Podstatná jména jsou pro český jazyk a tvorbu české věty velice důležitá. Jen se zamyslete, jak často vy sami použijete v běžné řeči podstatné jméno? Proto je nutné podstatná jména dobře znát, a to nejen kvůli školním povinnostem. Podstatné jméno pojmenovává základní věci a skutečnosti, které nás obklopují v běžném životě, ale i např. Podstatná jména řadíme mezi tzv. ohebné slovní druhy (společně s přídavnými jmény, zájmeny, číslovkami a slovesy).
Jedná se o tři skupiny podstatných jmen - jména hromadná, pomnožná a látková, která se vyznačují tím, že mluvnická kategorie čísla neodpovídá počtu dané věci. Podstatná jména pomnožná mohou svými tvary označovat jak množství, tak jednotlivinu: jedny nebo dvoje housle. Jména hromadná mají pouze tvary jednotného čísla, ale označují více věcí stejného druhu. Podstatná jména látková označují hmotu nebo látku, která se jeví jako nerozčleněný celek. Tvary jednotného čísla označují látku bez ohledu na její množství (litr, hrnek, gram atd.).
Některá jména hromadná však nejsou tvořena specifickými příponami, „hromadnost“ není vyjadřována slovotvorně. Pomnožná jména zakončená ve výslovnosti na [i] mohou být buď rodu mužského (vzor „hrad“), nebo ženského (vzor „žena“). U některých dochází ke kolísání, protože zakončení na ‑y mohou mít podstatná jména obou rodů, proto jsou u nich přípustné dubletní tvary.
Názvy mužského rodu jsou např. Diváky, Dvorečky, Potůčky, Hamry, Vary, Lány, Zlatníky, Ležáky. To názvy vznikly z obecných podstatných jmen mužského rodu. Ženská koncovka ‑ách se objevuje hlavně u jmen zakončených na ‑ky, ‑chy. V některých případech se vyskytuje v 6. p. Mezi mužská jména se také řadí názvy zakončené na ‑cy, ‑ci (nebo ‑ce), pokud jim předchází souhláska (Ljubercy, Karlovci, Kielce, Preselenci, Radenci). Ta se skloňují podle vzoru „stroj“.
Pomnožná jména zakončená na ‑ice se skloňují podle podvzoru „ulice“ a mohou mít jako pozůstatek mužského skloňování ve 3. p. vedle koncovky ‑ím také dubletní koncovku ‑ům, která se ovšem v úzu objevuje výrazně řidčeji.
Některá česká jména mohou mít ve 2. p. nulovou koncovku; některá jména se ve 2. p. kolísají a mohou mít dubletní koncovky. Jména pomnožná zakončená na ‑ice mají v 2. p. často koncovku ‑ích, ‑ích či ‑ách; v 6. p. se mohou objevit ‑ech, ‑ích či ‑ách, a 7. p. bývá ‑mi nebo ‑mi.
Slova jako pečivo se v češtině skloňují podle vzoru stroj, ale pečivo jako množné číslo často potkává otázky o čísle a vzoru, zejména u pomnožných a látkových významů slova souvisejícího s potravinami. Důležité je rozlišovat jednotné a množné číslo a určit vzor podle kontextu a původu slova. U některých názvů potravin se vyskytují zvláštní kolísání rodů a vzorů, zvláště u cizích názvů či názvů odvozených od obecných podstatných jmen.
U vybraných pomnožných slov např. „housle“ se skloňuje podle vzoru „stroj“: 2. p. houslů, 3. p. houslům, 6. p. houslích, 7. p. houslemi; ale u některých jmen mohou být dubletní tvary. U jmen zakončených na ‑y se řadí jména odvozená z obecných podstatných jmen ženského rodu (např. vrata, kamna, ústa) a pojí se s tvary podle vzoru „růže“ v jednotném čísle i množném čísle, s výjimkami, kdy 2. p. bývá nulová koncovka.
Vzory podstatných jmen jsou určité šablony, podle kterých se řídíme při skloňování. Díky nim si tak jsme jisti, zda napsat muži či mužovi nebo jaké y/i napsat např. ve spojení vidím psy. Znalost vzorů podstatných jmen je velice důležitá pro správný pravopis a tvorbu spisovných tvarů. Vzory podstatných jmen jsou rozděleny podle rodů (zvlášť máme vzory ženského, středního, mužského rodu). Při určování vzorů podstatných jmen je prvním krokem právě určení rodu (u mužského rodu určíme ještě životnost), poté teprve zvolíme dle pádů a tvarů správný vzor.
Jména pomnožná mohou svými tvary označovat jak množství, tak jednotlivinu: jedny nebo dvoje housle. Jména hromadná mají pouze tvary jednotného čísla, ale označují více věcí stejného druhu. Podstatná jména látková označují hmotu nebo látku, která se jeví jako nerozčleněný celek. Tvary jednotného čísla označují látku bez ohledu na její množství (litr, hrnek, gram atd.).