Copyright © pohodanovapec.cz 
Vejce ve tvaru pingpongového míčku je v asijských rybářských vesničkách považováno za pochoutku. Gurmánům tak ročně padne za oběť několik miliónů želvích zárodků. Ale ne všude vítězí žaludek. V obci Bentota na Srí Lance stojí už léta jakási želví porodnice. Autobus připomínající spíš exponát z technického muzea hlasitě troubí a riskantně předjíždí dřevěný potah tažený vyhublými kravkami. V poslední chvíli se vyhne metrovému varanovi, který se rozhodl přejít silnici, a už prudce brzdí u kraje zarostlého křovím. Průvodčí nám posunky ukazuje, že máme vystoupit. Dál už musíme pěšky. Prý nemůžeme zabloudit.
První zastávka je u písčité duny oplocené bambusovými pruty. Místo je plné cedulek s číslicemi a písmeny. Na první pohled připomíná bizarní hřbitov, ale vlastně jde o porodnici. Zde jsou zahrabány tisíce želvích vajec, jež velikostí i tvarem připomínají pingpongový míček. Průvodce nám jedno podává na ukázku. Kolem těchto kožovitých vajíček se tu všechno točí. Už od pradávna je místní rybáři vyhledávají jako výtečnou kulinářskou lahůdku. Dělají to prý i dnes, přestože je konzumace želvích vajec zakázána.
Na tržištích Srí Lanky běžně nic neuvidíte. Je to ilegální, vejce se prodávají tajně. Místní zákazník ví, kam má jít, ale cizinec nic nenajde, vysvětluje vedoucí želví stanice Kithsiri Jagath Kannangara. Na celém světě je podle odhadů ročně snědeno několik miliónů želvích vajec. Ale želvy se nechovají kvůli vejcím jako slepice. Proto většině druhů mořských želv hrozí v současné době vyhynutí.
Podle tradice patří želví vejce tomu, kdo hnízdo objeví. Rybář vejce vyhrabe a prodá. Obvykle stojí jedno vejce 4 rupie. Hnízdo má od 50 až do 250 vajec, takže šťastný nálezce si přijde na několik set rupií za noc. Dobrovolníci z želví stanice se snaží hnízda objevit dříve než rybáři a vajíčka přemístit do oploceného objektu. Ale častěji vejce od rybářů vykupují - za stejnou cenu, jakou dostanou na trhu. Dnes jim už své nálezy pravidelně nosí asi padesátka rybářů. Záchranná stanice v Bentotě je nevládním projektem a peníze na provoz hradí jen vstupné a dary. Většina pomocníků pracuje zadarmo, často přivážejí studenti z hlavního města, kteří se zabývají ekologií.
Život za video: pod palmami stojí několik bazénků s dospělými želvami a několik metrů od nich natáčí rodiny snímky. Vedoucí stanice ví, že turismus je dvojsečný meč: přináší peníze, ale i tlak na volnost a prostor želv. Ale nejdůležitější je akvárium s vodou připomínající zátoku plnou mladých želviček, které budou brzy vypuštěny do moře. Zářivě malé plazy vyrůstají v náročných podmínkách, ale nadšení turisté stále přitahují finanční podporu pro ochranu druhů.
Rychlé a zdravé datlové kuličky
Ale vypouštění mladých želv je neskonale riskantní. Vracíme se za západem slunce a vedoucí projektu sbírá několik mláďat, aby je pustil na písek, odkud se rozprchnou do moře. Stále však zůstává otázka, zda se z těchto želv vyvinou dospělé jedince. Podle vedoucího stanice se z „jeho“ želv dožije dospělosti jen každá desátá. Ta by se však měla za dva desetiletí vrátit na rodnou pláž se svou snůškou vajec. Vědci dodnes nevysvětlili, jak želvy nacházejí cestu domů přes oceány a návraty na pláž, ale předpokládá se orientace podle měsíce a hvězd. Důležité je, že se vrátí na místo narození bez ohledu na překážky.
Popelník z želvoviny: i dospělé želvy čelí nejrůznějším nebezpečím. Želva je skvělý plavec, dokáže zvládnout i třicet kilometrů za hodinu a potápět se do hloubky, ale člověk je jejich největším nepřítelem. Lov a pytláctví přežívá i přes mezinárodní smlouvy. „Dokud bude poptávka, budou je lidé zabíjet,“ říká Kannangara. Ideově stojí za ochranou druhů i turistický ruch, který rozrůstá města a ubývá klidných pláží, kde želvy kladou vejce. Plastové lahve na pláži představují další hrozbu, protože želvy žijí z medúz a mohou je zaměnit za potravu.
Na obzoru se rozsvěcují hvězdy a lampy rybářských lodí. Při západu slunce Kannangara sbírá pár želviček, které nepřibyly k dospělosti, aby je nepřiblížily ke psům. Co bude s populací želv dál? Kannangara nechce dělat prognózy. „Nevím. Opravdu nevím,“ říká jen. Každý rok ale zachrání několik tisíc želv. A to bez vládního nařízení, bez státní pomoci a bez speciálního vzdělání. Stanice funguje čtvrt století a v posledních letech se na pláž vracejí první želvy, které se z „farmy“ vypustily. Nikdo je ale nepozná, a přece tomu mnozí věří.
V rámci širšího kontextu stojí za zmínku i další části textu: mnoho lidí debatuje o množení suchozemských želv v domácím chovu a o tom, jaké postupy vedou ke zdravému rozmnožování. Zkušenosti popisují, že i přes kladení vajec a chování samic bývá odchov v zajetí náročný a vyžaduje respektovací přístup k potřebám jednotlivých druhů, včetně vápníku, teploty a prostředí. U některých druhů může být dospělost určena jen podle délky těla a dalších znaků, ale spolehlivé určení je často složité a závisí na genetice, kondici a prostředí.
Významné je upozornění na to, že chovatelé by měli sledovat změny prostředí a zdravotní stav želv, protože náhlé změny mohou vést k pozdržení snášení či k úplnému vynechání snůšky. Želvy reagují na počasí, denní délku světla a teplotu prostředí. Příležitostná odchylka může znamenat významné rozdíly v počtu vajec a jejich kvalitě. Zkušenosti ukazují, že rušení prostředí a stěhování chovných prostor může mít zásadní dopad na reprodukci.
Želví maso a vejce se v některých kulturách připravují různými způsoby. Želví maso se popisuje jako výživné a porovnává se s telecím masem, ačkoliv masso roste v různých kulturách odlišně. Želví vejce bývá používáno jako vložka do polévek, sušené vejce vyžaduje dlouhou předpřípravu, a sádlo z želvy se používá například k přípravě želvího polévky či ragú. Při kuchání je důležité nepoškodit žluč a nechat vykrvácet podle tradičních postupů. Najdeme i zmínky o konzervovaném mase a o tom, že maso z nohou má nejchutnější část.
Upozornění na etiku a ochranu: množení a konzumace želv je široce regulováno a liší se podle regionů. Diskuze o tom, zda je možné rozšiřovat populace, zůstává rozsáhlá a mnoho chovatelů zdůrazňuje, že je důležité nezasahovat do jejich přirozeného vývoje nad rámec nutné ochrany a udržení biodiverzity.
V závěru textu zůstávají otázky otevřené: budou počty želv nadále klesat, nebo se podaří je stabilizovat? Odpověď nezní jednoznačně; důležité je sledovat lokale podmínky a respektovat jejich potřeby. Každý rok se záchranná stanice podílí na záchraně několika tisíc želv, bez nutnosti vládních materiálních prostředků, a tak nadále vyzývá k odpovědnosti každého návštěvníka, chovatele i turistu.
| Druh želvy | |
|---|---|
| Geochelone pardalis (želva pardálí) | často začíná snášení po přizpůsobení prostředí; výkyvy podle ročního období a teploty |
| Geochelone marginata (želva vroubená) | dá se sledovat na základě velikosti a reprodukčního věku; není spolehlivé jen podle velikosti |
| Malacochersus tornieri (želva skalní) | výroční variace; chov vyžaduje prostor a stabilní podmínky |
Copyright © pohodanovapec.cz
