Copyright © pohodanovapec.cz 
Poslední večeře, jedním z nejznámějších obrazů italského renesančního umělce Leonarda da Vinciho, se pojí velké množství konspiračních teorií. Má v něm být ukryto datum konce světa, notový zápis, templářský rytíř či Svatý grál. Vedle Ježíše sedí na obraze postava, která je tradičně označována za apoštola Jana. Zbývá vám 96% článku k dočtení. Pokud si přejete odemknout pouze tento článek, můžete tak učinit zasláním jediné SMS. Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20. Cena SMS odeslané na číslo 9033320 je 20 Kč vč. DPH. Službu technicky zajišťuje Airtoy a.s.
Do irské vesnice Knock dorazily v červnu 2017 více než dva tisíce lidí. Přivedla je tam předpověď čtrnáctiletého chlapce, podle něhož se měla přesně ve tři hodiny odpoledne zjevit Panna Marie. Když slunce vystoupilo z mraků, část davu začala křičet, že se na nebi odehrává zázrak. Na osamělém ostrově u skotského pobřeží stál maják, jehož světlo mělo námořníkům ukazovat bezpečnou cestu. V prosinci 1900 však náhle zhaslo. Když k ostrovu dorazila zásobovací loď, nenašla po třech strážcích jedinou stopu. Uklizený maják byl prázdný a muži jako by se rozplynuli ve vzduchu!
Prostorná studovna židovského vzdělance Abrahama z Wormsu je napěchovaná až po strop vzácnými spisy. Jde o Abramelinův grimoár, který sám sepsal. V roce 2003 byly pomocí satelitních fotografií objeveny v severní Itálii tři záhadné pyramidy. Jejich téměř pravidelný tvar, podobná orientace i uspořádání okamžitě vzbudily pozornost archeologů i záhadologů. Indka Swarnlata Mishra se narodila v roce 1948 a když jí byly tři roky, tak se zmínila o vzpomínce na svůj minulý život. Jakmile začala mluvit jazykem, který nikdo nezná, začali rodiče její podivné chování brát vážně. Swarnlata Mishra se narodila v Indii v roce 1948.
Je na Šifře mistra Leonarda něco pravdy? Když se řekne Poslední večeře, drtivá většina lidí si vybaví scénu, které vdechl život právě Leonardo da Vinci. Od roku 1498, kdy nástěnnou malbu v refektáři dominikánského kláštera u milánského kostela Santa Maria delle Grazie dokončil, ji žádné jiné vyobrazení událostí Ježíšovy večeře s apoštoly nezastínilo. Jak se dozvíte i v dokumentu Da Vinci: Tajemství Poslední večeře vysílaném na Prima ZOOM, díky moderním technologiím se povedlo dílo poměrně přesně zrekonstruovat. Už se ani nedá říct zrestaurovat, protože původní malba je z drtivé většiny pryč… a právě to dost hraje do noty milovníkům různých záhad a konspiračních teorií.
Brown si například všiml, že Jan po Kristově pravici má vyloženě ženské rysy a spekuloval, že kdybychom tuto postavu vzali a položili Ježíšovi na levé rameno, vypadali by jako milenci. Stačí se ale podívat na da Vinciho obraz Jana Křtitele nebo Mony Lisy a můžeme se přesvědčit, že Leonarda androgynní postavy vždy fascinovaly. Daleko zajímavější je pokus Slavisa Pesciho, který obraz zkusil sloučit s jeho zrcadlově obrácenou kopií. Na myšlenku ho přivedla da Vinciho záliba v zrcadlovém psaní. A výsledek je přinejmenším zajímavý. Objeví se nové postavy, včetně ženy s dítětem na ruce.
Díla Caravaggia: Večeře v Emauzích a Nevěřící sv. Tomáš
Italský skladatel Giovanni Maria Pala dokázal dle v obraze údajně skrytých not zahrát 40vteřinovou melodii. Probírala se na obraze jednoznačně přítomná symbolika spojená s číslem tři (svatou trojicí) a Leonardova oblíbená symetrie. Vznikly sáhodlouhé debaty o tom, co se umělec rozhodl postavám dát na talíř, zda úhoře či sledě - možná vám to přijde jako banalita, ale tyto výrazy mají v italštině další význam: úhoř, aringa, připomíná slovo arringa, indoktrinace. Slovo renga zase může kromě sledě znamenat i „člověk, který odmítá náboženskou víru“. A takhle bychom mohli pokračovat víceméně do nekonečna.
Nedostali bychom se ale k tomu nejzajímavějšímu. Na malbu se totiž k jejímu docenění musíme podívat očima tehdejšího člověka. Poslední večeře, jak ji Leonardo vyobrazil, totiž byla nesmírně nové dílo reprezentující počátek renesance v pravém slova smyslu, kdy se lidé místo k Bohu, jako tomu bylo v dobách gotických, obraceli zpět k člověku. Da Vinci se vyžíval v emocích, které mohl apoštoly nechat předvést: Vztek, úlek, strach, šok… není se čemu divit, že je nechal všechny sedět vedle sebe a ne u kulatého stolu, jak bylo zvykem poslední večeři páně malovat. Potřeboval, aby si divák mohl všechny ty hluboce lidské reakce prožít.
Mnoho historiků a odborníků na kulturní antropologii právě v absenci svatozáří vidí tu nejdůležitější skrytou (i když pro tehdejší společnost jistě čitelnou) zprávu - Leonardův postoj k tomu, zda byl Ježíš synem Božím, anebo byl hluboce lidský, syn člověka. Poslední večeře je nástěnná malba z 15. století, jejímž autorem je Leonardo da Vinci. Nachází se v refektáři dominikánského kláštera u milánského kostela Santa Maria delle Grazie. Leonardo Da Vinci malbu vytvořil pro své patrony Ludovica Sforza a Beatrici d’Este. Malba zachycuje Ježíše a dvanáct apoštolů při poslední večeři.
V obraze je použita trojúhelníková kompozice (konkrétně v pozadí za Kristem a uspořádání skupinek). Ve Vídni, na počátku 19. století byla v letech 1845-1847 vytvořena v minoritském kostele Panny Marie Sněžné, na severní zdi interiéru kostela, mozaiková kopie obrazu Poslední večeře Páně od Leonarda da Vinci. Ježíš sedí uprostřed stolu a je dominantní figurou na obraze. Ve smířlivém a odevzdaném gestu ukazuje na sklenici vína a bochník chleba. Kolem něj vidíme čtyři skupinky po třech apoštolech, kteří jsou nahnuti k sobě a debatují o zprávě, kterou jim právě Ježíš pověděl.
Z levé strany obrazu nejdál od Ježíše to jsou Bartoloměj, Jakub menší a Ondřej. Blíže k Ježíši sedí tři nejdůležitější apoštolové. Jidáš drží v ruce váček s penězi, které dostal za zradu. Je v mírném záklonu a překvapení, neboť mu je jasné, že se Ježíš o jeho zradě dozvěděl. Z pravé strany obrazu sedí nejdál od Ježíše Matouš, Juda Tadeáš a Šimon.
Obraz Poslední večeře byl také použit v dobrodružně-fantastickém románu Dana Browna Šifra mistra Leonarda. Obraz je v díle brán jako šifra, vedoucí k odhalení stovky let hledaného objektu, nebo osoby, Svatého Grálu. V díle se poukazuje na to, že da Vinci chtěl poukázat na vztah mezi Ježíšem Nazaretským a Máří Magdalenou. Ve filmu je uvedeno, že osoba po Ježíšově pravici, tedy nejblíže Pána, by mohla být žena. Po důkladném prozkoumání si můžeme povšimnout náznaku ňader, ženských rysů ve tváři, ženských vlasů, dále pak to, že osoba po Ježíšově pravici je téměř v identickém oblečení jako sám Ježíš. Pokud bychom tuto osobu vystřihli a položili ji na Ježíšovu levici, bude velmi záhadně, možná až milenecky, ležet na Ježíšově levém rameni. To vše v literární fikci od Dana Browna vede k tomu, že by osoba po Ježíšově pravici nemusela být jeden z apoštolů, ale Máří Magdaléna.
Na světlo světa prosakují a vyplouvají dobové dokumenty, které říkají, že Magdalena byla Ježíšova družka a on ji často líbal na ústa. Zvláštní je i odklon obou postav na obraze. Když si ti dva prohodí svá místa, zjistíte, že se k sobě láskyplně tulí. Podobné je i jejich oblečení, které jakoby kopírovalo toho druhého. Obrazy svatých, které v době renesance vznikly, mají nad hlavou svatozáře. Leonardo ale do svého obrazu postavám svatozáře nenakreslil. Historikové se tedy nemohou dohodnout, jak to Leonardo sám s vírou měl. Znamená to snad, že Ježíše a apoštoly bral jako obyčejné smrtelníky?
Při podrobném zkoumání obrazu můžeme vidět mezi dohadujícími se apoštoly záhadnou ruku třímající nůž. Tato ruka s nožem ale nepatří nikomu z přítomných. Historici a záhadologové říkají, že může patřit Petrovi, který se naklání k Janovi (Máří) a něco mu diktátorsky vysvětluje. Je snad možné, že se Petr dozvěděl pravdu o tom, kdo povede církev po Ježíšovi? Že to nebude on, ale Máří?
Když obraz zrcadlově přetočíte, rázem se u Ježíše objeví žena svírající dítě a na konci stolu se prý objeví templářští rytíři. A u Krista můžeme dokonce spatřit údajný svatý grál. Pro křesťanství jde o jeden z klíčových momentů Nového zákona: Poslední večeři, při níž Ježíš oznamuje svým apoštolům, že jeden z nich ho zradí. Leonardo da Vinci (1452 - 1519) vytvořil svým ztvárněním této biblické scény v nástěnné malbě jedno z nejdůležitějších uměleckých děl v dějinách lidstva.
Dnes patří da Vinciho Poslední večeře k nejoblíbenějším památkám Milána. Každý den navštíví kostel "Santa Maria delle Grazie", kde je freska k vidění, přibližně tisíc návštěvníků. "Mona Lisa", "Poslední večeře" nebo "Salvator Mundi" - dějiny umění vděčí Leonardu da Vinci za hned několik významných děl. Jeho umělecká dráha začala už v mládí, kdy se ve Florencii vyučil malířem a sochařem. Zájem da Vinciho však sahal daleko za hranice umění. Byl přesvědčen, že umění a věda tvoří jednotu. Svou zvědavost a rozsáhlé odborné znalosti uplatnil v četných vynálezech a vědeckých spisech. Díky své vizionářské interdisciplinární práci je Leonardo da Vinci dnes považován za jednoho z nejvýznamnějších univerzálních učenců v dějinách lidstva. Zanechal po sobě tisíce kreseb, studií a skic. Obrazů však dokončil maximálně 15.
Nástěnná malba "Poslední večeře" patří k nejznámějším pracím Leonarda da Vinci. Zobrazuje dvanáct učedníků v okamžiku, kdy jim Ježíš odhaluje, že mezi nimi je zrádce, který ho přivede na kříž. Tato verze motivu dnes patří k nejznámějším dílům sakrálního umění. Da Vinci získal zakázku od milánského vévody Ludovica Sforzy. Fresce předcházely četné skici a studie, v nichž da Vinci zkoušel množství detailů, uspořádání učedníků i jejich gesta. Při nanášení barev na stěnu se rozhodl pro poměrně neobvyklý postup: obvykle se používala fresková technika, při níž se malovalo přímo na vlhkou omítku. Aby mohl provádět korekce, maloval da Vinci - podobně jako při deskové malbě - olejovo-temperovou barvou na suchou stěnu. Toto rozhodnutí mělo dalekosáhlé následky. Již po 20 letech začaly barvy blednout a objevily se první praskliny a skvrny.
U více než 500 let starého uměleckého díla nepřekvapí, že čas zanechává své stopy. "Poslední večeře" se však ukázala být obzvláště náchylná kvůli zvolené technice a okolním podmínkám. Největším problémem byla vlhkost v cihlové zdi kostela. Budova se nachází v blízkosti potoka a voda do ní pravděpodobně často pronikala. První poškození fresky měla být patrná již v polovině 16. století. Následoval restaurátorský maraton trvající po mnoho staletí.
První vážný pokus o obnovu měl proběhnout v roce 1726, druhý asi o 40 let později. Současně však byla nástěnná malba znovu a znovu poškozována. Údajně vojáci házeli kameny na obraz a v roce 1821 selhal pokus o odstranění celé nástěnné malby, což mělo pro dílo velmi negativní důsledky. Restaurátorské zásahy navíc nebyly vždy ku prospěchu kvality díla. Poslední velký projekt čištění a restaurování začal v roce 1978 a měl trvat 21 let. Pod vedením Pinin Brambilla Barcilon byly v rámci tohoto dosud největšího projektu odstraněny všechny přemalby. Zároveň byla zavedena opatření na ochranu nástěnné malby.
Aby se omezily negativní vlivy dechových plynů nebo potu, je dnes přístup do prostoru přísně regulován. Jako u mnoha známých uměleckých děl nabízí i toto dílo velký prostor pro interpretace. Podle rozšířeného názoru chtěl da Vinci dosáhnout mnohem více než jen vizualizovat biblický text. Jedním z jeho hlavních záměrů mělo být zobrazení různých reakcí učedníků na Ježíšovo oznámení, že ho jeden z nich zradí. V gestech a mimice apoštolů se má odrážet, jak zprávu přijali.
Podobným směrem směřuje i interpretace, která v apoštolech vidí exemplární zobrazení různých typů charakteru. Kanadský výzkumný tým se naopak podrobně zabýval potravinami rozloženými na dlouhém stole. Domnívají se, že obsahují poselství, která by mohla naznačovat da Vinciho pojetí náboženství. Zaměřili se mimo jiné na převrženou slánku. Ta může být interpretována jako symbol neštěstí. Také v astrologii se spekuluje o poselství slavné nástěnné malby. "Poslední večeře" je zde chápána jako zobrazení sluneční soustavy a zvěrokruhu. Každý apoštol má reprezentovat vlastnosti určitého znamení zvěrokruhu. Například Tomáš by odpovídal znamení Panny, Petr Střelci a Jidáš Štíru.
Jako jedno z nejznámějších děl dějin umění se da Vinciho "Poslední večeře" stala velmi oblíbeným motivem pro kopie a citace všeho druhu. Motiv byl často využíván i v reklamě. Kromě toho se slavným milánským nástěnným obrazem inspirovalo mnoho umělců. V roce 1987 adaptoval pop-artový superstar Andy Warhol tento motiv pro sérii svých legendárních sítotisků. Také enfant terrible surrealismu Salvador Dalì zpracoval tuto scénu v roce 1955 v jednom ze svých obrazů. V roce 2023 čínský umělec Ai Wei Wei ztvárnil Poslední večeři pomocí kostek Lego.
K utváření mýtů významně přispěla také kniha "Tajemství všech tajemství" od Dan Brown, která byla rovněž zfilmována pod názvem "Šifra mistra Leonarda" s Tom Hanks v hlavní roli. V tomto fiktivním thrilleru je uměleckému dílu přisuzováno skryté poselství a da Vincimu neprokázané členství v tajném spolku.
Copyright © pohodanovapec.cz
