Weisswurst je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších bavorských pokrmů. Přitom je na trhu teprve od roku 1857. Podle legendy byla bílá klobása poprvé vyrobena jednoho chladného únorového rána v Mnichově. Jak uvádí chefkoch.de, řeznický tovaryš Sepp Moser dostal za úkol vyrobit klobásy. Jenomže předchozího večera trochu popíjel a měl silnou kocovinu. Teprve když naplnil střeva masem, přišel na to, že vzal moc velká střeva. Klobásy byly příliš silné a velké na to, aby šly opéct. Moser se také obával, že by během opékání mohly prasknout. A tak je jednoduše hodil do horké vody a nechal vařit!
Klasicky se Weisswurst vyrábí především z telecího a vepřového masa, ale obsahuje také mladé hovězí maso a kůži, tj. části telecí hlavy a jemné vepřové kůže. Dochucuje se čerstvou petrželkou, cibulí, citronovou kůrou a dalšími tajnými přísadami. Weisswursty se nabízejí buď předvařené, které lze pak několik dní skladovat, nebo se prodávají syrové. Ideální teplota vody a délka vaření, to je základ úspěchu. Bavariannews.com podrobně popisuje, jak na to. Weisswurste se má vařit v horké, ale ne vroucí vodě pod dobu 15 až 20 minut. Pokud by voda překročila bod varu, mohly by popraskat. Jakmile jsou klobásky horké, jsou připraveny ke konzumaci. Nenechávejte je ale ve vodě ponořené příliš dlouho, protože pak změní konzistenci (jsou vodnaté) a ztratí chuť.
Víte, že existují různé způsoby a pravidla konzumace? Základním pravidlem je nejíst střívko, protože na rozdíl od jiných druhů klobás, například bratwurstu, není dobré a kazí chuť. Například opravdový znalec nikdy klobásu najednou nestáhne, nýbrž ji loupe a krájí po částech. Je také možné ji podélně rozříznout a vybrat maso pomocí nože a videličky. V Mnichově se například vůbec nepoužívá nůž. Klobáska se drží v ruce a maso se z ní postupně „vysává“.
Bílá klobása nejvíc chutná s křupavými preclíky a sladkou hořčicí. Konzumuje se ale také s bramborovým salátem, pečivem, dokonce i s oblíbenými hranolky. Podle tradice je nejlepší jíst weisswurt ráno. Staré bavorské přísloví říká: „Žádný weisswurst by nikdy neměl slyšet odpolední kostelní zvony.“ Toto pořekadlo mělo své opodstatnění. Klobásky se musely rychle sníst, aby se nezkazily. I když dnes máme chladničky, a mrazáky a můžeme uzeniny taky vakuovat, tato tradice je stále živá.
Podle v Bavorsku rozšířené pověry také nikdy nejezte sudý počet bílých párků. Někteří sice tvrdí, že to přináší smůlu, ale skutečný původ tohoto rčení není znám. Bílá klobása coby mastný a těžký pokrm si zaslouží prolévat pivem. Zajímavou pochoutkou jsou podle blogu mnichovského řeznictví Zimmermann špízy, jejichž základem je weisswurst. Připravte si plátek čerstvého ananasu, ½ větší broskve (nebo jednu menší), 30 g másla. 2 lžíce hnědého cukru, 4 menší brambory, 2 bílé klobásy, 10 plátků slaniny, lžičku loupaných sezamových semínek, lžíci nasekaného rozmarýnu, olej, sůl a pepř a 6 dřevěných špejlí. Ananas a broskvi nakrájíme na kostičky. Na pánvi rozpustíme máslo, přidáme nakrájený ananas a broskev a za stálého míchání necháme 5 minut karamelizovat. Celé brambory pokapeme olejem, osolíme a opepříme, posypeme rozmarýnem a pečeme v troubě předehřáté na 200 °C 20 minut do zlatova. Klobásy oloupeme, nakrájíme na 10 kusů a každý z nich obalíme proužkem slaniny. Na 2 špejle navlékněte střídavě ananas a klobásu, na další 2 brambory a klobásu a na poslední 2 broskev a klobásu. Grilujte asi 5 minut za občasného otáčení, dokud slanina není křupavá. Minutu před koncem grilování posypte špízy sezamovými semínky. A můžete servírovat.
Název vinná klobása napovídá, že jednou z ingrediencí je víno. Odborníci doporučují bílé víno s jemnou chutí muškátu, protože ladí i s kořením, které se do směsi přidává. Základem je ale vždy kvalitní maso. Podle Milana Novotného je poměr surovin určený normami: 15 procent hovězího masa, 50 procent tučnějšího vepřového masa, 10 procent libového masa z kýty nebo z plece. Z koření je důležitý muškátový oříšek a květ a citronová kůra. A samozřejmě žemle nebo veka v přiměřeném množství.
Střevo na vinnou klobásu je tenčí než například to, do kterého se plní směs na buřty. Má průměr 20 mm, což znamená, že skopové střívko je nejvhodnější. Vinná klobása se dále tepelně nezpracovává, je to polotovar. Jen se zachladí a poté co nejrychleji putuje ke spotřebitelům. Pozor na nákup vinné klobásy v umělém střívku. V obchodech se dají koupit předsmažené polotovary, ale pod vrstvou strouhanky těžko poznáte, jak klobása vypadá. Po nákupu vinnou klobásu vždy uložte v lednici a spotřebujte do 48 hodin. Je to polotovar, který se tepelně neopracovává.
První zmínky o klobásách najdeme už na hliněných tabulkách starých Sumerů, kteří si tam zapisovali i záležitosti praktické, včetně receptů na přípravu lahodných klobás. Pojmy, které používají řezníci při výrobě masných produktů: kutr - velká nádoba, ve které se míchá mleté maso a další suroviny na výrobu klobás a dalších masných výrobků; narážka - narážecí přístroj s trychtýřem. Nejen Sumerové, ale i starověcí Číňané znaly tento způsob zpracování masa, který prodlužuje jeho trvanlivost. V antickém Řecku i Římě platila klobása za znamenitou pochoutku, a nezapomněl na ni ani Homér ve své Odyssei. Klobása se postupně zabydlela na celém světě; nejchutnější je podle řezníků v Rosicích u Chrasti klobása stočená do šneků, jen lehce opaprikovaná a opečená na pánvi na sádle. Pomlet maso na strojku s mřížkou s otvory asi 9 mm-1,2 mm. Vařit je ve 70°C vodě tak dlouho, až je vnitřní teplota klobás 66°C. Potom opláchnout klobásky studenou vodou, dokud jejich vnitřní teplota poklesne na 24°C. Ogrilovat, nebo osmažit klobásky. Výborné jsou namočené v mléce a potom obalené v mouce a osmažené na oleji.
P.S. Avšak správný způsob pojídání Weisswurstu je takovýto. Ohřát klobásky ve skoro vařící vodě s kouskem citronu. Položit je na talíře před hosty. Každý si pomocí příboru rozřízne klobásku napůl. Zapíchne vidličku do čerstvě rozříznuté strany jedné půlky klobásky a pomocí ostrého nože rozřízne kůži podélce. Jemně vložit ostří nože mezi kůži a maso a pevně přitiskne kůži k talíři. Začne se otáčet vidličkou zapíchnutou do klobásky tak dlouho, až se kůže sloupne. Důvod procesu je tento.
Většinou se nám při pojmu německá kuchyně vybaví bavorská klobása, eintopf či pivo. Stravovací návyky a způsob přípravy jídel jsou součástí kultury každého národa. Logicky jsou tedy v horských oblastech, kde se nacházejí pastviny, pokrmy připravovány hlavně z mléka a do určité míry z masa. Na vysočinách, ve kterých jsou podmínky příznivé pro pěstování brambor, najdeme různé bramborové speciality. Německo je obrovský stát s různorodými regiony; tradiční pokrmy se liší od pobřeží po alpské oblasti. Hlavně v Berlíně nabízejí místní speciality jako vepřové koleno, ale moře a maso zůstávají důležité. Často se setkáte i se šunkou a mnoha druhy párků a klobás. Pro milovníky zdravější stravy může být zajímavé vyzkoušet něco ze severní části země, například mořské ryby a další regionální speciality.
рецепты маринадов для овощей на гриле
V Německu existuje nepřeberné množství druhů pečiva. Existuje pšeničný i žitný chléb nebo chléb kombinující různé mouky. Ačkoli i zde začínají být populární francouzské bagety, ve Vestfálu se stále setkáte s chlebem Pumpernickel, vyráběným z hrubé žitné mouky a obvykle zcela černým.
| Aspekt | Detaily |
|---|---|
| Hlavní suroviny Weisswurst | telecí a vepřové maso, mladé hovězí, kůže |
| Příslušenství při podávání | preclíky, sladká hořčice, bramborový salát |
| Pravidla vaření | 15-20 minut ve vodě 70-80°C, nesmí vřít |
| Typy plněných střívek | předvařené a syrové |