Copyright © pohodanovapec.cz 
Když přišel Ježíš s učedníky do Jeruzaléma, aby slavili důležité velikonoční svátky, věděl, že už se svými přáteli dlouho nebude. Byl to krásný a slavnostní večer, na který se rodiny a přátelé připravovali a těšili. Do Jeruzaléma přišlo spoustu poutníků. Chystali se společně slavit a připomínat si velký svátek, hod beránka.
Prvního dne svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“ Autor podle tradice (2. století, obvykle ztotožňován s Janem Markem ze Skutků) vykresluje Ježíšovo jednání v historickém rámci židovské velikonoční hostiny. Ježíš poslal dva ze svých učedníků, aby připravili místo: „Jděte do města. Tam vás potká muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním.“
Učedníci našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka. Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti. Během jídla se Ježíš ujal slova: vzal chlébovou placku, požehnal, rozlámal na kousky a každému část podal. „To je mé tělo,“ řekl. Potom vzal kalich s vínem, poděkoval za něj Bohu a podal ho svým přátelům. Když si ho podávali jeden druhému, Ježíš jim řekl: „Pijte z něho všichni. Je to krev, která je pečetí na nové smlouvě. Prolévá se, aby mnoha lidem byly odpuštěny jejich hříchy.“
Večer byli spolu v jednom domě. Povídali si a společně večeřeli. A Ježíš se najednou zvedl. Sundal si svůj plášť. Kolem pasu si uvázal kus látky. Jako ručník. Vzal si nádobu, nalil do ní vodu a pak postupně klekl před každým z učedníků a jednomu po druhém umyl nohy. Měli ty nohy celé zaprášené a asi i pěkně zpocené. Ježíš je umyl a utřel do plátna jako do osušky.
Ježíš je umyl všem. I Jidášovi, o kterém věděl, že ho zradí. Umyl je všem, i když věděl, že to jsou lidé s různými špatnými vlastnostmi. Přesto posloužil úplně všem. Učedníci z toho byli celí vedle. Rozpačitě a nechápavě koukali na něj i na sebe navzájem. Co to mělo znamenat?
Díla Caravaggia: Večeře v Emauzích a Nevěřící sv. Tomáš
„Já se nad vás nepovyšuju. Jsem ochotný pro vás udělat úplně všechno. To si prosím zapamatujte. Udělám pro vás to, co si ani představit neumíte. A ani po vás nechci, abyste to teď chápali. Později třeba porozumíte. Sloužení si a pomáhání si navzájem není žádná trapnost a ponižování se. Ale je to přirozené a dobré.“
Tato scéna ukazuje, že mytí nohou není jen symbolický akt pokory, ale konkrétní výzva k vzájemnému služení: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil.“
Během jídla vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: „Vezměte, to je mé tělo.“ Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni. Tehdy jim řekl: „To je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé.“
Ježíš tímto aktem inauguruje to, co církev později chápe jako eucharistii: rituál, který má připomínat Ježíšovu oběť i přítomnost. Je to dar lásky, radostná hostina, řecky eucharistia. Je to vždycky nová příležitost radovat se z toho, že patříme k sobě navzájem, jako bratři a sestry, že patříme k Ježíši Kristu. My máme možnost si to připomínat, oslavovat a radovat se z toho během večeře Páně.
Ježíš není jen vzpomínka a připomínka, ale chce s námi být tady a teď, mezi námi a s námi během slavení večeře Páně, v našich životech. Máme se z toho radovat. Děkovat. A že Ježíš umírá za nás a pro nás - máme si to připomínat. Zemřel pro nás, ale také pro nás vstal z mrtvých - aby byl s námi.
Není snadné dětem vysvětlit, jak vnímat Ježíše s námi tady a teď. Řada dospělých má problém vnímat Krista přítomného. Přesto evangelium klade důraz právě na tuto blízkost: „Až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“
Ježíš věděl, že jeho čas se krátí. Byl čtvrtek večer. Jen Ježíš věděl, že se ho zanedlouho zmocní nepřátelé. Před Ježíšem ještě byly strašně těžké chvíle. Sáhl po zvláštním prostředku, jak jim to vysvětlit - večerní setkání, mytí nohou, chléb a kalich.
„Jednoho z vás, kdo jí se mnou, mě zradí,“ řekl u stolu. Jidáš Iškariotský tehdy odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil. Věděl, že musí zemřít; věřil však, že jeho smrt přinese naději a odpuštění celému světu. Téma smrti je citlivé a velmi důležité. Ježíš dává za tento svět svůj život, abychom my všichni měli na sklonku svých životů výhled a naději. Smrt není konec.
Dětem se v příběhu propojí informace o tradičním hodu beránka, Ježíšově poslední večeři a vlastní zkušenosti přítomnosti u večeře Páně. Děti si uvědomí, že víra a služba jsou propojené. Ježíš sám na sobě ukazuje, oč mu jde: jak a proč si sloužit navzájem.
Marek nepopisuje Ježíšovu autoritu tak, že by ji ukazoval jako něco, co Ježíš „přijal“; prostě ji má tím, čím je. Marek také často ukazuje neschopnost učedníků plně porozumět Ježíšovým činům a slovům. Nerozuměli mu. Čekali, že bude mluvit o smlouvě, kterou před lety s izraelským národem uzavřel Hospodin. A on mluví o smlouvě nové, o odpuštění, o rozloučení i o radosti a těšení se.
Markův text zdůrazňuje aspekt služby, pokory a nové smlouvy. V Marekově evangeliu nacházíme typické prvky: důraz na činy (mytí nohou, hostina), na utrpení, na zradu, na vzkříšení a na očekávanou přítomnost Ježíše mezi lidmi i po jeho vzkříšení.
Ježíš nám neodkázal památník a vzpomínkovou tryznu. To, co nám říkal a co nás učil, má být v životě znát, poznat, máme to žít. A to se týká úplně všech - malých i „velkých a zkušených“. Dospělí a starší ve víře jsou na tom stejně jako děti.
Ježíš nás zve ke stolu, k sobě, hostí nás, přijímá. Téma Ježíšovy blízkosti i těm, kdo ho dříve nebo později zapřou, zradí, zavrhnou, je nesmírně silné. On nás má ale rád. Odpouští nám. Jeho odpuštění nás jakoby umývá. A taky čeká, že si tohle uvědomíme mezi sebou navzájem a budeme se snažit spolu vycházet, odpouštět si a pomáhat si.
| Prvek | Obsah a význam |
|---|---|
| Mytí nohou | Symbol služby, pokory a vzájemné lásky; praktická výzva k pomoci druhým. |
| Chléb | „To je mé tělo“ - připomínka Ježíšovy oběti a spojení ve společném sdílení. |
| Kalich | „Má krev nové smlouvy“ - odpuštění hříchů a závazek společenství v nové smlouvě. |
| Zrada Jidáše | Realita lidské slabosti i přesto plná Ježíšovy nabídky mezilidského vztahu a odpuštění. |
Pane Ježíši Kriste, děkujeme, že jsi přišel na tento svět i kvůli nám. Sám jsi nám přišel ukázat, jak důležité a dobré je myslet na sebe navzájem, jak dobré je mít se rádi a odpouštět si. Ty máš vždycky pro každého otevřené srdce a také novou naději. Chtěli bychom se to od tebe učit. A také vždycky pamatovat na to, že ty jsi pro nás obětoval svůj život. A provázíš nás a neopouštíš v žádné chvíli našeho života.
Copyright © pohodanovapec.cz
