Kdo je Roman Rohlik Prochazka?
Roman Rohlik Prochazka není spisovatel, ale nejspíše se jedná o překlep. Článek se zaměřuje na českého rodáka Jaroslava Kalfaře a jeho román Spaceman of Bohemia.
Jaroslav Kalfař: Český spisovatel dobývá svět
V patnácti letech odjel Jaroslav Kalfař do Spojených států a anglicky příliš neuměl. Pracoval jako číšník i prodavač, aby si našetřil dost peněz na studium na Newyorské univerzitě. Ve 28 letech vydal český rodák svůj první román Spaceman of Bohemia, který v anglicky mluvícím světě sklízí jeden pozitivní ohlas za druhým. Na svůj debut v Česku, odkud pochází i hlavní hrdina, astronaut Jakub Procházka, ale ještě čeká.
„Doufám, že příběh pobaví a že se v tom Češi trochu poznají. I ta satira je napsaná s láskou,“ popsal spisovatel Kalfař.
Kniha se v Česku stala jednou z nejočekávanějších novinek roku, přesto o něm bylo v posledních měsících slyšet mnohem víc v zahraničí.
Spaceman of Bohemia: Kosmická odysea s českou duší
Spaceman of Bohemia vyšel v březnu ve Spojených státech a téměř okamžitě začal sklízet pozitivní ohlasy. Kniha se v Česku stala jednou z nejočekávanějších novinek roku, přesto o něm bylo v posledních měsících slyšet mnohem víc v zahraničí.
Česká republika je první zemí, která se nabídne vyslat k Venuši člověka, aby zpět na Zem přivezl vzorky částic z tajemného mraku, který barví pozemskou noční oblohu do fialova. Jako malý kluk Jakub Procházka přišel o rodiče, a tak vyrůstal na vesnici u prarodičů, kam se ve vzpomínkách během mise často vrací.
Před sametovou revolucí byl jeho otec členem tajné policie, astrofyzik tak opouští svou ženu a vydává se do vesmírného neznáma, aby dobyl slávu pro svou zemi a očistil jméno své rodiny. Čím dál je od svojí domoviny, tím je osamělejší.
Postupem času přichází o ženu Lenku a zdánlivě i o rozum, když se jeho společníkem na palubě rakety nesoucí název Jan Hus 1 stává mimozemský pavouk Hanuš, jemuž dal jméno podle pražského orlojníka.
Mluví spolu o lásce, Zemi, lidském pojetí života i smrti a postupem času si mezi sebou vytváří silné pouto, kterým zacloumá celá řada událostí, jež Jakuba během vesmírných toulek potkávají.
Server iROZHLAS.cz se s ním spojil z pražských Vinohrad přes Skype na americkou Floridu.
Rohlík s máslem a zdravá výživa
Proč zasadil román do českého prostředí?
Chtěl jsem, aby můj první román byl o České republice, pořád o Česku přemýšlím jako o svém domově a domovině. Chtěl jsem ho proto přiblížit mezinárodnímu čtenáři, to byl můj hlavní cíl.
Prvky jako zabijačka nebo vesnická hospodská kultura
Uvidíme, jak budou reagovat i čeští čtenáři. Vyrůstal jsem v Praze i na venkově. Můj děda dělal pravidelně zabijačky. Myslím, že český život znám, a snad se mi ho podařilo popsat správně.
Děj v blízké budoucnosti roku 2018
Chtěl jsem, ať je to blízko, a vypadá to, že je něco takového ve světě za rok, možná za dva, opravdu možné. Že malá země uvidí příležitost, jak se na světové úrovni zviditelnit, a pošle astronauta k Venuši.
Satira české kultury
Nemám vůbec ponětí, co očekávat. Náš národ má skvělý humor a s humorem bereme i naší historii. Doufám, že příběh pobaví a že se v tom Češi trochu poznají. I ta satira je ale samozřejmě napsaná s láskou.
Mě jen vždy fascinovalo, jak se pořád soustředíme na naši komunistickou minulost. Vzpomínám, když jsme si před šesti nebo sedmi lety povídali o Kunderovi, jestli bonzoval na svoje kamarády, jestli byl informátor a tak dále, fascinuje mě, jak o tom pořád mluvíme, i když jsme teď nová, moderní, demokratická, kapitalistická země.
Komunismus jako metafora pro celý národ
Moje rodina nebyla s komunismem moc spojená. Můj děda se třeba ke straně nehlásil, takže můj táta nemohl jít do školy, na vysokou, a tak podobně, ale co se týče zkušeností, je to spíš založené na celospolečenské zkušenosti.
Opravdu jsem chtěl studovat, jak Jakuba ovlivní fakt, že je synem komunistického kolaboranta, jak to ovlivní jeho budoucnost, jak se s tím srovná. Je to metafora pro celý náš národ a pro to, jak se s tím snažíme srovnat my.
Má ale šanci a naději, že je před ním budoucnost, která tím ovlivněna nebude.
Nevím, jestli jsme na správné cestě, ale jistě vidím naději.
Psaní v angličtině
Když jsem přišel do Ameriky, tak ano, protože jsem anglicky skoro vůbec neuměl. Po 13 letech tady se to ale změnilo. Hodně jsem do angličtiny investoval a učil se, abych první knihu mohl v tomto jazyce napsat.
Přemýšlel jsem nad tím, ale nakonec jsem se rozhodl, že bude lepší nechat tuhle práci na někom s větší zkušeností.
Nutella jako pojítko
Tak Nutella je samozřejmě nejlepší. Byla to taková ta klasická snídaně mého dětství. Táta ji taky hrozně zbožňoval, vždy ji servíroval k snídani. Na stole byla šunka, rohlík, nějaký sýr a spousta Nutelly. Představuje to jakýsi můj komfort z dětství, a tak jsem ji chtěl dopřát i protagonistovi Jakubovi, aby měl ve vesmíru taky takový komfort.
Vyjítí knihy v češtině
Je to pro mě velice důležité. Když jsem knihu prodal v USA, moje první otázka byla, jak to bude s Českem, zda si budu moct přečíst překlad, než vyjde a tak dále. Je to pro mě důležité, těším se na to, až to vyjde, a jsem zvědavý, jak Češi budou reagovat.
V Praze jsem byl před rokem v květnu, a když jsem se procházel ulicemi, cítil jsem se jinak. Cítil jsem, že jsem tou knihou svou minulost v zemi zpracoval, trochu se s ní srovnal, a cítil jsem se díky tomu dobře. Teď do Prahy zamířím znovu na dva týdny a moc se těším. Navíc svou knihu uvidím v knihkupectvích. Budu dělat malé turné po Evropě. Knihu jsme prodali v 11 zemích. Je to třeba Brazílie, Španělsko, Itálie, Británie, Německo, Rumunsko, Turecko, Korea nebo Francie. Musím říct, že jsem byl překvapen, když mělo zájem Turecko nebo Korea.
Amerika není moje domovina, je to ale můj domov.
Chybí mi zabijačky, chybí mi Pátek u Loun, vesnice mého dětství. Chybí mi plavání v řece, nakupování v Jednotě s babičkou. Ale chybí mi taky hodně Praha, je to pro mě nejkrásnější město na světě. Něco takového, jako je procházení po břehu Vltavy, tady nemám.
Útěk je trochu problém. V Brooklynu to není tak strašné, je to totiž taky taková vesnice. Mám tam svoje hospody a restaurace, kam si s kamarády zajdu. Takže jsem si vlastně koncept české hospody přivezl i do Ameriky. Nejdřív jsem žil na Floridě, a když jsem se přestěhoval do New Yorku, zjistil jsem, že hned na mojí ulici je česká restaurace, takže jsem si hned zašel na pivo a řízek. A je to ta samá restaurace, kde jsem s mým redaktorem a agentkou oslavoval, že jsme knihu prodali.
Vnímám to úžasně a jsem rád, že se kniha líbí, ale snažím se na ty recenze poslední dobou moc nemyslet. Jsou spíš pro čtenáře, ne pro spisovatele.
Kosmonaut z Čech je o české minulosti, příští kniha bude hodně o české budoucnosti a zároveň také o Americe.
Možná trochu ano, hlavně teď v časech Donalda Trumpa. Ale samozřejmě to bude také satira, je to to samé, co s Českem. Vždy to píšu s láskou. Jsem v Americe nastálo, z různých důvodů to tady mám rád, není to sice moje domovina, je to ale můj domov.
Nebude tam žádné sci-fi, ale bude tam možná trochu cestování časem.
Zatím ne, zatím o Česku psát budu ještě hodně, ale zajímá mě to, jestli třeba někdy v budoucnosti, za deset dvacet knih, napíšu jednu, která bude jen o Americe nebo Austrálii, kdo ví.
Cesta do USA
Cesta to byla chaotická a komplikovaná. Jak jsem říkal, moc jsem nemluvil anglicky a připadá mi, že si Američané občas myslí, že když člověk neumí perfektně anglicky, je hloupý. Na začátku jsem proto moc nezapadal, neměl jsem kolem sebe žádnou komunitu, na Floridě nebyli žádní Češi.
Začal jsem chodit na střední školu, ze které jsem ve druhém roce odešel. Pak jsem pár let pracoval, byl jsem číšníkem, prodavačem v obchodě. Měl jsem různé zajímavé práce, až jsem si konečně našetřil, abych mohl jít na vysokou školu. Tam jsem se konečně začal s angličtinou prát, začal jsem v ní psát a nakonec to vyšlo.
Psaní už od dětství
Ano, určitě. Psal jsem už od šesti let. Vzpomínám si, když mi bylo asi osm a táta přivedl do bytu čerta, anděla a Mikuláše. Mikuláš mě poprosil, abych mu přečetl svůj příběh, tak jsem to udělal a dal mi extra čokoládu.
Psal jsem fan fiction o seriálu Akta X. Psal jsem o dvou českých agentech, kteří vyšetřovali UFO v České republice.
Možná bych napsal nějaké povídky v češtině, abych si literární češtinu trochu procvičil.
Literární vlivy
V Česku to byl určitě Kundera, Škvorecký, Hrabal, Hašek, Havel, Klíma. Ze světových to byl pak na začátku Tolkien, později pak Virginia Woolfová, Nabokov, Junot Diaz, Gabriel Garcia Maquez, John Fowles, Stanislaw Lem...
Dostal jsem Kunderu, což se mi líbilo. Zazněl i Stanislaw Lem a jeho Solaris. Myslím si ale, že je lepší, když se ta kniha nedá k ničemu přirovnat, takže doufám, že těch přirovnání bude co nejméně. Chci, aby to byla zkrátka kniha Jaroslava Kalfaře.
Myslím si ale, že je lepší, když se ta kniha nedá k ničemu přirovnat, takže doufám, že těch přirovnání bude co nejméně vlastně.
