Copyright © pohodanovapec.cz 
Říká vám něco kuba, peciválky či šprachanda? Nejde o žádná pohádková jména, ale o tradiční jídla, která byla součástí štědrovečerního menu předtím, než se do něj jednou provždy propašoval smažený kapr s bramborovým salátem. Kdo by nemiloval Vánoce? Na nejkrásnější svátky v roce se těší malí i velcí a stejně tak nedočkavě byly očekávány i v minulosti. Zatímco my se ale těšíme na dárečky a na to, že nám konečně skončí předvánoční shon a odpočinem si u stromečku za zvuků koled, pro naše předky byly Vánoce významným křesťanským svátkem.
Během postní doby se nesmělo jíst maso, ale ani vejce nebo mléčné výrobky. Také se nesměl pít alkohol nebo mlsat sladkosti. Není divu, že se lidé na vánoční svátky těšili i kvůli tomu, že se konečně pořádně najedí. Ještě celý den se ale dodržoval přísný půst, aby všem do večeře řádně vytrávilo. U dětí se odlákala pozornost od jídla slibem, že večer uvidí zlaté prasátko, maximálně dostaly k vylízání hrnec od povidel. Hospodyně ostatně ani neměla přes den kvůli přípravám na večer na vaření čas, takže členy rodiny odbyla jen krajícem suchého chleba s žitnou kávou, ti nejhladovější a ti, kteří se nechtěli postit, dostali česnečku s krupicí, případně zapraženou zeleninovou polévku, krupicovou kaši, vařené krupky s bramborami či spařené buchty s mákem tzv. Ke štědrovečerní večeři se smělo usednout až tehdy, když na nebi vysvitla první hvězdička.
V minulosti ovšem byla prostší než dnes, navíc byla stále postní, neboť půst končil až 24. prosince o půlnoci. Podle knihy Lidové Vánoce v Polabí měli trochu bohatší Vánoce jen evangelíci, kteří žádný půst nedrželi. Před Štědrým dnem tak pořádali zabijačky a mohli si tak pochutnávat na vařeném masu s jablkovým křenem nebo na jitrnicích. V katolických rodinách se ale menu skládalo hlavně z hub, které nahrazovaly maso, z luštěnin, obilovin a ovoce. Povoleny byly i ryby, které se nepovažovaly za maso, a jako postní pokrm se jedly dokonce již od středověku.
Po třicetileté válce, během níž bylo zničeno mnoho rybníků, se staly ale vzácnějšími a třeba v 18. století se podávaly jen v bohatších domácnostech. Kapr, ale třeba i lín nebo sumec či jiné sladkovodní ryby, se staly běžnou součástí štědrovečerní tabule až v polovině 19. století. Kapr se ani tak ovšem nepodával smažený, jak ho známe dnes (ten se rozšířil až po 1. světové válce), ale na černo nebo na modro. Kapr na černo, tedy se sladkokyselou omáčkou, se dělal častěji a podával se překvapivě s knedlíkem. Kapr na modro, který zmodral díky zalití octem, byl složitější na přípravu a mohli si jej dovolit jen někde na statku.
Podle tradice měla štědrovečerní večeře obsahovat devět chodů a i v chudších rodinách se snažili, aby stůl působil bohatě. Důležité bylo, aby se na stole objevila jídla ze surovin znamenajících plodnost a hojnost (kroupy, jáhly, luštěniny, mák a houby) a také zdraví (česnek a med). Prvním chodem byly oplatky nebo kousek chleba s medem, česnekem a bylinkami. Pak následovala polévka, která byla většinou čočková nebo hrachová, někde také kyselo či houbová. Ti zámožnější si mohli dopřát i rybí polévku s dokřupava opečenou houstičkou.
K nejoblíbenějším štědrovečerním pokrmům patřil houbový kuba z krup a česneku a jahelník s jablky a sušenými švestkami. Často se jedl také hrachový kucmoch - pokrm z vařeného hrachu, který se podával omaštěný sádlem s kroupami a smaženou cibulkou. Z hrachu se dělala i pučálka - naklíčený a opražený hrách. Oblíbené byly i různé obilné kaše vařené z celých zrn a slazené medem a pak také houbyňovník neboli hubník. Šlo o jakýsi nákyp z housek, sušených hub, mléka a vajec, který měl v následujícím roce zajistit všem členům rodiny štěstí. Občas se k němu servírovalo zelí, to totiž chránilo před zimnicí.
Na svátečním stole nesměl chybět bochník chleba a vánočka. Po snědení hlavního chodu se na stůl dávaly další pochutiny - mísy s ovocem, sušené ovoce, oříšky a další druhy pečiva - záviny, buchty, koláče, perníčky a další drobné pečivo. Oblíbené byly i peciválky, spařené bochánky, které se někdy přelévaly i omáčkou připravenou ze sušených švestek a jablek. Nejčastěji se jí říkalo muzika, známá ale byla i pod názvy šprachanda či prachanda.
Ze všech uvedených ingrediencí vypracujte těsto, které bude dobře držet pohromadě a zároveň nebude moc mazlavé. Na pánvi rozehřejte máslo a zaprašte moukou. Nechte chvíli zasmahnout. Poté přidejte cukr a koření, zalijte troškou vody a svářejte v hustý sladký sirup. Rozdělte těsto na dvě poloviny. Z druhé půlky těsta vyválejte druhou placku, do které můžete libovolně vykrájet například hvězdy a přiklopte koláč. Okraje dobře přimáčkněte. Pečte přibližně 45 min na 220°C prvních 10 min a poté stáhněte na 170°C.
K tomu dostanete také noviny a časopisy v elektronické podobě. Zachováme vám vše tak, jak jste zvyklí a reklamu přizpůsobíme vašim zájmům. Pokud využijete místo platby udělení souhlasu s reklamou, aby vám byly zobrazovány reklamy a to cílené i necílené, svůj souhlas můžete kdykoliv odvolat.
Ve 20. a 30. letech 20. století bylo cukroví symbolem pohostinnosti, elegance a umu tehdejších hospodyněk. Správná hospodyňka měla napečeno minimálně sedm druhů, od každého pár kousků, protože cukroví bylo hlavně pro návštěvy. Inspirace se čerpala z kuchařek i rodinných tradic. Na začátku minulého století bylo nepsaným pravidlem, že správná hospodyňka musí na Vánoce nabídnout svým hostům alespoň sedm druhů cukroví.
Masarykovo cukroví, pojmenované po prezidentovi T. G. Masarykovi, vzniklo díky kombinaci lískových či vlašských ořechů, vanilky a kakaa, a dodnes patří mezi oblíbené. Zajímavost: Masarykovo cukroví prý pekla jeho maminka. Toto cukroví přišlo z Bad Ischl ještě za dob Rakouska-Uherska. Išlé dortíčky (Ischler Törtchen) byly původně specialitou zdejších vyhlášených cukrářů a císař je od dvora posílal do Bad Ischl.
V době první republiky byla citronová a zázvorová kombinace považována za exotickou. Zázvorky a anýzky patřily k zahřívacím cukrovím, které se peklo s použitím nového koření, hřebíčku, skořice a někdy i pepře. V období hospodářské krize 30. let vznikaly levné alternative jako sádlové kuličky. Bílkové cukroví sloužilo i jako dekorace na stromeček a vyžadovalo ruční šlehání. Pracny z medu a kokosu měly jemnější a voňavější chuť než kakaové a připomínaly masový salám, ale s delikátní chutí masa byly zcela odlišné.
V 20. letech 20. století se Vánoce slavily i přes těžké časy a noviny dokonce nabízely vánoční zboží. Původ vánočního cukroví souvisí s postupnou proměnou cukru - od řepy - a až v 19. století se začaly sladké pokrmy s řepným cukrem šířit. Z Domácí kuchařky Magdalény Rettigové z roku 1826 jich nebylo mnoho, ale postupně se knihy upravovaly podle potřeb doby. Zavěšené cukroví se v Praze v 19. století stávalo běžně, stromky zdobily perníčky, linecké a pusinky, a od začátku 20. století se cukroví objevovalo i na štědrovečerním stole.
Ke starším vánočním pokrmům patřila kaše s medem, hrách se zelím a sušené míchané ovoce jako sladká tečka. Z mísy se nejprve odebrala lžíce pro hospodářská zvířata a teprve potom si lidé brali podle věku a váhy. Příchod rybí polévky na stole je až později; rybí pokrmy se staly součástí štědrovečerní tabule až ve větším měřítku až v pozdějším období.
Když bylo po večeři, zazvonil zvoneček. Hospodář přinesl do světnice vánoční stromek, který přes den tajně zdobil. Nebyl přeplácaný. Visely na něm ořechy, jablíčka, perníčky, sušené ovoce, papírové řetězy a svíčky. Vše mělo svou vůni i chuť a po Vánocích se ozdoby snědly nebo zužitkovaly. Svíčky se zapálily, zpívaly se koledy a u stromečku se scházela rodina každý večer, dokud se neodstrojil. V některých krajích se místo stromku stavěly jesličky, které měly připomínat samotný smysl Vánoc. Možná právě proto na staročeské Vánoce vzpomínáme s takovou něhou.
Vánoční cukroví podle Chmelíkové
tags: #staročeský #vánoční #koláč #recept #historie
Copyright © pohodanovapec.cz
