Copyright © pohodanovapec.cz 
Mutinus caninus (Huds.) Fr. je hadovka psí, která v mládí vytváří vajíčko bílé kožovitého rázu a později vyrůstá zova nosič s oranžovým nástřelem. Plodnice v mládí bývají uzavřené ve tvaru koule či vejce a uvnitř se dají rozpoznat tři vrstvy - vnitřní oranžovou, budoucí sterilní nosič; zelenou vrstvu s výtrusy; a slizovitý vnější obal. Vejce puká a z něj se vyvíjí oranžový nosič 50-100 (120) × 10-15 mm, na jehož konci lze pozorovat postupně mizející zelenou slizovou vrstvu s výtrusy.
Dužnina plodnic Mutinus caninus je porézní. Dospělé plodnice nepříjemně voní, což bývá popsáno jako zápach zkažených vejce či zkaženého masa, a tento zápach je slabší než u hadovky smrduté (Phallus impudicus). Třísněný třeň není strukturálně oddělen od klobouku jako u Phallus impudicus; horní část nosiče po ztrátě výtrusů zůstává oranžová a od spodní, třeňové části je oddělena jen nevýrazným zúžením.
Při růstu plodnice Mutinus caninus roste od května do října, často ve skupinách na tlejících dřevních zbytcích a mimo les, v lesích různých typů. Je nejedlá. Hadovka psí se vyvíjí z vajíčka, které zůstává na bázi nosiče jako pochva. V mládí je jedlá, později však již nepoživatelná.
Podobnost s dalšími zástupci rodů Phallaceae a Mutinus vede k nutnosti odlišit Mutinus caninus od hadovky smrduté (Phallus impudicus) a od hadovky valčické (P. hadriani). Hadovka smrdutá má častější výskyt a intenzivnější zápach, zatímco Mutinus caninus má jinou morfologii nosiče a výrazně odlišný klobouk.
Rozšíření a ekologie: hadovky a Mutinus se vyskytují po celém světě, s výjimkou tropických pásem - hadovky jsou rozšířeny téměř globálně, Mutinus caninus pak roste ve vlhkých humózních lesích. Mutinus caninus roste ve vlhkých humózních lesích, zejména na tlejícím dřevu, a často vyskytuje v místech, kde je vyšší obsah dusíku v půdě, což podporuje jejich šíření.
Popis jednotlivých částí: plodnice Mutinus caninus jsou v mládí kulovité či vejčité, až 6 cm v průměru, bílé až bělavé. Na spodní straně jsou bílé myceliovité provazce. Později klobouk bývá pokrytý zeleným slizem obsahujícím výtrusy; sliz má výrazný zápach. Z vajíčka zůstává pochva na bázi nosiče. Třeň dorůstá do délky 10-20 cm a šířky do 5 cm, je dutý a bílý. Na horním konci je klobouček s žebrovatým povrchem a zeleným slizem; vůně je silně páchnoucí. Po vzklíčení je klobouk většinou bez slizu a mění barvu na okrovou až smetanovou.
Výtrusy Mutinus caninus jsou elipsoidní a menší rozměry se udávají v řádu mikrometrů; v dospělosti z klobouku sliz postupně ztrácí, sliz je méně atraktivní pro mouchy a plodnice ztrácí zápach. Z vajíčka zůstává pochva na bázi třeně.
Ekologie a šíření: hadovka smrdutá (Phallus impudicus) se rozšířila po celém světě, zatímco Mutinus caninus je častější ve vlhkých humózních lesích a na zvláštních stanovištích, včetně parků a zahrad. Zápach hadovky slouží k přilákání mušek, které nesou výtrusy; Mutinus caninus má podobnou strategii, avšak s odlišnou morfologií klobouku a nosiče.
Historické pojmenování a symbolika: hadovky byly v minulosti spojovány s božyní plodnosti Ceres a jejich tvar připomínající penis, což vedlo k mýtům o afrodiziaku. V jiných edicích se stejné druhy zmiňují v souvislosti s léčivými či potravinářskými užitky v mládí. Výzkum ukazuje, že hadovka obsahuje i látky nepáchnoucí a biologicky účinné, jako jsou polysacharidy, které mohou mít imunomodulační efekty a potenciál v terapii a prevenci.
Chemické složení slizu kloboučku obsahuje řadu těkavých látek, včetně sírových a indolových sloučenin, které tvoří hlavní část malodorantů. Současné studie ukazují, že kombinace těchto látek vytváří specifický, silný zápach, který láká mouchy a usnadňuje rozšíření houby.
Copyright © pohodanovapec.cz
