O tom, že je pizza italský národní pokrm, není pochyb. Stala se jedním z nejrozšířenějších a zároveň nejoblíbenějších jídel po celém světě. Ve většině západních zemí si na ní můžete pochutnat v té nejlepší kvalitě ve specializovaných italských pizzeriích, nebo naopak v té nejhorší v podobě průmyslově zpracované zmrzlé placky.
Pokud si tedy ujíždíte na táhnoucím se sýru, křupavých opečených okrajích a hromadě variací téhle italské dobroty, pojďte si s námi počíst něco málo o historii pizzy, jak to je s jejím krájením, jaké jsou tradiční druhy pizzy, jak by se měla pizza správně péct, a co že je tak speciálního právě na Neapolské pizze, jak se připravuje a co nás na ní baví.
Tato italská pochoutka má historii již v době neolitu. Její praprapra babička, kterou má společnou i s dalšími pokrmy (například s focacciou) by se dala nazvat zapečenou chlebovou plackou s různými ingrediencemi. První záznamy podobného gastronomického umění máme již z 6.století př.n.l. V každém koutě světa se pak tento pokrm vyvíjel různými směry a rychlostí.
Již v 16. století pak zaznamenáváme v Itálii název pizza, kterým se označovalo něco jako galetka, která v této době byla street foodem pro chudé. Až po migraci rajčete z Ameriky do jižní Evropy začala vznikat pizza tak, jak ji známe dnes. Pizza se stala časem nejen prostředkem pro nasycení, ale i významnou kulturní součástí Itálie.
V 19. století začaly vznikat první specializované pizzerie, ovšem až do jeho konce byla pizza podávaná jako sladké jídlo s rajčaty, případně sýrem. Prvním receptem na slanou pizzu byla Pizza alla napolenata, která obsahuje kromě rajčat a mozzarelly ančovičky a žampiony. Ve stejné době pizza dorazila společně s italskými migranty do USA, kde se jí začalo hojně říkat Tomato pie, neboli rajčatový koláč. Svoji oblibu si zde jako po celém světě udržela do dnes.
Základem, který u nás připravujeme čerstvý každý den je těsto. Jeho příprava začíná už několik dní dopředu založením Poolishe, tedy rozkvasu z vody, mouky a trošky droždí. Tato řídká, těstu podobná směs u nás odpočívá 1-2 dny a po uplynutí této doby by měla být silně elastická, naperlená s velkými vzduchovými bublinami a kyselou chutí.
Na založení těsta kromě poolishe používáme mouku, vodu, sůl a drobné množství kvalitního olivového oleje, který pizze dodává skvělou chuť. Postupné zpracování surovin v těsto trvá až 45 minut a následuje na něj teplé kynutí tedy to, které probíhá v pokojové teplotě. Těsto se během něj až třikrát překládá, aby získalo ideální elasticitu a podpořila se souhra vysoké hydratace a lepku.
Po cca dvou hodinovém kynutí z těsta tvoříme bochánky na jednotlivé porce pizzy. Ty dáváme kynout na další celý den do lednice.
Ta pravá Neapolská je typická právě poměry surovin v těstě, které v tomto případě fandí vodě. Těsto je tedy více hydratované a vytváří pak při pečení při vysokých teplotách veliké vzduchové bubliny na okrajích. Průměr Neapolské pizzy by měl být okolo třiceti centimetrů, což je o něco méně než u pizzy, na kterou jsme běžně zvyklí.
Okraje, které na této pizze hrají jednu z hlavních rolí rozhodně nepatří mezi ty, které po jídle necháte na talíři, proto se jim nevyhýbáme a necháváme je o něco širší. Po upečení zůstávají super vláčné, nadýchané a díky prvotřídní italské mouce kterou na pizza těsto používáme také skvěle chutná.
Dále je důležitá teplota a na ni navazující délka přípravy. Teplota v pizza peci by měla přesahovat 400°C a délka přípravy by tím pádem neměla trvat déle než 90 sekund.
Pizzu z pece vytahujeme krásně opečenou ze všech stran, s širokými okraji, které v sobě mají veliké vzduchové bubliny na jejichž povrchu se díky vysoké teplotě nachází černé puchýřky. Těsto je uvnitř krásně vláčné a měkké.
U nás v Piazza Ristorante dostanete pizzu nenakrájenou, což vychází z tradice praktikované přímo v Itálii. Ve většině pravých italských pizzeriích dostanete pizzu opravdu nenakrájenou a Italové si ji pak při jídle krájí sami. K tomuto zvyku vedlo hned několik důvodů. Prvním z nich je to, že v Itálii nejčastěji používané suroviny na pizzu - mozzarella a rajčata - zpravidla po upečení pouští velké množství vody. Při rozkrájení pizzy tedy hrozí to, že šťávy ze surovin začnou vytékat a promočí křupavou krustu pizza těsta zespodu, nebo její okraje.
Stejně, jako se pro zákazníky předem nekrájí kterýkoliv jiný druh jídla, zkrátka se s tím nepočítá ani u pizzy. Trend předkrájené pizzy totiž nepochází z Itálie, ale objevil se až po její migraci za hranice Evropy v Americe, kde se začala pizza podávat formou fastfoodu.
Při přípravě pizzy je jednou z nejzásadnějších proměnných právě teplota, která by měla být co možná nejvyšší. Dejte si tedy opravdu záležet na pořádném předehřátí vaší trouby, při kterém v ní rovnou můžete nechat i plech, na kterém pizzu budete péct.
Rozhodně se nesnažte na surovinách na pizzu šetřit. Při použití kvalitních surovin jich můžete použít méně, zrovna u pizzy totiž platí pravidlo „méně je více“. Přehnané množství vám může pizzu promáčet.
S přípravou těsta se pokuste nespěchat. Není třeba dodržovat třídenní proces přípravy, ale to nejmenší, co pro něj můžete udělat, je studené kynutí přes noc v lednici.
Tradiční Neapolská pizza. Podle legend byla poprvé připravená kuchařem Raffaele Eposito, který ji pojmenoval po tehdejší královně Itálie Margheritě ze Savoy. Základem pizzy jsou tradiční italské suroviny - mozzarella, rajčata a bazalka, které symbolizují svými barvami italskou vlajku.
V přesném překladu pizza čtyři sýry. V originálním receptu jsou pevně stanoveny pouze dva z těchto čtyř sýrů, a to mozzarella a gorgonzola. Druhá dvojice už variuje na základě konkrétního regionu a jeho specifických sýrů. Častými aktéry jsou například parmezán, pecorino, ricotta, nebo castelmagno.
Je jedním z nejstarších druhů pizzy, o kterých máme záznamy. Údajně byla připravována manželkami námořníků na jejich delší trasy na moři, díky čemuž si vysloužila svůj název. Skládá se pouze z rajčat, olivového oleje, česneku a tymiánu.
Vyzkoušejte si doma připravit pizzu s ricottou a brokolicí podle následujícího receptu:
Jednoduchá večeře, po které se jen zapráší! Při našem vaření a focení nezůstal po pizze ani drobeček. Zmizela dřív, než jsme se nadáli.
| Ingredience | Množství |
|---|---|
| Těsto na pizzu | 0.5 pizza |
| Ricotta | 40 g |
| Brokolice | 50 g |
| Mozzarella | 0.25 kuličky |
| Olivový olej | 1 pl + 1 pl |
| Smetana ke šlehání | 7 g |
| Parmezán | 7 g |
| Italské koření | 0.5 pl |
| Sůl | 1 špetka |
| Pepř | dle chuti |
| Bazalka | několik lístků |