Copyright © pohodanovapec.cz 
Křepelky jsou užiteční ptáci a jejich chov může být zajímavým a ziskovým koníčkem. Křepelky můžete chovat pro maso nebo pro vejce. Existuje mnoho druhů a plemen křepelek, které se od sebe liší jak účelem chovu, tak jejich vzhledem a chováním. Pro venkovní chov se doporučují křepelky japonské, které jsou jak nosné, tak masné typy. Nosné křepelky jsou menší a štíhlejší, váží kolem 150 až 180 gramů a snášejí až 320 vajec za rok.
Křepelky můžete chovat ve voliéře, v kleci nebo v králíkárně. Křepelky pochází z teplých a suchých oblastí, proto potřebují stabilní teplé klima. V letních měsících je možné je chovat venku. Důležité je jim zajistit ochranu před predátory a před špatnými povětrnostními podmínkami. Vhodná teplota pro křepelky se pohybuje v rozmezí 18 až 22°C. Je potřeba zajistit dostatečné odvětrávání, ale bez průvanu. Nejlepší volbou je voliéra, kde budou mít křepelky dostatek prostoru. Voliéra by měla být umístěna v závětří a chráněna před přímým sluncem. V kleci můžete chovat křepelky celoročně nebo přes zimu, kdy klec umístíte do vytápěných místností. Výhodou klecí je snadné čištění a udržení tak hygienických podmínek. Křepelky je možné chovat v kurníku nebo v králíkárnách, které využijete hlavně během zimy.
V každé kleci nebo voliéře by mělo být popeliště, které je pro ně důležité podobně jako pro slepice, tj. rády se popelí a hrabou. Základem chovu křepelek je kvalitní vyvážená strava a čistá voda. Křepelky krmte nejlépe kvalitní krmnou směsí určenou pro křepelky, určitě se vyhněte krmným směsím pro slepice. Křepelky je možné krmit také domácí stravou. Je však důležité, aby krmivo bylo bohaté na proteiny, vitamíny a minerály. Pokud krmivo nebude kvalitní a vyvážené, projeví se to na jejich produkci. Křepelky mají rády zelené krmivo a hmyz. Můžete jim ke krmivu přidávat například listy pampelišek, jetele, nastrouhanou zeleninu (mrkev, salát, špenát). K dispozici by měly mít vždy čerstvou vodu v napáječkách, kterou je dobré měnit jednou denně.
Pravidelně kontrolujte křepelky na příznaky zranění, nemocí nebo parazitů. Zajistěte pravidelnou výměnu podestýlky, odstraňujte trus, zbytky krmiva a udržujte čistotu v jejich chovu. Křepelky potřebují denně minimálně 14 hodin světla, k tomu, aby byly aktivní a snášely vejce. Křepelky jsou podobně jako slepice náchylné ke stresu a k různým infekčním a parazitárním onemocněním, které mohou ohrozit jejich zdraví a produktivitu. Očkování a odčervování jsou účinné způsoby, jak předcházet a léčit tyto nemoci. Očkování by mělo být prováděno podle doporučení veterináře v pravidelných intervalech.
Křepelky obvykle snáší jedno vejce denně, nejčastěji ráno. Vejce sbírejte co nejdříve po snesení, abyste zabránili jejich znečištění a poškození. Pokud chováte více křepelek, sbírejte i dvakrát denně. Křepelčí vejce jsou označované za superpotravinu, mají unikátní výživové hodnoty. Křepelka japonská snáší vejce, která jsou asi pětkrát menší než vejce kura domácího, ale za to jsou dvaapůlkrát zdravější. Skořápky vajec mohou mít různou barvu, od bílé až po hnědou nejčastěji jsou kropenatá. Skořápka vajec je velmi tenká a křehká. Jedno vejce váží v průměru 10 gramů.
Křepelčí maso je snadno stravitelné, málo kalorické s nízkým obsahem tuků, ale vysokým obsahem proteinů. Je také dobrým zdrojem vitamínů a minerálů, které jsou důležité pro zdraví člověka. Začít s chovem Japonských křepelek může každý. Křepelky jsi lze koupit od chovatele nebo se do líhnutí křepelek v líhni můžete pustit sami. Množství chovaných křepelek se odvíjí od spotřeby vajec v rodině. Na jednoho člověka se udávají 2 až 3 křepelčí vejce na den. Jedna nosná křepelka snese každý den cca jedno vejce.
Slepice (křepelky) poznáte podle světle hnědého peří s černými skvrnami na krku a na hrudi. Na rozdíl od kohoutka (křepelky), který je charakteristický hnědě rezavým peřím na krku a prsou. Křepelka japonská je sice nejmenším druhem domácí drůbeže, ale co se týká produkce vajec, je nejvýkonnější. Křepelky dělíme na dva druhy, nosnou a masnou. Nosná křepelka se využívá na snůšku vajec. Slepice původního nosného typu mají hmotnost 150-180 g. Dospívají asi v 6 týdnech a obvykle začínají snášet vejce v padesátém dni svého života. Slepice křepelky masného typu váží 280-300 g. Pohlavní dospělosti dosahují asi v 8 týdnu a za rok jsou schopné vyprodukovat až 250 vajec.
Pro chov křepelek je důležitá kvalitní výživa a čistá voda. Krmivo pro křepelky si buď můžete koupit ve formě krmné směsi nebo lze křepelky krmit domácí stravou. Je však důležité, aby krmivo pro křepelky bylo bohaté na bílkoviny, vitamíny a minerály. Nevyvážené krmení křepelek se projeví na snůšce vajec. Hlavní složkou domácího krmení pro křepelky jsou obiloviny (pšenice, oves, proso, čirok, pohanka). Aby měly křepelky dostatečný příjem bílkovin, přidáváme jim do směsi moučku z vojtěšky, rozemletý hrách, tvaroh nebo vejce na tvrdo. Pro lepší kondici obohacujeme krmivo pro křepelky o zeleninu (jetel, salát, špenát, mrkve, listy pampelišky).
Křepelka japonská snáší asi 5x menší vejce než slepice. Skořápky mohou mít různou barvu, od bílé až po hnědou s modrými křídovými skvrnami. Jejich skořápka je velmi tenká a křehká. Vejce průměrně váží asi 10 g, to je přibližně 8% tělesné hmotnosti křepelky. Křepelka japonská se ve světě řadí mezi nejmenší druhy drůbeže. Chov křepelky japonské nemá v naší republice dlouhou tradici, v mnoha zemích je však křepelka japonská velice hojně využívána. V Evropě se začaly křepelky japonské chovat až ve 40. letech minulého století, a to zprvu především jako studijní materiál pro laboratorní pokusy. Do České republiky pronikly křepelky po druhé světové válce, komerční chovy zaměřené na produkci pro konzumaci křepelky a vajec se začaly zakládat až v osmdesátých letech. V 90. letech došlo k zvýšenému zájmu o chov nosnic a masných křepel, které se dříve zaměřovaly hlavně na vejce a maso.
U křepelek se vyskytují dva užitkové typy - nosný a masný brojlerový typ. Nosný prošel intenzivní selekcí na zvyšování produkce vajec a masný byl šlechtěn na zlepšování parametrů masné užitkovosti. Živá hmotnost dosahuje u nosného typu 120 až 180 gramů, u masného typu více než dvojnásobek - až 290 gramů. Snáška začíná u nosnic zpravidla ve věku 35 až 42 dnů s vrcholem kolem 20. týdne stáří. Roční produkce u nosné křepelky může dosáhnout až 320 vajec. Vajíčka váží mezi 11 g (nosné) až 15 g (masné), mají vysokou nutriční hodnotu a obsahují relativně velký žloutek. Křepelky jsou ve více barevných rázech, nejrozšířenější je přírodní ráz. Denní spotřeba krmiva je 25-30 g. Pohlavně dospívají po 35-ti dnech a první snáška je kolem 42-45 dne. Snůšku začínají už od sedmého týdne. V kosmetice se používají do kvalitnějších krémů, na regeneraci pleti a odstraňování vrásek. Léčení s rozdrcenými skořápkami vajec používali už i staří Římané. V produkci vajec patří k nejvýkonnějším nosnicím (hmotnost vejce tvoří 8,5% z hmotnosti křepelky, zatímco při slepici 3%).
Dle zkušeností autora je spotřeba krmiva od vylíhnutí do pohlavní dospělosti v asi 5 týdnech 1 kg. Spotřeba krmiva na 10 ks vyprodukovaných vajec - 0,4 kg. Spotřeba krmiva za rok snášky - 12 kg. U mnoha nemocí se užívá i maso křepelek. Při denním užívání křepelčích vajec a masa podporujete imunitu, normalizuje kardiovaskulární oběh, pomáhá při zdolávání horečky. Kvůli vysokému obsahu fosforu, draslíku a železa má dobrý vliv na paměť. Pokud chcete zajistit maximální snášku, je potřeba křepelkám zajistit teplotu kolem 20 °C.
V letních měsících chovám křepelky venku bez přitápění a přisvěcování a nesou mi pravidelně. Když se začne ochlazovat, tak je přemísťuji do vytápěné boudy. Svítit jim doporučuji asi 16 hodin denně. Pokusně mám jednu klec s 15 + 5 křepelkami venku až do velmi silných mrazů a bez osvětlení. V půlce ledna 2013, kdy byly teploty dlouhodobě kolem nuly a v noci i mrazivé mi nesly 14 vajec denně.
Kohoutky k vykrmení mám v králíkárnách i v zimě, dokud nenastanou problémy se zamrzáním napáječek. Toto řeším vložením topného kabelu do vody. Kohoutci jsou samozřejmě otužilí a pozvolna přivyklí na venkovní odchov. Při koupi - dávejte pozor, aby Vám chovatelé neprodali nemocné, nebo staré jedince. Starší než 1 rok už nekupujte. Nikdy nesestavujte chovné kmeny násilím. Agresivní jedince je třeba oddělit od ostatních. Když se už jednou porvali, udělají to pravděpodobně i podruhé. Osvědčilo se mi sestavovat nepříbuzné skupiny ve věku kolem 3 týdnů. Do skupinky zařadím dle velikosti klece 5-30 křepelek. Označím si je a následně redukuji počet.
Pohlavně vyspělí kohoutci ve věku asi 35 dnů se mezi sebou začínají prát a bohužel to nekončí hezkým pohledem. V lepším případě dám poraněného kohoutka na samotku k zotavení, v tom horším jde na porážku. Když dávám křepelky do menších skupin, tak nejprve dám slepice a kohouty až následující den. Při vložení nové slepice do chovné skupiny je vhodné nejprve kohouta vytáhnout. Slepice jsou vůči lidem velmi čilé a zvědavé, ale vůči ostatním jsou někdy nepříjemné. Na kohouty jsou někdy žárlivé a proto jim mohou i ublížit. Budou jim klovat do hlavy až do krve. Při dobře sestavené skupině se to stává velmi zřídka.
Když chcete, aby Vaše křepelky i více let snášely, musíte je nechat přes zimu odpočívat. Rozeznat pohlaví lze už v první den života. Jde o rychlou metodu, kterou lze využít pro všechny druhy drůbeže. Jednodenní samci mají na břišní straně rozevřené kloaky výčnělek penisu a samičky tam nemají nic nebo jen výstupek. U přírodního barevného rázu lze rozeznat slepičky od kohoutků při přepeřování ve věku asi 3-4 týdnů. Ve věku 35 dnů, kdy jsou křepelky obvykle pohlavně vyspělé se již dá rozeznat pohlaví u všech barevných rázů a to buď pohledem a prohmatem nebo vypozorováním podle chování ve skupině křepelek. Dle potřeby si takto rozličené křepelky kroužkuji, abych v budoucnu mohl tvořit nepříbuzné skupiny.
Chutný oběd: Gratinovaná vejce
Pokud otočíte křepelku břichem vzhůru a promáčknete zduřelou kloakální žlázu samce, tak produkuje bílý pěnovitý sekret - sperma. Kůže v této oblasti je u kohoutků růžová. Ve skupině můžete vypozorovat kohoutka dlouhodobějším sledováním a označit si ho kroužkem. Typický je hlasový projev kohoutka. Ačkoliv je pro křepelky charakteristický malý vzrůst, těší se poměrně vysoké popularitě. Narazit na ně můžete jak ve volné přírodě, tak i v řadě chovů včetně těch domácích, byť chov slepic je u nás samozřejmě mnohem rozšířenější.
Křepelky jsou hrabaví ptáci, kteří se řadí do čeledě bažantovitých a podčeledě koroptví. V České republice volně žije křepelka polní, což je i přes své zavalité tělo nejmenší zástupce bažantovitých ptáků v Evropě, když dosahuje délky jen okolo 20 centimetrů a hmotnosti nejvýše 130 gramů. Typické je pro ní nenápadné zbarvení korespondující s její plachostí. Peří na hřbetu a hlavě je hustě pokryto tmavohnědými skvrnami a břicho mají křepelky světlehnědé.
V přírodě jako potravu hledají hlavně semena, bobule či mladé rostliny a nepohrdnou ani drobnými bezobratlými živočichy, které chytají na zemi, a larvami vyhrabanými z půdy. V tuzemských chovech se pro užitek obvykle chovají křepelky japonské, které se dělí na nosný a masný typ. Chovají se ze stejného důvodu jako třeba populární slepice - pro vejce a maso. Křepelčí vejce v průměru váží asi 13 gramů, takže je pro představu přibližně čtyřikrát až pětkrát menší než vejce slepičí, přičemž nosná křepelka snáší zhruba 300 kusů vajec ročně a masná nejvýše 250 vajec za rok. Vejce křepelek masného typu ovšem bývají o trochu větší než u nosného, váží přibližně 15 gramů oproti 11 gramům v případě nosného typu křepelky.
Pokud dostanete chuť na křepelčí maso, tak abyste se najedli, je dobré chovat masný typ křepelek, jehož zástupci dosahují hmotnosti až 300 gramů, zatímco ty nosné maximálně 180 gramů. Neuděláte chybu, když křepelku připravíte s nádivkou a se slaninou. Křepelčí maso je velmi křehké a opravdu chutné. Křepelky lze chovat buď v klecích, nebo ve voliéře. Lepší možností je chovat křepelky v klecích, každá by přitom měla mít svou vlastní. Protože se běžně chová více křepelek najednou, klece pro křepelky se obvykle vyrábí jako soustava několika klecí dohromady a často jsou vícepatrové.
Prostorná voliéra, ve které se v domácích podmínkách křepelky často chovají, by se mohla s ohledem na nabízený prostor jevit výhodněji, ale opak je pravdou. Pokud jsou křepelky v jednom prostoru vedle sebe, způsobuje to u nich stres a to má za následek snížení snůšky vajec. Protože jsou křepelky plaché, musíte k jejich chytání přistupovat s náležitou opatrností, abyste jim neublížili. Dobrou pomůckou pro odchyt křepelky je podběrák na ryby. Poté, co křepelku přikryjete podběrákem, ji můžete pomalu vzít do rukou. Ideálně ji držte za křídla a běhy, čímž minimalizujete riziko, že se vám vysmekne.
Ostatní poznámky: křepelky mohou mít skvrny na peří, vejce bývají bílé až hnědá. Většina textu se věnuje praktickým radám ohledně odchytu, krmení a řízení chovu. Odrážejí se také tradiční využití křepelčích vajec a masa v medicíně a kosmetice, a jejich využití v gastru po celém světě.
Copyright © pohodanovapec.cz
