Vizovické pečivo obdivujeme a milujeme už dvě století. Je to bez debaty valašské „rodinné stříbro“ předávané po generace. I já podlehla poetické kráse vizovických figurek a rozhodla se je vyzkoušet pro drobné vánoční dárečky. Odkrývání tajů této unikátní lidové techniky je dobrodružství jako stvořené pro dlouhé zimní večery.
Aby se drobné figurky z pečiva směly nazývat „vizovické“, musely respektovat 35 základních tvarů s přesnou symbolikou. Dárce jimi obdarovanému přivolával ideální vlastnosti figurek. Zvířátka z vizovického těsta nabízejí širokou paletu významů: ryba symbolizuje mlčenlivost, kohout mužnost, žába čistou vodu, veverka dobrou hospodyňku, ovečka dobrou úrodu, kachna dobrou matku, jelen bystrost, liška chytrost, pavouk nosí štěstí, holubička klid a mír v rodině, ještěrka přináší bohatství do domu…
Vizovické pečivo je známé po celém světě, především zásluhou manželů Lutonských. Jednotlivé figurky plnily symbolickou funkci: třeba rak měl chránit zdraví šestinedělky, veverka měla hospodyni povzbudit po celý rok, holubička přivolávala jaro. Také tradiční vzory sahají k bohatstvu vyobrazené lidové tvořivosti, která dnes slouží jako ozdoby na stromeček či stůl.
Před Vánocemi vyrábíme i betlémky, které jsou složitější. Původně vizovické pečivo vznikalo ze zbytků mouky a vody a sloužilo jako dárek pro děti na hraní; dnes jde o dekorativní dílo s hlubokou symbolikou. První zmínky sahají do 19. století, kdy rodina Lutonských udržovala techniku až do dvacátého století. Dnes zůstává několik tradičních vzorů, mezi něž patří ježek, holubička, veverka, koníček, rybička, miminko, panenka, rak, páv či žába a beránek.
Jak pracovat s dětským domácím tvořením? Lze začít s jednoduchými tvary a postupně přidávat detaily, nejdříve s menšími dětmi bez vykrajovátek a s většími dětmi s nůžkami a nožíky. Děti mohou vykrajovat tvary podobně jako cukrovinky, zatímco starší děti mohou používat nástroje na zdobení a stříhání.
Mrazení vs. chlazení: v čem se liší?
Kuličku těsta roztáhneme do tvaru ryby s ocáskem, ocas rozdělíme a hřbetní ploutev a ocas vyformujeme. Přilepíme tenký váleček coby žábry a tlamu. Párátkem vyzdobíme „rty“ a vytvoříme rýhování na ploutvích. Oko přilepíme a šupiny vyryjeme nůžkami.
Recept Jany Návratové z Vizovic: smíchejte 0,5 kg hladké mouky a asi 0,2 dcl vody; těsto propracujte, a klíčové je, aby nebylo řídké. Nechte těsto odpočinout v igelitovém sáčku při pokojové teplotě a každé dvě hodiny jej znovu propracujte. Nechybí ani tip na použití kuličky a válečku k vytvoření slunce; vnitřní kruh vykrojte a paprsky vyřezávejte.“
Na zdobení figurky používáme koření (pepř, nové koření, hřebíček) a semínka (mák, kmín, len). Děti mohou pracovat různě: malé děti s nůžkami s kulatou špičkou, starší děti s ostrým nářadím. Z dávky 0,5 kg mouky a 0,2 dcl vody vzniká několik figurek, které se suší a později se potírají bílkem pro lesk.
Vizovické pečivo není určeno k jídlu; slouží jako ozdoba svátečního stolu, svícnu či stromečku. Tradice vizovického pečiva je stará více než 150 let; původně se peklo ze zbytků mouky. I když dnes řemeslo vyžaduje čas a trpělivost, práce s těstem může být zábavná pro celou rodinu. Některé vzory lze najít na internetu, a můžete je také tvořit podle vlastní fantazie.
| Ingredience | Pomůcky | Klíčové kroky |
|---|---|---|
| 250 g hladké mouky, 100 ml vody, 1 lžíce octa, 1 vejce na potření | mís, váleček, nůžky, štěteček | hmotnostně připravit těsto, nechat odpočinout, vyválet, tvarovat, slepit, sušit, upéct |
| koření a semínka na dekoraci | párátko, štěteček | zdobení a dotvoření detaily |
Na závěr - vizovické těsto se vyžaduje dlouhé ruční hnětení a proces sušení, což z něj dělá jedinečný lidový artefakt s bohatou historií. S trochou trpělivosti a fantazie může být každá rodina součástí této krásné vánoční tradice.