Copyright © pohodanovapec.cz 
Párek v rohlíku je jedno z typicky českých národních jídel prodávaných zejména ve vietnamských a čínských bistrech. Nejde opět o párek z masa, ale ze sóji, který je vydatně ochucen paprikou. Párek v rohlíku se skládá ze tří částí - rohlíku, kuřecího nebo národního párku a ochucovadla, což je kečup nebo hořčice. Ochucovadlo si můžeme vybrat. Dnes si párek v rohlíku dává celá rodina, děti s jemným kečupem Hamánek, dospělí s ostrým kečupem Otma a milovníci pálivých chutí s Čertovskou či Cikánskou omáčkou Otma.
Maso zpracované do formy párku zmínil ve své Odyssei už básník Homér v 9. století př.n.l., vznik toho, jak ho známe dnes, se připisuje Německu. Ve Frankfurtu nad Mohanem je podle dobových záznamů prodávali už v roce 1487, tedy ještě před tím, než Kryštof Kolumbus dorazil do Ameriky. Frankfurtský párek z vepřového masa se označuje za praotce párků, o slovo se ale hlásí i Vídeň, která by si díky slavnému vídeňskému prvenství v objevu hot dogu také chtěla připsat. Do Spojené státy se párky dostaly jak jinak než díky migrantům. Ti si je dovezli jako jedno ze svých know-how a místní si je zamilovali.
V USA začal hot dog své tažení: Název hot dog ale souvisí s tvarem klobás, které Newyorčanům připomínaly jezevčíky. Horký pes, tedy hot dog česky, vůbec nenaznačuje, že se jedná o párek v housce. Název se opět váže zpět k Německu, kde dlouhé a tenké uzenině říkali dachshund, jezevčík. Hot dogy začaly být velmi populární, protože byly levné a chutné, a dnes se ve Spojených státech vyrábí neskutečné množství verzí.
Kdo dal párek poprvé do rozřízlé housky už se nedozvíme, v archivech našli zmínku, že z vozíku párky prodávali v New Yorku spolu s mléčnou houskou a kysaným zelím už kolem roku 1860. V roce 1871 si německý pekař Charles Feltman otevřel první stánek s hot dogy na Coney Island a během první roku jich prodal 3684. Popularitě hot dogů pomáhaly velké akce. V Chicagu se na ně stály fronty v roce 1893 během Světové výstavy a ve stejném roce se začali prodávat na baseballových zápasech.
Párek v rohlíku se v Československu poprvé objevil v roce 1972, a to v Českých Budějovicích jako pikador. Párek v rohlíku odstartoval svou slavnou éru v Československu před padesáti lety. První fronty stáli lidé na pochoutku nazvanou pikador v Českých Budějovicích. Nápad přivezl řezník Václav Masopust z dovolené ve Španělsku. Tento obraz ve španělském Madridu zaujal řezníka-uzenáře Václava Masopusta v roce 1972, když byl s manželkou Věrou na dovolené.
U výlohy s občerstvením prodavač kmitá kolem šesti bodel, která zahřívají rohlíky. Děravé je vytahuje a do každého dá teplý párek namočený do hořčice. Jak vzpomíná jeho dcera Jitka Bosáková, to byl základ pro budoucí párek pikador. Pojmenování pikador bylo asociací na návštěvu španělské koridy. „… kde vidím matadora, pikadora, jak zapíchává kopí do hrudí býka, jsem rozhodnut a doma podám zlepšovák a nazvu to pikador,“ popisuje Masopust v deníku.
Pikador zažíval své chvíle slávy v 70., 80. a 90. letech minulého století. „Velké oblibě se pikadory těšily každé léto na celostátní zemědělské výstavě Země živitelka,“ uvádí deník řezníka. Poměrně brzy se pak začal tento fast food prodávat v Praze na Staroměstském náměstí již jako párek v rohlíku.
Proč název zůstal do současnosti výsadou Jihočechů, se podle Bosákové už jen těžko zjistí. Příběh tohoto rychlého občerstvení později putoval napříč republikou právě díky deníku, jehož pasáže vnuk Michal uložil v kešce, schránce dohledatelné podle GPS souřadnic. Jak upozorňuje Bosáková, je s tím spojena řada nepřesností a polopravd. „Mnohokrát jsme se i zasmáli,“ říká s tím, že její otec nedostal ocenění Zlepšovatele roku 1972 Jihočeského kraje, jak naposledy napsaly jedny noviny.„Na to tu byli jiní kabrňáci z průmyslu a zemědělství. Toto bylo pouze v rámci podnikového ředitelství Potravin Jihočeského kraje,“ vysvětluje.
Zda pikador přežije v konkurenci aktuálních street foodů další desetiletí, podle Bosákové není vůbec podstatné. Několika generacím dal ale vzpomínku. „Nostalgicky si dáváme pikadora s vnučkou Barborkou či Meduškou v letňáku v Černé v Pošumaví. Ony vědí, že to v republice rozšířil jejich praděda. A to stačí. Kdyby to mělo pro ně i další naše vnoučata Klárku a Kryštofa být motivací, že svět je dobré místo k poznávání, budeme šťastni. Točit se jen kolem komína život neobohatí. A třeba něco někde uvidí a připraví dalším generacím budoucí vzpomínku,“ uzavírá.
Párky mívají rozdílnou kvalitu, výrobky ze psa nebo z prasopsa zpravidla obsahují nejvíce masa. Standardní párky bývají vyráběny z drůbežího separátu, což je směs rozemletých kostí, hlav, zobáků, pařátů a peří ze starých vyřazených slepic. Díky tomu bývají tyto párky křupavé a přitom levné. Dalším druhem párku užívaným pro účely výroby párku v rohlíku, je tzv. debrecínka. Nejde opět o párek z masa, ale ze sóji, který je vydatně ochucen paprikou.
Jak prodloužit životnost potravin
Rohlík musí být nejméně tři dny starý, aby byl vláčný a nedrobil se. Pokud možno, měl by obsahovat i ušlechtilou plíseň, která obsahuje zdraví prospěšné vitamíny. Jako ochucovadlo se nejčastěji používá kečup nebo hořčice. Jak má správný párek v rohlíku vypadat? „Jen a pouze vídeňský párek a jen a pouze plnotučná hořčice. Ovšem i vídeňský řízek má být jen a pouze z telecího masa, takže dogma není v gastronomii nic,“ poznamenává.
U výlohy s občerstvením prodavač kmitá kolem šesti bodel, která zahřívají rohlíky. Děravé je vytahuje a do každého dá teplý párek namočený do hořčice. Když se vše udělá tak, jak já si to přeji, je to chutná, poměrně levná, rychlá, hygienická svačinka. Zájem je i v okresních městech. Podle dobových fotografií stála porce 2 koruny 40 haléřů, zatímco kilo chleba si lidé tehdy koupili za 2,60 korun československých a půllitr lahvového desetistupňového piva stál 1,70 koruny.
Pikador zažíval své chvíle slávy v 70., 80. a 90. letech minulého století. Pak ho začaly vytlačovat především hamburgery a hot dogy. Jaký je vlastně rozdíl mezi pikadorem a hot dogem? „Hodně velký, protože hot dog je do bagety a je tam kečup, hořčice, smažená cibulka, kyselé zelí, párek a navrch i tatarka, u premium verze ještě sýr,“ odpovídá Jaroslava Hofmanová.
Aby ne, vždyť právě tady v roce 1972 pikador vznikl. Párek v rohlíku znají asi všichni, jen někteří ale také vědí, že na jihu Čech, zvláště v Českých Budějovicích, mu místní neřeknou jinak než pikador. Jediné město, kde si párek v rohlíku nekoupíte, jsou Budějce. V Českých Budějovicích vyrábí a prodává pikadory Jaroslava Hofmanová. Základem je podle ní správně prohřátý rohlík, do kterého pak vloží párek.
Podle dobových fotografií stála porce 2 koruny 40 haléřů, zatímco kilo chleba si lidé tehdy koupili za 2,60 korun československých a půllitr lahvového desetistupňového piva stál 1,70 koruny. Párek v rohlíku se jako levná a rychlá svačinka začal rozšiřovat v ulicích i na výstavách a později na trzích a stáncích po celé republice.
Recepty s párkem pro každou příležitost
| Rok / událost | Fakt |
|---|---|
| 1487 | Prodej párků ve Frankfurtu nad Mohanem (historické zmínky) |
| 1860-1871 | Hot dogy v New Yorku, první stánek na Coney Island (Charles Feltman) |
| 1972 | Vznik pikadoru v Českých Budějovicích, Václav Masopust |
Rok 1972 - hra na radost: V socialistickém Československu panovala doba normalizace. Rok 1972 neměl příliš světlých chvilek. Hokejoví fanoušci jásali nad zlatem na světovém šampionátu v Praze. Mnohé rodiny však byly napnuté. V tomto roce končily v podnicích, školách a organizacích takzvané prověrky. „Jak jsi se, soudruhu, choval v roce 1968? Emigroval někdo z rodiny na Západ? V rádiu k tomu vystartoval s novou písní Karel Gott, jenž bezstarostně zpíval, že kávu si osladí o trochu víc,“ vzpomíná Bosáková.
Rodina tehdy třiapadesátiletého Václava Masopusta se však těšila z povolení na čedokářský zájezd do zahraničí - Španělska. „Byla to taková opožděná svatební cesta. Otec byl šest let vdovcem a v roce 1971 se znovu oženil,” dodává Bosáková. Vždycky chtěl poznat svět, což se mu v roce 1949 ne právě zdařilo. Tehdy totiž sebral recepty a své řeznické nože a chtěl ‘zaručenou cestou’ na Tachovsku utéct do Bavorska. Dle jeho deníku měl vše domluveno. Cestou se zastavil u rodinných přátel v Praze, kterým plně důvěřoval a kteří slíbili dostat za ním přes Červený kříž matku a bratra. „Jak náš syn Michal při datovém zpracování deníku zjistil, oba tito ‘výborní přátelé’ měli osm záznamů ve svazcích STB i s krycími jmény. Není se co divit, že na Tachovsku u hraničního kamene vyskočili vojáci a hned z auta tři civilové. Do své smrti v roce 2003 otec netušil, jak to mohli vědět,” líčí Bosáková. Následoval tábor nucených prací a přes různé “štrapáce” se Masopust mohl opět vrátit k řemeslu, které měl rád. Po znárodnění a odsunu rakouských Němců z jižních Čech byla o kvalifikované řemeslníky nouze.
Copyright © pohodanovapec.cz
