly sušenky z Rakouska. Obsahovaly sice relativně skromných 1,2 % másla, ale na první místo je vyslaly jejich výživové údaje. Německé sušenky skončily zásluhou nutričních hodnot na druhém místě.
Sušenkami jsme se trochu přiblížili k dětem a u nich ještě chvíli zůstaneme. Příkrmy pro děti do tří let věku spadají do kategorie zvláštní výživy a podléhají podrobné regulaci složení a nutričních hodnot. Přesto se kvalita může lišit: u ovocných příkrmů například různou výší ovocného podílu, použitím zahušťovadel, přislazováním, případně používáním surovin z ekologického zemědělství. Všechna zmíněná kritéria jsme vzali v úvahu a díky nim se nám podařilo banánové příkrmy zřetelně rozdělit. První místo patří rakouské bio jablečno-banánové přesnídávce se 100% ovocným podílem. Konec tabulky sdílí v Česku a na Slovensku koupené banánové přesnídávky Hello. Poslední místo jim připadlo zejména kvůli deklarovanému přídavku cukru, což je věc, se kterou jsme se u jiných banánových přesnídávek nesetkali.
U masového příkrmu jsme se zaměřili na obsah masa, špaget a rajčat, deklarovaný přídavek škrobu či sladidel a biocertifikaci. První místo obsadily bio boloňské špagety z Rakouska, na druhé příčce vinou o něco vyššího obsahu soli skončil německý bio příkrm. Poslední příčku opět obsadilo maďarské zboží. Důvodem byl zejména přidaný glukózový sirup.
U dětských příkrmů jsme byli zvědaví i na cenové rozdíly. Ve srovnání výrobků pro malé děti jsme totiž před dvěma roky (dTest 8/2019) zjistili, že německé zboží bývá levnější než české. Aktuální čísla to potvrdila jen částečně - banánový příkrm byl v Česku levnější (7,30 Kč/100 g vs. 9,70 Kč/100 g), boloňské špagety u nás naopak vyšly dráž (12 Kč/100 g vs.
Největší překvapení přineslo porovnání pomerančových nápojů. Na nákupní seznam jsme si dali nejlacinější pomerančový nápoj prodávaný v tetrapackové krabici připomínající džus. Pointou bylo zjištění, co jsme si vlastně koupili: džus, pomerančový nektar, či ovocný nápoj? Z nákupu jsme si třikrát přinesli pomerančový džus, jeden nektar a dva ovocné nápoje. 100% pomerančovou šťávu z koncentrátu jsme si přivezli z Česka, Německa a Rakouska.
Zvláštní zmínku si zaslouží polský výrobek Garden Orange a to zejména kvůli zavádějícímu obalu. Čelo krabice díky obrázkům pomeranče i velké číslovce 100 % snadno vyvolávalo dojem, že nápoj obsahuje pouze pomerančovou šťávu. Ve skutečnosti však šlo o nápoj s 20 % ovocné šťávy, kde pouze 6,6 % připadlo na pomeranče. Zbylých 13 % tvořila jablečná a mandarinková šťáva, přičemž ani jeden z těchto druhů nebyl na čele krabice přiznán. A číslovka 100 %? Ta se týkala kompletního pokrytí denní dávky vitamínu C, kterou nabízí sklenice daného nápoje. Jinak měl výrobek ke 100% ovocné šťávě daleko - etiketa hlásala přídavek fruktózo-glukózového sirupu, náhradních sladidel, barviv i aromat. Maďarský výrobek byl tomu polskému v mnohém podobný.
Závěrem druhého dílu může být celková bilance našeho srovnání. V souhrnu jsme nakupovali 13 položek chlazeného i nechlazeného sortimentu a na straně 53 můžete najít graf ukazující, kolikrát se výrobky z jednotlivých zemí umístily na prvním až šestém místě tabulky. Nejúspěšněji si s šesti prvními místy v našem srovnání vedlo zboží koupené v Německu. V těsném závěsu za ním skončily rakouské vzorky. Na posledních místech tabulky naopak nejčastěji končily výrobky z Maďarska.
Zajímavé je i cenové srovnání. V tabulce vpravo na této straně opět můžete najít jak celkovou cenu zaplacenou za všech 13 položek, tak i měrnou cenu nákupu zahrnující pouze přepočítané ceny za 100 g či 100 ml výrobků. Porovnání měrných cen ukázalo, že nejlaciněji vyšel nákup v Polsku (100,20 Kč) a druhým nejlevnějším byl nákup v Česku (102,90 Kč). Německé zboží vyšlo v součtu měrných cen na 115,90 Kč, což ho staví na třetí místo. S ohledem na celkové výsledky v našem srovnání bychom tak o německém nákupu mohli hovořit jako o výhodném nákupu.
Primárně jsme hledali značkový výrobek z daného sortimentu, který se prodává ve všech státech. Když zrovna bylo zboží akci, platí cena z akce. Po technické stránce je nemožné bez jakýchkoliv výjimek sledovat „standardní ceny“ zboží. Na Slovensku bylo v akci za 266,02 Kč/kg.
Nakupovat ovoce a zeleninu v březnu? Odkud si myslíte, že bude? Nejčastěji ze Španělska, Itálie a z Maroka. Jablka pak mohou být ještě tuzemská, brambory taktéž.
Řeknete si, že lidem v pohraničí s Německem a Polskem je hej, mohou šetřit na nákupech. Ne tak docela. Pokud uděláte jednou měsíčně velký nákup v ceně např. 10 000 Kč a více, berete jej jako povinný rodinný výlet s autem, které stejně musí jezdit, pak ano, ušetříte. Ale jezdit každý týden autem jen pro levnější potraviny do zahraničí žádnou úsporu nepřinese, ledaže byste měli hodně času a nemuseli řešit náklady na provoz auta (a to nejsou jen pohonné hmoty). Protože po započtení těchto dvou parametrů úspora bude výrazně menší, nebo nulová, anebo taky záporná.
Proto jsme hledali i cestu, jak získat levnější nákupy bez nutnosti cestovat do ciziny.
- Musíte pečlivě sledovat akční nabídky potravinových řetězců.
- Pokud máte ve svém okolí velkoobchod Makro a dostanete se do něj, máte půl výhry. Další půlku vyhrajete, pokud si můžete dovolit koupit větší množství sortimentu.
Makro má téměř v každém kraji po jedné prodejně, takže není dostupné pro každého a je potřeba počítat i s ekonomikou času a dopravy. Pro obyvatele krajských měst to však může být dobrá cesta, jak nakoupit za dobré peníze a zapomenout na Polsko. Tady mají obrovskou výhodu Liberečáci a Ostraváci.
Dva příklady za všechny. Je libo 48% sýr Gouda za 117,19 Kč/kg? Nebo 40% Eidam za 101,90 Kč/kg? Toto jsou běžné ceny v Makru - ale za 3 kg sýru v celku. Takže si jej musíte sami nakrájet.
Prodejny Lidl nejsou zrovna typickým místem úspory. V Německu a Rakousku si místní lidé zakoupí více sortimentu za podobné, často nižší a jen zřídka vyšší ceny, než jsou v Česku. Pro Čechy se vyplatí nakoupit v Německu a Polsku, případně v Rakousku, pakliže jde o nákup v pohraničí. S rostoucími kilometry a potřebným časem případná úspora ztrácí význam.
Při platbě nákupu hraje roli i způsob platby za něj, protože vám do úspor hází vidle vydavatel platební karty a kurz, jaký použije. Nezapomínejte, že cesta na nákup do zahraničí taky něco stojí, i když ty peníze „nejsou vidět“. Primárně jde o váš čas a o náklady na cestu. Zajet si z Liberce do Žitavy (D) a Bogatynie (PL) na měsíční nákup bude fungovat, ale jet z Olomouce do Cieszyna (PL) je ekonomický nesmysl. Proto, Pražané, nejezděte nakupovat do Polska jen kvůli úsporám.
Nejlépe se mají Němci, za průměrnou mzdu nakoupí i trojnásobně více potravin. A tady je už vidět příklad, kdy nižší ceny a nižší příjmy Poláků neznamenají nižší životní úroveň. Nejhůře pak jsou na tom Maďaři a Slováci. My Češi jsme pak někde uprostřed. Nemáme se vysloveně špatně, ale mohli bychom se mít ještě lépe. Nízká konkurence, náklady na distribuci, marže a náklady na mzdy příliš nedovolí ceny snížit.
K uspořádání tohoto srovnání nás přivedla naše zkušenost z nákupů v česko-německém příhraničí. V německých obchodních domech lze často narazit na české zákazníky, kteří neumějí německy a zboží nakupují jen podle obrázku na obalu a ceny. I když si nemohli při výběru přečíst etiketu, bývají s nakoupeným zbožím spokojení a v zahraničí nakupují pravidelně. Toto srovnání ukázalo, že nákup „naslepo“ podle cenovky nemusí být vždy riskantní. Přesto doporučujeme zachovat ostražitost a i při nákupu v zahraničí procházet informace na obalu. Pozornost věnujte zejména datu trvanlivosti a skladovacím podmínkám. Nespoléhejte jen na vzhled obalu, v různých zemích se totiž mohou zvyklosti lišit a například čerstvý džus se může prodávat ve stejné krabici jako trvanlivý. Pokud vyjíždíte do zahraničí častěji, vyplatí se nastudovat si některá potravinářská slovíčka v jazyce cílové země.
Rozhodli jsme se proto porovnat, jaký je rozdíl mezi deklarovanou kvalitou nejlevnějších potravin prodávaných u nás a v okolních státech. Při nákupech jsme měli pouze dvě kritéria výběru - vzhledově se muselo jednat o výrobky podobného typu a vždy jsme kupovali ten nejlevnější produkt, který byl v nabídce. V České republice, Německu a Slovensku vedly naše kroky do řetězce Kaufland, v Polsku to byla Biedronka a v Rakousku jsme zavítali do prodejny Spar. Konkrétní výsledky najdete v tabulkách, zde jen nastíníme, jak jsme při srovnávání postupovali. Pořadí jednotlivých výrobků se odvíjí od údajů deklarovaných na etiketě.
Při hodnocení důležitých složek, například masa nebo ovoce, jsme upřednostnili výrobky, které jich deklarovaly více. Naopak u přídatných látek, třeba barviv či zvýrazňovačů chuti, na nás větší dojem udělaly výrobky, které si dokázaly poradit i bez jejich pomoci. Pokud se výrazně lišila také kvalita hlavní složky, zohlednili jsme i tento aspekt. U výživových kritérií záleží na jednotlivých případech.
Z nákupů jsme dovezli přes 80 výrobků. Pro větší přehlednost jsme výsledky srovnání rozdělili do dvou vydání. Naše první kroky vedly do mrazicích boxů, kde jsme hledali nejlevnější rybí prsty. Kvalita českého zboží byla jednoznačně nejslabší. V Česku koupený výrobek byl z mletého a strojně odděleného rybího masa, navíc ho ještě bylo o 15 % méně než v prstech ze všech ostatních států.
V kategorii uzenin, do které jsme vybrali silné párky a měkký a točený salám, české zboží také žádné prvenství nezískalo, rozdíly v kvalitě však nebyly až tak propastné. Měkký salám nebo silné párky obsahem masa nestačily na německé a v porovnání s jinými jim uškodil vyšší obsah tuku, případně soli. U točeného salámu patřil český výrobek mezi ty masitější. Obsahoval však jen vepřové maso, a proto jej předběhly točené salámy z Německa a Rakouska, ve kterých bylo navíc i hovězí. Kvalita uzeniny nás zajímala i u lahůdkového salátu. Vybrali jsme takový, který podle obalu evidentně obsahoval maso. Z Rakouska a Německa jsme dovezli Fleischsalat, z České republiky pařížský a ze Slovenska pochoutkový. Český a slovenský zástupce dopadly nejhůře. Kamenem úrazu byla kvalita použitého salámu. Zatímco pečená německá sekaná, rakouský Extrawurst i polská slanina byly vyrobeny z masa, česká a slovenská uzenina stály na bázi separátu.
Posledními dvěma položkami byly ovocný jogurt a kysané zelí. Českému jogurtu se vedlo dobře, skončil na druhém místě hned za vzorkem z Rakouska. Etiketa českého vzorku deklarovala nejvyšší podíl jahod a přídavek probiotických bakterií.
Na kysané zelí jsme se zaměřili proto, že nás při nedávném testu jeden z oslovených odborníků upozornil na nižší obsah soli v německém zelí. Německé i polské zelí mělo nižší obsah soli a na rozdíl od českého, slovenského či rakouského se obešlo i bez konzervantů. Rozdíly byly i v pevném podílu, tedy hmotnosti samotného zelí.
Na nákupech dvojí kvality jsme zohlednili i výrobky, o jejichž rozdílnosti se již mluvilo dříve, případně ty, na které jste nás upozornili v rámci kampaně Stop dvojí kvalitě. Z chlazeného zboží to byl margarín značky Rama. S výjimkou Rakouska se všude prodává Rama se 60 % tuku, jen ta rakouská ho obsahuje 80 %. Složení všech vzorků bylo ale v principu stejné. Tukovou složku vždy tvořila směs palmového a řepkového oleje. Lišil se ale deklarovaný podíl obou druhů olejů. Nejvíce řepkového oleje obsahovala rakouská varianta (53 %), po ní následovaly česká, polská a slovenská se shodnými 45 %.
S obsahem jednotlivých druhů olejů souvisel i profil mastných kyselin. Německý, rakouský a polský margarín na obale nesly rozšířenou verzi výživové tabulky, z níž jsme vypočítali procentuální podíl jednotlivých typů kyselin ve výrobku. Nejvyšší podíl nasycených mastných kyselin obsahuje německá verze, nejméně pak polská. Ta měla naopak nejvyšší podíl všech typů nenasycených mastných kyselin, včetně prospěšných omega-3.
Kvalita nejlevnějších položek se tedy v různých státech lišila. Musíme však přiznat, že se lišily i ceny. Srovnáme-li ceny výrobků, které se nám podařilo nakoupit ve všech pěti státech, tak nejdražší byl nákup v Rakousku, kde jsme za chlazené položky nechali 181,80 Kč. Nejlevněji, za 156,80 Kč, jsme nakoupili v Německu. Do celkové ceny nákupu samozřejmě zasáhla i různá velikost balení. Porovnali jsme proto i součet měrných cen, tedy jako bychom od každého výrobku koupili pouze 100 g. Pořadí států se tím trochu změnilo. Rakousko zůstalo nejdražší (68,50 Kč) a my jsme se s cenovkou 46,30 Kč dostali na pozici nejlevnější země. Právě ve srovnání měrných cen vynikl velký rozdíl mezi nejlevnějším německým a českým zbožím. Německé produkty prodávané za podobnou měrnou cenu obsadily v porovnání kvality všech chlazených výrobků dvakrát první místo.
Čím to je? Použití levnějších surovin, například strojně odděleného masa, by ukazovalo na snahu o dosažení co nejnižší ceny. Svou roli však zřejmě hrají i velmi důkladné německé (a rakouské) předpisy pro kvalitu potravin. V porovnání s těmi českými definují širší okruh výrobků, například různé typy lahůdkových salátů, nebo určují, kolik ovoce musí obsahovat ovocný jogurt. Česká legislativa dává výrobcům ohledně receptur větší volnost.
V tabulce níže už jsou čistá data z jednotlivých prodejen a nákupů v nich. Jde skutečně jen o vzorek, základní ukázku, „jak je to jinde“.
| Potravina | Česká republika | Německo | Polsko | Slovensko | Rakousko | Makro |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Sýr Gouda 48% | - | - | - | - | - | 117,19 Kč/kg |
| Sýr Eidam 40% | - | - | - | - | - | 101,90 Kč/kg |
| Vepřová šunka (Dulano) | - | - | - | - | 315 Kč/kg | - |
| Rybí konzerva | 170 g | 200 g | 170 g | 170 g | 200 g | - |
Mapa testu cen potravin a cen pohonných hmot. Autor: Dalibor Z.
