Veganství a hovězí jatka: Pohled na spotřebu masa a její dopady
V Česku Vojtěch Filip veřejně truchlí nad nedostatkem vepřového masa, v Británii naopak londýnská univerzita Goldsmith v rámci odpovědnosti vůči životnímu prostředí škrtá z menu v jídelně hovězí maso. Dobrovolné omezení spotřeby masa je zárodek institucionálního trendu, který postupně spustili sami spotřebitelé. A zájem občanů o důsledky vlastní spotřeby lze vidět bez ohledu na nezájem státu i u nás.
Každý z nás sní ročně v průměru 75 kilo masa. To je pořádná flákota den co den. Bez masa se obejde málokterý pokrm a jeho neustálá spotřeba se stala součástí kultury a pomalu i lidským právem západní civilizace. Právě tak například v Německu pohlíží na maso daňový systém, který ho zatížil mnohem menší, tedy 7% daní oproti běžné 19% spotřební dani. Politický návrh na narovnání daně z masa v zájmu zlepšení kvality chovů i snížení spotřeby ale vyvolává poprask i u nás. Zelená totalita, duch vegetariána Hitlera, diktát horší než mnichovský.
Nejrůznější občanské iniciativy dlouho marně vysvětlovaly, jaký ničivý dopad na klima, krajinu a půdu má živočišná výroba. Zákazníkům se u pultu v masně nechtělo příliš přemýšlet o tom, že například k produkci jednoho kilogramu hovězího masa je potřeba 6,5 kg zrní, 36 kg objemového krmiva a 155 litrů vody. A že je to mrhání zdroji, kterých nemáme nazbyt. Citelné klimatické potíže a důsledky zplundrovaného zemědělství ale udělaly svoje a už dřív náladu ve společnosti pomohly změnit televizní záběry dokládající hrozivé podmínky zvířat ve velkochovech.
Zvyšující se poznatky o potřebách zvířat a důsledcích rozsáhlé živočišné výroby bohužel stále narážejí na zeď politiků, evropská legislativa je liknavá a naše ministerstvo zemědělství logicky ještě liknavější. Tu a tam se nějaké opatření zavede, ale tak, aby to preferované velkochovatele moc nebolelo. Proměna už ale vzlíná odspodu a veřejné mínění i kapsa spotřebitele ukazují značnou sílu. Bez ohledu na nezájem státu a zajetý systém živočišné výroby se situace na trhu mění.
Pokud mohla britská univerzita vyřadit hovězí z jídelníčku bez toho, aby nastal odliv profesorů a studentů na školy, kde si flákotu v klidu dají, dá se čekat, že se přidají další instituce. Znamená to dát najevo, že jim ekologický kontext jejich činnosti není ukradený a jsou aktivními hráči na trhu. Není to žádný atak na lidskou svobodu. Kuchařky na Goldsmith nikomu nebrání dát si steak kdekoli jinde.
Inspirujte se veganskou kuchyní
Na trhu se postupně etablovaly menší farmy, kterým záleží na tom, jak se jejich zvířatům žije a čím je krmí. Zažívají čím dál větší zájem o své produkty, byť jsou dražší. Supermarkety mají větší zájem o jejich zboží, do nabídky je zařazují rozvážkové služby, dobrým původem masa se chlubívají restaurace. Vyšší cenou mimo jiné ukazují na pravou podstatu masa - totiž že je ve všech směrech luxus.
Slovo v zemědělské politice mají i nikým nevolené obchodní řetězce. Většina z nich například přijala závazek, že přestane do roku 2025 vykupovat vejce z klecových chovů. Konzervativci vyznávající zavedený řád jako věčnou hodnotu se bojí, že je bude do veganství, vegetariánství nebo nižší spotřeby masa někdo nutit, ale nic takového není reálné ani potřebné. Motorem změny je tady trh. Roste počet lidí ochotných za citlivě získané maso platit více, supermarkety samy tlačí na standardy chovů, existují farmáři ochotní nemít zisk na prvním místě, kteří přesto vydělají. To jasně ukazuje, že skromnější cesta je možná i žádoucí. Svou nečinností, bojem za zájmy velkochovů a nízkou podporou menších ekologických farmářů se stát dostává na druhou kolej.
I bez politické vůle je lidem čím dál jasnější, že utrpení zvířat a zkáza půdy i klimatu nejsou v zájmu nikoho z nás. Pokud nepřijde změna shora, můžeme to alespoň efektivně změnit prostřednictvím vlastní peněženky. Nedávno zveřejněné záběry z velkochovů slepic otřásly českou veřejností. Krutost podmínek, v jakých zvířata žijí, byla nezpochybnitelná. Velkochovy jsou pravděpodobně největší genocidou v dějinách lidstva. Debata o právech zvířat a o výživě, jejíž nároky práva zvířat přímo popírají, se však vede už několik desítek let. Jaké mají naše standardy důsledky a je mainstreamový životní styl obhajitelný? A posunula se za ty roky debata vůbec někam?
Zvířecí genocida
V mnoha článcích jsou velkochovy popisovány jako největší genocida v dějinách lidstva. Co předurčilo lidi k tomu, aby se stali nadřazeným druhem, který jiné zvířecí druhy zavírá na jatka, popisuje Yuval Noah Harari, historik a filosof, velmi jednoduše - my, lidé, jsme schopni spolupracovat, spojit se a pochopit abstraktní koncepty. Ať už jde o důvěru v hodnotu peněz nebo v existenci lidských práv.
Jako lidé jsme tedy schopní vymyslet abstrakt, na kterém se společně shodneme a respektujeme ho. Proto dobře funguje třeba námi vymyšlený institut práv a některé chování klasifikujeme jako nehumánní. „Tolerujeme krutost prováděnou na jistých zvířecích druzích, která by u jiných druhů byla nepřijatelná. […] Jak víme, že jiné bytosti cítí bolest? Cizí bolest vnímáme na základě behaviorálních znaků jako vzdychání, projevy v tváři, kňučení, různé formy volání o pomoc či snahu vyhnout se zdroji bolesti - a tyto všechny znaky se projevují i u zvířat,” píše Peter Singer ve své knize “Animal Liberation” (“Osvobození zvířat”) vydané v roce 1975.
V knize nejsou ukázky ze zvířecích chovů nijak odlišné od těch, které jsou zveřejňovány dnes, stejně tak autor popisuje krutost testů na zvířatech. Většina knihy je filosofickou úvahou o nadřazenosti lidského pokolení, doplněná o návody života bez masa a seznam organizací bojujících za práva zvířat. Singer v závěru shrnuje, že průmyslový chov zvířat způsobil více bolesti a trápení než všechny války v dějinách lidstva dohromady. Tuto myšlenku dále rozvíjí již zmiňovaný Yuval Noah Harari a rovněž shledává průmyslové velkochovy největším zločinem v dějinách lidstva.
Na jednu stranu není, minimálně z filosofického pohledu, o čem debatovat a velkochovy lze považovat za krutou praktiku. Na druhou stranu je stále provozujeme a většinu živočišných produktů získáváme právě z nich.
„Každý člověk má nárok na to vidět, jak to za zdmi velkochovů vypadá a jakou cenu za naše vajíčka musí slepice zaplatit,” říká jeden z aktivistů v rozhovoru pro pořad 168 hodin, který záběry ze slepičích velkochovů natočil. Podmínky, v jakých zvířata snášejí vejce, jsou otřesné, mrtvé slepice doslova tlejí mezi ostatními. Jde o zvířata z klecových chovů. Každý z občanů Česka podle dat ČSÚ spotřebuje v průměru téměř 250 vajec za rok. Z klecových chovů pochází přes 80 procent vajec. A pohled na záběry se vzdaluje idylce veselých zvířátek z dětských učebnic. Častou reakci širší veřejnosti popisují mnozí aktivisté z vlastní zkušenosti jako “nemluvte o tom, zkazíte mi chuť k jídlu”.
Jsou takové záběry příliš manipulativní a zbytečně emotivní?„Záběry, které se objevují na různých webech o veganství, jsou reálné. A je tedy manipulativnější takové nepříjemné záběry ukázat, a nebo se tvářit, že problém neexistuje a že jíme kravičky, které se spokojeně pasou na louce?” ptá se v rozhovoru pro DVTV zástupkyně České veganské společnosti a redaktorka The Student Times Eliška Selinger.
Vegetariánství nikoho nezabije
Co se týče udržitelnosti dnešního životního stylu, čísla mluví jasně. Při současné míře konzumace zvířecích produktů je životní standard západní populace neudržitelný. Největší diskusi vyvolal před pár lety dokument “Cowspiracy”. Zaměřuje se na průmyslovou produkci živočišných výrobků v USA.
Pro lepší představu uveďme několik dat ohledně konzumace masa v Česku a v EU. U nás bylo jen od začátku letošního roku poraženo přes 133 tisíc kusů dobytka. Průměrný Čech v roce 2016 spotřeboval 8,5 kilogramů hovězího masa. Průměr konzumace hovězího masa je v EU podle dat OECD o něco nižší než v USA, v EU je průměr 11 kilo ročně na člověka, v USA 25,8 kilo na člověka.
Nejskandálnějším v dokumentu byl fakt, že produkce hovězího masa ve značné míře způsobuje globální oteplování. Množství metanu z kravských exkrementů a celkově plynů podporujících skleníkový efekt je vyšší, než množství skleníkových plynů pocházejících ze všech dopravních prostředků. Zároveň se k produkci masa spotřebovává velké množství vody. Na výrobu jednoho hamburgeru je potřeba 3 tisíce litrů vody, což odpovídá množství spotřebovanému za dva měsíce denního sprchování. Krom toho se dokument zaměřuje na podmínky, v jakých jsou zvířata chována. Jako jedinou alternativu mainstreamovému životnímu stylu pak nabízí veganství.
Při dodržování veganské stravy se uhlíková stopa člověka sníží o 50 procent oproti stravě obsahující živočišné výrobky. Zároveň k uživení vegana je potřeba osmnáctkrát menší plocha než pro uživení člověka stravujícího se masem.
Taková čísla mohou znít až příliš apokalypticky, nejjednodušší cestu pro jejich ověření nabízí fact-checkingová platforma Climate Feedback, která je akreditovaná Mezinárodní fact-checkingovou sítí. Různí oslovení odborníci se v mnoha příspěvcích shodují, že změna stravovacích návyků by prospěla ke snížení globálního oteplování. Avšak problém je natolik komplexní, že nelze říci jako v článku časopisu The Atlantic, že by všichni měli přestat jíst pouze hovězí maso a nahradit je fazolemi. Na druhou stranu podle BBC existuje fakt, že snížení konzumace živočišných produktů by nikomu neuškodilo, ba právě naopak.
Většinou se s lidmi nebavím o veganství z vlastní iniciativy, ale až potom, co se sami zeptají. Takže výsměšných reakcí sklízím jen minimum,” říká Josefína, která se mimo jiné angažuje v inciativě Limity jsme my. Podobnou zkušenost mají i další vegani, reakce na jejich životní styl je apriori negativní, a tak svoje postoje před ostatními zmiňují jen okrajově. Vegani se podle svých slov nejčastěji setkávají s odmítavým postojem vůči jejich životnímu stylu ve formě argumentu: „Veganská výživa není dostatečná a neobsahuje veškeré důležité živiny”.
Vegani by měli podle doporučení nutričních terapeutů doplňovat vitamín B12, jinak získávaný právě z masa. Hledání náhradního zdroje tohoto vitamínu je však marginálním problémem a lze ho v dnešní době nahradit tabletami či kapičkami a sušeným droždím obohaceným o vitamín B12. To může být chutnou posypkou salátu. „A pokud je dítě pod zodpovědným dozorem lékaře, nemusí být problémem veganská výživa ani u dětí,” shrnuje v rozhovoru pro DVTV Eliška Selinger. V dnešní době už si lidé potraviny vybírají, získávání vitamínů není náročné ohlídat a doplnit nijak invazivní formou.
Ačkoli tak vegani stále mohou působit jako zjevení, jejich počet roste, a to zejména ve věkové skupině populace 16 až 24 let. V Čechách nejsou přesná čísla ohledně počtu veganů a vegetariánů, ve Velké Británii průzkum z roku 2016 ukázal, že se k veganství hlásí sedm procent populace, čímž se populace veganů za deset let zvýšila o 360 procent.
Psycholožka Melanie Joy ve své knize “Why we love dogs, eat pigs and wear cows” (“Proč máme rádi psy, jíme prasata a nosíme krávy”) rozebírá problematiku z opačného pohledu. Zavedla termín “karnismus”. Karnismus je filosofie, která podmiňuje lidi dopřávat určitým zvířatům plná práva téměř rovna lidským a jiná zvířata naopak konzumovat. Na základě karnistické filosofie je tak naprosto v pořádku jednou rukou hladit psa a druhou si do úst nést sousto vepřového. Byť obě zvířata mají stejnou inteligenci a prožitky, ke každému se chováme jinak. Karnismus však bereme jako normu. Joy zdůrazňuje, že toto pokřivuje debatu ohledně životního stylu, protože karnisté svou filosfii vysvětlovat nemusí. Není však nutné rozdělovat společnost na zločince a dobrodince. Pravdou je, že valná většina z nás byla vychována jako karnisté. Nikdy však není od věci se nad vlastními hodnotami pozastavit a zeptat se, proč je vlastně považujeme za důležité.
Ve fiktivním dokumentu odehrávajícím se v roce 2067 se autor Simon Amstell dívá zpět na dějiny druhé poloviny dvacátého a začátku dvacátého prvního století. Vysvětluje současné mladé generaci, vnoučatům dnešních mileniálů, že jejich prarodiče opravdu jedli maso, mléčné produkty a vejce. V roce 2067 už totiž neexistují vegani, respektive pojmenování vegan - veganství je norma. Karnisté jsou ti, jejichž výživa se odlišuje či odlišovala od většiny, a proto nese jasné pojmenování. Na snímku je unikátní zejména to, že jde o jeden z mála filmů o veganství, který nevyznívá jako kázání. Vtipný obrat obou pozic, který staví veganství do výchozí pozice běžné výživy a z opaku dělá výjimku hodnou zkoumání, člověku dá prostor přemýšlet o celé problematice mimo debatu běžně ohraničenou drastickými záběry z velkochovů. A možná to je přesně to, co celá bouře kolem veganské výživy potřebuje proto, aby se vysvobodila z ohrady nálepkované mladou “hipísáckou” módní vlnou.
Problémem celé debaty ohledně udržitelnosti současného životního stylu je fakt, že existují čísla podporující jen jeden názor. Není problém najít jakoukoli statistiku různé důvěryhodnosti ohledně benefitů vegetariánského či veganského životního stylu. Důkaz, tedy jakákoli studie, která by však obhajovala karnismus, neexistuje. A i proto se snadno stane, že v debatě o výživě vystupují vegani a vegetariáni jako prapodivná menšina. Jak říká Melanie Joy: „Karnismus sám sebe nemusí obhajovat, protože je považován za normu.”
Z nedávné studie Masarykovy univerzity ve zkratce vyplývá, že Češi mají rádi příjemné životní prostředí, ale jsou už méně ochotní kvůli němu něco obětovat. Na druhou stranu, pro zlepšení vlastní uhlíkové stopy není třeba stát se ze dne na den veganem. Stačí jen spotřebu zvířecích produktů, zejména masa, omezit. Takové doporučení však není ničím novým, nutnost omezení spotřeby masa pro snížení globálního oteplování zdůrazňoval Evropský parlament už v roce předsednictví České republiky.
Zpěvák Paul McCartney kupříkladu propagoval kampaň “Meatfree Mondays”, Bezmasé pondělky, která se rozběhla ve Velké Británii. I když ji zrovna ve filmu Carnage zesměšňují jako naivní představu, že jeden den bez masa je nějaké hrdinství, slušelo by se minimálně ocenit snahu.
Vysoká produkce masa stojí na nutnosti uspokojit poptávku. Proto je dobré mít na paměti poučku “You decide with your dollar” (Rozhodujete vlastními penězi). Skončil Světový týden za zrušení masa, a tak je ideální čas položit si otázku, co by se stalo, kdybychom my, lidé žijící v rozvinutém světě se spoustou alternativních možností, jak si zaplnit žaludek, zvolili burger s klasem, a ne s masem (nebojte, krávy by svět neovládly).
Jistě, vaše hovězí nebo vepřové může být z lokálních chovů, ale jak je to se zvířecím krmivem? Veškeré obiloviny a sójové boby nezhltnou jen vegetariáni a vegani, ale také dobytek. Hospodářská zvířata zkonzumují šokujících 97 procent světové úrody sóji (podle uvedeného zdroje však hospodářská zvířata ve skutečnosti zkonzumují 97 % světové produkce sójového šrotu, pozn. red.).Globálním vegetariánstvím by se uvolnilo 2,7 miliardy hektarů půdy momentálně užívané pro pastvu dobytka spolu se 100 miliony hektarů půdy nyní užívané pro pěstování krmných plodin.
K eliminaci nejextrémnějších případů světového hladu by bylo zapotřebí 40 milionů tun jídla, jenže skoro dvacetinásobkem této váhy jsou každoročně krmena farmářská zvířata chovaná na maso. Ve světě, kde nemá odhadem 850 milionů lidí co jíst, je to až zločinné plýtvání. Radši krmíme plnohodnotným jídlem zvířata na farmách kvůli burgerům, než abychom ho dali přímo lidem. A přitom k produkci jediné libry vepřového je zapotřebí zhruba šesti liber zrní. I kdyby hladovělo jen jediné dítě, šlo by o ostudný způsob plýtvání.
Buldozery po celém světě drtí velké pásy země, aby vytvořily prostor pro další chovy, do nichž se umístí kuřata, krávy a další zvířata spolu s obrovským množstvím plodin potřebných k jejich nakrmení. Ale když jíte přímo rostlinnou stravu, místo abyste ji použili jako krmivo pro zvířata, stačí vám o dost méně půdy. Vegfam, charita, která financuje trvale udržitelné projekty pro rostlinnou potravu, odhaduje, že desetiakrová farma uživí 60 lidí sójovými boby, 24 lidí pšenicí a 10 lidí kukuřicí, ale jen dva chovaným skotem. Holandští vědci předpovídají, že by se globálním vegetariánstvím uvolnilo 2,7 miliardy hektarů půdy momentálně užívané pro pastvu dobytka spolu se 100 miliony hektarů půdy nyní užívané pro pěstování krmných plodin. Většina na svých zádech ani nepocítí teplé paprsky slunce a nenadýchne se čerstvého vzduchu dřív, než je naloží na náklaďáky mířící na jatka. Neexistuje lepší způsob, jak zvířatům pomoci a zabránit jejich utrpení, než se rozhodnout přestat je jíst.
V továrnách chovaná zvířata jsou prolezlá nemocemi, protože jsou po tisících namačkaná ve špinavých chlívech, které jsou semeništi různých druhů nebezpečných bakterií a virů. V průmyslových farmách jsou prasatům, kuřatům a jiným zvířatům podávány chemické látky, které je v těchto nehygienických a stresujících podmínkách udržují naživu. Tím se však zvyšuje šance, že se zde vyvinou lékům odolné superbakterie. Vedoucí úředník z Organizace pro výživu a zemědělství při OSN nazval intenzivní průmyslový chov hospodářských zvířat „příležitostí pro nově vznikající nemoci“. Americká vládní agentura Centers for Disease Control and Prevention zase prohlásila, že „spousta antibiotik pro zvířata je zbytečných a nevhodných a pro každého jsou spíše hrozbou“.
Velkou roli v utváření imunity vůči antibiotikům hraje samozřejmě jejich nadměrné předepisování lidem, ale jejich eliminace v průmyslových farmách, v nichž se mnohé rezistentní bakterie objevují, by rozhodně zvýšila pravděpodobnost účinku antibiotik při léčení vážných nemocí.Obezita doslova zabíjí britské občany. NHS už varovala, že pokud se statistiky obezity v Británii nesníží, zdravotní služby to zruinuje. Maso, mléčné výrobky a vejce (obsahující cholesterol a nasycené tuky) jsou hlavními viníky obezity, která se podílí na bezprostředních příčinách smrti, jakými jsou infarkt, mrtvice, cukrovka a různé druhy rakoviny.
Ano, existují i vegetariáni a vegani s nadváhou, stejně jako hubení masožrouti, ale oproti svým masožravým protějškům jsou vegani jen z jedné desetiny náchylní k obezitě. Jakmile vyměníte masové potraviny s vysokým obsahem tuku za zdravé ovoce, zeleninu a zrní, bude o dost těžší hromadit přebytečná kila. Navíc lze díky rostlinné stravě spoustě zdravotních problémů předejít nebo je dokonce zvrátit.
Spotřeba hovězího masa ve světě
Následující tabulka ukazuje průměrnou spotřebu hovězího masa na osobu za rok v různých regionech:
| Region | Průměrná spotřeba (kg/osoba/rok) |
|---|---|
| Evropská unie | 11 |
| USA | 25,8 |
| Česká republika (2016) | 8,5 |
Dokument Cowspiracy poukazuje na dopady produkce hovězího masa na životní prostředí.
ROZHOVOR: Razantní zdražení především hovězího masa prý nezpůsobila epidemie kulhavky a slintavky. „Epidemie se objevila až v březnu, ceny hovězího ale rychle rostly už během měsíce ledna,“ řekl serveru PrahaIN.cz zemědělský analytik Petr Havel. Nejrychleji vystřelily ceny hovězího masa. Hlavní příčinou vysoké ceny u hovězího masa je citelný pokles stavů skotu a hospodářských zvířat ve všech zemích Evropské unie. Další výrazný pokles prognózuje Evropská komise i na letošní rok. Důvod snižování stavu hospodářských zvířat spočívá v tom, že už mnoho let nepřetržitě běží poměrně agresivní kampaně proti konzumaci masa. Vegani a vegetariáni celé roky hlasitě přesvědčují veřejnost o tom, že je maso nezdravé, což je v případě hovězího absolutní nesmysl. Část spotřebitelů ale jejich argumentům podlehne a spotřebu masa omezuje. To znamená, že klesá jeho odbyt. Chovatelé v Evropské unii reagují na tuto skutečnost snižováním stavů hospodářských zvířat, ve výsledku to znamená nižší nabídku na trhu.
Pro chovatele existují legislativní povinnosti o snižování emisí v chovech hospodářských zvířat. V praxi to znamená, že zemědělci musí kupovat krmivo, které přispívá k tomu, aby krávy tolik nekrkaly a neprděly. Ovšem krmné směsi, které ve zvířatech generují méně emisí, samozřejmě stojí víc peněz. Náš trh s masem to zasáhlo maximálně psychologicky. Vytvořily se určité obavy z možného nedostatku hovězího masa, pokud by se epidemie rozšířila. To mohlo nepatrně přispět k růstu cen. Skutečností ale je, že se podle statistik, slintavka a kulhavka objevila až během března. Ceny hovězího ale začaly růst už v lednu. A to nejen u nás, ale také na důležitých komoditních burzách, například v Chicagu. Cena hovězího tedy začala stoupat ještě před epidemií.
Majitelé menších řeznictví si stěžují, že v některých oblastech jen velmi těžko shání býky nebo krávy na porážku. Suroviny, tedy hovězího dobytka, je v České republice dostatek. Hovězí je dokonce mimořádně přebytkové. Někteří chovatelé ale prodávají živý skot v zahraničí, protože tam dostanou víc peněz než od českých zákazníků. To samozřejmě není úplně strategicky správné, neboť se tak dobrovolně zbavujeme přidané hodnoty, která může vznikat u nás. Když je pak do České republiky dovezeno maso z poražených zvířat nebo nějaké produkty z něj vyrobené, tak přidaná hodnota zůstává v zahraničí. Naši zpracovatelé, což jsou jatka a porážky, aby zamezili úniku suroviny do zahraničí, musí chovatelům nabídnout vyšší ceny. Nic jiného v tom není. Prostě se děje to, že u nás někdo vykupuje živý skot a nabízí našim chovatelům lepší ceny než zdejší zpracovatelé.
Vzhledem k tomu, že během necelých pěti měsíců došlo k významnému nárůstu cen, tak by poklesnout mohly. Domnívám se ale, že budou spíš stagnovat. Rozhodně se ale už nevrátí na hodnoty, jaké byly třeba na konci loňského roku. Zdražování masa, zejména hovězího, bude pokračovat, byť se možná teď na nějakou dobu zastaví. Ceny poženou nahoru vyšší náklady na chov hospodářských zvířat. Zejména chovy skotu jsou nejnáročnější, růst býka do jateční váhy trvá zhruba dva roky. Dva roky ho krmíte a kvůli emisím budete mít dražší krmivo. Jde o mohutné hospodářské zvíře, které spotřebuje obrovské množství potravy. Kuře jde na porážku za dva měsíce, prase po půl roce. Skot ale jde na jatka za 24 měsíců.
Existují samozřejmě určité limity, protože hovězí je nejdražší. A kdyby cena extrémně rostla, tak to spotřebitelé přestanou kupovat. Česká republika je toho zářným příkladem. U nás je spotřeba hovězího masa ani ne deset kilogramů na osobu a rok. V minulosti to ale bylo 30 kilogramů. Takže u nás je kvůli cenám významný pokles. V nejbližší době budou ceny stagnovat, ale postupně opět mírně porostou.
